24. dynastie ze staroegyptských dynastií je řazena egyptology do historického období Třetí přechodné doby. Vládla přibližně v letech 727–715 př. n. l..[1][2]
Tato dynastie, vlastně jen posloupnost zakladatele Tefnachta a jeho bratra Bakenrenefa, vládla velmi krátkou dobu, přibližně dvanáct 12–13 let.[3] Hlávním sídlem bylo město Sais v západní části nilské delty.[p 1]
Mapa ~ 6 stol. př. n. l.Ruiny starověkého města Sais; Lepsius ~1850
Poražení vládci Osorkon IV, Input II. a Peftjauawybast přijímají vazalství od nubijského krále Piankhi; v zápisu kartuše krále „Piye-Mery-Amun“
Stéla Pasenhor k oslavě úmrtí býka Apise; Sakkára Serapeum
Koncem 23. dynastie pokračovala expanze nubijských králů do severního Egyptu a postupně dosáhla až k Thébám. K potlačení jejich postupu dále k severu do nilské delty, se z lokálních vládců vytvořila koalice Osorkona IV. z Tanis, Peftyauembasteta z Herakleopolisu, Nimlota III. z Hermopolis a Inputa II. z Leontopolis. Velení se ujal Tefnacht první král a zakladatel 24. dynastie. Proti nim se postavil vládce Nubie Piankhi (747–713 př. n. l.).[2][4] Po počátečních vojenských úspěších severní koalice, nubijský král Piankhi s koncentrovaným vojskem koalici porazil, avšak diplomaticky ponechal poražené vládce u moci v jejich sídlech. Zavázal je ale vazalským vztahem s povinností odvádět tribut. Dokumentuje to scéna na stéle, nalezené v Gebel Barkal[p 2], na které Nimlot III. držící koně, představuje klečící poražené vládce Osorkona IV., Inputa II. a Peftjauawybasta nubijskému králi Piankhimu, jak potvrzují svůj vazalský vztah. Piankhi se stal zakladatel „Nubijské“ 25. dynastie.
Bakenrenef, nástupce Tefnachta setrval v Sais, pozici lokálního vládce si udržel asi 5 let. Žádné významnější památky po něm nebyly nalezeny, snad až na nepatrnou zmínku na stéle nalezené v Serapeu, pohřebišti posvátných býků Apisů v Gíze[6] symbolů boha Ptaha.[7]. Na stéle pojmenované Padiusir-Pawahje je hieroglyfický zápis[8][9]:
↑JAMES, Peter. Deconstructing Manetho’s 21st Dynasty [online]. London: University of Exeter UK, 2013. S. 218–252. Dostupné online. (anglicky)
↑CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky)