Stadionové

Stadionové
Země	Svatá říše římská, České království
Tituly	alsaská linie: 1686 svobodný pán (Říše); 1705 hrabě (Říše);
Rok založení	1200
Vymření po meči	13. září 1908
Větve rodu	švábská († 17. století); alsaská Stadion-Warthausen († 1906); Stadion-Thannhausen († 1908); ;
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stadionové byli jihoněmecký panský a později hraběcí rod ze Švábska, který na české území přišel koncem 17. století. Rod vymřel v mužské linii roku 1908.

Historie

Původní podoba erbu rodu Stadionů podle Johanna Siebmachera

Švábský hraběcí rod původem z Graubündenska v průběhu 13. století získal panství ve Švábsku. Ve 14. století se rozdělili na alsaskou a švábskou větev, která vymřela koncem 17. století. V té době přišel do Čech příslušník alsaské linie, Jan Filip. Od dědiců Lamingera z Albenreutu koupil Chodov, Kout na Šumavě, Všeruby, Záhořany a další statky.

Jeho dva synové, Bedřich a Filip, založili dvě rodové linie: von Warthausen a von Thannhausen. První sídlila v Trhanově, druhá v Koutě na Šumavě. Na počátku 18. století povýšili do stavu říšských hrabat.

Johann Philipp Stadion-Warthausen působil jako vyslanec v Berlíně a Petrohradě, v letech 1805–1809 zastával funkci kancléře. Po rakouském státním bankrotu se jako ministr financí snažil zlepšit finanční stav země.

Franz Seraph Stadion-Warthausen (1806–1853) vykonával post guvernéra v Haliči a rakouského ministra vnitra. Byl zástupce ministerstva a současně i poslanec říšského sněmu v letech 1848-1849 a podílel se na tzv. oktrojované ústavě.

Rudolf Stadion-Warthausen (1808–1882) působil jako rada dvorské kanceláře, od roku 1845 řídil zemskou správu Moravy a Čech. Přestože v březnu 1848 nebyl schopný čelit nástupu revolučního hnutí, stal se prvním předsedou Národního výboru, který se vznikl spojením Svatováclavského výboru a tzv. guberniální komise. Ovšem již 15. dubna z funkce odstoupil a odešel z politického života.

Mužská linie tohoto rodu vymřela smrtí Filipa Františka Josefa Stadiona 13. 9. 1908.^[1]

Majetek

Klenová (1832–1838)

Zříceninu hradu Klenová a okolní panství koupil Eduard (Josef Filip Eduard) ze Stadion-Warthausen a Thannhausenu (1797–1844), majitel nedalekého rozsáhlého chodského panství Kout-Trhanov, v roce 1832.^[2] Začal s romantickou obnovou hradu. Zrekonstruoval například polorozpadlou hranolovou věž, nad branou vybavil hradní kapli a nechal také postavit novogotickou kočárovnu. Hospodářské budovy byly proměněny na obytný zámek.^[3] Těmito úpravami se ovšem Eduard finančně vyčerpal a Klenovou přenechal bratru Františkovi Serafovi (1806–1853), který se v roce 1848 nakrátko stal ministrem vnitra.^[3] František již v roce 1838 panství prodal zbohatlému měšťanovi Františku Václavu Veithovi.^[2]^[3]^{[pozn. 1]}

Erb

Nosili čtvrcený štít, v jehož pravé horní a levé dolní části byly tři jedlové šišky, naopak v levé horní a pravé dolní čtvrti stál červený kříž. Uprostřed byl srdeční štítek se třemi zlatými vlčími želízky.

Pohřebiště

krypta kostela sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem – v hrobce bylo pochováno jedenáct rodinných příslušníků.^[4]^{[pozn. 2]}
krypta kostela sv. Anny na Tannaberku – zde byly pohřbeny tři osoby: Jan Filip hrabě ze Stadionu (1780–1839), jeho manželka Maria Kunigunde (Marie Kunhuta) z Kesselstattu (1794–1872) a jejich Eduard (1833–1884).^[5]
Stadionská hrobka na hřbitově v Koutě na Šumavě – novogotická hrobka byla postavena pro Filipa Františka Josefa, posledního říšského hraběte ze Stadionu (1847–1908).

Příbuzenstvo

Spojili se například se Šternberky.

