7. dynastie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

7. dynastie je staroegyptské královská dynastie, která podle Manehta převzala moc po zániku centralizované vlády panovníků Staré říše. Egyptology je proto jako první z dynastií řazena do historického období označovaného jako První přechodná doba. Její faktickou existenci ovšem někteří badatelé považují za nejistou, neboť ji nelze doložit žádnými přímými doklady.[1] Podle Manehtova podání ji tvořilo sedmesát králů vládnoucích celkem sedmdesát dnů; to je ovšem třeba pokládat nikoli za historicky věrohodné tvrzení, ale za obrazné vyjádření nestability královské moci. Ve skutečnosti je nejspíše třeba ztotožnit ji s následující 8. dynastií; jejich rozdělení Manehtem možná vzniklo jako důsledek náhodného rozporu v seznamu.[2] Pokud 7. dynastie skutečně existovala, vládla postupně se zmenšujícímu území v okolí Mennoferu přibližně v letech 2180–2170 př. n. l.,[3] zatímco v jiných částech Egypta byla její moc nejvýše formální.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TRIGGER, Bruce Graham, et al. Starověký Egypt: dějiny společnosti. Překlad Renata Landgráfová, Jana Mynářová. Praha: Volvox Globator, 2005. 451 s. ISBN 80-7207-535-7. S. 104. 
  2. MÁLEK, Jaromír. Stará říše. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 5, s. 133.
  3. datace podle VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 516–521. 

Související články[editovat | editovat zdroj]