Kostel svatého Jiří (Hloubětín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Jiří
Hloubetin Prague CZ St George church.jpg

Kostel svatého Jiří v Hloubětíně

Místo
stát Česká republika Česko
obec Praha 14
zeměpisné souřadnice 50°6′12″ s. š., 14°32′5″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
diecéze pražská
děkanát arcibiskupství pražské
farnost Hloubětín
status farní kostel
užívání pravidelné
Architektonický popis
stavební sloh gotika, novogotika
výstavba 1207-1232, přestavba 1355, 1695, 1847, 1863, 1892, 1965
Specifikace
délka 19
šířka 7
stavební materiál kámen
Odkazy
adresa Římskokatolická farnost sv. Jiří Praha-Hloubětín, Praha 9, 198 00
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kostel svatého Jiří v Hloubětíně je farní kostel hloubětínské farnosti v Praze, v katastru Hloubětína v městské části Praha 14. Jedná se o gotický jednolodní kostel s řadou novogotických úprav. Kostel je ve správě Křížovníků s červenou hvězdou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o kostele a obci Hloubětín v době posledních Přemyslovců a nástupu Lucemburků[editovat | editovat zdroj]

Historie kostela sv. Jiří v Hloubětíně je spjata s první zmínkou o Hloubětíně jako obci. Tj. s listinou vydanou papežem Inocencem III. v roce 1207, ve které potvrzuje, že obce Hloubětín ( uveden jako Lupatin), Humenec (Boseumenza) a další tři vesnice jsou darovány Přemyslem Otakarem I. řádu Německých rytířů a spadají pod jeho majetek. Hloubětín byl majetkem Německých rytířů pouze čtvrt století, avšak tato doba je jak pro obci tak pro kostel velmi důležitá. V této době mezi léty 12071232 byl nejspíš kostel sv. Jiří založen, napovídá tomu zasvěcení sv. Jiřímu, který byl patronem Německých rytířů[1] . Kostel byl původně postaven v románském slohu. V roce 1232 královna Konstancie Uherská, vdova po Přemyslu Otakarovi I., koupila Hloubětín pro klášter cisterciaček, který zamýšlela založit, pak jej ale darovala své dceři Anežce jako jeden ze zdrojů zajišťující chod špitálu obstarávaný bratrstvem. V roce 1237 získala Anežka Česká od papeže Řehoře IX. pro toto bratrstvo statut církevního řádu (později řád Křížovníků s červenou hvězdou). Hloubětín jakožto vlastnictví tohoto řádu je potvrzeno papežskou listinou od Řehoře IX. z roku 1238. Prvních úprav se dočkal kostel v roce 1355 za vlády Karla IV., byla mu přistavěna gotická věž, která stála na místě dnešní sakristie – na severní straně presbytáře[2] .

Třicetiletá válka a počátky raného novověku[editovat | editovat zdroj]

Během třicetileté války jsou o kostele dvě zprávy. Kostel spadal do prosecké farnosti a byl vypleněn vojsky císaře Ferdinanda II., kdy byla kaple svatého Jiří dokladem chování jeho vojáků. Během třicetileté války byly také roztaveny zvony. Na kostelní věži zůstal pouze malý zvon[3] . Roku 1654 k němu přibyly další dva. Zvony byly slité nákladem rytíře Jana Millera ze Zlaté Koruny a jeho manželky Judity, jak dokazuje nápis na jednom z nich.[4] Další úprav se kostel dočkal v roce 1695 kdy byl Pospíchalem, velmistrem řádu Křížovníků, opatřen novým průčelím. Také byla rozšířena hlavní loď o devět stop. Z prvních dějin Hloubětína uveřejněných 1786, se lze dozvědět o interiéru kostela: Na klenutém kamenném stropě byl vymalován výjev z vítězné bitvy císaře Konstantina a po stranách kostela visely čtyři olejové obrazy, zobrazujíc legendu křížovníků (v současnosti jsou zdi bíle vymalované)[5] .

19.století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1847 byla dle návrhu cestmistra Antonína Sängera stržena věž, postavena nová a na místě staré věže byla postavena sakristie. Nová věž byla vztyčena v průčelí kostela ve stylu novogotiky a došlo také k prodloužení chrámové lodi. Roku 1863 byl upraven interiér kostela, spravena žebra, hlavní oltář byl zvýšen o jeden stupeň a opatřen novým obrazem sv. Jiří od pražského malíře Viléma Kandlera[6] . Presbytář byl zbaven nánosů vápna a byla objevena původní modrá omítka s hvězdami. Kostel byl vymalován, až na již zmiňovaný motiv vítězné bitvy císaře Konstantina. Taktéž byla opravena kazatelna a natřena dřevěná kruchta. V roce 1865 vznikl nový nový boční oltář. Roku 1869 byly pořízeny nové varhany. Roku 1863 byla upravena sakristie, bylo zjištěno, že nemá pevně vykopané základy, proto byla podezděna a spojena železnýma sponama se zdmi kostela[7] . Další úpravy, které jsou jasně viditelné dnes, byly provedeny v roce 1892 byla stržena původní valená klenba, která byla nahrazena současným dřevěným kazetovým[8] . Taktéž byl upraven celý interiér kostela, byl zařízen pseudogoticky. Byl opatřen novým obrazem tehdy pouze blahoslavené Anežky České od ak. malíře Emanuela Dítěte.

