Kostel svatého Jiří (Hloubětín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Jiří
Kostel svatého Jiří v Hloubětíně
Kostel svatého Jiří v Hloubětíně
Místo
stát Česká republika Česko
obec Praha 14
zeměpisné souřadnice 50°6′12″ s. š., 14°32′5″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
diecéze pražská
děkanát arcibiskupství pražské
farnost Hloubětín
status farní kostel
užívání pravidelné
Architektonický popis
stavební sloh gotika, novogotika
výstavba 1207-1232, přestavba 1355, 1695, 1847, 1863, 1892, 1965
Specifikace
délka 19
šířka 7
stavební materiál kámen
Odkazy
adresa Římskokatolická farnost sv. Jiří Praha-Hloubětín, Praha 9, 198 00
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kostel svatého Jiří v Hloubětíně je farní kostel hloubětínské farnosti v Praze, v katastru Hloubětína v městské části Praha 14. Jedná se o gotický jednolodní kostel s řadou novogotických úprav. Kostel je ve správě Křížovníků s červenou hvězdou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o kostele a obci Hloubětín v době posledních Přemyslovců a nástupu Lucemburků[editovat | editovat zdroj]

Historie kostela sv. Jiří v Hloubětíně je spjata s první zmínkou o Hloubětíně jako obci. Tj. s listinou vydanou papežem Inocencem III. v roce 1207, ve které potvrzuje, že obce Hloubětín ( uveden jako Lupatin), Humenec (Boseumenza) a další tři vesnice jsou darovány Přemyslem Otakarem I. řádu Německých rytířů a spadají pod jeho majetek. Hloubětín byl majetkem Německých rytířů pouze čtvrt století, avšak tato doba je jak pro obec tak pro kostel velmi důležitá. V této době mezi léty 12071232 byl nejspíš kostel sv. Jiří založen, napovídá tomu zasvěcení sv. Jiřímu, který byl patronem Německých rytířů[1] . Kostel byl původně postaven v románském slohu. V roce 1232 královna Konstancie Uherská, vdova po Přemyslu Otakarovi I., koupila Hloubětín pro klášter cisterciaček, který zamýšlela založit, pak jej ale darovala své dceři Anežce jako jeden ze zdrojů zajišťující chod špitálu obstarávaný bratrstvem. V roce 1237 získala Anežka Česká od papeže Řehoře IX. pro toto bratrstvo statut církevního řádu (později řád Křížovníků s červenou hvězdou). Hloubětín jakožto vlastnictví tohoto řádu je potvrzeno papežskou listinou od Řehoře IX. z roku 1238. Prvních úprav se dočkal kostel v roce 1355 za vlády Karla IV., byla mu přistavěna gotická věž, která stála na místě dnešní sakristie – na severní straně presbytáře[2] .

Třicetiletá válka a počátky raného novověku[editovat | editovat zdroj]

Během třicetileté války jsou o kostele dvě zprávy. Kostel spadal do prosecké farnosti a byl vypleněn vojsky císaře Ferdinanda II., kdy byla kaple svatého Jiří dokladem chování jeho vojáků. Během třicetileté války byly také roztaveny zvony. Na kostelní věži zůstal pouze malý zvon[3] . Roku 1654 k němu přibyly další dva. Zvony byly slité nákladem rytíře Jana Millera ze Zlaté Koruny a jeho manželky Judity, jak dokazuje nápis na jednom z nich.[4] Další úprav se kostel dočkal v roce 1695 kdy byl Pospíchalem, velmistrem řádu Křížovníků, opatřen novým průčelím. Úpravy byly prováděny K. Dientzenhoferem, jež dodal i invetář, jeho jméno je najito v účetní knize kostela. Také byla rozšířena hlavní loď o devět stop. [5] . Mezi řemeslníky je také zmíněn Jirka Skalník, který zhotovil mramorové dveřní veřeje a další kamenické detaily. Zámečnické práce odvedl Hans Georg Knobloch. K hloubětínskému kostelu je dochováno několik inventářů, z nichž nejstarší pochází z roku 1700 či 1702. V inventáři se připomínájí na věži dva velké zvony a a jeden menší, sochy Vzkříšení,Ecce homo, Mater Doloros, obrazy Početí Panny Marie a sv. Jana Nep. tři oltáře, přičemž na velkém - ns hlavním - byl dole sv. Jiří a nahoře P.Marie s Ježíškem, v sakristii byla P.Marie Bolestná a druhé straně obraz sv. Václava. [6] Z prvních dějin Hloubětína uveřejněných 1786, se lze dozvědět o interiéru kostela: Na klenutém kamenném stropě byl vymalován výjev z vítězné bitvy císaře Konstantina a po stranách kostela visely čtyři olejové obrazy, zobrazujíc legendu křížovníků (v současnosti jsou zdi bíle vymalované)[7] . Z počátku 18.stol je dochován i nejstarší inventář kostela je jím malý zvon, který je stále v kostele[8].

