Achnaton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nefercheprure waenre Achnaton
Amenhopis, Amenhotep IV.
Achnaton
kolosální socha v Egyptském muzeu v Káhiře
Doba vlády 1353-1336 př.Kr.[1]
Rodné jméno Amenhotep
Trůnní jméno
M23L2<
N5nfrL1Z3N5T21
n
>
Nefercheprure waenre
Horovo jméno  
G5<h1
it
n
N5
mr
h1>O33
Jméno obou paní
G16G36
r
M23iit
Z2
Aa15
N27
it
n
N5
Zlatý Hor
G8U39r
n
V10it
n
N5
Manželky Nefertiti, Kija, Meritaton, Anchesenpaaton, Tadukhipa[p 1][2]
Potomci Meritaton, Meketaton,
Anchesenamon, Neferneferuaton Tasherit
it
n
ra
N36
t
B1t&A S
r
t
A17

Tutanchamon, Nefernefrure Setepenre[2]
Otec Amenhotep III.
Matka Teje
Narození 14. století př. n. l.
Veset
Úmrtí 1336 př. n. l. (věk přibližně 30)
El Amarna
Hrobka AmarnaTA26 a KV55
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Achnaton IV. Egyptské muzeum Káhira
Mapa ruin El-Amarny

Nefercheprure Waenre Achnaton, původním jménem Amenhotep (IV.), byl panovník 18. dynastie ve starověkém Egyptě v období Nové říše, manžel proslulé královny Nefertiti. Vládl přibližně v letech 1353–1336 př. Kr.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Socha Achnatona;Muzeum Louvre Paříž
Achnaton s Nefertiti a dcerami
Dopis (tabulka EA#15) od krále Assirie Ashur-Uballit, králi Egypta Achnatonovi

Následník Amenhotepa III. dostal při narození jméno Amenophis (“mír Amona”). Jeho patronem byli kněží Heliopolisu, v náboženském centru uctívání boha Hora boha Slunce a Měsíce, i když rovnocenné označení tohoto boha bylo Amon-Re. V druhém náboženském centru, ve stávajícím sídle faraona v Thébách, bylo hlavním uctívání boha Amona (“Skrytý – neviditelný”).[3] Amenophis se narodil až v 25. roce panování otce, jeho matkou byla Teje. Její rodiče matka Juja a otec Tjuju pocházeli ze vznešených vládních rodů. Rané Amenophisovo dětství se odehrávalo ve vládním městě Théby. Postupný příklon ke kultu boha Ré-Harachtej, který se personifikoval ve viditelném symbolu Slunce, oproti „neviditelnému“ Amonovi se postupně rozšířil i do většiny provincií.[4] Výchova Amenophise měla zabránit vlivu stoupajícího kultu Hora boha Slunce a Měsíce, i když rovnocenné označení boha bylo Amon-Re. Existovala ovšem určitá rivalita mezi kněžími a vlivovými skupinami v Thébách, kteří dávali přednost bohu Amonu, zbavenému vztahu k slunečnímu bohu Ra a kněžími, kteří vyznávali hlavního boha Re-Hor (Ré-Harachtej) a s jeho vyjádření jménem Aton. Panovník Amenhotep III. veden snahou oslabit mocenský a majetkový vliv kněží v Thebách proto usiloval o posílení pozice náboženského centra v Heliopolisu a tedy boha Atona jako představitele faraonovy náboženské priority. Vliv stárnoucího faraona, po jeho téměř třicetileté vládě, postupně přebírala jeho hlavní manželka Teje.[3] Amenhotep III. zemřel ve věku asi 48–50 let, kdy již dlouhodobě trpěl četnými nemocemi. Amenphisovo jméno se změnilo na Achnaton (Echnaton) v jeho věku asi 5 let. Matka Teje se ujala regentství přibližně až do jeho věku 9–11 let, kdy byla synovi vybrána žena, dcera velmože Aje Nefertiti. Ta byla asi o tři roky mladší než Achnaton, takže první dítě, dcera Meritaton, se narodila až pět let později, teprve když Nefertiti byla, podle tehdejších měřítek, považována za dospělou a schopnou porodit dítě. Jejich život se v tomto období ještě odehrával v Thébách.[3]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé etapy života a vláda Amenhopise/Amenhotepa IV./ Achnatona se formovaly v širším kontextu stavu Egypta, kde se za vlády předchůdců nashromáždilo značné bohatství, plynoucí z územně rozsáhlého mocenského vlivu říše, relativní politické a hospodářské stability za vlád vrcholného období 18. dynastie. To zřejmě za posledních let vlády Amenhotepa III. a v nejistotě nástupnické linii vedlo k mocenským sporům vládnoucích rodů, náboženských center Théby vs. Heliopolis. Příklon Amenhotepa III. ke komunitě v Heliopolisu s profilací Slunečního boha Ré-Harachtej/Atona a odpoutání se od centra Amona v Thébách, posílil záměr vybudovat nové sídelní město. Tato idea byla blízká vládnoucím úřednickým rodům a zároveň i úsilí rodiny Amenhotepa III., zejména jeho ženy Teje včetně jejich žijících rodičů Yuya a otce Tjuyu. Amnehotep IV. se za regentství své matky Teje oficiálně ujal vlády asi v jeho 11–12 letech[3] (o chronologii těchto událostí existuje řada diskusí). V tomto období byl ještě v Karnaku vybudován chrám zasvěcený Ré-Harachtejovi, přičemž počátek jeho stavby je datován ještě do období života Amenhotepa III. Vrchní kněz tohoto kultu byl nazýván “Velká vidina”.[5]

