Ramesse II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ramesse II. Veliký
Ramses
Socha Ramesse II.
Socha Ramesse II.
Doba vlády1279–1213 př. n. l.[1]
Rodné jméno
N5
G38
<
imn
n
N36
ra
Z1
msssw
>
Ramessu, Meri Amun
Trůnní jméno
M23L2<
N5F12C10N5U21
N35
>
User-maat-Ra
Horovo jméno
G5<h1
G1E1
D40
P11
X1
C10N36
h1>O33
 Ka-nakht-mery Maat
Jméno obou paní
G37
D21
F7
X1
G20V31
Aa16
X1
O49
Mek-Kemet waf-khasut
Zlatý Hor
G8O29
F23
U6M17M17N17
N17
N21 N21
Aa-chepesch-meri-taui
ManželkyNefertari [2], Isetnofret, Maathorneferure, (dalších asi 200)[3]
PotomciAmun-her-khepsef, Ramesses (princ), Pareherwenemef, Chamuaset, Merenptah, Meryatum, Bintanath, Meritamen, Nebettawy ( a dalších asi 45 synů s vedlešími ženami)[4]
OtecSethi I.
MatkaQueen Tuya
twiAB7
[2]
ÚmrtíPi-Ramesse
HrobkaKV7 v Údolí králů[5]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ramesse II. Veliký Userma'atre' setepenre byl egyptským faraonem 19. dynastie, vládl v letech 1279–1213 př. n. l.[1] Jeho otcem byl Sethi I., matkou Tuya.[2] Narodil se ještě za vlády Haremheba, při korunovaci jeho děda Ramesse I. mu bylo pět let. Za vlády svého otce získal zkušenosti jak s vnitřní vládou v říši, tak i s obranou egyptského území, které zdědil po svých předcích. Na trůn nastoupil po smrti otce Setiho ve věku ~ 16 let. Vládl 66 roků a 4 měsíce, zemřel 27. června 1213 ve věku ~82 let ve svém městě Pi-Ramesse.[6][7] Jeho mumie se zachovala a její antropologický výzkum byl v souladu s jeho udávaným věkem. Ve vyšším věku trpěl četnými záněty a bolestivými srůsty na páteři.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ramesse II. v jinošském věku; Museum Louvre
Ramesse II. při audiencii vznešených úředníků
Mapa ve vrcholném období říše Chetitů
Bitva u Kadeše
Souběh vláda králů Egypta a Hattit[8].
Kolosální socha Ramssese II. v Memfis, Egypt

Ramesse II. byl zcela velkolepou osobností (zčásti kvůli vlastní propagandě)[9][10] a měl i takovou rodinu, respektive veškeré osoby řadící se do jeho rodiny v jeho paláci. Uvádí se, že měl asi 200 žen a konkubín, se kterými zplodil více než 100 dětí. Jejich jména jsou známá. Bylo to ~50 synů[4] a 53 dcer.[11] Nicméně mezi významnější manželky Ramesse II. s titulem "Velká královská manželka" patřily tři.
První a hlavní byla královna Nefertari, která dala faraonovi prince Amenhirchepešefa (zobrazen se svými rodiči na soše v Museu Turín), Prehirwenemef, Meryre a Mery-Atum a princezny Merytamen a Henuttawy (zahrnuti na sousoší v Abú Simbel).
Druhou hlavní byla královna Isetnofret I.,[12] která měla prince Ramesses, Khaemwaset, Merenptaha, ten, ač byl až třináctým princem, své starší bratry přežil a stal se následníkem Ramesse II. Dcerou královny Isetnofret byla Bin-Anath.[2] Ta se, po smrti Nefertari a matky Isetnofret ve 25. roce vlády Ramesse II., stala jeho třetí hlavní manželkou (incestní vztah). Ve 34. roce (1259) vlády po diplomatickém jednání o mírových vztazích a jejich trvalého potvrzení se stala jeho další Velkou královskou manželkou chetitiská princezna Suškanu, dcera krále Hattušili III. která přijala jméno Maat-Hor-Neferu-Re, (Ten, kdo vidí Horovu neviditelnou krásu Re)[13][8]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Egyptská říše po smrti Setiho I. se nacházela v relativně konsolidovaném stavu, fungující strukturou státní správy, dobře vycvičenou armádou schopnou odrážet útoky z okolních zemí. Na severu to byla říše Chetitů, kteří po okupaci země Mitanni, ještě za vlády faraonů 18. dynastie, byli na hranicích v přímém kontaktu s Egyptem a již za vlády Haremheba zde docházelo k četným vojenským střetům. Ze západní pouště se do nilské delty infiltrovaly hordy libyjských nomádů. Na jihu Egypťané ovládali Nubii a střežili obchodní cesty podél Nilu. Stálou hrozbou byly ohrožené obchodní cesty podél Středozemního moře, kde operovaly pirátské skupiny. Vládce musel také zabezpečit zásobování vlastního obyvatelstva a prostředky pro činnost armády a v neposlední řadě také prostředky pro rozsáhlou stavební činnost.[3] Ta se za vlády Ramssese II. rozrostla do realizace četných monumentálních staveb. Popis počáteční doby vlády Ramesse II. poskytuje text na Kubbân stéle, která se našla na jihu ve Wadi Alalaqi. [8] V prvních letech vlády uskutečnil reformu armády, kterou již částečně započal jeho otec Seti I.. Změnil organizaci správy země do 34 Nomů a vytvořil specializované vycvičené jednotky pro rychlejší a účinnější použití v bojovém nasazení a logisticky zajistil jejich potřeby. Rozšířil používání bojových dvojkolek a zdokonalil taktickou součinnost s pozemními silami (infanterií).

