Popírání klimatické změny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Za popírání klimatické změny jsou označovány různé varianty a stupně opozičních názorů k mainstreamovému postoji ke klimatické změně. Terminologie tohoto pojmu není jednotná. Spor o globální oteplování tak trvá.

Rozpory mezi vědeckými zjištěními a názory veřejnosti[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv se zjištěními IPCC souhlasí drtivá většina vědců v oboru,[1][2][3][4][5] existuje část vědců, politiků a veřejnosti, kteří nesouhlasí s tezí IPCC, že by byla většina oteplení posledních 50 let způsobena lidskou činností.[6][7][8] Vlivný průzkum, publikovaný v roce 2013, ukázal na vědeckém poli souhlas s tvrzením, že globální oteplování je způsobeno člověkem u drtivé většiny (97 %) vědců v oboru,[9] zatímco velká část veřejnosti je přesvědčena o tom, že názor vědců je nejednoznačný – např. v USA si to myslí 57 % lidí.[10] Ovšem zmiňovaná studie z roku 2013 je kritizována za špatnou metodologii a některé studie mezi odborníky nedosahují ani 50 % konsenzu.[11]

Argumentace vědeckým konsenzem (argumentum ad populum) je ovšem obecně zavádějící.[12][13]

Také označování za popírače je některými kritizováno pro nekorektnost ve srovnání s popíráním holokaustu.[14]

Kdo ovlivňuje klimatickou politiku a názory veřejnosti?[editovat | editovat zdroj]

Názory veřejnosti a na antropogenní příčiny globálního oteplování a především klimatickou politiku se snaží ovlivňovat různé zájmové a lobbistické skupiny. Například A. Michaelowa identifikovala ve své studii[15] následující hlavní zájmové skupiny:

  • politici,
  • voliči,
  • lobby znečišťovatelů,
  • lobby snižovatelů,
  • environmentální nevládní organizace,
  • úředníci,
  • vědci.

S ohledem na komplexnost problematiky a především díky nejistotám, především v odhadech makro- i mikroekonomických důsledků globálního oteplování dovoluje situace různým zájmovým skupinám zaujímat různé pozice, aniž by tím byly zásadně diskreditovány. Navíc tyto pozice mohou být různé od místní regionální po národní a nadnárodní úroveň.[15]

Politici[editovat | editovat zdroj]

Politici mají tendenci přijímat jednoduchá, viditelná opatření, která pochopí voliči bez další potřeby vysvětlování i když tato opatření mohou být nákladná a často i na úkor budoucnosti, či jiných států. Opatření jsou většinou dělána tak, že jsou financována co nejširším okruhem plátců, např. emisní daň dopadá v mnoha státech pouze na domácnosti. S ohledem na to, že viditelnost této daně je pro domácnosti nízká, také jejich odpor je malý.[15]

Voliči[editovat | editovat zdroj]

Voliči se začínají zajímat o problémy globálního oteplování, pokud jsou vyřešeny zásadní lokální environmentální problémy a pokud se dobře vyvíjí ekonomická situace. Existuje korelace mezi příjmy a zájmem o klimatickou politiku.[16] Obecně mají voliči averzi k takovým opatřením, která jsou nákladná a přitom nemají jasný výsledek, což dává široké pole pro působení lobbistických skupin.[15] Například lobby amerických znečišťovatelů věnovala 13 mil. USD na akce proti Kjótskému protokolu a hlavním argumentem bylo, že tento protokol ohrozí 1,5 mil. pracovních míst.[17] Na druhou stranu například Greenpeace vykazuje každý meteorologický extrém jako indikátor nastupující klimatické změny.[18]

Znečišťovatelé[editovat | editovat zdroj]

