Simargl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Motiv zvířete na katedrále v ruském Černigově vykládaný jako Simargl, reliéf z 12. století
Motiv zvířete na náramku z 12.13. století vykládaný jako Simargl nebo Simurg

Simargl je východoslovanské božstvo nejasné funkce. Pověst dávných let uvádí Simargla mezi božstvy jejichž modly vztyčil v Kyjevě kníže Vladimír:

A postavil na návrší vně opevněného dvorce modly: Perunovi ze dřeva, hlavu jeho ze stříbra a vous ze zlata; také Chorsovi Dažbogovi, Stribogovi, Simarglovi a Mokoši.[1]:s.122

V dalších písemných pramenech se vyskytuje mnoho variant jeho jména, jedná se o jména Semarъglъ, Simarъglъ, Sěmarъglъ, Sejmareklъ, některé prameny jméno rozdělují, například na Sim a Rgl, Sim a Vorchgl a tak dále.[1]:s.133 Poměrně brzy z pramenů mizí, což může znamenat že jeho kult nebyl tak silný jako u ostatních božstvech.[1]:s.134

Rozdvojená varianta Sim a Rgl je zmiňována s několika dalšími bohy ve východoslovanském kázání Slovo někojego christoljubca, revnitělja po pravoi věre, jež pochází z 11. či 12. století:

A věří v Peruna, v Chorse, v Sima i Rgla, v Mokoš a ve víly, kterých je, jak říkají prokletí a nerozumní, třicet sester, ty považují za bohyně a obětují jim – krávy jim porážejí a kuřata podřezávají; a modlí se k ohni, nazývajíce jej Svarožicem, a česnek bohům připravují, a když je u někoho hostina, tehdy ho kladou do věder a číší a pijí, veselíce se pro své modly.“[2]
Replika blíženeckého idolu dle originálu z Tollensesee

Rozdělení jména v poměrně raném prameni Slovo někojego christoljubca vedlo některé badatele k hypotéze že se jednalo o dvě božstva. Aleksander Brückner vykládal Sim/Siem od ruského semъja „rodina“ a Rgiel od polského rżysko „žito“, u druhého jména hledal souvislost i s pojmenováním Rujány. Považoval tedy Sima a Rgla za bohy rodiny a úrody. Svou hypotézu o dvou jménech také podpořil poukazem na jména polských bájných knížat Siemowit a Siemomysl a místní názvy jako je Rgielsko. V případně platnosti této hypotézy můžou být chápáni jako božští blíženci, analogie řeckých Dioskúrů, a především indických Ašvinů. Podobným způsobem došel Vittore Pisani k závěru že Sim byl bohem dobytka a Rgl bohem obilí.[3]:s.68 Tento výklad však není ostatními badateli příliš přijímán.[1]:s.133

Další hypotéza, zastávaná například Borisem Rybakovem, spojuje Simargla s bájným ptákem s perské mytologie zvaným Simurg či Simorg. Úcta k této bytosti byla na Blízkém východě živá ještě ve středověku a její jméno je skutečně podobné jménu Simargl. Bytosti podobné této se také ve středověkém ruském umění. Badatelé kteří zastávají tuto hypotézu považují Simargla za prostředníka mezi bohy a lidmi. Rybakov jej zároveň považoval za ochránce osetých polí, který byl později v lidovém prostředí znám jako Pereplut a jeho atributem byl strom života.[4] Problémem tohoto výkladu je koncové -lъ ve slovanském jméně, které nemá v perské výrazu žádný předobraz a Simurgovi také nikdy nebyly připisovány božské atributy.[1]:s.134 Kromě toho Pověst dávných let uvádí že na kyjevském božišti stáli kumiry, čímž jsou pravděpodobně myšleny modly antropomorfní.

Simargl a Ogněbog od Andreje Šiškina

Vladimir Toporov, navazující na Louise Légera, odvodil s poukazem na polykefalismus slovanských božstev Simarglovo jméno ze staroruského Sedmoro-golvъ „Sedmihlav“. Srovnal jej tak se sedmihlavým božstvem Rujevítem, ctěným kmenem Ránů na Rujáně. V rámci perské teorie a poukázal na podobnost Simurga a východoslovanského Diva, což je démonická bytost s věšteckými schopnostmi, v lidových představách se zjevující jako letící pták nebo antropomorfizovaný vítr.[5]

Existuje ještě několik hypotéz, které nejsou badateli příliš přijímány. P. Preis považoval Simargla za zkomoleninu jmen bohyň Ašimy a Ergely[pozn. 1] zmíněných v Bibli a N. Gedeonov a Vatroslav Jagić jej vykládali zase jako zkomoleninu jména řecko-egyptského Sema-Hérakla.[3]:s.69 Lubor Niederle považoval Simargla či Sima a Rgla za božstvo původu řecko-orientálního původu nebo za pouhou literární fikci.[6]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Snad míněn mezopotámský Nergal.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e TÉRA, Michal. Perun - bůh hromovládce : sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. 380 s. (Russia Altera; sv. 8). ISBN 978-80-86818-82-5. 
  2. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 19. [Dále jen Téra (2009)]. 
  3. a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 68. 
  4. MAČUDA, Jiří. Rodnověřské obřady a ruská lidová kultura [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 2013-08-27]. S. 27. 
  5. MAČUDA, Jiří. Rodnověřské obřady a ruská lidová kultura [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 2018-05-15]. S. 76. [15.5.2018 Dostupné online]. 
  6. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 125. Díl II., svazek I.. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]