Neptun (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Neptun
Neptun ve voze taženém mořskými koňmi, polovina 3. století, Archeologické muzeum Sousse
Neptun ve voze taženém mořskými koňmi, polovina 3. století, Archeologické muzeum Sousse
SynonymaNeptūnus
PartnerkaSalacia
RodičeSaturn a Ops
SourozenciJupiter, Pluto, Juno, Ceres, Vesta
DětiArion
Řecký ekvivalentPoseidón
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Neptun a Salacia na římské mozaice, před rokem 79 n.l., Herculaneum

Neptun, latinsky Neptūnus, italsky Nettuno, je římským (respektive italickým) bohem moří, jezer a pramenů[1]. V rámci interpretatio graeca byl ztotožněn s řeckým Poseidónem a převzal jeho mytologii. Jeho přímým etruským předchůdcem a protějškem byl Nethuns.[2].

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Etymologie Neptunova jména je nejasná a sporná. Paul Kretschmer jej na konci 19. století odvozoval z praindoevropským kořenem *neptu „vlhká látka“.[3] Hubert Petersmann spojil Neptunovo jméno s praindoevropským kořenem *nebh „obloha, nebe“.[4] Georges Dumézil zase odvodil toto teonymum od praindoevropského kořene *nepot „vnuk, potomek“ a spojil tak Neptuna s védským a avestánským Apám Napátem a irským Nechtanem.[5]

Mýtus[editovat | editovat zdroj]

Podle Jaana Puhvela byl římský mýtus o Neptunovi převeden na pověst o zázraku spojeném s Albanským jezerem v italském Laziu. Podle tohoto příběhu v desátém roce války Říma proti Vejím se toto jezero nebývale rozvodnilo. Věštby, které o tomto úkazu Římané dostali, tvrdily, že pokud se vody jezera dostanou k moři, zůstanou Veje nedobytné, a aby tomu bylo zabráněno, musí být svedeny do vnitrozemí.

Fakt, že nejde o odkaz na historickou událost, Puhvel odvozuje z toho, že Albanské jezero a Veje leží na opačných stranách od Říma, a ve verzi zachycené Dionýsiem z Halikarnassu je událost datována na 23. červenec, kdy se konala slavnost Neptunalia. V náznacích je také tento příběh spojen s mýtem o Apám Napátámovi a „ohni ve vodách.“[6]

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Kolosální socha Neptuna, římská práce z Korintu, kolem r. 135 n. l., Prado

Neptunovou manželkou byla mořská bohyně jménem Salacia, ztotožňovaná s Amfitrítou, manželkou řeckého Poseidóna. Jejich synem byl vodní polobůh Arion, ztotožňovaný s řeckým Tritonem, byli obklopeni nymfami vodních toků najádami. Jejich životním prostředím byla voda. Neptunovou zbraní a hlavním atributem byl trojzubec, dále jej doprovázel delfín. Jeho dopravním prostředkem byl dvoukolový vozík, zapřažený do dvoj- až čtyřspřeží mořských koní, zvaných hippocampové. Jindy jede Neptun sám na neosedlaném hippocampovi nebo na delfínu (například renesanční socha na Krocínově kašně. V alegorických vyobrazeních může Neptun stojící na souši držet druhý atribut: džbán nebo kráter, ze kterého vytéká voda. V novověkém výtvarném umění bývají někdy zaměňováni s Poseidónem či Neptunem bůh moří Néreus Okeános, či personifikace světové řeky Nilu, Eufratu či Gangy.

Jiné významy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MARTIN René (editor) a kolektiv, Slovník řecko-římské mytologie a kultury. EWA Praha 1993, s. 169
  2. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 174. 
  3. KRETSCHMER, Paul. Einleitung in der Geschichte der Griechischen Sprache. Göttingen: Dandenhoed und Ruprecht, 1896. S. 33. (německy) 
  4. PETERSMANN, Hubert. Lingua et Religio: ausgewählte kleine Schriften zur antiken Religionsgeschichte auf sprachwissenschaftlicher Grundlage. Göttingen: Dandenhoed und Ruprecht, 2002. ISBN 3-525-25231-5. S. 304. (německy) 
  5. DUMÉZIL, Georges. Fêtes romaines d'étè et d'automne, suivi par dix questions romaines. Paris: Gallimard, 1975. S. 25. (francouzsky) 
  6. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 321. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MARTIN René (editor) a kolektiv, Slovník řecko-římské mytologie a kultury. EWA Praha 1993, ISBN 80-85764-02-4, s. 169
  • SVOBODA Ludvík a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 114–115.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Neptun na Wikimedia Commons