Znečišťovatelé, tedy ta část průmyslové lobby, která může mít ztráty z opatření proti globálnímu oteplování, se snaží snížit náklady na klimatická opatření na co nejnižší úroveň. Prosazují proto především dotace a administrativní povolení, vystupují naopak proti daním či obchodovatelným povolením.[19] Lobby znečišťovatelů využívají hojně také internet, mají velmi často weby, které často nazývají zavádějícími jmény (např. Globální klimatická koalice) a vytváří vlastní výzkumné ústavy, často také kromě vlastních vědců financují i tzv. "klimaskeptiky". Důležitým spolupracovníkem této lobby jsou také odborové organizace, především z energetické oblasti.[15] Podobnou roli, jako znečišťovatelé hrají také některé konzervativní think tanky, prosazujícími volný trh.[20][21][22][23][24] Tyto lobbistické skupiny používají velmi často metodu popírání klimatické změny - sérii organizovaných pokusu o bagatelizaci, popření či zrušení vědeckého konsenzu o rozsahu globálního oteplování, o jeho významu a antropogenních příčinách těchto změn.[25][26] Typicky mají tyto diskuse rétorickou formu řádné vědecké debaty, ačkoliv ve skutečnosti v nich nejsou dodržovány principy této debaty.[27][28] Někteří komentátoři popisují popírání klimatické změny jako formu popíračství.[29][30][31][32][33][34][35]

Peter Christoff, napsal v roce 2007 ve své knize "Věk", že popírání klimatické změny se liší od vědeckého skepticismu, který je nezbytný pro dobrou vědu. Napsal: "Téměř dvě desetiletí poté, co se téma globálního oteplování dostalo do centra globálního zájmu, je debata o změně klimatu u konce. V současnosti již nejsou žádní věrohodní vědečtí skeptici, kteří by napadali základní vědeckou teorii či obecné rámce změny klimatu".[33] Vztah mezi popíráním klimatické změny, financovaným průmyslem, a změnami skepse veřejnosti ke klimatickým změnám lze porovnat s předchozími snahami tabákového průmyslu podkopat vědecké důkazy o nebezpečí pasivního kouření.[36] Kromě soukromých průmyslových skupin můžeme popírání klimatické změny také často pozorovat u volených zastupitelů.[37]

Někteří komentátoři kritizovali použití označení "popírání klimatické změny" jako pokus o delegitimizaci skeptických názorů a označili ho za nemorální.[38][39][40] Mnozí autoři, včetně některých vědců tvrdí, že různé konzervativní think tanky, korporace a obchodní skupiny se zabývají úmyslným popírání vědy o změně klimatu již od roku 1990[23][24][36][41][42][43][44] a někteří, včetně Národního centra pro vědecké vzdělání USA požadují, aby popírání klimatické změny bylo označeno jako pseudověda.[45][46][47][48]

Snižovatelé[editovat | editovat zdroj]

Snižovatelé, tedy ta část průmyslové lobby, která zastupuje firmy, které mají prospěch z opatření na snižování emisí skleníkových plynů vidí naopak své šance v prosazování klimatických politik. Jejich lobbistické skupiny jsou zatím malé, ale mají často úspěch, mediálně velmi známá je kauza podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v České republice. Ve prospěch klimatické politiky také lobují také zajišťovny, které dokonce koordinují své aktivity s nevládními organizacemi. Změny v chování lze ale také pozorovat u velkých evropských petrochemických firem jako jsou BP, Shell, nebo Elf, které začaly vidět svou budoucnost v oblasti obnovitelných zdrojů, opustili Globální klimatickou koalici a vstoupily naopak do asociací obnovitelných zdrojů.[15]

Nevládní organizace[editovat | editovat zdroj]

Nevládní organizace (NGO) nejsou většinou zaměřeny výhradně na klimatickou politiku, ta je jen jedna z mnoha oblastí, kterými se zabývají. Pro zlepšení účinnosti často NGO tvoří koalice. V prvních obdobích byly kampaně NGO úspěšné, protože lobby znečišťovatelů nebyly doposud zkonsolidované a tak se NGO povedlo prosadit například "Torontský" cíl 20% snížení emisí do roku 2005. NGO často úzce spolupracují s vědci z oboru.[15] V rámci mezinárodních jednání hrají skupiny NGO, spolu s lobbistickými skupinami znečišťovatelů důležitou roli, protože mají přímý přístup k jednáním.[49]

Úředníci[editovat | editovat zdroj]

