Stará říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o egyptském období. O obci na Telčsku pojednává článek Stará Říše.
Egyptská říše
Dvě země
tȝwy
 Archaická doba cca 2700–2181 př. n. l. První přechodná doba 
Státní znak
znak
geografie
hlavní město:
obyvatelstvo
státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející:
Archaická doba Archaická doba
Nástupnické:
První přechodná doba První přechodná doba

Stará říše je období dějin starověkého Egypta odpovídající době vlády 3.- 6. dynastie v Egyptě (přibližně 2700 - 2181 př. n. l.).[1] Někteří autoři do tohoto období zařazují také 7. a 8. dynastii[2] (pak by toto období zahrnovalo roky přibližně 2700 - 2160 př. n. l.). Období Staré říše následovalo po období Cínevského království, resp. po raně dynastickém období (vláda 1. - 2. dynastie, 3100 - 2700 př. n. l.) a předcházelo První přechodné období.

Název Stará říše byl zaveden dějepisci v 19. století. Staří Egypťané ho nikdy nepoužívali, protože poslední král raně dynastického období a první panovníci Staré říše byli pravděpodobně příbuzní s královnou Nimaathap. Ta byla za vlády faraona Chasechemueje nazývána „matkou králových dětí“ a za vlády Džosera „matkou krále Horního a Dolního Egypta“. Avšak změny v královské pohřební architektuře jsou důvodem, pro rozdělení období dějin starověkého Egypta na raně dynastické období a období Staré říše.[2]

Správa země[editovat | editovat zdroj]

Stupňovitá pyramida faraona Džosera v Sakkáře

Je to první vrcholné období v dějinách starověkého Egypta. Po sjednocení země došlo k vytvoření nového politického centra, kterým se stalo město Memfis (egyptsky Mennofer), které leželo na hranicích mezi Horním a Dolním Egyptem. V čele země stál panovník (faraon), v rukách kterého se soustředila všechna politická, náboženská a vojenská moc.

Jeho pomocníky a zástupci byli vezírové (egyptsky catej), jeden pro Horní a druhý pro Dolní Egypt. Původně to byli příslušníci královské rodiny (synové), později schopní úředníci. Skutečnost, že jednotný Egypt vznikl sloučením dvou částí, se odrážela i v tom, že byli vždy dva úředníci vedle sebe. Součástí byrokratického centralistického aparátu byly i chrámy a jejich knězi, kteří zabezpečovali správu země a náboženské funkce.

Na regionální úrovni se Egypt dělil na oblasti (řecky nomy), v čele kterých stáli nomarchové. Ti zabezpečovali výkon státní správy, řídili svěřené oblasti, organizovali zemědělské práce. Když se ke konci období rozkládala státní správa, nomarchové převzali správní moc a zabezpečovali existenci jednotlivých nomů.

Politické dějiny[editovat | editovat zdroj]

Chronologie
starověkého Egypta


Crook and flail.svg

Tématické články
EgyptologieEgyptské dynastieEgypťané
FaraonHieroglyfyNáboženství
PísemnictvíPolitická správa
Staroegyptské názvy Egypta
Předdynastická doba
0. dynastieDynastická rasa
Bau z Pe a NechenuNakádaNechen
Archaická doba
1., 2. dynastie
CenejMaatMeniSerech
Stará říše
3., 4., 5., 6. dynastie
PyramidySluneční chrámTexty pyramid
První přechodná doba
7., 8., 9., 10., 11. dynastie
Knihy moudrých rad do života
Střední říše
12. dynastie
Fajjúmská oázaTexty rakví
Druhá přechodná doba
13., 14., 15., 16., 17. dynastie
HatueretHyksósové
Nová říše
18., 19., 20. dynastie
Amarnské obdobíAmonAton
Kniha mrtvýchVeset
Třetí přechodná doba
21., 22., 23., 24., 25. dynastie,
Božská manželkaVesetští velekněží
Pozdní doba
26., 27., 28., 29., 30. dynastie
Druhá perská nadvláda
NaukratisMammisiSajská renesance
Řecko-římská doba
Makedonská dynastie, Ptolemaiovci
AegyptusAlexandrieDémotická kronika
HermetismusManehto
MúsaionPtolemaiovský EgyptSerapis
Eye of Horus bw.svg
editovat šablonu


Sjednocený Egypt se stabilizovanou vládou dosáhl v tomto období svůj první politický a kulturní rozkvět. Moc faraonů sahala od Středozemního moře na severu až po první katarakt na Nilu. Z obou stran Nilu byla krajina chráněna pouští, proto ji nikdo neohrožoval. Politická moc byla stabilizována, přecházela z otce na syna.

Z nálezů je patrné, že Egypt udržoval čilé obchodní styky s asijskými kraji, se kterými sousedil a s Núbií. Dováželo se zlato, slonovina a také dobytek. Z období 3. dynastie byly na Sinajském poloostrovu ve Vádí Marára nalezeny v lomech na tyrkys a malachit vytesány jména Džosera a Sechemcheta. Dokládají tak rozsáhlost Egyptské říše.

Egypt se postupně rozšiřoval především směrem na jih do Núbie, odkud panovník Snofrev přivezl několik tisíc zajatců, zlato a dobytek. Z doby vlády tohoto panovníka pochází také zprávy o stavbě lodi z cedrového dřeva, které bylo pravděpodobně dovezeno po moři z Libanonu.[3]

Vládcové 5. dynastie se museli bránit před nájezdy Libyjců na západě, ale rozšiřoval se také obchod směrem na severovýchod. Faraon Sahure se pokusil zajistit bezpečnost Egypta výpravami proti Libyjcům na západě a Beduínům na severozápadě Egypta. Obchodovalo se se syrsko-palestinským pobřežím a také se zemí Punt (Pvévent), která se pravděpodobně nacházela na somálském pobřeží.[3]


Panovnické dynastie[editovat | editovat zdroj]

3. dynastie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku 3. dynastie.

