Konstantinovy Lázně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Konstantinovy Lázně
Prusikuv pramen v Konstantinovych Laznich.jpg
Znak obce Konstantinovy LázněVlajka obce Konstantinovy Lázně
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0327 560952
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Tachov (CZ0327)
Obec s rozšířenou působností Stříbro
Pověřená obec Bezdružice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 23,81 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 919 (2019)[1]
Nadmořská výška 520 m n. m.
PSČ 349 52
Zákl. sídelní jednotky 12
Části obce 8
Katastrální území 7
Adresa obecního úřadu Lázeňská 27
349 52 Konstantinovy Lázně
Starosta Karel Týzl
Oficiální web: www.konst-lazne.cz
E-mail: obec@konst-lazne.cz
Konstantinovy Lázně
Konstantinovy Lázně
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantinovy Lázně (německy Konstantinsbad) je lázeňská obec ležící v západních Čechách, v okrese Tachov. Je vzdálena 39 km severozápadně od Plzně a 31 km severovýchodně od Tachova. Leží v nadmořské výšce okolo 520 m a žije zde 919[1] obyvatel. Z jedné části je obec obklopena lesy, velkou část obce zabírá lázeňský park. Místní lázně se specializují na poruchy kardiovaskulárního systému, hlavní léčebné metody jsou založeny na využívání místní minerální vody s největším obsahem kysličníku – oxidu uhličitého ze všech pramenů v České republice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Konstantin Josef z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu

První lázeňský domek byl u sirnatého pramene postaven údajně v roce 1803. V roce 1818 obec zbudovala hostinský a lázeňský dům o 19 pokojích, se sálem a dvěma lázněmi, kromě něj tam stál domek se třemi lázněmi. Využíval se hlavní, dosud nepojmenovaný pramen a čtyři vedlejší prameny.[2]. Lázně v roce 1837 koupil majitel panství, kníže Konstantin Josef z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (1802–1838), prvorozený syn knížete Karla Thomase Löwensteina a jeho manželky Žofie, rozené Windischgrätzové[3]. Kromě správy rodinných statků se stal žurnalistou a roku 1829 se oženil s kněžnou Marií Anežkou z Hohenlohe-Langenburgu (1804–1835), s níž se odstěhoval do Čech, žili na svém bezdružickém panství v Boru a v Praze, měli dceru Adelaidu (1831–1909), pozdější portugalskou královnu, a syna Karla Heinricha (1834–1921). Konstantin předložil velkolepý plán výstavby lázní, kterého se však nedožil, v následujícím roce zemřel.

Podle Konstantina z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu byly lázně pojmenovány Constantins-Bad hned po jeho smrti roku 1838[4], úředně od roku 1907 Constantinsbad, někdy Bad Neudorf, (česky Nová Ves-lázně), teprve roku 1923 byl oficiálně schválen český název Konstantinovy Lázně[5]. Löwensteinův syn Karl Heinrich lázně prodal v roce 1872 plzeňské společnosti majitele uhelných dolů, JUDr. Franze Josefa Pankraze.[6] Tehdy byl založen lázeňský park a dostavěna nová lázeňská budova (nyní Lázeňský dům Prusík). V roce 1890 dala Pankrazova manželka Sofie vybudovat kapli, zasvěcenou Panně Marii Lurdské, která je dodnes v provozu.

Po smrti Franze Pankraze se vedení lázní ujal jeho syn Otmar, ale již roku 1875 bylo ustaveno odborné lázeňské konsorcium, jemuž předsedal Pankrazův zeť, JUDr. Eduard Lenz, který se stal v roce 1905 majitelem lázní. Lázeňský lékař Richard Jaromír Dlauhý dal roku 1868 chemikovi doktoru Josefu Lerchovi udělat chemický rozbor šesti užívaných léčivých pramenů, které se tehdy nazývaly Karlův, Františkův, Žofiin, Giselin, Skalní a Rudolfův; pět z nich mělo teplotu 11 °C, Rudolfův pramen 16 až 18 °C. Pro vysoký obsah oxidu uhličitého, železa a síry byl nejvíce ceněn Karlův pramen (dnešní Prusíkův). Lerchův rozbor potvrdil roku 1876 také profesor Karl Remigius Fresenius.[7] Tehdy se v lázních léčili zejména lidé nemocní padoucnicí, revmatismem a chorobami oběhové soustavy. V roce 1901 byla do města přivedena železniční trať, což znamenalo velký rozvoj lázní, vybudování nových lázeňských vil a hotelů. Po první světové válce bylo vybudováno také koupaliště, vodovod, kino a obec byla elektrifikována.