Úředníci dávají přednost takovým nástrojům, které umožňují oddělená rozhodnutí, mohou být vyjednávány a jsou založeny na speciálních informačních potřebách. To jim dovoluje zvedat rozpočty a hrát důležitou roli v implementaci.[15]

Vědci[editovat | editovat zdroj]

Vědci ve státních univerzitách a vědeckých ústavech mohou mít podobné přístupy jako úředníci; nemají snahu zaujímat extrémní pozice, protože by to mohlo ohrozit jejich rozpočty. V privátně financovaných vědeckých systémech, jako v USA, jsou extrémní vědecké pozice atraktivnější, protože mohou pomoci získat financování od různých lobby.[15] Mezinárodní panel IPCC lze považovat za dobře organizovanou mezinárodní skupinu vědců.[50]

Problémy financování[editovat | editovat zdroj]

Podle S. Goldbergové podpořily lobby znečišťovatelů prostřednictvím jediné organizace v letech 2002 a 2010 tajně částkou cca 120 miliónů USD více než 100 organizací, které podporují pochybnosti o vědeckých závěrech o příčinách klimatické změny.[51]

Kritici antropogenních příčin globálního oteplování často poukazují na to, že lobby podporující klimatické politiky jsou bohatě podporovány z veřejných financí.[52]

Financování vědeckého výzkumu je často kritizováno odpůrci antropogenního globálního oteplování, poukazují na to, že i když 3 % vědců v oboru s vědeckým konsenzem nesouhlasí, dostává tato skupina ve skutečnosti výrazně méně, než 3 % financí.[53][54]

Metody přesvědčování, používané jednotlivými lobbistickými skupinami[editovat | editovat zdroj]

Na studii dvou organizací, jedné podporující klimatické politiky a druhé bojující proti ní ukázali Knight a Greensberg, že obě strany sporu snaží zpochybňovat protistranu v 5 základních oblastech:

  • korektnost tvrzení,
  • morální charakter,
  • kvalifikace a kompetence,
  • sociální zapojení,
  • motivace

Studie ukazuje, že obě strany sporu používají zpochybňování ve všech pěti oblastech, důraz na jednotlivé oblasti je však rozdílný.[55]

Používaný slovník[editovat | editovat zdroj]