19.století[editovat | editovat zdroj]

Od podzimu 1815 je pro kostel vedena účetní kniha, která dává poměrně detailní přehled stavební úprav až do její uzavření v roce 1897. Roku 1817 byla provedená oprava střechy Josefem Brejchou. 1831 byly vyzděny zesilující se pilíře zedníkem Dvořákem.[9] V roce 1847 byla dle návrhu cestmistra Antonína Sängera stržena věž, postavena nová a na místě staré věže byla postavena sakristie. Nová věž byla vztyčena v průčelí kostela ve stylu novogotiky a došlo také k prodloužení chrámové lodi. Roku 1863 byl upraven interiér kostela, spravena žebra, hlavní oltář byl zvýšen o jeden stupeň a opatřen novým obrazem sv. Jiří od pražského malíře Viléma Kandlera[10] . Presbytář byl zbaven nánosů vápna a byla objevena původní modrá omítka s hvězdami. Kostel byl vymalován, až na již zmiňovaný motiv vítězné bitvy císaře Konstantina. Taktéž byla opravena kazatelna a natřena dřevěná kruchta. V roce 1865 vznikl nový nový boční oltář. Roku 1869 byly pořízeny nové varhany. Roku 1863 byla upravena sakristie, bylo zjištěno, že nemá pevně vykopané základy, proto byla podezděna a spojena železnýma sponama se zdmi kostela[11] . Další úpravy, které jsou jasně viditelné dnes, byly provedeny v roce 1892 byla stržena původní valená klenba, která byla nahrazena současným dřevěným kazetovým[12] . Taktéž byl upraven celý interiér kostela, byl zařízen pseudogoticky. Byl opatřen novým obrazem tehdy pouze blahoslavené Anežky České od ak. malíře Emanuela Dítěte.

Současné úpravy[editovat | editovat zdroj]

Roku 1902 byl kostel zaopatřen dřevěnou soškou Panny Marie. Současnou podobu získal kostel až po II. vatikánském koncilu, který skončil v roce 1965. Kdy se souhlasem pražského památkového střediska byla odstraněna kazatelna a boční oltář. Jako hlavní oltář slouží nyní stolový oltář uprostřed pětibokého presbytáře, avšak je to bez původního svatostánku, pouze spodní část. Okna presbytáře dostala nová barevná mozaiková skla, na jedné mozaice je vyobrazen sv. Jiří[13] .

V r. 1958 byl kostel prohlášen nemovitou památkou.

Správa kostela a obce[editovat | editovat zdroj]

Křížovníci byli hospodáři a administrátoři hloubětínské farnosti a byl pro ně Hloubětín velmi důležitý, bylo zde zřízeno jejich centrální pohřebiště (okolo kostela). Postupem času byl hřbitov opatřen zídkou a veřejnost měla také možnost pohřbívat zde své zesnulé. Poslední křížovník, který je zde pohřbený je velmistr řádu, generál dr. Josef Vlasák a to roku 1954[14] . K hřibitovu se váže i umělecká památka a to je empírový figurální náhrobek s plastikou Anděla blažené smrti[15]. Prameny dávají poměrně detailní přehled místních farářů a administrátorů. Jména farářů jsou známa od roku 1365 do roku 1419, kdy zprávy o hloubětínské faře jsou nejasné. Roku 1707 byla obnovena samostatná správa Hloubětína jako obce. Křížovníci předtím nejspíš dojížděli z Ďáblic, avšak první známý administrátor a farář, který sídlil v Hloubětíně je známý až z roku 1709, kdy se jím stal P. Samuel Dvořák. Dále jsou jména farářů známa až po současnost[16] .

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Průčelí s věží[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jiří má jednolodní asymetrickou dispozici, orientovanou presbyteriem na východ. Vstup do kostela je ze západní strany, průčelím. Průčelí má tympanon, který je bez reliéfu a je uveden lomeným obloukem. Na vrcholu lomeného oblouku je kamenný kříž. Z lomeného oblouku vychází římsa, která obkružuje celou věž a chrámovou loď. Průčelím je zároveň i věž. Věž má hranolovitý půdorys, je odstupňovaná ještě dalšíma dvěma římsami a je zakončená jehlancovou střechou. Věž je osvětlená pseudogotickými okny a rozetou.

