Haremheb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Haremheb
Harmais (řecky)
Detail kamenné sochy faraona Haremheba, dnes uložené v Kunsthistorickém muzeu ve Vídni
Doba vlády 1319–1292 př.Kr. [1]
Rodné jméno
<
imn
n
U7
n
G5Aa13
Hb
>

ḥr-m-ḥꜢb ;Haremheb
Trůnní jméno
M23L2<
ra
Dsr
xpr
Z2
ra
stp
n
>

ḏsr-ḫprw stp-n-rꜤDžeser Cheprure
Horovo jméno  
G5<h1
E1
D40
M44sx
r
Y1
Z2
h1>O33
  kꜢ-nḫt spd-sḫrw, Ka-nacht-seped-cheru
Jméno obou paní
wr
r
U16
t Z2
mip
t
ststQ1

wr-biꜢwt-m-ipt-swt
Zlatý Hor
O4
D21
Y1
D2
Z1
C10S29L1
N17
N17

Heru-maat-secheper-taui
Manželky I. Amenije ref
imn
n
iAB1
[2],
II. Mutnedjemet
<
X1G15X1M29Aa15
X1
B1
>
[3][4] [5]
Potomci neznámí. S Mutnedjemet měla pravděpodobně víc dětí, ty ale předčasně zemřely.
Otec ?
Matka ?
Narození 14. století př. n. l.
Heracleopolis Magna
Hrobka hrobka KV 57 v Údolí králů, poblíž Théb[6]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Haremheb, ( Horemheb, Horus je jásající), starořecky Harmais pojmenovaný ptolemaiovským historikem Manehtoem), trůnním jménem Djeser Cheprure Setepenre, byl čtrnáctým egyptským faraonem významné 18. dynastie v období tzv. Nové říše. Haremheb byl nástupcem starého faraona Aje II. a předchůdcem Ramesse I., prvního faraona nastupující 19. dynastie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Souhrnná sjednocená chronologie [1]uvádí dobu jeho vlády 23 let v rozmezí 1319–1292 př.Kr. Ačkoliv Haremheb nepocházel z panovnického rodu, přesto je historiky počítán k 18. dynastii. Pocházel z Velkého Heraklopolisu-Nechen z města jiženě od od Théb, (dnes Ihnasíja al-Madína), které bylo hlavním městem XX. Nomu.

Vzestup moci[editovat | editovat zdroj]

Za vlády Smenchkareho, Tutanchámona , Aje II. byl velitelem egyptské armády. Byl také hlavním zástupcem Egypta pro vnější (zahraniční) vztahy, vedl diplomatická jednání s vládci Nubie a působil jako poradce Tutanchámona[7][8][9] Jeho kariéra vzrostla po smrti Tutanchámona, kdy si přisvojil titul "Dědičný nebo korunní princ" a také "Zástupce krále v celé zemi"[8]. Považoval se za nástupce na uvolněném trůnu.

Hareheb s bohem Amonem
Korunovační stéla z chrámu Ptaha v Memfis

Nástupnictví na trůn[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Tutanchámona, když Haremheb byl na vzdálené vojenské výpravě v Sýrii, se odehrál příběh kdy Aj,[4] bratr královny Kije, v tehdejší době již považovaný za starého muže, také usiloval o ovládnutí trůnu po Tutanchámonovi. Byl to mocný vojenský úředník, velitel kavalerie (jezdectva) s titulem nejvyššího kněze boha Mina. Pocházel z města Akhim [9] a jeho původ se odvozuje od jeho rodičů Yuja a Tjuya. [10] Byl tedy bratrem královny Kije vlastní matky Tutanchámona a švagrem Amenhotepa III.. Jeho úsilí o získání trůnu po Tutanchámonovi mu dávalo velkou šanci. Ve hře však byly i další osoby. Z okolí rodiny Aye to byl jistý Nakhtim vysoký vojensky úředník - generál, z některých záznamů s titulem "Královský syn" a pravděpodobný syn Aye.
Dalším byl vezír Maya, který sloužil již za Amanhotepa III. , významně se podílel na výstavbě Amarny v době vlády Achnatona, prakticky byl jeho hlavním poradcem. Nakhim a Maya měli významný podíl na stavbě a výbavě Tutanchamonovy hrobky.[9]
Nejvážnějším uchazečem o trůn byl Haremheb, který ovládal armádu mocensky zajišťující stabilitu říše a bezpečnost zejména severních hranic. Legitimitu nástupnictví spatřoval ve sňatku s některou ženou z okruhu Tutanchámona, kde na prvním místě byla vdova po Tutachamonovi, Ankhesenamun. V té souvislosti se zmiňuje její korespondence s králem Chetitů Suppiluliuma I. [11] a její žádost o některého z jeho synů za manžela se slibem, že se stane faraonem. Ten údajně poslal do Egypta prince Zannanzu, který však do Egypta nikdy nedorazil [p 1]. Celá hra kolem nástupnictví po Tutanchámonivi se zakončila sňatkem Aye s vdovou Ankhesenamun. Heremheb ale přečkal čtyřletou vládu Aye II. a sňatkem s Mutnodjmet, pravděpodobnou sestrou královny Nefertiti,[4] usedl na trůn a prohlásil se za faraona.