Vyhrocení sporů jednotlivých lobbistických skupin se zobrazuje také v používání pojmenování pro jednotlivé strany sporu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ORESKES, N.. BEYOND THE IVORY TOWER: The Scientific Consensus on Climate Change. Science. 2004-12-03, roč. 306, čís. 5702, s. 1686–1686. DOI:10.1126/science.1103618.  
  2. LAVELL, M.. Survey Tracks Scientists' Growing Climate Concern. U.S. News & World Report [online]. 23.4.2008 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online.  
  3. DORAN, Peter T., Zimmerman, Maggie Kendall Examining the Scientific Consensus on Climate Change. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2009-01-01, roč. 90, čís. 3, s. 22. Dostupné online. DOI:10.1029/2009EO030002.  
  4. ANDEREGG, William R. L.. Expert credibility in climate [online]. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 9. 4. 2010.  
  5. FARNSWORTH, Stephen J.; LICHTER, S. Robert. The Structure of Scientific Opinion on Climate Change. International Journal of Public Opinion Research. 27. 10. 2011. Dostupné online.  
  6. Global Warming Petition Project [online]. . Dostupné online.  
  7. Copenhagen Climate Challenge [online]. . Dostupné online.  
  8. IDSO, Craig; SINGER, S. Fred, et al. 2009 Report of the Nongovernmental International Panel on Climate Change (NIPCC) [online]. Nongovernmental International Panel on Climate Change. Dostupné online.  
  9. Cook, John; Dana Nuccitelli, Sarah A Green, Mark Richardson, Bärbel Winkler, Rob Painting, Robert Way, Peter Jacobs, Andrew Skuce (2013-06-01).  "Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature". Environmental Research Letters 8 (2): 024024. doi:10.1088/1748-9326/8/2/024024. ISSN 1748-9326. 
  10. Pew, (2012) More Say There is Solid Evidence of Global Warming (Washington, DC: Pew Research Center for the People & the Press) http://www.people-press.org/files/legacy-pdf/10-15-12%20Global%20Warming%20Release.pdf
  11. http://iopscience.iop.org/article/10.1088/1748-9326/11/4/048001 - Comment on 'Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature'
  12. http://business.financialpost.com/fp-comment/aristotles-climate - Aristotle’s climate - His fallacies are exemplified by the warming hysteria
  13. https://wattsupwiththat.com/2012/04/23/why-there-cannot-be-a-global-warming-consensus/ - Why there cannot be a global warming consensus
  14. http://www.pnas.org/content/107/39/E151.full - Climate denier, skeptic, or contrarian?
  15. a b c d e f g h i Michaelowa, Axel (1998-11-01).  "Climate policy and interest Groups—A Public choice analysis". Intereconomics 33 (6): 251–259. doi:10.1007/BF02929886. ISSN 1613-964X 0020-5346, 1613-964X. 
  16. Weltweites UmweltbewuBtsein, in: A. Diekmann, C. Jaeger (eds.): Umweltsoziologie, Sonderheft der K61ner Zeitschrift für Soziologie und Sozialpsychologie, Cologne 1996, pp. 194-218; and the correlation of Green Party results with income in: Jens H o r b a c h: Neue Politische Okonomie und Umweltpolitik, Frankfurt 1992, p. 158.
  17. TOMAN, Michael; TEBO, Michael; PITCHER, Matt. A summary of US positions on climate change policy. Resources for the Future, 1997, 14-17.
  18. Media, Social Change. The Climate Time Bomb: Signs of Climate Change from the Greenpeace Database. Amsterdam: Stichting Greenpeace Council. ISBN 9789073361034. 
  19. např. e.g. European Round Table of Industrialists: The climate change debate: Seven principles for practical policies, Brussels 1994
  20. Adams, David."Oil firms fund climate change 'denial'", London:The Guardian, 2005-01-27. Ověřeno k 2007-08-03. 
  21. Adams, David."Royal Society tells Exxon: stop funding climate change denial", London:The Guardian, 2006-09-20. Ověřeno k 2007-08-02. 
  22. GELBSPAN, Ross. The heat is on: The warming of the world's climate sparks a blaze of denial [online]. Harper’s Magazine, December 1995, [cit. 2007-08-02]. [1]. (anglicky) 
  23. a b David Michaels (2008) Doubt is Their Product: How Industry's Assault on Science Threatens Your Health.
  24. a b (2009) Climate Cover-Up: The Crusade to Deny Global Warming. Vancouver: Greystone Books. ISBN 978-1-55365-485-8. Ověřeno k 2010-03-19.  See, e.g., p31 ff, describing industry-based advocacy strategies in the context of climate change denial, and p73 ff, describing involvement of free-market think tanks in climate-change denial.