Vezírové[editovat | editovat zdroj]

Vláda faraona se opírala o odbornou a loajální podporu nejvyšších úředníků, vezírů. Několik z nich, kteří sloužili vládě Ramesse II jsou:[14]

  • Paser působil již v době Setiho I., byl nomarchou jižního Egyptu, používal více titulů, např. Nejvyšší kněz Amona, kněz chrámu Ptaha a představený Amonova harému. Patřily mu monumenty, hrobky v Thébách, Pi-Ramesse, Tanis a Memfis.
  • Hatiay nomarcha severu Egyptu, syn Ramose a Sheritre
  • Rahotep I. nomarcha severu Egyptu, syn nejvyššího kněze Osirise
  • Rahotep II. nomarcha severu Egyptu, nejvyšší kněz boha Re, kněz boha Ptaha
  • Nehy nomarcha jihu Egypta
  • Neferrmpet nejvyšší kněz boha Ptaha

Války v Asii[editovat | editovat zdroj]

Území dobytá v Syro-Palestinské oblasti za vlády faraonů 18. dynastie byla neustále ohrožována jak ze severu i západu z částí Anatolie, tak i z východu nomádskými semitskými kmeny. Boje probíhaly již za vlády Haremheba, Ramesse I. tak i otce Setiho. V přilehlých severních zemích se také odehrávaly výboje směřující k jihozápadnímu pobřeží Středozemního moře (zhruba dnešní Palestiny). Za vlády Achnatona byly udržovány přátelské vztahy se státem Mitanni, který zanikl expanzí Chetitů a okupací země za chetitského krále Šuppiluliuma I. (1342–1302 př. n. l.).

A teď, co se týče desky, kterou jsi mi poslal, proč jsi dal jméno mého bratra nad mé jméno? A kdo je to, kdo má problémy s dobrými vztahy mezi námi? Stalo se takové chování zvykem? Můj bratře, napsal jsi mi, že se stáváme spojenci? Jsi-li můj bratr, proč jsi chválil mé jméno, když si nemyslím, že je lepší než mrtvola? ... Ale já vaše jméno ... vymažu…
— Psaní od Šuppiluliuma, krále Chetitů [15]

