Moritz Hinträger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Moritz Hinträger
Narození 24. listopadu 1831
Žinkovy
Úmrtí 27. dubna 1909 (ve věku 77 let)
Bolzano
Děti Karl Hinträger
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Moritz Hinträger (24. listopadu 1831, Žinkovy – 27. dubna 1909, Bolzano) byl rakouský architekt a stavební inženýr.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v obci Žinkovy okres Plzeň. Vzdělání stavební inženýr získal na technice v Praze. Po ukončení studia odešel pracovat do Vídně, kde byl zaměstnán na generálním stavebním ředitelství drah a u několika stavebních firem v oboru pozemního stavitelství. Zároveň studoval na Akademii výtvarného umění ve Vídni u A. Siccardsburga a E. van der Nülla, aby získal větší rozhled pro svou uměleckou tvorbu.[1] 12. února 1859 se oženil s Emmou Antonií rozenou Göttlicher, z tohoto manželského svazku se narodili synové Karel (1859 – 1913) architekt a Moritz Johan Anton (1863-?) plukovník dělostřelectva.

V letech 1871 až 1874 byl zaměstnán jako stavební ředitel společnosti Union. Od roku 1874 pracuje jako nezávislý architekt ve svém ateliéru. Od 1881 spolupracuje se synem Karlem a Heinrichem Clausem.

Moritz Hinträger byl jedním z nejaktivnějších architektů 19. století v Rakousku. Zabýval se projektováním různých typů budov. Z veřejných staveb jsou to především školy, radnice a banky, kde uplatňuje především novorenesanční sloh. Ve svých prvotních projektech vídeňských městských domů, ovlivněn Siccardsburgem, využíval renesanční formy, které byly označovány jako "Nová vídeňská renesance".

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Školy[editovat | editovat zdroj]

  • 1866 vyšší reálka v Plzni
  • 1874 - 1876 škola v Innsbrucku
  • 1885 škola v Postoloprtech (spolu s K. Hinträgrem)
  • 1887 gymnasium, Vídeň 18
  • 1885 - 1889 dívčí obecnou a měšťanskou školu v Novém Jičíně (spolu s H. Clausem)
  • 1888 - 1889 základní škola v Reichenau an der Rax (spolu s K. Hinträgerem)
  • 1888 - 1890 chlapecká základní a měšťanská škola v Jihlavě (spolu s H. Clausem)
  • 1889 chlapecká a dívčí obecná škola v Penzingu (Vídeň 14, spolu s K. Hinträgerem)
  • 1889 vyšší reálka v Osijeku (spolu s K. Hinträgerem)
  • 1890 škola ve Wilhelmburgu (spolu s K. Hinträgerem)
  • 1888 - 1889 dívčí obecná a měšťanská škola v Šumperku (spolu s K. Hinträgerem)
  • 1896 gymnasium v Šumperku (spolu s K. Hinträgerem)
  • 1890 obecná škola ve Vídeňském Novém městě (spolu s K. Hinträgerem)
Nová radnice a spořitelna, Uherské Hradiště.

Radnice a spořitelny[editovat | editovat zdroj]

  • 1890 radnice Neunkirchen (zbořeno)
  • 1890 - 1891 radnice ve Währingu (Vídeň 18, spolu s K. Hinträgerem)
  • 1890 radnice Nová a spořitelna Uherské Hradiště (Masarykovo náměstí 19, prvky německé renesance, společně s K. Hiträngerem), kulturní památka ČR, prohlášená ministerstvem kultury 14. 10. 1994[2]
  • 1896 radnice v Šoproni (Maďarsko)
Budova radnice v Krnově
  • 1901-1903 Stavba radnice v Krnově (Hlavní náměstí 1, Horní Předměstí 96)[p. 1], na místě staré radnice, která byla zbořena v roce1896, byla postavená nová budova ve stylu novorenesance se secesními prvky. Věž radnice je kopii věže radnice ve Währingu. V budově byly i prostory pro Unionbanku a stanici první pomoci. Malby v radničním sále vyjadřující historii města jsou od vídeňského malíře Otto Bartha.[3] Stavbu postavili Ernst Latzel a Alois Geldner.[4]
  • 1877 spořitelna v Innsbrucku
  • 1894 spořitelna v Horní Plané (spolu s K. Hinträgerem)

Vily[editovat | editovat zdroj]

Další stavby[editovat | editovat zdroj]

  • 1885 -1886 nalezinec a chudobinec ve Svitavách
  • 1888 muzeum a knihovna v Jihlavě
  • 1897 okresní úřad a věznice České Lípě (spolu s K. Hinträgerem), nynější okresní soud
  • 1898 hasičská zbrojnice v Lublani (Slovinsko)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zapsána do státního seznamu kulturních památek. Číslo rejstříku ÚSKP:16225/8-3013

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moritz Hinträger na německé Wikipedii.

  1. STRAKOŠ, Martin, et al. Průvodce architekturou Krnova. [s.l.]: NPÚ, 2013. ISBN 978-80-85034-75-2. S. 324. 
  2. Radnice a Nová spořitelna [online]. Uherské Hradiště: Dostupné online. 
  3. Strakoš c.d., s.119
  4. Radnice a spořitelna [online]. Krnov: Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]