  25. Dunlap, Riley E. and McCright, Aaron M.(2011)."Climate Change Denial: Sources, actors, and strategies",in Constance Lever-Tracy: Routledge Handbook of Climate Change and Society. Taylor & Francis. ISBN 0-415-54478-5. 
  26. Klein, Naomi."Capitalism vs. the Climate", November 9, 2011. Ověřeno k 2 January 2012. 
  27. HOOFNAGLE, Mark. Hello Science blogs (Welcome to Denialism blog) [online]. April 30, 2007. [2]. (anglicky) 
  28. Pascal Diethelm, Martin McKee (2009).  "Denialism: what is it and how should scientists respond?"(PDF). European Journal of Public Health 19 (1): 2–4. doi:10.1093/eurpub/ckn139. PMID 19158101. 
  29. BEGLEY., Sharon. The Truth About Denial [online]. Newsweek, 2007-08-07. [3]. (anglicky) 
  30. "Timeline, Climate Change and its Naysayers", Newsweek, 13 August 2007. 
  31. Monbiot, George."The denial industry", London:Guardian Unlimited, 2006-09-19. 
  32. Ellen Goodman."No change in political climate", The Boston Globe, 2007-02-09. Ověřeno k 2008-08-30. 
  33. a b Christoff, Peter."Climate change is another grim tale to be treated with respect - Opinion", Melbourne:Theage.com.au, July 9, 2007. Ověřeno k 2010-03-19. 
  34. Connelly, Joel."Deniers of global warming harm us", Seattle Post-Intelligencer, 2007-07-10. Ověřeno k 2009-12-25. 
  35. http://www.scientificamerican.com/article/who-funds-contrariness-on/
  36. a b Erik Conway(2010). Merchants of Doubt: How a Handful of Scientists Obscured the Truth on Issues from Tobacco Smoke to Global Warming. USA: Bloomsbury. ISBN 1-59691-610-9. 
  37. Monbiot, George."Monbiot's royal flush: Top 10 climate change deniers", London:Guardian, 2009-03-09. Ověřeno k 2013-07-03. 
  38. O'Neill, Brendan. A climate of censorship. The Guardian. November 22, 2006. Last retrieved 3/18/10.
  39. SAMUELSON, Robert J.. Greenhouse Simplicities [online]. Newsweek, 2007-08-20, [cit. 2007-08-16]. [4]. (anglicky) 
  40. On Comparing Global Warming Denial to Holocaust Denial::By Dennis Prager [online]. Townhall.com, 2007-02-13, [cit. 2013-07-03]. [5]. (anglicky) 
  41. Clive Hamilton(2010). Requiem for a Species: Why We Resist the Truth about Climate Change. Allen & Unwin, 103–105. ISBN 1-74237-210-4. 
  42. (2009) Science as a Contact Sport: Inside the Battle to Save Earth's Climate. Washington, D.C: National Geographic. ISBN 1-4262-0540-6. 
  43. Wendy Wagner; McGarity, Thomas O.(2010). Bending Science: How Special Interests Corrupt Public Health Research. Cambridge: Harvard University Press. ISBN 0-674-04714-1. 
  44. Chris Mooney(2005). The Republican war on science. New York: Basic Books. ISBN 0-465-04675-4. 
  45. NCSE Tackles Climate Change Denial, National Center for Science Education, January 13th, 2012
  46. Kennedy, D (30 March 2001).  "An Unfortunate U-turn on Carbon". Science 291 (5513). doi:10.1126/science.1060922.  Subscription needed
  47. Brown, R. G. E., Jr.."Environmental science under siege: Fringe science and the 104th Congress, U. S. House of Representatives.", Report, Democratic Caucus of the Committee on Science, Washington, D. C.:U. S. House of Representatives, 23 October 1996. 
  48. Lahsen, Myanna (Winter 2005).  "Technocracy, Democracy, and the U.S. Climate Politics: The Need for Demarcations". Science, Technology, & Human Values 30: 137–169. doi:10.1177/0162243904270710. 
  49. Taalab, Azza (1998). Rising voices against global warming. Informationszentrale der Elektrizitätswirtschaft. 
  50. Boehmer-Christiansen, Sonja (1997).  "A winning coalition of advocacy: climate research, bureaucracy and ‘alternative’fuels: Who is driving climate change policy?". Energy Policy 25 (4): 439–444. 
  51. Goldenberg, Suzanne."Secret funding helped build vast network of climate denial thinktanks", 14 February 2013. Ověřeno k 1 March 2013. 
  52. UK Report: Taxpayer Funding for Climate Alarmism ($11 million of $60 million total) — MasterResource [online]. [cit. 2014-08-13]. [6]. (anglicky) 
  53. How much funding did the Anthropogenic Global Warming Alarmist Lobby get vs the Skeptics? [online]. . Dostupné online.  
  54. Lewis, Jason."Lobbyists who cleared 'Climategate' academics funded by taxpayers and the BBC", 2011-04-23. Ověřeno k 2014-08-13. 
  55. Knight, Graham; Josh Greenberg (2011).  "Talk of the Enemy: Adversarial Framing and Climate Change Discourse". Social Movement Studies 10 (4): 323–340. doi:10.1080/14742837.2011.614102. ISSN 1474-2837.