Amenhotep II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Amenhotep II.
Amenofis II. (řecky)
Amenhotep II.
Amenhotep II.
Doba vlády ~1425–1400 př. Kr.[1]
Rodné jméno
<
M17Y5
N35
R4R8S38O28
>

Amenhotep
Trůnní jméno
M23L2<
N5
O29
L1Z2
>

Aa-cheperu-Re
Manželka Tiaa
Potomci Thutmose IV., Aa-chepru-Re, Si-Amun,
Ahmose, Amenemipet, Vebensenu,
Nedžem, Amenhotep (2x)
Otec Thutmose III.
Matka Merit-Re-Hatšepsut
Úmrtí ~1400 př. Kr..
Hrobka KV35

Amenhotep II. byl egyptským faraonem 18. dynastie. Vládl přibližně v letech 1425–1400 př. Kr.[1] V historické dynastické posloupnosti vlastně nebyl přímým dědice po otci. Přímým prvorozeným následníkem byl syn Amenemhet, jehož matkou byla královna Neferu-Ré[2], ten však předčasně zemřel a na trůn nastoupil jeho nevlastní bratr Amenhotep II. od druhé manželky Tuthmose III. Merit-Re-Hatšepsut.[3]
Jako panovník měl nesnadnou úlohu, neboť na trůn nastoupil po otci, který je považován největším válečníka a dobyvatele v historii Egypta. Jeho říše se rozkládala od Nubie na jihu až po starověké království Mitanni, zem Kassitů (Bybolonii) až k hranicím Rudého moře[4][5]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Mumie Amenhotepa II. v hrobce KV35, r.1898
Mapa Bízkého východu ~1400 př. Kr.
Amenhotep II. a Thutmose III.; relief v chrámu Amada v Nubii

Amenhotep II. měl během své vlády nesnadný úkol, zdědil totiž po svém otci obrovskou říši, kterou musel udržet zevnitř a bránit před útoky zvenčí. Sídlil, podobně jako všichni panovníci 18. dynastie s výjimkou amarnského období, ve Vasetu (Théby). Vládl přibližně 25 let. Udržel vládu nad zděděnou říši téměř v takových rozměrech, v jakých ji získal.
Do Asie vyslal dvě velké trestné výpravy, které se vypořádaly s tamějšími povstáními. S poraženými zacházel velmi krutě. Podle nápisů vzbouřené náčelníky vlastnoručně zabil a jejich těla poté přivezl do hlavního města, kde je nechal pověsit na hradby hlavou dolů. Velmi rád se vychloubal svojí tělesnou zdatností, údajně jezdil jako Moncu[6], bůh války, a z jedoucího válečného vozu trefil šípem měděný terč o síle lidské dlaně, který prostřelil.[7]

Monumenty[editovat | editovat zdroj]

Mezi četnými stavebními památkami dominují menší chrámy, které rozšiřoval. Stavební památky Amenhotepa II. jsou rozesety po celém Egyptě. V Karnaku přistavěl několik prvků k Amonovu chrámu. U Šéch Abd el-Kurny, poblíž zádušního chrámu Ramesse II., se nacházejí poměrně dobře zachovalé pozůstatky jeho chrámu. Nechal také vyzdobit kapli bohyně Hathory v chrámu královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí. U druhého kataraktu v Nubii se nachází stéla s jeho jménem. V době jeho vlády bylo na vysoké úrovni také výtvarné umění.

Diplomatické aktivity[editovat | editovat zdroj]

Jsou doloženy diplomatické kontakty mezi Amenhotem II. a králi Assyrie o dynastických sňatcích s princeznou z říše Mitani[8]za vlády Atartama I. (1450–1400 př.Kr.). Egypt s ním uzavřel dohodu o podpoře Mitanni proti Chetitům. Následně si Thutmose IV. vzal za ženu jeho dceru. Ta se zřejmě stala matkou Amenhotepa III.. Tyto vzájemné kontakty obou říší přetrvávaly i za vlády jeho syna Atartama II. a posléze také za Šuttarna II. a trvaly i za vlády Thutmose IV. a Amenhotepa III.[1]

Hrobka[editovat | editovat zdroj]

Hrobka Amenhotepa II. KV35 se nachází v Údolí králů. Je tvořena deseti místnostmi, vstupní chodbou se třemi schodišti, před pohřební komorou se nachází pilířová síň. Celou hrobku zdobí nástěnné polychromované reliéfy. Na stejném místě jako před tisíci lety se nachází sarkofág, který je vyroben z červeného pískovce a zdoben je modrými a zlatými obrazy ochranných bohů a nápisy. Hrobku objevil v roce 1898 francouzský egyptolog Victor Loret[9] . Kromě mumie samotného Amenhotepa II. v sarkofágu zde v západním výklenku našel také několik dalších královských mumií, které sem nechali ukrýt kněžští králové z 21. dynastie. Kromě jiných tam byly mumie Ttuthmose IV., Amenhoteppa III. a královny Tiy, manželky Amenhotepa III.

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Historik Manehto uvádí, že během vlády Misfragmúthótise (tak označoval Amenhotepa II.) došlo k Deukaliónové potopě. Tím měl na mysli výbuch sopky Théry, který vedl ke katastrofickým následkům ve velké části Egejského moře. Ta však byla datována do ~1700 př.Kr, a to také v souvislosti se zánikem Minojské civilizace [10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 10: 0500051283. (anglicky) 
  3. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  4. CLINE, Eric. Thutmose III. Michigan: The University of Michigan, 2009. ISBN 978042114672. 
  5. The battel of Kadeš [online]. Brown University Providence: 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Moncu [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2013. Dostupné online. (česky) 
  7. Pharoah Otline [online]. 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HULÍNEK, Drahoslav. Egypt a ríša Mitanni-vztah dvou starověkých mocností [online]. Historická Revue, 2008. Dostupné online. (slovinsky) 
  9. Victor Loret [online]. 1920. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. Marine Investigations of Greece's Santorini Volcanic Field [online]. Rhode Island: Graduate School of Oceanography Faculty, 2006. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Thutmose III.
Znak z doby nástupu Egyptský král
~1425–1400
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Thutmose IV.