Pantheon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Pantheon (rozcestník).
Římský Pantheon
Panteon v noci
Panteon v noci
Místo
Stát Itálie
Obec Řím
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie Římská církevní provincie
Diecéze římská
Status Kostel
Architektonický popis
Stavební sloh románská architektura
Typ stavby chrám
Výstavba 114-118
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo

Pantheon (z řec.Πάνθεον; pan - vše a theoi - bohové) je starověký kruhový chrám v Římě, původně zasvěcený všem bohům a od roku 609 zasvěcený Panně Marii mučedníků (Santa Maria dei Martiri, také Santa Maria Rotonda). Patří k nejvýznamnějším a nejzachovalejším antickým chrámům a stavbám vůbec. Stojí na Piazza della Rotonda ve čtvrti Pigna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řez pantheonem z konce 19. stol.
Římský Pantheon

Chrám nechal postavit Marcus Vipsanius Agrippa (zeť a nejbližší spolupracovník císaře Augusta) v době svého třetího konzulátu v letech 29 až 19 př. n. l., a to patrně v podobě baziliky jako svoji soukromou svatyni. Po roce 80 n. l. byl chrám - snad po požáru - obnoven za císaře Domitiána. Dnešní kruhová podoba Pantheonu pochází z doby Hadriánovy († 138), který jej dal po požáru v roce 123 přestavět. Autor přestavby není znám, někteří se domnívají, že to byl Apollodóros z Damašku († kolem 130). Kopule a strop předsíně byly pokryty bronzovými pozlacenými střešními taškami s reliéfy. Roku 202 byl chrám opraven císaři Septimiem Severem a Caracallou, jak o tom svědčí malý, dnes sotva čitelný nápis na architrávu. Od 5. století chrám pustnul, až jej východořímský císař Fokas věnoval papeži. Roku 609 byl chrám zasvěcen Panně Marii a mučedníkům,[1] jejichž ostatky byly prý z katakomb převezeny a pohřbeny pod podlahou. Tak se chrám zachránil před zničením, které postihlo tolik jiných starověkých staveb. Nicméně roku 663 dal císař Konstans II. sejmout bronzové tašky z kopule, tašky z předsíně dal sejmout až papež Urban VIII. v 17. století. Za něho byly také doplněny chybějící sloupy v portiku a středověká zvonice nahrazena dvěma malými věžičkami, které se mylně připisují Berninimu. Ty byly sneseny za velké opravy v 19. století, kdy bylo také doplněno mramorové obložení a podlaha.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Půdorys

Vstup do chrámu tvoří mohutný portikus s 16 žulovými sloupy s korintskými hlavicemi, který je jedinou dochovanou částí původní Agrippovy stavby (kromě tří sloupů vlevo, které jsou replikou ze 17. století). Sloupy pocházejí z Egypta, jsou 12 m vysoké a každý váží asi 60 t. Jsou seřazeny do tří řad, přičemž v první je 8 sloupů, ve zbývajících dvou vždy po 4 sloupech. Na vlysu je nápis zvěčňující zakladatele chrámu: M AGRIPPA L F COS TERTIVM FECIT, čili M(arcus) Agrippa L(ucii)F(ilius) CO(n)S(ul) TERTIVM FECIT (česky: "Postavil Marcus Agrippa, syn Lucia, potřetí zvolený konzulem").

Vlastní chrám tvoří velká kruhová aula o stejném průměru a výšce 43,2 m (150 římských stop) zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor (okulus) o průměru 9 m, zdroj přirozeného světla v chrámu. Na stavbu kopule byl pravděpodobně vůbec poprvé použit litý pucolánový beton.[2] Kopule ovšem nemá armatury, je zevnitř vylehčena pěti řadami kazet (lichoběžníkovitých zahloubení), v betonu jsou keramické nádoby a kusy pemzy, přesto váží asi 4 500 t. Mimořádně silné obvodové zdi (6,4 m) jsou z cihel a v síle zdiva je po obvodě sedm výklenků: hlavní v ose a tři po každé straně s představenými sloupy. Mramorová podlaha je mírně vypuklá, jednak kvůli odtoku vody, ale také z optických důvodů: díky perspektivě vypadá prostor větší. Původní mramorová výzdoba se zachovala zhruba z padesáti procent. Zbylé mramory (včetně podlahy) jsou věrnou replikou.

Od 16. století se v chrámě pohřbívalo. Jsou zde pohřbeni mj. Raffael Santi a jeho snoubenka, skladatel Arcangelo Corelli, architekti Baldassare Peruzzi a Jacopo Barozzi da Vignola. Jsou zde také první italští králové Viktor Emanuel II. a Umberto I., takže chrám dnes slouží jako katolický kostel, jako oblíbené místo svateb a také národní mauzoleum.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Raffaelova hrobka

Od starověku se Pantheon považoval za jedinečnou stavbu. Do doby, než byl postaven, byla největší stavbou zaklenutou kopulí na světě Atreova pokladnice v Mykénách. Pantheon si pak toto prvenství podržel až do 15. století, kdy byla postavena osmiboká kopule katedrály Santa Maria del Fiore ve Florencii, jen nepatrně větší a zděná z cihel. Pantheon pak sloužil jako vzor pro mnoho slavnostních veřejných staveb, zejména od poloviny 18. století.

Přenesený význam[editovat | editovat zdroj]

V přeneseném významu znamená pantheon jakýsi soubor všech bohů uznávaných či uctívaných v určité společnosti. Postupně toto slovo získalo i význam místa odpočinku velkých osobností určitého národa – mauzolea (např. Panthéon de Paris).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACDONALD, William L.. The Pantheon: Design, Meaning, and Progeny. Cambridge : Harvard University Press, 2002. ISBN 0-674-01019-1. S. 13.  
  2. Cinzia Valigi: Řím a Vatikán, Narni 1996, s. 81. ISBN 88-7280-120-6

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, Mittel-Italien und Rom. Leipzig 1900, str. 234.
  • Koch, W., Evropská architektura. Praha: Universum 2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]