Leptospiróza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Spirochéty rodu Leptospira, původci leptospirózy

Leptospiróza je horečnaté bakteriální onemocnění zvířat a lidí, rozšířené prakticky po celém světě. Jedná se o zoonotické onemocnění způsobené spirochétami rodu Leptospira. Poprvé ji popsal Adolf Weil v roce 1886. Nejčastější způsob nakažení lidí je kontakt poranění kůže, očí nebo sliznic s vodou znečištěnou močí nakaženého zvířete.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Leptospiróza (jinak také "krysí žloutenka") je onemocnění, které je způsobeno infekcí mikroba jménem leptospira. Jedná se o bakterii, která má spirálovitý tvar a je příbuzná se spirochetami a borreliemi.

Existuje celá řada těchto mikroorganismů, pro člověka jsou ale nebezpečné leptospiry, které patří do skupiny Leptospira interrogans.

Tato choroba patří mezi tzv. antopozoonózy, což jsou onemocnění, která jsou přenosná ze zvířete na člověka (dalším příkladem je třeba borrelióza). Nemocné zvíře (často se jedná o hlodavce – potkany, myši, dobytek, vepře) vylučuje tyto mikroby močí do okolního prostředí, které se touto infekční močí zamoří (kontaminuje) a stává se tak nebezpečným zdrojem nákazy pro člověka.

Je několik možných způsobů, jak se můžete nakazit.

Nejčastěji člověk přijde do kontaktu s vodou, půdou nebo dokonce i potravou, která byla nemocným zvířetem znečištěna (kontaminována). Tímto způsobem se leptospiry dostávají do trávícího traktu a pronikají i neporušenou sliznicí do lidského organismu.

Někdy dokonce stačí jen malé množství znečištěné vody, která vám “šplouchne do oka”, protože tyto mikroby se mohou do těla dostat i spojivkou. Nebo si nevědomky loknete vody při koupání v přírodě. Také není dobré dostat se do kontaktu s bahnem nebo vlhkou půdou, zvlášť, jestli máte na nohách oděrky nebo jinak porušenou kůži.

Další možný způsob onemocnění je, pokud vás pokouše nebo poškrábe nemocné zvíře.

Dříve se tato choroba převážně vyskytovala jako profesionální nákaza. Často onemocněli ti lidé, kteří mohli díky charakteru svého povolání přijít s leptospirami do kontaktu – řezníci, zootechnici, zemědělci, pracovníci kanalizace,.. Dnes, vzhledem k rozvoji velmi oblíbeného stanování, chalupaření, rybaření, chování různých domácích zvířat apod. může leptospiróza postihnout prakticky každého.

Ačkoliv se jedná o jednu z nejčastějších infekcí přenosných ze zvířete na člověka, přenos z člověka na člověka prokázán nebyl. Z toho vyplývá, že pokud někdo ve vašem okolí má leptospirózu, nemusíte se bát, že ji od něj chytnete.

Rizikové faktory[editovat | editovat zdroj]

Leptospirózou jsou nejvíce ohroženi lidé, kteří pracují se zvířaty, které mohou leptospiry vylučovat.

Jsou to zejména zemědělci a zootechnici, pracující v živočišné výrobě, dále pak řezníci.

Mezi časté přenašeče této choroby patří hlodavci, zejména všudypřítomní potkani. Z tohoto důvodu pak mezi další ohrožené profesní skupiny patří deratizátoři a pracovníci kanalizací, ale i obyvatelé domů, kde se potkani vyskytují. Leptospirózu ale nepřenáší jen “divocí” potkani, žijící volně, nakazit se totiž mohou i ošetřovatelé laboratorních “čistých“ potkanů. Nakažené zvíře může svou močí znečistit prakticky cokoliv, s čím přijde do kontaktu. Leptospiry v přírodě poměrně dobře přežívají, proto, pokud pobýváte v přírodě, měli byste se vyvarovat pití vody ze studánek, koupání ve stojatých vodách, jezení neumytého ovoce čí zeleniny ze zahrádky, chození naboso v bahně nebo vlhké půdě apod.