Ve věku 16–17 let s podporou matky Achnaton přistoupil ke změně náboženských symbolů ve prospěch Atona a zahájení staveb sídelního města (El-Amarna/Akhenaton). Rozsah tohoto projektu, jak dokazují následné archeologické výzkumy, si vyžádal soustředění značných kapacit projektových, stavebních, uměleckých a celkového logistického zázemí. Uvádí se [3], že po dvouleté přípravě a zahájení stavebních prací byl vybudován královský palác v nové lokalitě na východním břehu Nilu, vzdálené asi 312 km od Káhiry, v rozsahu asi 13 km.[6]

Amenhotep IV. si změnil jméno na Achnaton ve věku asi 18–19 let až při vybudování svého nového sídla, včetně sídel vládnoucích úředníků a jejích přesídlení. Tato etapa se datuje do Achnatonova věku přibližně 21 let. Do nového sídla dal přestěhovat vládnoucí administrativní a správní úředníky, včetně archivu korespondence, jehož část se zachovala a v roce 1887 byla nalezena v areálu El-Amarny. Nalezlo se celkem 382 hliněných destiček psaných klínovým písmem, nyní roztroušených po evropských muzeích. Byly psány v Akkadštině[7] tehdejším diplomatickém jazyku. Korespondence se týkala jak Amenhotep III., tak i Achnatona a poslední záznamy jsou z doby vlády Tutanchatona, než se opět přestěhoval do Théb a změnil si jméno na Tutanchamon.

O vládě Achnatona v El-Amarně vypovídají dost podrobně již zmíněné hliněné destičky z archivu.[8][9][10] V korespondenci jsou některá dost podrobná sdělení králům Asýrie. Například tabulka EA#7 obsahuje korespondenci s králem Kassitů/Asýrie. Tabulka EA#11 je sdělení, že El-Amarna prodělala pandemii (nějaké?) choroby. Na tabulce EA#15 sděluje Achnaton králi Assyrie Ashur-Ubalitovi, že provdal své dcery Meryaton (za Smenchkareho) a Anchesenamon (za Tutanchatona), které byly ve věku přibližně 11–13 let.

Achnaton sám však byl nejenom objektem umění ale i jeho tvůrcem. Je mu připisováno jedno z nejznámějších staroegyptských literárních děl, Achnatonův Hymnus na slunce.[11]

Poslední etapa Achnatonova života byla poznamenána ztrátou důvěry ve svém okolí v nového boha Atona, nemaje mužského následníka od královny Nefertiti, který by rozvíjel jeho idee, zvolil za svého následníka Smenchkarého, který patrně neměl dynastické oprávněné následnictví, tak mu dal za ženu svoji dceru Meryaton, které bylo teprve 11–12 let. Vláda Achnatona v El-Amarně skončila jeho úmrtím ve věku asi 30 let. Jeho následník Smenchkare setrval na trůnu jen asi 2 roky a nástupnictví se ujal Tutanchaton. Sídelní město El-Amarna fungovalo ještě několik let, nicméně při trvalém nátlaku mocenského centra v Thébách, především vrchního kněze Amonova kultu Meryra[12] se Tutanchaton nátlaku vzdal a ve druhém roce své vlády přesídlil do Théb a změnil si jméno na Tutanchamon.

Achnatonova hrobka[editovat | editovat zdroj]

