Diplomatický vztah

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Podle mezinárodního práva má každý subjekt mezinárodního práva nárok na udržování diplomatických vztahů, tzn. právo zřídit zastupitelství své země v jiných státech (resp. význačných mezinárodních organizacích a institucích).

V uspořádání diplomatických vztahů a kodifikaci zde platných norem hrálo roli několik konvencí a konferencí:

Diplomatičtí zástupci jsou podle Vídeňské úmluvy z roku 1961 děleni do tří tříd:

  1. velvyslanec, nuncius
  2. vyslanec, internuncius
  3. chargé d’affaires

Funkce tzv. ministerského rezidenta, jak byla zavedena v Cáchách roku 1818, pozbyla během 20. století rozšíření (funkce velvyslance byla zpočátku vyhrazena pouze několika velmocím, ostatní státy vysílaly ministry resp. ministerské rezidenty).

Konzul, stejně jako i apoštolský delegát, naproti tomu neplatí jako diplomaté.

Vídeňská úmluva řídí také otázku ochrany diplomatických zástupců a jejich úřadů proti trestnímu stíhání a jiným zásahům státní moci. Zde se jedná o diplomatickou imunitu a exteritorialitu.

Související články[editovat | editovat zdroj]