Chrámová loď[editovat | editovat zdroj]

Po vstoupení do hlavní lodě je kruchta, na které jsou varhany. Kruchta je dřevěná a stojí na sloupech postavených v chrámové lodi. Vstup do kruchty je stejný jako vstup do věže a to ze severní strany chrámové lodě po točitém schodišti. Díky tomuto vstupu má kostel asymetrický půdorys. Hlavní loď je osvětlená postranními okny symetricky rozmístěnými po stranách lodě. Loď leží na obdélníkovém půdorysu. Okna jsou do interieru více rozevřena, aby dovnitř byl větší přístup světla a jsou opatřeny novodobou gotickou kružbou z roku 1892[17] . Zabírají poměrně malou část prostoru zdi. Kostel díky tomu i když je sestaven z gotických prvků nepůsobí dojmem pro gotiku typickým. Strop lodě je dřevěný a kazetový.[18]

Presbytář a sakristie[editovat | editovat zdroj]

Presbytář je oddělen od ostatního prostoru dvěma stupni schodů, oddělení presbytáře je umocněno lomeným obloukem. Strop presbytáře je nesen na dvou polích žebrové klenby, tíha je vždy snesena na konzole, které nejsou svedeny až na zem. První pole žebrové klenby je opatřeno klasickou křížovou klenbou. Ve druhém poli je klenba o šesti žebrech, je stejným způsobem, svedena na konzoly. Konzoly jsou jehlanové, přikryté deskou, žlábkem a s profilovaným oblounem a jsou symetrické. Žebra jsou vytesána z pískovce a jsou výžlabková a díky neomítnutí jsou jeden z hlavních gotickým prvků v celém kostele. Presbytář je zakončen třemi stranami osmiúhelníku. Při vnějším nároží jsou mohutné opěrné pilíře o jednom ústupku. Presbytář je osvětlen pěti okny, vysklenými barevnou mozaikou a opatřenými novodobou gotickou kružbou. Na severní straně presbyteria je přistavená sakristie, která je osvětlena čtyřmi malými okny s lomeným obloukem.

Hřbitov[editovat | editovat zdroj]

Kolem kostela byl založen hřbitov, na kterém veřejnost pohřbívala až do roku 1904, kdy byl založen nový hřbitov na severní straně silnice vedoucí na Poděbrady pod svahem. Ze hřbitova se dochovala hřbitovní brána z roku 1847, která nese řádový znak křižovníků a nápis "Pokoj vám". Dále se dochovalo několik náhrobků při pravé, západní zdi. Roku 1864 byl hřbitov rozšířen a založen zde byl při západní zdi řádový hřbitov křižovníků. Za ním stál pískovcový kříž od pražského kameníka Výška. Roku 1879 byl tento hřbitůvek oplocen železnou mříží a kříž nahrazen novým železným. Dochovalo se zde osm náhrobků členů řádu.[19]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha : ONV v Praze, 1977. 133 s. S. 17-19. (Český)  
  2. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha : Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český)  
  3. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. [s.l.] : OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 19-32. (Český)  
  4. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého. Praha : [s.n.], 1907. 319 s. S. 11. (Český)  
  5. VLČEK A KOL., Pavel. Umělecké památky Prahy, Velká Praha A/L. [s.l.] : nakladatelství Academia, 2012. 1077 s. S. 385. (Český)  
  6. VLČEK A KOL., Pavel. Umělecké památky Prahy, Velká Praha A/L. [s.l.] : nakladatelství Academia, 2012. 1077 s. S. 385. (Český)  
  7. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. [s.l.] : OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 40-51. (Český)  
  8. VLČEK A KOL., Pavel. Umělecké památky Prahy, Velká Praha A/L. [s.l.] : nakladatelství Academia, 2012. 1077 s. S. 385. (Český)  
  9. VLČEK A KOL., Pavel. Umělecké památky Prahy, Velká Praha A/L. [s.l.] : nakladatelství Academia, 2012. 1077 s. S. 386. (Český)  
  10. A. PODLAHA – E. ŠITTLER. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese karlínském.. Praha : [s.n.], 1902. 358 s. S. 183. (Český)  
  11. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha : OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 72-73. (Český)  
  12. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha : Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český)  
  13. BRONCOVÁ, Dagmar. Kniha o Praze 14. Praha : MILPO, 2000. 103 s. ISBN 80-86098-16-8. S. 20-21. (Český)  
  14. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha : OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 72-73. (Český)  
  15. ŠKODA, Eduard. Pražšké svatyně. Praha : Libri, 2002. 287 s. S. 204-205. (Český)  
  16. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého. Praha : [s.n.], 1907. 319 s. S. 10-13. (Český)  
  17. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha : ONV v Praze, 1977. 133 s. S. 72-79. (Český)  
  18. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha : Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český)  
  19. KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. S. 195 - 197.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • A. Podlaha – E. Šittler, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese karlínském., Praha, 1901
  • Broncová, Dagmar: Kniha o Praze 14, Milpo, Praha, 2000
  • Kuranda, Miroslav: Dějiny Hloubětína, ONV v Praze 9, Praha, 1977
  • Pelzbauerová, Věra: Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů, Volvox Globator, Praha, 2008
  • Podlaha, Antonín: Posvátná místa království českého, Praha, 1907
  • Vlček, Pavel a kolektiv autorů: Umělecké pámátky Prahy, Velká Praha, A/L, Nakladatelství Academia, Praha, 2012
  • Škoda, Eduard: Pražské Svatyně, Libri, Praha, 2002

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]