Subpolární podnebí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
subpolární pásy

Subpolární podnebí (někdy subarktické podnebí, subpolární nebo boreální zóna) je podle Köppenovy klasifikace podnebí typ podnebí charakteristický dlouhou, obvykle velmi mrazivou zimou a krátkým chladným nebo mírným létem. Nachází se na velké části pevniny, mezi 50. až 70. stupněm severní šířky v subpolárním pásu, daleko od působení teplých oceánských proudů. Toto podnebí představuje podle Köppenovy klasifikace podnebí Dfc, Dwc, Dsc, Dfd, Dwd a Dsd.

Na severu leží hlavně na území Kanady, Skandinávie a Ruska, kde tvoří rozhraní lesotundry a tajgy. Na jihu ale více než z 90 % zabírá území Tichého, Indického a Atlantského oceánu. A na zbytku plochy leží na části Severní Ameriky a na několika souostrovích u Austrálie. Subpolární pás také lemuje obě polární oblasti v pruzích širokých kolem 1 000 km. Tyto oblasti jsou zóny, ve kterých se mísí vlastnosti mírného s polárním pásem. Lze jej také klasifikovat ve velmi malých oblastech, ve vysokých nadmořských výškách ve Středomoří, v Íránu, Tádžikistánu, Turecku, v severozápadní části USA (východní Washington, východní Oregon, a Idaho), kde je označováno jako Dsc se suchým teplým klimatem.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Tento typ podnebí nabízí některé z nejextrémnějších sezónních teplotních variací na planetě: v zimě můžou teploty klesnout až na -40 °C a v létě se může vyšplhat až na 30 °C. Má ovšem dlouhé a velmi studené zimy a většinou nepříliš teplá krátká léta. Léto (období s průměrnou měsíční teplotou minimálně 10 °C) trvá jeden až maximálně tři měsíce a zima (období s průměrnou měsíční teplotou pod 0 °C) trvá pět až sedm měsíců. Průměrná roční teplota je nižší než 0 °C a proto je zde trvale zmrzlá půda (permafrost), roztává jen vrchní vrstva půdy, a to do maximální hloubky 0,6 m až 4,2 m (záleží na typu půdy a zeměpisné šířce). Dnů bez mrazů je 45 až 100 a mrznout může kdykoliv v roce. Avšak minimálně jeden měsíc musí mít průměrnou denní teplotu 10 °C, aby se mohlo hovořit o subpolárním podnebí.

Srážek za rok moc nenapadá, za rok jen do 380 mm, ale v horských typech subpolárního podnebí je to mnohem více, třeba na Mount Washington napadá přes 2 500 mm srážek ročně a v kanadské oblasti Labrador může být až 1,5 metru vysoká sněhová pokrývka (všechno roztaje až v červnu), přestože tam nejsou žádné hory, v tomto případě tolik sněhu přináší Islandská tlaková níže, která má v severním Atlantiku silný vliv. Ve vnitrozemí padá nejvíce srážek v létě a na pobřeží spíše na podzim.

Vegetace je obecně v subarktickém pásu málo rozmanitá, protože pouze vytrvalé druhy, mohou přežít dlouhé zimy a využít krátkého léta. Jsou tam převážně jehličnaté stromy, které dokáží přežít velice nízké teploty. Tento typ lesa je také známý jako tajga. I přes nízkou rozmanitost, patří tyto lesy mezi největší na planetě. Nachází se převážně v Rusku a v Kanadě, kde hraničí s lesotundrou. Lesotundra je krajina, kde jsou smíšené lesy (borovice, modřín, bříza) a přecházejí v křovinatou tundru (např. keříkové vrby a břízy…) a nakonec v tundru bylinnou (vlochyně, borůvky…), mechovou a lišejníkovou.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Dsc[editovat | editovat zdroj]

Varianta se suchým létem a vlhčí zimou. Jinak je velmi podobné Dfc.

Dsd[editovat | editovat zdroj]

Suché léto a vlhká zima. Oproti Dsc je chladnější. Jinak je velmi podobné Dfc.

Dwc[editovat | editovat zdroj]

Suchá zima a vlhké léto. Drtivá většina srážek spadne v létě při bouřkách. Například v Irkutsku jsou nejvyšší letní teploty okolo 30 °C a největší mrazy dosahují až −35 °C.[1]

Dwd[editovat | editovat zdroj]

Také suchá zima a deštivé léto. Ale je oproti Dwc studenější. Patří k vůbec nejstudenějšímu typu subpolárního podnebí. V létě je neustále zataženo a prší přibližně polovinu dní v měsíci, zatímco v zimě je většinou jasné počasí. Nejstudenějším místem tohoto podnebí je světově známý Ojmjakon, známý se svoji průměrnou lednovou teplotou −46,4 °C (průměrná teplota v červenci je 14,9 °C a největší letní horka dosahují 30 °C a i v červenci nejsou neobvyklé ranní slabé mrazy do −5 °C)[2][3] jako nejstudenější místo mimo Antarktidu. Největší mrazy tam jsou pravidelně pod −50 °C[4] a největší mráz tam byl −89,9 °C.

Dfc[editovat | editovat zdroj]

Nejrozšířenější typ. Nemá výrazná suchá období. Nejvíce srážek spadne samozřejmě v létě, ale ani zimy nejsou úplně suché. V létě většina srážek spadne při dešti a bouřky jsou spíše vzácné. Nejvyšší letní teploty nejčastěji dosahují 20 °C až 30 °C a nejsilnější mrazy jsou zhruba od −20 °C v nejmírnějších oblastech až po −50 °C v nejstudenějších místech.[5][6][7][8][9]

Dfd[editovat | editovat zdroj]

Podobné jako Dfc, ale studenější. Nejvíce srážek naprší v létě při bouřkách nebo slabém dešti.[10][11] Například podnebí v Jakutsku: léto je oproti zbytku roku až neuvěřitelně teplé (průměrná teplota nejteplejšího měsíce 19 °C), tak po skončení léta začíná extrémní teplotní propad až na průměrnou měsíční teplotu −39 °C v prosinci. V létě nejvyšší teploty lehce přesahují 30 °C, zatímco v zimě klesají k −50 °C.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Subarctic climate na anglické Wikipedii.