Přeskočit na obsah

25. dynastie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
25. dynastie
 22. dynastie
 23. dynastie
 24. dynastie
754–656 př. n. l. 26. dynastie 
Geografie
Mapa
Přední východ kolem r. 700 př. n. l.
Obyvatelstvo
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
22. dynastie 22. dynastie
23. dynastie 23. dynastie
24. dynastie 24. dynastie
Následující
26. dynastie 26. dynastie

25. dynastie v třetím přechodném období představuje jistou vrcholnou fázi kolapsu egyptské společnosti, kdy za vlády Ramesse II. přestavovala rozkvět kultury, monumentálních staveb a úspěšné obrany proti expanzi populací z oblastí Levanty do úrodné delty Nilu. Uplynulo vice jak 300 let a v Egyptu se rozpadla jednota Horního a Dolního Egyptu, vlády se domohli libyjští vládcové v 21.–24. dynastii, vznikl teokratický stát v Thébách.[1] Dolní Egypt ovládalo několik lokálních vládců, kteří mezi sebou vzájemně soupeřili, až Egypt ovládli nubijští králové v 25. dynastii.[2]

Historický vývoj

[editovat | editovat zdroj]
Nubijské pyramidy v Meroe
Pohřební komora krále Tantamani v Kuru[3]
Princezna Shepenupet II. obětuje Re-Harachtejovi, za ní bohyně Isis a princezna Amenirdis I.; kaple kněžek v Medinet Habu
Princezna a kněžka Amenirdis I. obětující Amonovi; kaple v Medinet Habu
Kartuše krále Kushta a jeho dcery Amenirdis I na váze s obětinami pro bohy


Ve zmíněném období se naopak mocensky rozmohla Asýrie a posléze i expandující Perská říše.
Souhrnnější historické údaje a rozptýlené archeologické lokální výzkumy z 25. dynastie jsou dosud předmětem četných odborných studií.[4][5][6] Sídlo králů v Nubii bylo v lokalitě u města Napata[p 1] a nekropole v Meroe. Obdobně jak v Egyptě si nubijští králové v prehistorické době budovali pyramidy, rozlohou menší, výrazně špičatější. Většina z nich byla pobořena a hrobky vykradeny. Jednou ze zachovalejší je hrobka faraona Tantamani, posledního vládce z 25. dynastie.[7]

Panovníci

[editovat | editovat zdroj]
25. dynastie „nubijská“
sídlo Napata
Král Rodné jméno Trůní jména Doba vlády
př. n. l.[8]
Poznámka
Kašta
N5G38<
D28M8
V13
>
Kashta
M23L2<
ramAmAa
>
Nimaatre
765–752 otec Piye, dcera Amonova
kněžka Amenirdis I.[9]
hrobka: Kurru 8
Pije
N5G38<
panxii
>
Piye
M23L2<
rawsrU1Aa11
a
t
>
User maat Ra
747–716 otec Kashta,[p 2] bratr Shabaka
syn Taharka; hrobka: Kurru 17[10]
Šabaka
N5G38<
M8E10kA
>
Sha ba ka
M23L2<
ranfrkA
>
Nefer ka Ra
716–702 otec Kashta, syn Shebitku;
hrobka: Kurru 15
Šebitku
N5G38<
M8E10N17
kA
>
Shabataka
M23L2<
raDdkA kA
kA
>
Djed kau Ra
702–690 otec Shabaka; bratr Taharka;
hrobka: Kurru 18
Taharka
N5G38<
N17
O4
E23
N29
>
Taharqa
M23L2<
N5t
U15
F35Aa1G43
>
Nefertumjura
690–664 otec Piye; bratranec Tantamani
mezi 17.–19. rokem vlády
přechodně sídlo v Memfis;[11]
hrobka: Nuri 1[12]
Tantamani
N5G38<
imn
n
N17
n
wAti
>
Ta net Amun
M23L2<
raE10kA
>
Ba ka ra
664–656 koregent Taharky, otec Shabaka;
hrobka: Kurru 16

První čtyři faraonové „nubijské dynastie“ usilovali o sjednocení Egypta a obnovení imperiálního významu říše. Se střídavým úspěchem ovládli část severu a nějaký čas měli sídlo v Memphis, nicméně sílící tlak a mocenský vliv Asýrie v Dolním Egyptě vedl, zejména za vlády Aššurbanipala (685–631 př. n. l.), k porážce nubijského vládce Taharky a jeho zatlačení zpět na jih až do sídla Nepata v Nubii. V Dolním Egyptu dosadil podřízeného vládce Neka I., opět v městě Sais. Za zakladatele 26. dynastieSaiské“ se uvádí jeho syn Psammetik I.[13] (672–664 př. n. l.) se sídlem v Sais. Asýrie za Aššurbanipala a jeho nástupci uplatnili mocenský vliv na Egypt až po Théby.[14]
Po smrti Aššurbanipala (~631) se Asýrie vnitřními rozpory v boji o následnickou moc, občanskými válkami a vnějším tlakem okolních států postupně oslabila tak, že se za vlády perských Achaimenovců přibližně po roce ~620 dostala do područí Perské říše. Peršané za vlády Kýrose II. ovládli Egypt a založili zde 27.dynastii.

