Jacopo Barozzi da Vignola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacopo Barozzi da Vignola
Vignola Regola 1562.JPG
Narození 1. října 1507
Vignola
Úmrtí 7. července 1573 (ve věku 65 let)
Řím
Povolání architekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacopo Barozzi da Vignola (1. října 15077. července 1573), vlastním jménem Giacomo Barozzi z Vignoly, byl italský renesanční architekt a teoretik architektury.

Mezi Vignolovy žáky a pokračovatele patřil např. Giacomo della Porta (1533 - 1602) nebo Andrea Spezza.

Italská pošta vydala roku 2007 k 500. výročí narození architekta známku v hodnotě 2,80 eura.

Architektonické dílo[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela Il Gesù

Vignola byl žákem Michelangela Buonarrotiho a po jeho smrti (1564) se stal hlavním architektem na nejvýznamnější římské stavbě té doby, bazilice sv. Petra. Dokončoval i další Michelangelovy projekty (bazilika Panny Marie Sněžnékaple Sforzů).

Jeho nejvýznamnější samostatnou stavbou je jezuitský kostel Il Gesú v Římě, který na rozdíl od obvykle jasně rozčleněných trojlodí vytváří baziliku jako jeden velký prostor bez pilířů či sloupů mezilodních arkád, s navzájem průchozími bočními kaplemi. Je vhodný pro kazatelskou činnost. Tento chrám se stal vzorem pro barokní kostely po celé Evropě, zejména jezuitů (například sv. Ignáce v Praze) či kartuziánů (například ve Valdicích, ale také poutní chrámy (například ve Staré Boleslavi).

Teoretické dílo[editovat | editovat zdroj]

Pět řádů dle Vignoly

Vignola patří k předním teoretikům renesanční architektury. K nim se počítá už Leon Battista Alberti, který se také inspiroval kromě zachovaných antických památek zejména spisem antického teoretika Vitruvia. Vignola rozpracoval teorii klasické architektury ve spise Pravidla pěti řádů architektury, kde se věnoval klasickým řádům a mimo jiné definoval podobu toskánského řádu, který byl znám jen z Vitruviova popisu. Tyto teorie pak dále rozvíjel Andrea Palladio a ovlivnily nejen renesanční, ale i barokní a klasicistní architekturu následujících staletí (palladiánská architektura).