Imunita (právo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Imunita označuje osvobození jistých osob od trestního stíhání nebo omezení trestní pravomoci vůči těmto osobám. Určitou formu imunity mívají ve světě členové parlamentu, prezidenti a jiní státní představitelé, diplomaté a soudci. Imunita u řady jiných občanů má tu podobu, že jejich přestupky jsou šetřeny speciálně určeným orgánem, což se týká například vojáků a vězňů.

Rozsah imunity bývá obvykle určen ústavou a dalšími předpisy, jako je třeba Jednací řád Poslanecké sněmovny. V různých zemích je imunita určena obecně různě. Obecně se má za to, že dnešní výklad imunity nechrání[zdroj?] jistou jmenovitou osobu jako takovou, ale její úřad (tak například poslanecká imunita má zaručit práceschopnost parlamentu, ne chránit poslance jako konkrétní osobu).

Českými specifiky se zabývá článek Imunita zákonodárců v Česku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pojem imunita pochází z latinského immunis („svoboden“, ve smyslu „osvobozen od“ něčeho). Historické kořeny imunity pocházejí ze středověku. Konfesní právo zajišťovalo církevní instituce před zásahy světské moci (respektování azylového práva v kostelích, chrámech atp.) a zaručovalo daňovou svobodu.

Typy imunity[editovat | editovat zdroj]

Imunitu lze rozdělit na základě typu přečinů, před nimiž imunita chrání.

  • Indemnitu, chrání osobu před stíháním za její výroky a jiné projevy vůle při výkonu funkce. Typicky se týká zákonodárců (poslanců a senátorů) při jednání v Parlamentu.
  • Trestněprávní imunita za určitých podmínek chrání před zadržením a trestním stíháním.
  • Přestupková imunita omezuje možnosti dotyčnou osobu potrestat za přestupky.

Nejčastěji se hovoří o imunitě následujících skupin osob:

  • Poslanecká (nebo senátorská) imunita je právním zřízením, jímž je člen parlamentu chráněn proti stíhání v důsledku proslovů a vyjádřených názorů, ale někdy také proti trestnímu stíhání v jiných oblastech (to se nevztahuje na jeho rodinné příslušníky); rozsah poslanecké imunity je řízen Ústavou, případně dalšími zákony daného státu. Konkrétně poslanecká imunita v ČR zaniká vypršením poslaneckého mandátu, v případě nutnosti trestního stíhání však může být poslaneckou sněmovnou zrušena již dříve.
  • Všeobecně je uznávána imunita hlavy státu v Česku i zahraničí, výjimkou jsou zejména zločiny proti lidskosti, válečné zločiny, genocida a zločiny proti míru. V některých státech požívá hlava státu indemnity, která nemůže být zrušena.[zdroj?]
  • Diplomatickou imunitou se rozumí ochrana diplomatů cizího státu (včetně jejich rodinných příslušníků) před trestním stíháním. K diplomatickému personálu se počítají i vysocí úředníci mnoha mezinárodních organizací. Diplomatická imunita je řízena Vídeňskou úmluvou z 18. dubna 1961; souvisí těsně i s pojmem exteritorialita. Zrušení diplomatické imunity (například v důsledku prokázané špionážní činnosti apod.) je poněkud složitější: stát, ve kterém je takový diplomat činný, ji podle Vídeňské úmluvy zrušit nemůže; v praxi oznámí nótou tomu kterému státu, že zmíněný diplomat je v zemi nežádoucí (latinský pojem zní persona non grata), diplomat pak bývá zpravidla odvolán.

Související články[editovat | editovat zdroj]