V roce 1928 byla přestavěna hlavní lázeňská budova a zvýšena o jedno patro. Po druhé světové válce byly budova i hlavní pramen pojmenovány podle pražského lékaře a profesora Bohumila Prusíka (1886–1964), přednosty IV. interní kliniky Lékařské fakulty UK, který byl význačným kardiologem a příznivcem lázní.[8] V šedesátých letech 20. století byl upraven pavilón Prusíkova pramene a vydlážděna cesta kolonády. Během následujících desetiletí přibylo v okolí několik plastik současných sochařů. Od 1. května 1992 jsou lázně součástí společnosti Léčebné lázně Konstantinovy Lázně.

Konstantinovy Lázně patří mezi nejmenší lázně v České republice.[zdroj?] Obec působí velmi příjemně a klidně, hlavně díky krásnému a rozlehlému lázeňskému parku s pěti léčivými prameny, z nichž nejúčinnější je Prusíkův pramen. V obci je mateřská a základní škola (1.–5.třída), pošta, zdravotní středisko, lékárna a policie. Obec nabízí rozmanité možnosti kulturního i sportovního vyžití.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V obci má zastávku železniční trať Pňovany–Bezdružice. Nedaleko od ní najdeme také autobusové stanoviště, odkud vyjíždí autobusové linky do různých směrů (Planá, Stříbro, Bezdružice, Plzeň).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Staré lázně - jeden z nejstarších hrázděných domů z první třetiny 19. století
  • Alžbětin dvůr - jeden z nejstarších hrázděných lázeňských domů z první třetiny 19. století
  • Vila Käthi, Lázeňská č. 67; venkovské sídlo plzeňského notáře Josefa Bindera, pozdně secesní dům z doby po roce 1900; nyní sídlo Obecního úřadu
  • Farní kostel Panny Marie Lurdské – jednolodní novogotická stavba z roku 1890; farnost excurrendo spravují premonstráti z Tepelského kláštera[9]
  • Lázeňský dům Prusík a Prusíkův pramen
  • Minimuzeum hasičské techniky
  • Lázeňský švihák – moderní dřevěná socha
  • Smírčí kámen – středověký kamenný kříž s tesaným křížem uprostřed; vztyčen na památku usmíření vraždy (nestojí na původním místě)

Památky v okolí[editovat | editovat zdroj]

  • Okrouhlé Hradiště – pravěké hradiště doby bronzové; národní kulturní památka Hradištský kopec, objekty: Zámek Daňkov původně poplužní dvůr hradu Gutštejna, roku 1816 při něm založena daňčí obora, roku 1879 objekt přestavěn na přízemní lovecký zámeček
  • zřícenina hradu Gutštejna
    • dřevěná kaple Panny Marie (v parku)
    • kostel Narození sv. Jana Křtitele – původem středověký, přestavěný v baroku a ve 2. polovině 19. století; ve zdivu lodi část středověkého zdiva, presbytář raně barokní.
  • zřícenina hradu Falkenstein (Falštejn) – oblý hřbet kopce se zarostlými fragmenty zdí,
  • hradiště Šipín – založeno v době bronzové, existovalo až do 13. století, kdy založen kostel sv. Barbory

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Sommer (1838), s. 284
  3. Pobytová přihláška pražského magistrátu z roku 1833:[1]
  4. Sommer (1838), s. 284
  5. Antonín Profous, Jan Svoboda a Vladimír Šmilauer, Místní jména v Čechách, díl V, Nakladatelství ČSAV Praha 1960, s. 221
  6. DLAUHY, Richard Jaromir. Der Curort Bad Neudorf (Constantinsbad) bei Mies in Böhmen und seine Umgebung. Wien: Braumüller, 1876. S. 10. (německy) Dále jen Dlauhy (1876). 
  7. Dlauhy (1876), s. 49
  8. Životopis: https://www.hamelika.cz/?cz_bohumil-prusik-(1886-1964),306
  9. https://www.bip.cz/cs/katalog/farnosti/konstantinovy-lazne

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DLAUHY, Richard Jaromir. Der Curort Bad Neudorf (Constantinsbad) bei Mies in Böhmen und seine Umgebung. Wien: Braumüller, 1876. S. 10. (německy) 
  • PROCHÁZKA, Zdeněk. Konstantinovy Lázně, Bezdružice a okolí. 2. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa ve spolupráci s Obecním úřadem Bezdružice, firmou Bayton a společností Léčebné lázně Konstantinovy Lázně, 2006. 242 s. ISBN 80-86125-62-9. (česky, německy) 
  • SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt. Sechster Band: Pilsner Kreis. 1. vyd. Prag: Calve'schen Buchhandlung, 1838. 388 s. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]