Borrelia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBorrelia
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Doménabakterie (Bacteria)
Kmenspirochéty (Spirochaetae)
TřídaSpirochaetes
ŘádSpirochaetales
RodBorrelia
(Swellengrebel, 1907)
Vybrané druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borrelia je rod gramnegativních bakterií z kmene spirochéty (Spirochaetae), do něhož kromě rodu Borrelia patří rody Leptospira a Treponema. Ve všech třech rodech jsou zastoupeny jak nepatogenní druhy, tak patogenní (např. patogen Leptospira interrogans je původcem leptospirózy, patogen Treponema pallidum je původcem syfilis).

Rod Borrelia je pojmenován po francouzském mikrobiologovi jménem Amédée Borrel. Dlouhé buňky bakterií mají rozměry 0,2 až 0,5 × 8 až 30 (33) µm.[1] Z metabolického hlediska jsou bakterie mikroaerofilní a mají složité nutriční požadavky. Generační doba je typicky asi 18 hodin, ale i více.[1]

Stavba buněčné stěny se mírně liší od stavby ostatních gramnegativních mikrobů, protože mezi zevní a cytoplazmatickou membránou probíhají podélně uspořádaná filamenta, která zajišťují pohyblivost bakteriálních buněk. Kultivace borrelií je obtížná, což do jisté míry omezuje jejich přímý průkaz.[2]

Rod Borrelia má charakteristický genom složený z jednoho lineárního chromozomu a velkého počtu lineárních i kruhových plazmidů. Celý genom dosahuje velikosti až 1,5 Mb (megabází). Chromozomální homologie mezi různými druhy borélií je vysoká, plazmidy jednotlivých druhů se značně liší.[3]

Rod zahrnuje (k roku 2019) 35 druhů, z toho čtyři epidemiologicky a tři epizootologicky zvláště významné druhy. K epidemiologicky významným druhům patří Borrelia burgdorferi sensu lato, B. recurrentis či B. hermsii. Epizootoogicky významnými druhy jsou Borrelia anserina, B. theilerii a B. coriaceae. Borelie bývají přenášeny cizopasnými členovci a mívají přírodní ohniskovost ve formě rezervoárových zvířat, nejčastěji hlodavců a ptáků.[2]

Onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Bakterie rodu Borrelia jsou původcem několika bakteriálních nemocí diagnostikovatelných buď mikroskopicky, nebo sérologicky.

Borrelia recurrentis způsobuje (ná)vratný tyfus (typhus recurrens) neboli návratnou horečku (febris reccurens). Z infikovaného člověka na další osoby ji přenáší veš šatní (Pediculus corporis). Šíření souvisí s nízkou úrovní sociální hygieny (přenašeč se množí) v určitém regionu nebo situaci (válka, humanitární krize, živelní pohroma).[2] Nemoc se vyskytuje v Africe, případy infekce byly hlášeny v Etiopii a Súdánu, předpokládá se však celosvětové rozšíření.[4]

Podobné onemocnění způsobuje Borrelia hermsii přenášená vešmi nebo klíšťáky rodu Ornithodoros. Onemocnění se vyskytuje spíše v Asii, Africe, Jižní a Střední Americe. (Jestliže jsou vektorem klíšťáci, mohou infekt přenášet i na své potomstvo, tedy vertikálně, a to transovariální cestou.)[2]

Druh Borrelia miyamotoi, který vývojově patří do skupiny borrelií způsobujících návratnou horečku, způsobuje onemocnění podobné lymské borrelióze, ačkoli nepatří do komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. Nemoc je rozšířena v mírném pásu severní polokoule. Při diagnostice hrozí záměna s lymskou borreliózou nebo lidskou granulocytární anaplazmózou (HGA, human granulocytic anaplasmosis) působenou bakterií Anaplasma phagocytophilum. „Onemocnění se vyznačuje nespecifickými příznaky, především horečkou, únavou, zimnicí, bolestmi hlavy, svalů a kloubů.“ Léčí se antibiotiky.[5][6] Přenašečem je klíště obecné (Ixodes ricinus), klíště sibiřské (I. persulcatus) a klíště jelení (I. scapularis).

Patogenní druhy rodu Borrelia[editovat | editovat zdroj]

Druhy způsobující návratnou horečku a bakteriémii[editovat | editovat zdroj]

Klíšťaty přenášenou návratnou horečku u lidí (NHPK[7]) a bakteriémii jiných savců způsobují patogeny:[4]

(*) Případy infekce bakterií B. theileri byly hlášeny v Africe, Austrálii, Severní a Jižní Americe, ale vzhledem k celosvětovému obchodu s dobytkem se považuje za celosvětově rozšířenou infekci.[9][4]

V roce 2018 referovali vědci o nálezu Borrelia johnsonii v USA u člověka. Do té doby byl patogen způsobující návratnou horečku detekován výhradně v klíšťácích druhu Carios kelleyi parazitujících na netopýrech.[9][10]

Druhy způsobující lymskou borreliózu[editovat | editovat zdroj]

Následující druhy bakterie rodu Borrelia byly prokázány v klíšťatech a v člověku; způsobují lymskou borreliózu.[4]

Bakterie rodu Borrelia prokázané v klíšťatech, ale nikoli v člověku[editovat | editovat zdroj]