Osobnosti rodu

Seznam význačných osobností rodu řazených chronologicky podle roku narození:

Jindřich II. ze Stadionu († 1294), opat klášter sv. Blažeje
Valter ze Stadionu († 1352), správce ženského kláštera Säckingen v Glarusu
Kryštof ze Stadionu (1478–1543), biskup augsburský
Jan Teobald ze Stadionu († 1585), děkan kapituly v Mohuči
Jan Kašpar ze Stadionu (1567–1641), od roku 1627 velmistr řádu německých rytířů
František Kašpar ze Stadionu (1637–1704), kníže-biskup lavantský
Kryštof Rudolf ze Stadionu (1638–1700), říšský svobodný pán, předseda dvorské rady, probošt, několikrát kandidoval do kurfiřtských úřadů v Mohuči
Jan Filip ze Stadionu (1652–1741), mohučský kurfiřtský hofmistr
František Konrad ze Stadionu a Thannhausenu (1679–1757), říšský hrabě, probošt würzburský, v letech 1753 až 1757 kníže-biskup bamberský
Antonín Jindřich Bedřich ze Stadionu (1691–1768), mohučský kurfiřtský hofmistr
Sophia Helena ze Stadionu-Thannhausen († 1789), kněžna-abatyše v belgickém Munsterbilzenu (1772–1789)
Marie Maxmiliana ze Stadionu (1736–1818), poslední kněžna-abatyše ženského kláštera Buchau
Bedřich Lothar ze Stadionu (Bedřich Lothar Graf ze Stadionu-Warthausenu, 1761–1811), člen kapituly a diplomat
Jan Filip ze Stadionu (1763–1824), rakouský diplomat, ministr financí a zahraničí
Filip ze Stadionu a Thannhausenu (1799–1868), rakouský důstojník
Franz Seraf ze Stadionu (1806–1853), rakouský správní úředník a politik
Emerich von Stadion (1838–1901), rakouský spisovatel a důstojník

Odkazy

Poznámky

↑ František Václav Veith měl bratra Antonína (1793–1853), majitele panství a zámku Liběchov, který byl mecenášem malíře Josefa Navrátila (1798–1865).^[2]
↑ Podzemní hrobka byla zbudována pro Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu, zv. Lomikar (1634–1696).^[4]

Reference

↑ Kout na Šumavě, Kostely a kaple v západních Čechách, 2020. http://kaplicky.cesty.in/kout_na_sumave#kryptastadionska_hrobka_na_hrbitove
↑ ^a ^b ^c BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 144.
↑ ^a ^b ^c Hrad a zámek Klenová: Historie [online]. Galerie Klatovy Klenová [cit. 2025-09-07]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ŠEBEK, Stanislav. Lomikarova hrobka vydala svá tajemství [online]. Deník.cz, 2013-12-15 [cit. 2025-09-07]. Dostupné online.
↑ VANĚK, Ferdinand; HOSTAŠ, Karel. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek 17. Politický okres domažlický. Praha: Archaelogická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902. Dostupné online. Kapitola Svatá Anna (Tannaberg), s. 5.

Literatura

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Stadionové, s. 148–149.

Související články

Seznam českých šlechtických rodů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stadionové na Wikimedia Commons
(německy) Rodokmen v Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich
Rodokmen (Angelfire Gotha)
Rodokmen na stránkách patricus.info (Vlastimil Jirout)

[4] František Václav Veith měl bratra Antonína (1793–1853), majitele panství a zámku Liběchov, který byl mecenášem malíře Josefa Navrátila (1798–1865).^[2]

[6] Podzemní hrobka byla zbudována pro Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu, zv. Lomikar (1634–1696).^[4]

[1] Kout na Šumavě, Kostely a kaple v západních Čechách, 2020. http://kaplicky.cesty.in/kout_na_sumave#kryptastadionska_hrobka_na_hrbitove

[HZT_IV._144-2] BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 144.

[Galerie-3] Hrad a zámek Klenová: Historie [online]. Galerie Klatovy Klenová [cit. 2025-09-07]. Dostupné online.

[Šebek-5] ŠEBEK, Stanislav. Lomikarova hrobka vydala svá tajemství [online]. Deník.cz, 2013-12-15 [cit. 2025-09-07]. Dostupné online.

[SPUaH_17_5-7] VANĚK, Ferdinand; HOSTAŠ, Karel. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek 17. Politický okres domažlický. Praha: Archaelogická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902. Dostupné online. Kapitola Svatá Anna (Tannaberg), s. 5.

[1]

[2]

[3]

[pozn. 1]

[4]

[pozn. 2]

[5]