Amonovy kněžky

[editovat | editovat zdroj]

Kněžka „božská uctívačkaAmona („Divine Adoratrice of Amun“) byla, po „božské manželce Amona[15] pro hlavní kněžku staroegyptského božstva, druhým titulem kterým se v Thébách realizoval (legalizoval) přenos moci z jednoho faraona na dalšího, jestliže se jeho dcera stala držitelkou tohoto kněžského titulu. Principiálně se jednalo o propojení Amonova božství s mocí faraona. V Thébách byl Bůh Amon považován za krále.[16][17] Institut kněžství žen, zasvěcených hlavnímu bohu Amonovi, který zahrnoval neobvyklý rozsah moci se realizoval zejména za vlády 23. libyjské dynastie, byl zosobněn princeznou Shepenwepet I. dcerou Osorkona III. Pokračovatelkami v 25. nubijské dynastii byly princezny Amenridis I. a Shepenwepet II. Další jsou zaznamenány v 26. dynastii.[18] V areálu zádušního chrámu Ramesse III. v Medínet Habu se pro každou z kněžek Amona, budovaly zádušní kaple. Jednou ze zachovaných a prozkoumaných, je zádušní kaple Amenirdis I. Zasvěcené kněžky měly značné pravomoci v ekonomickém rozhodování a nezávislém financování. Na stéle z červené žuly, nalezené 1897 G. Legrainem[p 3] v Karnaku, jsou zápisy, které lze interpretovat jako určení kompetencí a závazků faraona, jmenovitě Psammeticha I. zakladatele 26. dynastie, své dceři a kněžce Nitokris I. Institut Amonových kněžek se zachoval i v pozdějších dynastiích dalších asi 200 let.[19]

25. dynastie „nubijská“
sídlo Natapa
Amonova kněžka[15] Chrámové jméno Doba vlády Poznámka
Shepenupet I.
<
G14N36N37
p Z9
F13
>
Šp-(n).wp(t)
754–714 otec Osorkon III. 23. dynastie
Amenirdis I.
<
tG14F35F35F35N28
>
Hˁt-nfrw-Mwt
740–720 dcera Kashta, sestra Piye
Shepenupet II.
<
N37
p Z9
N35
F13
p t
>
Šp (n) wp(t)
710–650 dcera „Pijw“ a sestra Shabaka. a „Taharka
  1. Sídlo v severní Nubii (Sudanu) u 4. nilského kataraktu a poblíž nekropole v Kurru
  2. nubijský král (760–747)
  3. Francouzský egyptolog (1865–1917)
  1. The Libyen Peroiod in Egypt [online]. Leiden: Nederlands Institute Voor Het Nnabije Oosten, 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  2. EMBERLING, Geoff. Nubia Ancient Kingdoms of Africa [online]. NY: New York University, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Súdán - Královská nekropole El-Kurru [online]. 2013. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. JANSEN-WINKLER, Karl. The chronology of the third intermediate perion: Dyns. 22–24 [online]. Leiden: University Leden, 2006. S. 234–264. 
  5. EPAND, Raphael. The Perian Conquest of Egypt [online]. University of Manchester. Dostupné online. (anglicky) 
  6. JANSEN-WINKELN, Karl. Historische Probleme der 3. Zweischenzeit [online]. Durham: Oriental Museum, 1995. S. 129–152. Dostupné online. (německy) 
  7. FRANCINGY, Vincent. Au Soudan, dans l'ancienne Nubie, sur les traces des royaumes de Napata et de Méroé [online]. 2018. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky) 
  9. KHAN, Daniel. The Royal Succession in the 25th Dynasty [online]. Berlín: Sudanarchdologischen Gesellschaft, 205. S. 143–163. Dostupné online. (anglicky) 
  10. DUNHAM, Dows. The Royal Cemeteris of Kush El-Kurru [online]. Cambridge: Harvard University, 1950. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  11. BRIER, Bob. The History of Ancient Egypt [online]. Chantilly, Virginia: Long Island University, 1999 [cit. 2019-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-04. (anglicky) 
  12. DUNHAM, Dows. The Royal Cemeteris of Kush Nuri [online]. Cambridge: Harvard University, 1955. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-15. (anglicky) 
  13. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky) 
  14. BRIER, Bob. The History of Ancient Egypt [online]. Chantilly, Virginia: Long Island University, 1999 [cit. 2019-01-22]. (anglicky) 
  15. a b AYAD, Mariam. The God’s Wife of Amun (c. 740–525 bc) [online]. Abingdon UK: Routledge, 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-26. (anglicky) 
  16. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky) 
  17. MAYOH, Rachael. The Ordination of Amenirdis I at Thebes and the Emergence of Kushite Authority in Upper Egypt [online]. Swansea UK: Swansea University. Dostupné online. (anglicky) 
  18. NAUTON, Christofer. Regime Change and The Administration of Thebes During The Twenty-fifth Dynasty [online]. Wales UK: Swensea University, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  19. AYED, Mariam. Prayer and Power [online]. Münster: Ugarit Verlag, 2016. S. 89–99. Dostupné online. ISBN 978-3-86835-218-4. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Geoff Emberling, Nubia Ancient Kinngdoms [1]
  • Mariam F. Ayed, God's Wife, God's Servant: The God's Wife ofAmun (c. 740–525 BC); London Routledge, 2009
  • Sudan & Nubia, The Sudan Archaeological Research Society, Bulletin No.17, 2013
  • Necia Desiree Harkless, Nubian Pharaons and Meroitic Kings, he Kingdom of Kush, Bloomington 2006, ISBN 1-4259-4496-5

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu 25. dynastie na Wikimedia Commons