Hrobku si nechal pro sebe a svoji dceru Meketaton a zřejmě i matku Teje vybudovat v El-Amarně v úzkém bočním údolí vzdáleném od královském údolí asi 6 km. Ve své konstrukci byla podobná hrobkám budovaným v Thébách.[13]. Jednotlivé komory byly vytesány v měkkém hliněném podloží kolem centrální šachty. Dekorace se prováděly do sádrového pokryvu. Hrobka byla odkryta v roce 1888 místními obyvateli a celkově vyloupena. Přesto se tam našly fragmenty žulového sarkofágu patřící Achnatonovi a dceři Meketáton. Další fragmenty kanopických nádob byly přeneseny do Egyptského muzea. Je nepochybné, že podle pravidel mumifikovaný Achnaton byl původně do hrobky evidentně pohřben, avšak následně jeho mumie byla zničena (uvádí se pouze možné zbytky bez možností dalších výzkumů). Poničeny byly i dekorace v jednotlivých komorách. Za vlády jeho syna Tutanchamona byly zbytky z hrobky EA26 přemístěny do hrobky KV55 v Údolí králů. Za ostatky krále Achnatona se někdy považují nalezené silně poškozené části kostry muže ve věku 25–40 let, které byly E. Ayrtonem (anglický archeolog) v roce 1907 objeveny v této malé a nedokončené hrobce. Byla zde také nalezena sporně identifikovatelná lebka.

Amarnský styl dekorací[editovat | editovat zdroj]

Styl vytváření soch, dekorací a stylizovaných scén ze života faraona a jeho rodiny, představují dramatický zlom v tradičním pojetí zobrazování ve výzdobách střední říše i počátku 18. dynastie, například hrobka Amenhotepa II. v Údolí králů KV35. Amarnský styl Achnatona je charakterizován aktivitou v obrazu s postavami se zdviženými hlavami, rodinnými scénami. Zobrazení Achnatona ze zvýrazněnými ženskými atributy se širokými boky, prominentních prsou, vypouklého břicha a zvýrazněná stehna. Figury doprovázející ho v obrazu či scéně jsou přizpůsobeny jeho vzhledu. Na řadě jiných muzejních artefaktů shodných osob se tyto bizarní znaky tak expresivně nevyskytují. Vznikly kolem toho četné dohady o skutečných příčinách Achnatonova vzhledu. Problém je, že jeho mumie se nedochovala tak, aby mohla být antropologicky prozkoumána, takže pouze ze zobrazení se odvozují příčiny jeho fyzických deformit. Nejčastěji se uvádějí Marfanův syndrom a Antleyův-Bixlerův syndrom.[14][15][16] V Egyptském muzeu se realizoval rozsáhlý projekt antropologické a genetické posloupnosti členů 18. dynastie, ve kterém byly zkoumány dobře identifikované mumie v depositu Egyptského muzea. Exaktní zkoumání potvrdilo jednak dědičnou posloupnost nezpochybnitelnou shodou DNA markerů, ale zmíněné syndromy se jednoznačně neprokázaly. Nicméně z zachovaných soch je patrná dědičná shoda se svým otcem Amenhotepem III. k projevu syndromu nadbytku aromatázy[17] [18] s průvodními znaky gynomastie a androgeního těla. To asi bylo důvodem zvláštního umělecké představení osob v amarnském období za královský dekretovaný styl. Je tedy pravděpodobné, že buď Achnaton nebo i Tutanchamon, skutečně vykazovali presentované zvláštní fyzické podoby, ovšem umělecky expresívně zvýrazněné. Je důležité si také uvědomit, že starobylí egyptští králové se obvykle nechali zobrazovat i s vlastní rodinou idealizovaným způsobem. Dokazuje to i busta královny Nefertiti uložená v Pergomonském Muzeu v Berlíně, která byla vytvořena sochařem Thutmosem. Busta byla rentgenována CT metodou s tváří pod vysokým nánosem a ze svého půvabu hodně ztrácí.[19]. I když amarnský styl i po smrti Achnatona nějakou dobu přetrvával, v následujících generacích se opět vrátil ke konservativnímu stylu,[20] jak také dokumentuje výzdoba pozdního následníka Haremheba, nebo dekorace z hrobky vezíra Ramose za vlády Amenhotepa III. v hrobce TT55.

Archeologické expedice v El-Amarně[editovat | editovat zdroj]

Sídelní město El-Amarna, založené za vlády Achnatona a zasvěcené bohu Atonu (důvody jeho vzniku a pravděpodobná chronologie byly zmíněny výše) bylo zbudováno s určitým plánem plnit funkci vládnoucího centra se všemi službami, sociálním dělením mezi bohatými a chudými částmi. V okrajové části byly domy dělníků, řemeslníků a stavitelů, jak dokumentuje dílna známého sochaře Tuthomese. Podle odhadů archeologů se počet obyvatel odhaduje v rozmezí 20000–50000. Ve druhém roce vlády následníka Tutanchamona město ztratilo statut sídelního města a postupně bylo opuštěno. Po opětném příklonu faraona k Thébám a kultu boha Amona, město chátralo a stalo se spíše zdrojem různých materiálů. Památka na Achnatona se systematicky ničila, jeho jméno vymazáno, zejména za vlády uzurpátora trůnu Haremheba.