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Prevence spočívá v hubení hlodavců, kteří se vyskytují v uzavřených objektech (deratizaci).

Na rizikových pracovištích je nezbytné zachovávání předpisů o bezpečnosti práce a důsledně používat pracovních pomůcek.

Při pobytu v přírodě byste se měli řídit základními hygienickými pravidly – používat nezávadnou vodu a vyvarovat se pití vody z přírodních zdrojů (k němu může dojít i náhodně, pokud si loknete při koupání), také není vhodné koupat se v přírodních koupalištích. Je třeba dobře umýt všechny pochutiny, které jste nasbírali nebo natrhali ve volné přírodě.

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Leptospiróza je onemocnění projevující se rozmanitými příznaky, dokonce může probíhat zcela skrytě (inaparentně). Řada příznaků leptospirózy je stejná i pro jiná běžná onemocnění, takže je někdy opravdu těžké dospět k správné diagnóze.

To, jak se onemocnění projeví, záleží na věku a zdravotním stavu jedince, na typu leptospiry, která organismus infikovala a množství mikrobů, které do těla pronikly.

Leptospiróza může probíhat lehce s příznaky trvajícími jen několik dní, které velmi připomínají chřipku.

Obvyklý je ale dvoufázový průběh onemocnění (tzv. blaťácká, popř. polní, žňová horečka).

Po inkubační době (což je čas, který uplyne od doby nakažení k prvním projevům infekce) 1–2 týdnů se rozvíjí první fáze nemoci.

V první fázi, se u nemocného náhle objeví horečka až 40 °C se zimnicí a třesavkou, nemocný trpí krutými bolestmi hlavy a svalů – svaly bolí hlavně na zádech a lýtkách. Někdy se může objevit vyrážka, většinou během prvních dvou dnů onemocnění. Jsou přítomny bolesti břicha a nevolnost, která může vést až ke zvracení. Nemocný má špatnou náladu, blouzní, je zmatený. Občas se mohou objevit i psychotické projevy – halucinace, změny osobnosti a násilí. Takto onemocnění probíhá 3–5 dní a najednou veškeré příznaky vymizí. Nemocný se jakoby náhle uzdravil.

Druhá fáze se někdy ani nemusí rozvinout, ale jestliže je infekce závažná, onemocnění se po několika dnech znovu vrací spolu s původními projevy, ke kterým se přidává bolest na hrudi a břicha, porucha funkce ledvin a změnou psychického stavu. Dochází k tuhnutí šíje, nemocný zvrací – jsou tedy vyjádřeny znaky meningitidy. Ačkoliv je onemocnění poměrně závažné, po několika týdnech při dobré léčbě dojde k úpravě zdravotního stavu bez následků. Takovýto průběh mají leptospirózy vyvolané Leptospirou grippotyphosou.

Jestliže je organismus napaden zvlášť agresivní formou leptospiry tzv. Leptospirrou icterohaemorha­giae, nebo se jedná o oslabeného jedince, onemocnění nabírá rychlý spád. Příznaky onemocnění jsou stejné jako u lehkého průběhu, ale mají větší intenzitu. Rychle se rozvíjí postižení jednotlivých orgánu: jater (objevuje se žloutenka), ledvin (nemocný přestává močit, má zvýšené množství odpadních látek – močoviny a kreatininu – v krvi), dochází k poruše srážení krve, které má za následek krvácení z úst, pod spojivky – takže bělma očí jsou zbarvená červeně, ze sliznic – krev se objevuje ve stolici, dochází ke krvácení z nosu. Takto probíhající leptospiróza se nazývá Weilova nemoc. Tento stav je velmi závažný, vyžaduje intenzivní léčbu v nemocnici. .

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Pokud nemocný přijde za svým lékařem s výše zmíněnými příznaky, velmi často může být onemocnění alespoň zpočátku zaměněno za chřipku.