Současné úpravy[editovat | editovat zdroj]

Roku 1902 byl kostel zaopatřen dřevěnou soškou Panny Marie. Současnou podobu získal kostel až po II. vatikánském koncilu, který skončil v roce 1965. Kdy se souhlasem pražského památkového střediska byla odstraněna kazatelna a boční oltář. Jako hlavní oltář slouží nyní stolový oltář uprostřed pětibokého presbytáře, avšak je to bez původního svatostánku, pouze spodní část. Okna presbytáře dostala nová barevná mozaiková skla, na jedné mozaice je vyobrazen sv. Jiří[9] .

V r. 1958 byl kostel prohlášen nemovitou památkou.

Správa kostela a obce[editovat | editovat zdroj]

Křížovníci byli hospodáři a administrátoři hloubětínské farnosti a byl pro ně Hloubětín velmi důležitý, bylo zde zřízeno jejich centrální pohřebiště (okolo kostela). Postupem času byl hřbitov opatřen zídkou a veřejnost měla také možnost pohřbívat zde své zesnulé. Poslední křížovník, který je zde pohřbený je velmistr řádu, generál dr. Josef Vlasák a to roku 1954[10] . Prameny dávají poměrně detailní přehled místních farářů a administrátorů. Jména farářů jsou známa od roku 1365 do roku 1419, kdy zprávy o hloubětínské faře jsou nejasné. Roku 1707 byla obnovena samostatná správa Hloubětína jako obce. Křížovníci předtím nejspíš dojížděli z Ďáblic, avšak první známý administrátor a farář, který sídlil v Hloubětíně je známý až z roku 1709, kdy se jím stal P. Samuel Dvořák. Dále jsou jména farářů známa až po současnost[11] .

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Průčelí s věží[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jiří má jednolodní asymetrickou dispozici, orientovanou presbyteriem na východ. Vstup do kostela je ze západní strany, průčelím. Průčelí má tympanon, který je bez reliéfu a je uveden lomeným obloukem. Na vrcholu lomeného oblouku je kamenný kříž. Z lomeného oblouku vychází římsa, která obkružuje celou věž a chrámovou loď. Průčelím je zároveň i věž. Věž má hranolovitý půdorys, je odstupňovaná ještě dalšíma dvěma římsami a je zakončená jehlancovou střechou. Věž je osvětlená pseudogotickými okny a rozetou.

Chrámová loď[editovat | editovat zdroj]

Po vstoupení do hlavní lodě je kruchta, na které jsou varhany. Kruchta je dřevěná a stojí na sloupech postavených v chrámové lodi. Vstup do kruchty je stejný jako vstup do věže a to ze severní strany chrámové lodě po točitém schodišti. Díky tomuto vstupu má kostel asymetrický půdorys. Hlavní loď je osvětlená postranními okny symetricky rozmístěnými po stranách lodě. Loď leží na obdélníkovém půdorysu. Okna jsou do interieru více rozevřena, aby dovnitř byl větší přístup světla a jsou opatřeny novodobou gotickou kružbou z roku 1892[12] . Zabírají poměrně malou část prostoru zdi. Kostel díky tomu i když je sestaven z gotických prvků nepůsobí dojmem pro gotiku typickým. Strop lodě je dřevěný a kazetový.[13]

Presbytář a sakristie[editovat | editovat zdroj]

Presbytář je oddělen od ostatního prostoru dvěma stupni schodů, oddělení presbytáře je umocněno lomeným obloukem. Strop presbytáře je nesen na dvou polích žebrové klenby, tíha je vždy snesena na konzole, které nejsou svedeny až na zem. První pole žebrové klenby je opatřeno klasickou křížovou klenbou. Ve druhém poli je klenba o šesti žebrech, je stejným způsobem, svedena na konzoly. Konzoly jsou jehlanové, přikryté deskou, žlábkem a s profilovaným oblounem a jsou symetrické. Žebra jsou vytesána z pískovce a jsou výžlabková a díky neomítnutí jsou jeden z hlavních gotickým prvků v celém kostele. Presbytář je zakončen třemi stranami osmiúhelníku. Při vnějším nároží jsou mohutné opěrné pilíře o jednom ústupku. Presbytář je osvětlen pěti okny, vysklenými barevnou mozaikou a opatřenými novodobou gotickou kružbou. Na severní straně presbyteria je přistavená sakristie, která je osvětlena čtyřmi malými okny s lomeným obloukem.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha : ONV v Praze, 1977. 133 s. S. 17-19. (Český) 
  2. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha : Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český) 
  3. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. [s.l.] : OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 19-32. (Český) 
  4. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého. Praha : [s.n.], 1907. 319 s. S. 11. (Český) 
  5. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. [s.l.] : OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 40-51. (Český) 
  6. A. PODLAHA – E. ŠITTLER. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese karlínském.. Praha : [s.n.], 1902. 358 s. S. 183. (Český) 
  7. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha : OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 72-73. (Český) 
  8. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha : Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český) 
  9. BRONCOVÁ, Dagmar. Kniha o Praze 14. Praha : MILPO, 2000. 103 s. ISBN 80-86098-16-8. S. 20-21. (Český) 
  10. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha : OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 72-73. (Český) 
  11. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého. Praha : [s.n.], 1907. 319 s. S. 10-13. (Český) 
  12. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha : ONV v Praze, 1977. 133 s. S. 72-79. (Český) 
  13. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha : Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • A. Podlaha – E. Šittler, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese karlínském., Praha, 1901
  • Broncová, Dagmar: Kniha o Praze 14, Milpo, Praha, 2000
  • Kuranda, Miroslav: Dějiny Hloubětína, ONV v Praze 9, Praha, 1977
  • Pelzbauerová Věra: Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů, Volvox Globator, Praha, 2008
  • Podlaha Antonín, Posvátná místa království českého, Praha, 1907

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]