Antonín Pavel Wagner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Pavel Wagner
Antonín P. Wagner (1881)
Narození 3. července 1834
Dvůr Králové nad Labem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. ledna 1895 (ve věku 60 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Wiener Zentralfriedhof
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Husopaska nad Rahlovými schody ve Vídni
Asien, Naturhistorisches Museum, Vídeň

Antonín Pavel Wagner (3. července 1834 Dvůr Králové nad Labem27. ledna 1895 Vídeň) byl český sochař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z textilácké rodiny. Proto po absolvování hlavní školy ve Dvoře Králové nastoupil podle přání rodičů do závodu Adolfa Dittricha, pražského obchodníka s plátnem, aby se od něj naučil kupeckému řemeslu. Více ho ale lákalo výtvarné umění, ve volném čase maloval a kreslil. Roku 1851 z obchodu odešel do učení k sochaři Josefu Maxovi, kde byl v té době už zaměstnán jeho bratr František. Strávil zde šest let. Společně s bratrem pracoval na zakázkách pro Hradec Králové, Poličany a Dvůr Králové nad Labem.[1]

Roku 1857 se přestěhoval do Vídně, kde na Akademii výtvarných umění vystudoval sochařství v ateliéru Franze Bauera. Během studií získal tři ocenění, z nich se realizovala například kašna před Mariahilfer Kirche. Roku 1868 cestoval po Německu, Dalmácii a Itálii. Postupně si získal velký respekt v uměleckých kruzích, byť zakázek neměl mnoho. V roce 1873 získal ocenění na světové výstavě ve Vídni, o rok později reprezentoval vídeňské sochaře na oslavách 400 let Michelangela ve Florencii, roku 1878 získal medaili na světové výstavě v Paříži.[1]

Ačkoli prožil většinu života ve Vídni, cítil se stále Čechem, což projevil svou účastí na výzdobě Národního divadla a Národního muzea (viz níže). Jako jeho pomocník se na těchto zakázkách uplatnil Čeněk Vosmík.

Vzhledem k malé poptávce po monumentálních sochách se Wagner v Čechách proslavil poměrně pozdě, ve 47 letech.[2] Stal se řádným členem Akademie výtvarných umění v Praze a mimořádným členem České akademie věd a umění.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Sousoší Asie a Afriky pro Dvorní přírodopisné muzeum ve Vídni [3]
  • Husopaska nad Rahlovými schody (Rahlstiege) ve Vídni[4]
  • Sochařská výzdoba Národního divadla v Praze: Lumír a Záboj na hlavním průčelí, alegorické postavy Hudby, Tance, Historie a Poezie na západním rizalitu.[3] Jan Neruda v té souvislosti poznamenal, jaká je pozoruhodná shoda okolností, že sochu Záboje (postava Rukopisu královédvorského) vytvořil rodák ze Dvora Králové.[2]
  • Jeden ze čtyř Herkulů u nové brány Hofburgu ve Vídni[3]
  • Sochařská výzdoba Národního muzea v Praze pochází z let 1889–19891: Je to 17 alegorických soch a tři reliéfy, provedené v nadživotní velikosti v pískovci: sochy Mytologie, Etnografie, Jazykozpyt a Filosofie jsou zasazeny ve výklencích, dále jsou po stranách vstupního schodiště protějškové sochy Společenské vědy a Přírodní vědy; sochy Malířství, Sochařství a Architektura, tři figurální vlysy pod tympanonem na průčelí s výjevy: Král Václav II. zakládá Zbraslavský klášter; Císař Karel IV. zakládá pražskou univerzitu, Císař Rudolf II. mezi učenci; na attice průčelí je zpodobena dvojice okřídlených jinochů, nazvaná Geniové nesou českou královskou korunu; socha Čechie mezi sochami Vltavy a Labe je osazena na rampě nad kašnou před muzeem[3], sochy Moravy a Slezska.
  • Portrétní busty císaře Františka Josefa I. a jeho ženy, císařovny Alžběty; carrarský mramor, 1891 (původně v panteonu Národního muzea, nyní v Lapidáriu Národního muzea)
  • Některé sochy na Vídeňské radnici[3]
  • Apollón, Eskulap, Hygieia a Minerva na balustrádě lékařského domu ve Vídni[3]
  • Andělská kašna (Engelbrunnen) na Wiedner Hauptstraße ve Vídni[3]
  • Vyhrál konkurs na Mozartův pomník před vídeňskou Operou (účastnilo se 32 uchazečů),[5] k realizaci ale nedošlo.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b WEITENWEBER, Vilém. Antonín Wagner. Světozor. 1883-02-09, roč. 17, čís. 7, s. 79. Dostupné online [cit. 2010-09-11]. 
  2. a b Antonín Wagner. Humoristické listy. 1881-03-25, roč. 23, čís. 13, s. 98. Dostupné online [cit. 2010-09-11]. 
  3. a b c d e f g h i WEITENWEBER, Vilém. Antonín Pavel Wagner. Zlatá Praha. 1895-02-01, roč. 12, čís. 12, s. 135. Dostupné online [cit. 2010-09-11]. 
  4. ; sádrový odlitek je v Národní galerii v PrazeWágner Antonín Pavel - Lecyklopaedia (leccos.com)
  5. WEITENWEBER, Vilém. Antonín Pavel Wagner. Zlatá Praha. 1888-01-13, roč. 5, čís. 8, s. 123. Dostupné online [cit. 2010-09-11]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Prokop TOMAN, Nový slovník čsl. výtvarných umělců, II. díl, Praha 1950, s. 680.
  • Antonín MATĚJČEK, Národní divadlo a jeho výtvarníci. Praha 1924.
  • Jan HANUŠ: Národní museum a české národní obrození. Praha 1946.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]