Dům čp. 542 ve Zborovské ulici

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dům čp. 542 ve Zborovské ulici
Dům čp. 542 ve Zborovské ulici
Dům čp. 542 ve Zborovské ulici
Základní informace
Sloh neorenesance
Architekt Antonín Wiehl sochařská výzdoba Josef Václav Myslbek
Výstavba 1885
Poloha
Adresa Praha, ČeskoČesko Česko
Ulice Zborovská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 40380/1-1410 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům čp. 542 ve Zborovské ulici je novorenesanční dům na Smíchově v Praze 5 na rohu ulic Zborovské (42) a Vodní (5). Dům byl postaven 1885 podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla. Autorem návrhů sochařské výzdoby je Josef Václav Myslbek.[1][2] Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek[3]

Popis domu[editovat | editovat zdroj]

Antonín Wiehl - architekt a stavitel

Nárožní třípatrový novorenesanční činžovní dům se zvýšeným přízemím. Dům má pět os do ulice Královské (Zborovská) a čtyři osy do Barrandovy (Vodní). Přízemí je zdobeno rustikou. V patrech je fasáda provedena v režném zdivu. Třetí patro je provedeno v atice a nikami s vysokými reliéfy ženských alegorií. V přízemí do Královské (Zborovské) ulice je portál s dvěma sochami po stranách. Do Barrandovy (Vodní) ulice je obrácen polygonální arkýř s bohatě zdobenou konzolou. Dům stavěl Antonín Wiehl s Karlem Gemperlem v roce 1885 jak zní text na destičce nad portálem HANC. DOMUM - AEDIFICAV. A. WIEHL- ET C. GEMRLE - ANNO - DOM. MDCCCLXXXV.[1] Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako svůj sedmý činžovní dům v Praze. V návrhu pouze vymezil plochu pro plastiky vlastní návrhy soch a reliéfů zpracoval sochař Josef Václav Myslbek, se kterým Wiehl v sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval na řadě projektů. [4][5]Myslbek navrhl sochařskou výzdobu v duchu renesanční tradice. Po stranách vchodu v nikách navrhl postavy antických vojáků. V nikách mezi okny třetího patra je na každé straně domu pět reliéfů ženských postav jako alegorií ctností. Fasádu do Vodní ulice zdobí reliéf Panny Marie v italském stylu, která adoruje dítě. Štukový reliéf je provedený jako napodobenina majolikového reliéf robbiovské tradice. Všechny Myslbekovy plastiky přiznávají jednoznačně inspiraci italskými stavbami. Výzdoba domu je klasicky vznešená. Malý reliéf Panny Marie je prvkem naivní lidové zbožnosti, který divákovi výzdobu domu lidsky přibližuje a připomíná výzdobu řady italských městských staveb.[2]Na domě jsou osazeny ještě dvě informační tabulky označující autory stavby a její význam. První deska nese nápis: "Obytný dům čp. 542 Novorenezanční nárožní dům postaven r. 1885 arch. Antonínem Wiehlem a Karlem Gemperlem. Portál zdobí plastiky J.V.Myslbeka, vestibul malby Al Secco. Kulturní památka". Na pravé straně u vchodu do domu je i starší pamětní deska s textem: „Neorenesanční průčelí vytvořené v r. 1885 arch. A.Wiehlem a Gemplerem. Na domovním portálu plastika od J.V.Myslbeka, uvnitř výtvarně řešený vestibul. Ukazuje typ pražského obytného domu z poslední čtvrtě XIX. století".[6]

Galerie Dům čp. 542 ve Zborovské ulici.[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 29-30. Dostupné online.
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-06]. Identifikátor záznamu 152442 : činžovní dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  5. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  6. In: Pamětní desky v Praze. DŮM VE SKOŘEPCE - Na domě č.1 Skořepka Praha 1 Staré Město [online]. Psohlavců 1499 Praha 4 - Braník: Pamětní desky v Praze [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6 (v knize neuvedeno : brož.). S. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1-52. (česky) 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky) 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26-48. Dostupné online.
  • POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. (česky) 
  • VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Karel Gemperle. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 195. (česky) 
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanãní vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83-90. Dostupné online. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]