Nezařazené bakterie rodu Borrelia[editovat | editovat zdroj]

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Spirochéta Borrelia vincentii je uváděna jako Treponema vincentii (Brumpt 1922) Smibert 1984. (Kruhový chromozom, 2980180 nukleotidů, 2492 proteinových genů, 59 RNA genů.) Patogen je původcem parodontitidy.[11][12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology. 5th ed. Philadelphia: Elsevier Mosby, 2005. 
  2. a b c d BZDIL, Jaroslav. 7. Spirochety [online]. [Olomouc]: [Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra biochemie]. [8. 11. 2019] [cit. 12. 11. 2023]. Přístup k souboru KBC-VKB_09_Spirochety.doc z: https://www.prf.upol.cz/katedra-biochemie/studium/predmety-vyucovane-katedrou-biochemie/kbcvkb/
  3. VAVRUŠKOVÁ, Zuzana. Vztahy vektor – patogen – hostitel na příkladu spirochét lymeské boreliózy (a viru klíšťové encefalitidy). České Budějovice, s. 7. Diplomová práce. Školitel prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., školitel-specialista Mgr. Václav Hönig. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Přístup také z: https://theses.cz/id/rmw5ca/
  4. a b c d COLUNGA-SALAS, Pablo; SÁNCHEZ-MONTES, Sokani; VOLKOW, Patricia; RUÍZ-REMIGIO, Adriana & BECKER, Ingeborg. Lyme disease and relapsing fever in Mexico: An overview of human and wildlife infections. PLoS ONE [online]. 2020, vol. 15, iss. 9, čl. č. e0238496. Publ. September 17, 2020. Dostupné z: https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0238496
  5. KEJÍKOVÁ, Romana a RUDOLF, Ivo. Borrelia miyamotoi – další emergentní patogen přenášený klíšťaty. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie. 2021, roč. 70, č. 2, s. 118–130. ISSN 1210-7913. Dostupné také z: https://www.prolekare.cz/casopisy/epidemiologie/2021-2-24/borrelia-miyamotoi-dalsi-emergentni-patogen-prenaseny-klistaty-127797
  6. NOVOTNÁ, Barbora; [BURÝŠKOVÁ, Miroslava; BODNÁR, Jan a KYNČL, Jan]. Odborníci varují před novou nemocí od klíšťat a popisují příznaky. Seznam Zprávy [online]. 26. 3. [2023] [cit. 7. 11. 2023]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-nova-nemoc-od-klistat-zpusobuje-navratnou-horecku-228368
  7. MKN-10: Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize. Obsahová aktualizace k 1. 1. 2022. Tabelární část. [Praha]: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2022, s. 60, I. kapitola. ISBN 978-80-7472-168-7. Dostupné z: https://www.uzis.cz/res/f/008374/mkn-10-tabelarni-cast-20220101.pdf
  8. CUTLER, Sally J.; IDRIS, Jibrin M.; AHMED, Akeem O. & ELELU, Nusirat. Ornithodoros savignyi, the Tick Vector of Candidatus Borrelia kalaharica in Nigeria. "Journal of clinical microbiology" 2018 Aug 27;56(9):e00532-18. doi: 10.1128/JCM.00532-18. PMID: 29950331; PMCID: PMC6113498.
  9. a b c d TREVISAN, Giusto; CINCO, Marina; TREVISINI, Sara; MEO, Nicola di; RUSCIO, Maurizio; FORGIONE, Patrizia & BONIN, Serena. Borreliae Part 2: Borrelia Relapsing Fever Group and Unclassified Borrelia. Biology (Basel) [online]. 2021, vol. 10, iss. 11, 1117. ISSN 2079-7737 (el.), ISSN 2079-7737 (link). doi: 10.3390/biology10111117 https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8615063/
  10. KINGRY, Luke C; ANACKER, Melissa; PRITT, Bobbi; BJORK, Jenna; RESPICIO-KINGRY, Laurel; LIU, Gongping; SHELDON, Sarah; BOXRUD, David; STRAIN; Anna; OATMAN, Stephanie;BERRY, Jon; SLOAN, Lynne; MEAD, Paul; NEITZEL, David; KUGELER, Kiersten J. & PETERSEN, Jeannine M. Surveillance for and Discovery of Borrelia Species in US Patients Suspected of Tickborne Illness. Clinical infectious diseases. 2018 Jun 1, vol. 66, iss. 12, s. 1864–1871. doi: 10.1093/cid/cix1107. PMID: 29272385 PMCID: PMC5985202 DOI: 10.1093/cid/cix1107
  11. Treponema vincentii. In: Kegg Genome Database [online]. 2020 [cit. 13. 11. 2023]. Dostupné z: https://www.genome.jp/kegg-bin/show_organism?org=trz
  12. CHAN, Yuki; HUO, Yong-Biao; YU, Xiaolin; ZENG, Huihui; LEUNG, Wai Keung and WATT, Rory M. Complete genome sequence of human oral phylogroup 1 Treponema sp. strain OMZ 804 (ATCC 700766), originally isolated from periodontitis dental plaque. Microbiology Resource Announcements. 2020, vol. 9, iss. 22, e00532-20. https://doi.org/10.1128/MRA.00532-20.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]