Expanze Chetitů v ~1300 př.Kr.
Zápis na zadním straně sochy Hareheba v Turinském muzeu
M23N41
X1
G37
V26
X1V30
X1
Z92<
X1G15X1M29Aa15
X1
B1
>Q1X1
Aa2
R8G36
X1
N36S34X1U33I10X1
N35
Překlad: Velká manželka Krále, Paní dvou zemí, Mutnodjeme, milovaná (bohyní) Isis, matka boha, ať žije věčně.[12]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Hliněná pečeť s kartuší Hareheba

V období vlády od Achnatona až po Tutachámona, na kterém se Haremheb podílel ve svých funkcích, zejména v řízení armády a všech organizačně ekonomických potřeb, zahraniční politice Egypta a podílu na řízení státu jako vlivný poradce mladistvého faraona Tutanchámona. Do úvahy je nutné vzít i dramaticky se měnící mocenské struktury nejen ve vazalských státech na severu říše Amurru (oblasti dnešního Libanonu), říše Mitanni a vzrůstající mocnost Chetitů za vlády Šuppilulimaše I., který vedl šestiletou válku s Churrity (národ obývající Anatolii a sever Mezopotamie).[13]. Expanze Chetitů na jih vyvolala vojenskou odezvu Egypta, ale u města Carchemish v severní části Syrie byli poraženi. To se událo po náhlé smrti Tutanchámona a důsledky porážky vojska dopadly na vojevůdce Heremheba v soutěži o následnictví.
Haramheb ale po smrti Aye usedl na trůn. Upevnil vládu centralizací v sídelních Thébách. Svoje reformy nechal vepsat do desátého pylonu v Karnaku. Text lze interpretovat jako "vládní kodex" definující vůli panovníka.[14]Obsahuje řadu nařízení obecných práv obecného lidu (řemeslníků, obchodníků aj.), oraganizace armády, úředníků, ale také organizování zahraničních expedicí, válečných výbojů. Jsou tam i ustanovení týkající se zemědělství. V neposlední řadě stanovuje postavení kněží a chrámových služebníků, které ze své moci ustanovuje jako zaměstnance státu[p 2]. Na konec definuje sebe jako jediného legitimního vládce. Příklady z textu kodexu:

…Jestliže chudý člověk vyrobil pro sebe plavidlo s plachtou, aby mohl sloužit Faraonovi, zásobovat ho z pivovaru a jeho kuchyni, byl okraden o zboží a poškozeno jeho řemeslo, bude odškodněn. To je špatné a Faraon to potlačuje svými vynikajícími opatřeními.
…Hle, moje veličenstvo jmenuje oficiální zaměstnance božských otců, proroků chrámů, úředníků dvorů této země a kněží bohů, kteří tvoří oficiální zaměstnance z touhy, aby soudili občany každého města. Moje veličenstvo ustanovuje pro Egypt, aby prosperoval život všch obyvatel, když se (Haremheb) objevil na trůnu (boha) Rea. Hle, oficiální štáby byly jmenovány v celé zemi , i v městech podle jejich hodností. ....

—The Great Edict of Horemheb[14]

Další nápisy obsahují stély Laydenská[15], Vídeňská a zejména Korunovační stéla z chrámu Ptaha v Memfis.[12][16]
Z korunovačního nápisu Haremheba na stéle z Paláce boha Ptaha z Memfis:

… Takže tento bůh (Tutankhamun) rozpoznal svého syna (Haremheba) před očima každého, neboť chtěl "rozšířit svoji náruč " přijde den jeho přijetí do úřadu; on způsobil, že je více respektovaný než kterýkoli jiný svého času, královo srdce je spokojeno s jeho jednáním a radostí z jeho volby …
…Takže Horus pokračoval a těšil se do Theb, města Pána pokračování, svého syna v jeho objetí, do Karnaku, aby ho uvedl do přítomnost Amuna, aby mu odkázal jeho královskou vládu a stanovil pravidla jeho vlády …

—From Horemheb’s coronation inscription [12]

Haremheb byl bezesporu schopný vládce, upevnil Egypt jak v územních državách, tak i v ekonomické prosperitě říše a i když je řazen k 18. dynastii , tak je vlastně možné jej chápat jak zakladatele 19. dynastie. Svým nástupcem zvolil vojáka Ramesse I.. Zemřel po ~23 letech vlády.