Velmi důležitý je údaj o styku se zvířaty, které mohou být příčinou rozvoje nemoci nebo pobyt v přírodě, kdy se člověk nakazí často při koupání nebo napití z přírodních zdrojů. Tento fakt pomůže lékaři na dané onemocnění vůbec pomyslet, protože ve srovnání s chřipkou, která má v podstatě stejné příznaky, se leptospiróza tak často nevyskytuje. Jestliže jste tedy pobývali v přírodě, zejména se koupali, rybařili nebo pili vodu z studánek, popřípadě se dostali do kontaktu se zvířaty nebo pracovali na polích, nezapomeňte to svému lékaři sdělit!

Pro průkaz leptospirózy je nutné provést speciální laboratorní testy, které jsou založeny na zjištění přítomnosti typických protilátek. Pokud bylo onemocnění zjištěno na začátku, (prvních 10 dnů) je možné leptospiry tzv. vykultivovat, což znamená, že se odebere vzorek moči, krve nebo mozkomíšního moku a ten se přenese do speciálního prostředí (kultivační půda), kde se leptospirám dobře daří. Po dané době, kdy se leptospiry na kultivační půdě pomnoží, je mikrobiolog (lékař zabývající se rozpoznáváním mikroorganismů) schopen říci, o jaké mikroby se jedná.

Dále se provádí řada testů, které slouží k informaci o funkci jednotlivých orgánů, a to jednak z krve, ale i dalších tělních sekretů, především moči. Vyšetřuje se hlavně funkce jater a ledvin, které jsou obvykle postiženy.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Terapie onemocnění záleží na jeho závažnosti. Jestliže se jedná o leptospirózu, která má lehký průběh, léčí se tzv. symptomaticky. To znamená, že se nemocnému podají léky, které ho pomohou zbavit nepříjemných a odstranitelných příznaků nemoci.

Pro snížení horečky a úlevy od zimnice a třesavky se nasadí antipyretika, proti bolesti hlavy a svalů analgetika. Dále se podají antibiotika, nejčastěji v tabletové formě. Nemocný se léčí doma, je mu doporučen klid na lůžku, přijímání dostatečného množství tekutin.

Jestliže nemoc probíhá těžce a/nebo dochází k rozvoji příznaků z poškození orgánů (objevuje se žloutenka, nemocný přestává močit, mění se úroveň vědomí), je nezbytně nutné, aby byl okamžitě přijat k léčbě do nemocnice. Zde jsou podávány jednak antibiotika, a to nitrožilně, jako tzv. kauzální terapie (léčba je zaměřena na příčinu nemoci, v tomto případě infekci leptospirou) Dále se pomocí řady léků a v případě potřeby i přístrojů přistupuje k tzv. podpůrné terapii, která slouží k zajištění dobré funkce poškozených orgánů např. při poškození ledvin dialýza, při krvácivých projevech podání krevních náhrad, v případě selhávání dýchacího ústrojí umělá plicní ventilace, až do té doby, kdy nemocný kritické období překoná a funkce poškozených orgánů se obnoví.

Jak napomoci léčbě leptospirózy Jestliže jste onemocněli leptospirózou, kolikrát o tom ani nemusíte vědět. Velmi často, pokud onemocnění probíhá mírně, je možné ho zaměnit s chřipkou a tak k němu i přistupovat.

Nicméně pokud se průběh onemocnění horší, je nezbytně nutné vyhledat lékaře, řádně ho informovat o všech příznacích a možných souvislostech s onemocněním, které mu pomohou pomyslet na správnou diagnózu a začít léčbu přiměřenou závažnosti zdravotního stavu.

Komplikace[editovat | editovat zdroj]

Onemocnění, které proběhlo lehce, většinou nezanechá vůbec žádné následky a nemocný je brzy „fit“. Mnohem delší doba zotavování (rekonvalescence) následuje po těžkém průběhu leptospirózy. Sama bakterie je po nasazení antibiotické léčby rychle vymýcena, ale určitou dobu trvá, než dojde k uzdravení všech postižených orgánů – jater, ledvin srdce. Někdy, pokud je onemocnění opravdu těžké, se jejich funkce do původního stavu nevrátí. Není neobvyklé, že nemocní trpí častými změnami nálad a depresí.