Neptun (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Neptun
Neptun ve voze taženém mořskými koňmi, polovina 3. století, Archeologické muzeum Sousse
Neptun ve voze taženém mořskými koňmi, polovina 3. století, Archeologické muzeum Sousse
Další jména Neptūnus
Partnerka Salacia
Rodiče Saturn a Ops
Sourozenci Jupiter, Pluto, Juno, Ceres, Vesta

Neptun, latinsky Neptūnus, je římským bohem sladkých vod a moří. V rámci interpretatio graeca byl ztotožněn s řeckým Poseidónem a převzal jeho mytologii. Přes své ztotožnění však byl na rozdíl od Poseidóna spojen spíše se sladkou vodou než s mořem. Jeho etruským protějškem je Nethuns.[1]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Etymologie Neptunova jména je nejasná a sporná. Paul Kretschmer jej na konci 19. století odvozoval z praindoevropským kořenem *neptu „vlhká látka“.[2] Hubert Petersmann spojil Neptunovo jméno s praindoevropským kořenem *nebh „obloha, nebe“.[3] Georges Dumézil zase odvodil toto teonymum od praindoevropského kořene *nepot „vnuk, potomek“ a spojil tak Neptuna s védským a avestánským Apám Napátem a irským Nechtanem.[4]

Mýtus[editovat | editovat zdroj]

Podle Jaana Puhvela byl římský mýtus o Neptunovi převeden na pověst o zázraku spojeném s Albanským jezerem v italském Laziu. Podle tohoto příběhu v desátém roce války Říma proti Vejím se toto jezero nebývale rozvodnilo. Věštby které o tomto úkazu Římané dostali tvrdili že pokud se vody jezera dostanou k moři zůstanou Veje nedobytné, a aby tomu bylo zabráněno musí být svedeny do vnitrozemí.

Fakt že se nejedná o odkaz na historickou událost Puhvel odvozuje z toho že Albanské jezero a Veje leží na opačných stranách od Říma a ve verzi zachycené Dionýsiem z Halikarnassu je událost datována na 23. července, kdy se konala slavnost Neptunalia. V náznacích je také tento příběh spojen s mýtem o Apám Napátámovi a „ohni ve vodách.“[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha : Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 174.  
  2. KRETSCHMER, Paul. Einleitung in der Geschichte der Griechischen Sprache. Göttingen : Dandenhoed und Ruprecht, 1896. S. 33. (německy)  
  3. PETERSMANN, Hubert. Lingua et Religio: ausgewählte kleine Schriften zur antiken Religionsgeschichte auf sprachwissenschaftlicher Grundlage. Göttingen : Dandenhoed und Ruprecht, 2002. ISBN 3-525-25231-5. S. 304. (německy)  
  4. DUMÉZIL, Georges. Fêtes romaines d'étè et d'automne, suivi par dix questions romaines. Paris : Gallimard, 1975. S. 25. (francouzsky)  
  5. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha : Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 321.