Kostel svatého Antonína Paduánského (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Antonína z Padovy
v Praze-Holešovicích

Kostel svatého Antonína z Padovy
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
kraj hlavní město Praha
městská část Praha 7
Obec Praha-Holešovice
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev česká římskokatolická
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát IV. pražský
Farnost sv. Antonína Praha-Holešovice
Datum posvěcení 1914
Světitel kardinál Lev Skrbenský z Hříště
Status farní kostel
Architektonický popis
Architekti František Mikš
Stavební sloh novogotika
Typ stavby trojlodní kostel
Výstavba 19081911
Specifikace
Délka 51 m
Výška loď 21 m, věže 58 m (s hroty 63 m)
Stavební materiál kámen, zdivo
Odkazy
Adresa Strossmayerovo náměstí,
17000 Praha 7-Holešovice
Kód památky 105704 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kostel svatého Antonína z Padovy v Holešovicích je římskokatolický farní kostel postavený v letech 19081911pseudogotickém slohu podle projektu architekta Františka Mikše. Nachází na Strossmayerově náměstíPraze 7-Holešovicích. Od roku 2015 je chráněn jako nemovitá kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poloha kostela v rámci Strossmayerova náměstí
Hlavní oltář

Na území dnešních Bubnů a Holešovic se od 13. století konaly bohoslužbykostele sv. Klimenta. Na konci devatenáctého století však již jeho kapacita nedostačovala (Holešovice-Bubny měly asi 10 000 obyvatel), a proto došlo roku 1886 k založení Spolku pro vystavění chrámu Páně v Holešovicích, jenž prosazoval výstavbu nového kostela.

Základní kámen byl položen a posvěcen 25. října 1908, stavby probíhaly v letech 1908–1911, ale kostel byl vysvěcen až roku 1914 pražským arcibiskupem kardinálem Lvem Skrbenským z Hříště.

Prvním farářem u sv. Antonína se stal arcibiskupský notář P. Silvestr Hrnčíř, jenž se zasadil o povýšení farní expozitury v Praze VII. na faru a pečlivě dbal o dokončení výtvarné výzdoby interiéru. Také se zasloužil o záchranu unikátního Českého betléma, který umístil do zvláštní kaple.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Tento trojlodní kostel má v západním průčelí dvě věže vybudované podle vzoru Týnského chrámu na Staroměstském náměstí. Uvnitř je křížová klenba nesená dvěma řadami pískovcových sloupů. Kostel má délku 51 m, výšku lodí 21 m, věže jsou vysoké 58 m (s hroty 63 m).[2]

Zvony[editovat | editovat zdroj]

26. října 1916 byly chrámové zvony rozbity a odevzdány k válečným účelům, zachován byl pouze nejmenší, čtyřicetikilogramový umíráček Rafael. Brzy po skončení první světové války byly však opatřeny u Heroldovy zvonařské firmyChomutově zcela nové zvony. 17. června 1926 pak byly světícím biskupem Antonínem Podlahou vysvěceny. Také za druhé světové války byly zvony odevzdány, rekvírovány a odvezeny do Německa. Na místě tehdy zbyl jen poškozený historický zvon z kostela sv. Klimenta. Dnes je na věži tohoto kostela tzv. Zvon svobody, což byl dar amerického národa českému lidu z roku 1918. Na věž byl však vyvěšen až roku 1980.

Slovanský betlém[editovat | editovat zdroj]

V tomto kostele našel útočiště unikátní Český betlém, o jehož záchranu se zasloužil první místní farář P. Silvestr Hrnčíř. Toto díla Karla Stapfera bylo později rozšířeno, vybaveno velkým obrazem Domažlic a několika typických chodských stavení. Řezbář Václav Cvekl všechny figurky oblékl do chodských krojů. Později byly přidány i figurky dalších slovanských národů v národních krojích, a betlému se tak začalo říkat Slovanský, neboť jeho ústřední myšlenkou bylo slovanské sjednocení.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Katalogové číslo 105704 : kostel sv. Antonína Paduánského. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. http://www.tenzor.cz/praha/letna/1000958.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kol.: Praha 7 křížem krážem, MILPO, Praha 2004, ISBN 80-903481-1-4, str. 22-23
  • Eduard Škoda: Pražské svatyně, Nakladatelství Libri 2002, ISBN 80-7277-098-5, str. 175-176

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]