Nejvýznamnějším panovníkem je Necerierchet Džoser, který nechal vybudovat první rozlehlý komplex kamenných staveb. Nejznámější je jeho stupňovitá pyramida v Sakkáře. Jeho vezírem byl Imhotep, lékař a spisovatel, domnělý autor koncepce pyramidy.

4. dynastie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku 4. dynastie.
Pyramidy v Gíze. Zprava odzadu pyramida faraona Chufua, Rachefa, Menkaura. Před nejmenší pyramidou faraona Menkaura se nachází tři malé pyramidy královen

V tomto období dosáhl Egypt největší stupeň rozvoje. Panovník Nebmaatré Snofrev začal se stavbou dvou pyramid (Růžová, Lomená) v Dahšůru a patrně dokončil v Medúmu pyramidu svého předchůdce faraona Huneje. Jeho následovníci ve stavbě pyramid pokračovali.

Cheopsova pyramida v Gíze s rozměry 230 × 230 × 146 m) je největší pyramidou. Poblíž se nachází Rachefova (nebo Chafré, řec. Chefrén) a Menkaureova (řec. Mykerinos). Jejich tři pyramidy patří mezi největší stavby starověku vůbec. Výstavba pyramid, kterou zabezpečovalo svobodné obyvatelstvo země - zemědělci, značně vyčerpávala krajinu a její obyvatelstvo. Na druhé straně byly pyramidy symbolem hospodářské a politické moci Egypta.

Faraon Radžedef svou pyramidu v Abú Roaši severozápadně od Gízy nedokončil, faraon Šepseskaf si nechal postavit v Sakkáře mastabu.

V okolí pyramid byly zakládány rozsáhlé zádušní chrámy a hrobky pro vysoké hodnostáře.

5. dynastie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku 5. dynastie.

Někteří panovníci (Veserkaf, Venis) pokračovali ve stavbě pyramid v Sakkáře, ale panovník Sahure začal s budováním pohřebiště u Abúsíru, severně od Sakkáry.

Venisova pyramida obsahuje poprvé Texty pyramid, což jsou náboženské texty, které doprovázely mrtvého na onen svět. Některé části možná pocházejí z předhistorických dob.[3]

V této době začali významné úřady zastávat i lidé nekrálovského původu, protože došlo k nárůstu počtu administrativních úředníků. Jedním z nich byl Ptahšepses, který byl původně královským holičem a manikérem a nakonec se stal vezírem. Králové své úředníky odměňovali pozemky i s lidmi, kteří na nich pracovali. Moc místních správců a vládců jednotlivých nomů tak rostla a sociální rozdíly mezi obyvateli se zvětšovaly.

6. dynastie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku 6. dynastie.

V tomto období se začala projevovat stagnace země. Za dlouhé, slabé vlády panovníka Pjopeje II., který vládl údajně 94 let, došlo k úpadku panovníkovy moci. Po jeho smrti došlo k sociálním nepokojům, vnitřním rozbrojům a bojům o moc mezi jednotlivými nomarchy, k nájezdům vnějších nepřátel a úpadku zemědělství. Nakonec se země rozdělila na několik nezávislých částí a Egypt vstoupil do období svých dějin, které se označuje jako První přechodné období (asi 2181 - 2040 př. n. l., vláda 7. - 10. dynastie).

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Během období Staré říše vzrostl výrazně počet profesionálních řemeslníků. Tento vzrůst byl umožněn lepší organizací administrativy a zvyšováním zemědělské produkce zavlažováním a rozšiřováním obdělávané zemědělské půdy. Při obdělávání půdy byl používán dřevěný pluh tažený dobytkem.

Důležité obce se stávaly hlavními městy nomů a hlavní město se pravděpodobně nacházelo na špici nilské delty na rozhraní Horního a Dolního Egypta.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Dřevěná socha "vesnického starosty" Kaapera

Kultura tohoto období je především symbolizována stavbou pyramid, které sloužily jako hrobky faraonů, členů jejich rodin (manželky, děti) a vysokých státních úředníků. Se stavbou pyramid je spojena víra v posmrtný život, kterého bezpodmínečnou podmínkou je zachovaní tělesné schránky člověka. Od přírodní mumifikace Egypťané dospěli k specifickým a složitým obřadům a postupům balzamování těl, s vyjímáním vnitřních orgánů a jejich ukládáním do samostatných nádob - kanop. Při hrobkách panovníků byly ukládány také čluny, na kterých se přepravovali do světa mrtvých.

Součástí výzdob pyramid se stávají během období 5. dynastie i Texty pyramid.

V tomto období se objevují monumentální sochy panovníků, obyčejně z kvalitních druhů kamene (mramor, čedič, diorit), ale ke konci období i (dřevěné) sochy starostů a písařů, které odrážejí jejich postavení i sebevědomí.


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pečírka, J.: Dějiny pravěku a starověku I., SPN, Praha 1979 (1. vydání)
  2. a b Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4
  3. a b c Bič M.: V zemi sfing a pyramid (Od faraónů k prorokovi), ISE, Praha 1993, ISBN 80-85241-49-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pečírka, J.: Dějiny pravěku a starověku I. Praha 1979 (1. vydání)
  • Ilustrovaná encyklopedie starověkého Egypta. Praha 1998
  • Hart, G.: Egyptské mýty. Praha 2001
  • Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4
  • Verner, M.: Pyramidy, tajemství minulosti. Praha 1997