Komunikace mezi Egyptem, králi Mitanni a posléze Chetiti dokumentují papyry z Amarnského období[15], které se postupně zhoršovaly a mezi nimi se vytvořila konfliktní hranice. Pro Ramesse II. to byla trvalá hrozba. Faraon Haremheb s Chetiti vedl boje se synem Šuppiluliuma, Muršili I., Seti I. pokračoval ve válkách s jeho vnukem Muwatalli. Střety s Muwatalliem zdědil Ramesse II. po celou dobu prvních 20 let své vlády a vyústily v bitvě u Kadeše.
V historii vlády Ramesse se však uskutečnila další četná vojenská tažení. Ve druhém roce vlády potlačil působení pirátů pocházejících z jihozápadní části Anatolie u pobřeží Středozemního moře. Již ve čtvrtém roce vlády došlo ke střetu u Kadeše s Muwatalliem, ve které Egypťané neuspěli a Kadeš, Amurru a severní pobřeží Fénicie zůstala v držení Chititů. To se opakovalo v několika dalších expedicích.[16] V devátém roce vlády Ramesse vztyčil stélu u Bath Shean po té co obnovil vládu nad Kanaánem a dospěl až k Beirutu.
Bitva u Kádeše by možná neměla být nazývána bitvou v nejpřísnějším smyslu slova, ale spíše rozsáhlými šarvátkami, které předcházely rozhodujícímu střetu, který se nakonec nikdy nekonal. Obě strany postupně vyčerpaly svoje síly, chetitský král Muwatalli byl vystřídán bratrem Huttasilli III. a politika vojenských střetů se stala pro Egypt i Chetitity neproduktivní.[8] Obě strany si připisovaly vítězství a patřičným způsobem to ve svých teritoriích presentovaly. Egyptské úspěchy byly popsány v tak zvaném „Poemu o bitvě u Kadeše“. Hieroglyfický text byl objeven na stěně chrámu v Luxoru a také v Abydosu a fragmenty v Abu Simbel.[17] Nicméně Ramsses II. potvrdil svou královskou moc v této oblasti a přispěl ke sblížení mezi Egyptem a Chetity, které vyvrcholily podpisem mírové smlouvy, obsahující i prvky následné spolupráce a vzájemné vojenské podpory. Namísto bojů mezi sebou si Egypťané a Chetitté otevřeli obchodní vztahy a vyměnili si technologické a zemědělské zkušenosti, které zlepšily životy lidí obou národů.

Smlouva mezi faraonem Egypta Ramesse II. a Králem Chetitů Hattusili III. (výňatek)
21. rok 1. měsíc 2. sezona, 21 den vlády.
Verze pro Egypt Verze pro Chetity
Reamasse-Meriamon, velký král, král egyptské země, nikdy nenapadne zemi Hatti, aby převzal její část. A Hattusili, veliký král, král země Hatti, nikdy nezaútočí na Egyptskou zemi, aby převzal její část. Mezi námi nebude navždy nepřátelství. Veliký náčelník Khety nepřichází do Egyptské země, aby zde něco vzal. Ramses-Meriamon, veliký egyptský vládce, nepřichází do země Hatti, aby zde něco vzal.
Podívej, synové Ramssesa, velikého krále, krále egyptské země, budou navždy ve stavu míru a bratrství se syny Hattusiliho, velikého krále, krále země Hatti. Zůstanou v řadě našeho svazku bratrství a míru. Egyptská země a země Hatti zůstanou navždy ve stavu míru a bratrství, jak je to nyní mezi námi. Synové synů velikého vládce Hatti budou v bratrství a pokoji s dětmi synů Ramesses-Meriamon, velikého egyptského velitele, kteří jsou v našich vztazích bratrské a také setrvají v našich mírových vztazích. Egyptská země může být s zemí Khety v míru a bratrství jako my nyní, navždy.
Překlad podle J.Breasted[8] Překlad podle[18]

Je historicky prokázáno, že mírové vztahy s Chetity nebyly porušeny ještě v 35. roce vlády Ramesse a evidentně pokračovaly do konce jeho vlády i za vlády jeho následníků.[8] Ramesse ale využíval propagandy a bitvu prezentoval jako své vítězství.[19]

Monumenty[editovat | editovat zdroj]

Dlouhá vláda Ramssese byla doprovázena mohutnou stavební činností, byť kartuše se svým jménem umisťoval pro svou větší slávu často i na starší stavby.[20] Faraon si liboval ve vytváření momentálních paláců, soch personifikujících jeho velikost. Monumenty zdobily scény z jeho vítězných bojů s nepřáteli, hieroglyfickými nápis je popisoval. Obsáhlý soupis těchto staveb a jejich popis uvádí J.H. Breasted[p 1][8]. Mezi nejvýznamnější se řadí:

  • Chrám Abú Simbel[3]
  • Chrám Královny Nefertari v Abú Simbel
  • Chrám v Luxoru
  • Ramesseum v Madinet Habu[3]
  • Koloseum Ramssese II. v Memfis s antropomorfní kolosální sochou faraona (délka 12,5 m).