Organizace vojska[editovat | editovat zdroj]

Bojová dvojkolka z hrobky Haremheba KV57

Zmíněné válečné střety s Chetiti a zkušenosti z výbojů za dřívějších faraonů (Thutmose III. a Thutmose IV.) vedly k vytvoření dobře organizované profesionální armády zejména ke kontrole Syro-Palestinské oblasti a udržení vazalských vazeb s tamními státy. Haremheb rozdělil armádu do dvou složek operujících v Horním a druhou v Dolním Egyptě, v každé ze zemí ustanovil samostatné velitele, podřízené generálovi, přičemž vrchním velitelem byl sám faraon. Územní složky zajišťovaly mocenský vliv faraona v zemi a také logistické zázemí pro jednotky chránící hranice, posádky pevností, expediční sbory. Co do charakteristické výzbroje to byly bojové dvoukolky a pozemní (pěšácké) jednotky. Na dvojkolkách byli dva muži, vozataj a bojovník vyzbrojený lukem a oštěpem. Jednotky byly členěny do škadron s 25 muži a velitelem. Další členění bylo podle stupně výcviku, rekruti (nováčci), vojáci a útočné speciálně cvičené jednotky. Regiment infanterie měl až 200 mužů. Expediční činnost byla zabezpečena logistickými službami, strava vojáků, zbraně, doprava kde se používaly karavany oslů. Četné scény z armádních výprav dokreslují faktickou podobu válečných prostředků.[17]

Faraon Haremheb ve společenství bohů, Anubise, Osirise, Hora a Isis

Hrobka[editovat | editovat zdroj]

Harmeheb si nechal vystavět dvě hrobky. První v době, kdy ještě byl jen velitelem vojska v Sakkáře poblíž Memphis, patrně ještě za života Tutanchámona. Ta však nebyla pro pohřeb použita. Druhou, již pro faraona, v Thébách v Údolí králů KV57. Ta byla určena jak pro Haremheba tak i jeho manželkám Mutnedjmet a Amenia[2]. Hrobka byla objevena 1908. Je vyzdobena scénami ve stylu basreliéfu a nástěnnými malbami v živých barvách. Sarkofág byl vyroben z křemene a po bocích zdoben symboly boha Anubise. Mumie faraona se nezachovala, otázkou je zda tam byl vůbec pohřben? Hrobka byla vyloupena a restaurována až v roce 1957.


Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Postavu chetitského prince Zannzu použil finský spisovatel Mike Waltari v románu "Egypťan Sinuhet" i
  2. Oslabení centrální moci ke konci vlády Amenhotepa III., neúměrným nárůstem bohatství kněžských center a soupeření Théh (bůh Amon) a Heliopolisu (bůh Ré-Harachtej), byly jednou z hlavních příčin vývoje Amernského období a chaosu po úmrtí Achnatona

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. a b DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 10: 0500051283. (anglicky) 
  3. SIR GARDINE, Alan. The Coronation of King Haremgeb. The Journal Egyptian Archeology. 1953, roč. 39, s. 13-31. Dostupné online. 
  4. a b c BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  5. THOMAS, Elizabeth. Was Queen Mutnedjemet the owner of Tomb 33 in the Valley of the Queens. The Journal of Egyptian Archology. December 1967, roč. 53, s. 161-163. Dostupné online. 
  6. KV57 [online]. Praha: 2013. Dostupné online. (česky) 
  7. Hormeheb [online]. 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b VAN DIJK, Jacobus. The new Kingdom necropolis of Memphis [online]. Gröningen: University of Gröningen, 1993. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c DIJK, Jacobus. Hormeheb and the Struggle for The throne of Tutankhamun [online]. Gröningen: Univesity Gröningen, 1996. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ALDRED, Cyril. Akhenaten King of Egypt [online]. Thames&Hudson, 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BRYCE, Trevor. The Kingdom of the Hittites [online]. Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c GARDINER, Alan. The Coronation of King Haremhab. The Journal of Egyptian Archeology. December 1953, roč. 39, čís. 1, s. 13-17. Dostupné online. 
  13. Chetité a Hebrejci [online]. Brno: 2010. Dostupné online. (česky) 
  14. a b The Great Edict of Horemheb [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. WILLEMS, Herco. Historical and Archological Aspects of Egyptian Funerary Culture [online]. Ledien: Brill, 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  16. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.III [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  17. FAULKNER, Reynold. The Journa of Egyptian Archeology. 1953, roč. 39, s. 32-47. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Charlote Booth,Horemheb: The forgoten Pharaoh, Gloucestershire, 2100
  • James Henry Brasted, Ancient Record of Egypt, Vol I. Chicago 1906

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Předchůdce:
Aj II.
Znak z doby nástupu Egyptský král
~1319–1292 př.Kr.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ramesse I.