Teprve ke konci 19. století se zájem o egyptské památky promítl do organizovaného archeologického průzkum. První expedice 1891–1892 vedl Flinders Petrie, 1907–1914 Ludwig Borchardt, 1921–1936 se angažovala Egypt Exploration Society, [21], od 1977 až dosud Barry Kamp (anglický egyptolog). Souhrn poznatků o probíhajícím výzkumu celého areálu ruin se soustřeďuje v “Amarna projektu” v gesci Univerzity Cambridge.[22][23].

Epilog[editovat | editovat zdroj]

Trvalý zájem o staroegyptskou historii podněcuje jednak její dlouhověká posloupnost vývoje kulturní společnosti vázané na plodonosný veletok Nil, výjimečnosti stavitelských a uměleckých památek. Příběh vizionáře Achnatona má historickou inspiraci v tom, že úsilí narušit či zvrátit společenské vědomí o po staletí udržovaném náboženském povědomí víry v záhrobí pod patronací tradičních bohů, je zároveň nedělitelnou součástí mocenských struktur usilujících o podíl na bohatství říše. V případě Achnatona to byl konkurenční vztah náboženských a vlivových skupin v Thébách a Heliopolisu. Achnaton nebyl silnou osobností a proto prohrál a jeho památka byla následníky poničena. Přímí následníci se již potýkali s dynastickou krizí až nakonec se vlády ujal uzurpátor Haremheb, který byl velitelem armády za vlády Tutanchamona a Aje. Nicméně faraonové 18. dynastie, kteří vládli téměř čtvrt tisíciletí (1539–1292 př. Kr.)[1] zanechali nepřeberné množství památek, rozesetých v muzeích po celém světě.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dcera krále Tušraty, původně manželka Amenhotepa III.,vdova v harému Achnatona

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. a b DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 10: 0500051283. (anglicky) 
  3. a b c d e WEIGALL, Arthur. The life and times of Akhnaton Pharaoh of Egypt [online]. London: Thorton Butterworth, 1923. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Egyptská Mytologie [online]. Dostupné online. (česky) 
  6. Lokalizace El_Amarna [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DASSOW, Eva. Canaanitein Cuneiform. Journal of the American Oriental Society.. January 2010, roč. 124, čís. 4, s. 641-674. Dostupné online. 
  8. Amarna Letters collection [online]. London: 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  9. The Amarna Letters [online]. Rashafim, Israel: 2000. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BÜHL, Franz. Sprache der Amarnabriefe [online]. Leipzig: J.C.Hinrichs, 1909. Dostupné online. (německy) 
  11. ČERNÝ, Ivo. Achnaton – Hymnus na Slunce. Dalovice: Střední odborná škola logistická, 2013. S. 1-4. 
  12. Tomb No.4 Nord Group [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Amarna project, University of Cambridge [online]. Cambridge: Dostupné online. (anglicky) 
  14. BRAVERMAN, Irwin, D.B.Redford, P.A.Mackowiak. Akhenaten and the Strange Physiques of Egypt’s 18th Dynasty. www.researchgate.net. 2009, roč. 150, čís. 8, s. 556-560. Dostupné online. 
  15. Antley-Bixler syndrome [online]. Gaithersburg, Marylend: Dostupné online. (anglicky) 
  16. VACHALA, Břetislav. Jak vypadal faraon Achnaton?. Vesmír. 2010, roč. 89, čís. 11. Dostupné online. 
  17. SHOZU, Makio, F.Maki. Understanding the pathological manifestations of aromatase excess syndrome: lessons for clinical diagnosis. Expert Review of Endocrinology & Metabolism. 2014, roč. 9, čís. 4, s. 397-409. Dostupné online. 
  18. Poruchy pohlavní diferenciace a pohlavního zrání [online]. Wikyskripta, rev. 2017. Dostupné online. (česky) 
  19. HAWASS, Zahi, J.Gad, S.Ismail, R.Khairat. Ancestry and Pathology in King Tutankhamun’s Family. JAMA. February 2010, roč. 303, čís. 7, s. 638-647. Dostupné online. 
  20. ALDRED, Cyril. Akhenaten King of Egypt [online]. Thames&Hudson, 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Egypt Exploration Society, [online]. Dostupné online. 
  22. Amarna project [online]. Cambridge: 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  23. The Archaeology of Amarna [online]. Cambridge: February 2019. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JOHNSON, Raymond. Amenhotep III and Amarna: some new considerations . The Journal of Egyptian Archaeology Vol.82,1996
  • FREED, Rita. Pharaonhs of the Sun;Akhenaten, Nefertiti.Tutankhamen. Museum of Fine Arts, Boston
  • PETRIE, Flinders. History of Egypt. New York: Charles Scribner’s Son, 1897. S. 95–97.
  • VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s.
  • VERNER, Miroslav. Abúsír. V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Amenhotep III.
Znak z doby nástupu Egyptský král
1353-1336 př.Kr.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Smenchkare