Hrobka[editovat | editovat zdroj]

Hrobka Ramesse je v Údolí králů značena KV7.[5] Patří mezi nejrozsáhlejší pohřební prostor v údolí. Po sestupném schodišti se vstupuje do systému komor až do pohřební komory. Rozměry hrobky a jejích prostor:

Rozměry[5]
Max. výška Min.šířka Max. šířka Celková délka Celková plocha Celkový objem
5,82 m 0,74 m 13,6 m 168 m 868 m2 2286 m3

Hrobka byla již v období 20. dynastie vyloupena. Prosakování horninou a celková vlhkost poničily výzdobu takže většina vnitřní výzdoby je poničena a úsilím konzervátorů se ze zlomků části rekonstruují. S KV7 historicky souvisí i hrobka KV5[5] zbudovaná Ramessem II. pro jeho početné syny. Původní hrobka určená pro některou osobu z 18. dynastie byla Ramessem II. uzurpována pro vlastní rodinu, a to pro své početné syny. Kolem centrální šachty bylo rozmístěno 121 koridorů a komor. Je jisté, že několik synu zde bylo pohřbeno. Hrobka patří mezi vůbec největší v Údolí králů.

Rozměry[21]
Max. výška Min.šířka Max. šířka Celková délka Celková plocha Celkový objem
2,85 m 0,61 m 15,4 m 443 m 1266 m2 2155 m3

V rámci „Theban Mapping Project“[5] bylo mapování hrobky realizováno až v r. 1995 a dosud pokračuje. Hrobka byla kompletně vykradena a poškozena zátopovou vodou a částečně zborcená. Další podrobnosti o průzkumu a restauračních prací v rámci zmíněného projektu jsou ve zprávě z 2012.[22]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Americký archeolog, historik a egyptolog

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. a b c d BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d Pharoah Otline [online]. 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Sons of Ramesses II [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e KV 7 [online]. 2012 [cit. 2019-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-12-05. (anglicky) 
  6. K. A. Kitchen: Pharao Triumphant: The Life and Times of Ramesses II. Warminster 1982, S. 28.
  7. Piramesse, hlavní město Ramesse II. [online]. Liberec: 2012. Dostupné online. (česky) 
  8. a b c d e f g BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.III [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  9. https://phys.org/news/2018-01-evidence-pharaoh-ramses-fake-news.html – New evidence shows might of Pharaoh Ramses is fake news
  10. https://www.pbs.org/empires/egypt/newkingdom/ramesses.html – Despite a very shaky start, Ramesses II (reigned c1279–1212 BC) used diplomacy, a massive building program and endless propaganda to become the greatest pharaoh of the New Kingdom, Ancient Egypt's Golden Age.
  11. Daughters of Ramesses II [online]. 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Isetnofret I, wife Ramesses II [online]. 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Gurob, the papyri 32795 [online]. lOndon: 2001. Dostupné online. (anglicky) 
  14. 19th and 20th Dynasty [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b A Letter from Suppiluliuma, King of Hattit, to Akhenaten, King of Egypt; EA41 [online]. Reshafim, Israel: 2012 [cit. 2019-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-02. (anglicky) 
  16. Ramesses II [online]. 2009 [cit. 2019-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-23. (anglicky) 
  17. The Poem of Pentaur [online]. Reshafim, Israel: 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  18. The peace treaty between Ramses II and Hattusili III [online]. Reshafim, Israel: 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  19. https://www.memphis.edu/hypostyle/tour_hall/ramesses_ii_scenes.php – War Scenes of Ramesses II
  20. https://web.archive.org/web/20080513112609/http://digital.library.upenn.edu/women/edwards/nile/nile-XV.html - CHAPTER XV. RAMESES THE GREAT.
  21. Theban Mapping Project [online]. Egypt: [cit. 2019-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-12. (anglicky) 
  22. Report of Work in the Valley of the Kings [online]. Cairo: 2012 [cit. 2019-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-16. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • G. Lecuyot, CNRS Paris, The Ramesseum (Egypt), Recent Archeological Resarch [1]
  • Grimal, Nicolas (1992). A History of Ancient Egypt. Oxford: Blackwell. ISBN 978-0-631-17472-1.
  • Kitchen, Kenneth Anderson (1996). Ramesside Inscriptions Translated and Annotated: Translations. Volume 2: Ramesses II; Royal Inscriptions. Oxford: Blackwell Publishers. ISBN 978-0-631-18427-0.
  • James, T. G. H. 2000. Ramesses II. New York: Friedman/Fairfax Publishers.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Sethi I.
Znak z doby nástupu Egyptský král
1279–1213 př. n. l.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Merenptah