Seznam slovanských bohů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Perun – vládce bouře a hromu, moderní ztvárnění, M. Prěsňakov (1998)
Související informace naleznete také v článcích Slovanská mytologie a Slovanské pohanství.

Hlavní božstva[editovat | editovat zdroj]

Čtyři bohy lze považovat za hlavní, společné všem Slovanům.[1]

  • Svarog – otec bohů, nebeský vládce a kovář, původně nejvyšší božstvo a stvořitel světa, který byl postupně zastíněn bohy mladší generace. Měl být otcem slunečního boha Dažboga (viz též polabský Svarožic), je považován za boha nebes, nebeského ohně a řemesel, zejména za vynálezce kovových nástrojů a zbraní (mohl vyzbrojit i Peruna).
  • Svarožic (Dažbog) – bůh slunce a pozemského ohně spojovaným s úrodou, syn Svaroga.
  • Perun – nejmocnější slovanský bůh, vládce bouře a hromu, někdy též považován za patrona bojovníků. Především byl uctíván vládnoucí a válečnickou elitou, u obyčejných lidí převažoval Veles.
  • Veles (též Volos) – ctěný převážně prostými lidmi, Veles byl bohem blahobytu, skotu, podsvětí a patron smluv.

Východní Slované[editovat | editovat zdroj]

Areál muzea v přírodě na Pohansku u Břeclavi s rekonstrukcí pohanského božiště (kultovního místa)

Vladimírův panteon[editovat | editovat zdroj]

Kyjevský kníže Vladimír na počátku své vlády systematizoval pohanský kult, zřejmě aby vytvořil životaschopnou alternativu organizovaných náboženství jako je křesťanství. Podle Povesti vremenných let přitom nechal vztyčit v tomto pořadí na kopci naproti kyjevskému paláci modly následujících božstev:

  • Perun – nejsvrchovanější bůh panteonu, vládce bouře a hromu
  • Chors Dažbog – synkretické sluneční božstvo vzniklé spojením dvou solárních božstev - slovanského Dažboga s původně cizím-neslovanským Chorsem
  • Stribog – bůh větru a vzduchu
  • Mokoš – bohyně země a vláhy (úrody), slovanská forma Velké Matky
  • Simargl - jeden z nejzáhadnějších bohů, podle jednoho výkladu se jednalo o slovanskou obdobu íránského Simurgha, podle jiné se spíše jednalo o dva spojené bohy Sima a Rgla, tedy jakási slovanská obdoba blíženců nebo řeckých dioskúrů
  • Veles – bůh blahobytu a patron smluv, kvůli jeho zaměření byla jeho socha umístěna mimo kultické návrší na kyjevském trhu (a někteří jej proto do panteonu nezahrnují)
A postavil na návrší vně opevněného dvorce modly: Perunovi ze dřeva, hlavu jeho ze stříbra a vous ze zlata; také Chorsovi Dažbogovi, Stribogovi, Simarglovi a Mokoši.[2]

Ostatní božstva východních Slovanů[editovat | editovat zdroj]

Další bohové zmiňovaní v písemných pramenech jsou tito:

  • Jarilo – pozdně doložený bůh plodnosti nebo jara, vycházející patrně ze staršího božstva
  • Chors – jiné sluneční božstvo patrně alanského či osetinského původu, patrně převzaté Slovany od svých ne-slovanských sousedů. Jeho jméno patrně pochází z íránských jazyků od perského chūršēd a chōršed „Slunce-král“. Ve Vladimírově panteonu byl ztotožněn se slovanským bohem slunce Dažbogem.
  • Pereplut – bůh neznámého významu a funkce
  • Pohvizd - též Pogvizd, Pochvist, bůh zmiňovaný v Životě sv. Vladimíra, snad bůh větru, bývá ztotožňován se Stribogem
  • Rod – bůh zrodu a stvoření zaznamenaný v pozdních pramenech, možná jen nižší bytost nebo pozdější podoba nejvyššího boha stvořitele, vystupuje společně s Rožanicemi.
  • Rožanice – trojice bohyň osudu analogická s folklórními sudičkami, řeckými moirami a severskými nornami, jsou zmiňované společně s Rodem.
  • Trojan – bůh nejasného významu, může se jednat o zbožštělého římského císaře Trajána.

Polabští Slované[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce slovanského chrámu v Groß Raden
Novodobá socha Radegasta v Beskydech

U polabských Slovanů nacházíme mnoho místních bohů nesjednocených do jednoho uceleného panteonu (na rozdíl od Vladimírova státu), každý kmen měl své vlastní bohy, avšak zaznamenáni byli pouze bohové nejvyšší, kteří se vzájemně co do funkce a významu překrývají, převažuje hospodářská a zejména válečná funkce. Jména božstev spíše vycházejí z jejich vlastní funkce, jedná se tedy spíše o přezdívky. Z toho lze usuzovat, že každý kmen mohl disponovat svým vlastním panteonem i svou vlastní specifickou podobou slovanské mytologie.

  • Bělboh – hypotetický bůh dobra a světla, jeho existence je odvozená od Černoboha a kronikáře Helmolda, že Polabští Slované „vzývají boha dobrého i zlého“.
  • Černoboh – bůh zla a temnoty
  • Jarovít – bůh s válečnou funkcí, původně bůh plodnosti a jara, bývá ztotožňován s východním Jarilem
  • Pizamar – bůh zmiňovaný v Knýtlingasáze, jehož modla v Jasmundu byla zničená roku 1168, jeho jméno je zkomolené a původně znělo snad Běsomar či Bezmiar.
  • Podaga – bůh ctěný v Plunu, snad bůh počasí
  • Porenut - měl čtyři hlavy a pátou na prsou, jeho jméno bývá vykládáno jako „syn Perunův“
  • Porevít - bůh ctěný v Korenici na Rujáně, měl pět hlav
  • Pripegala – bůh související s plodností, uctívaným kmenem Luticů
  • Radegast - bůh kmene Ratarů zřejmě totožný se Svarožicem, též ctěný tentýž kmenem. Jméno Radegast (rade gost ve smyslu „rád přijímat hosty“) mohlo být jen pozdějším jménem Svarožice, hypotetický západoslovanský bůh pohostinnosti, plodnosti a úrody, spojovaný s válkou a Sluncem.
  • Rujevít – tzv. „Pán Rujány“, bůh ctěný v Korenici na Rujáně společně s Porenutem a Porevítem jako nejvyšší válečný bůh, později byl zastíněn Svantovítem z hradiště Arkony
  • Svantovít – bůh kmene Ránů obývajících Rujánu, jeho centrum se nacházelo ve slovanském hradišti Arkoně
  • Svarožic - bůh kmene Ratarů ctěným v Retře, zřejmě totožný s Radegastem
  • Tjarnaglof (Černohlav) – modla zmiňovaná v Knýtlingasáze, ctěný v Jasmundu, možná Černoboh, případně Trihlav. Jeho modla měla mít černou hlavu a postříbřené vousy, snad měla být pokryta i černou smolou, roku 1171 byla zničena. Jelikož doprovázel vojsko do bitvy, dá se uvažovat i o jeho válečné funkci.
  • Trihlav – bůh ctěný hlavně ve Štětíně, má válečnou i hospodářskou funkci
  • Turupit - též Turupid, bůh ctěný v Garsu na Rujáně. Zmiňován v Knýtlingasáze, může být příbuzný estonskému Tarapitovi či Toropcovi
  • Živa – bohyně spojovaná s plodností, snad forma východní bohyně Mokoš

Pozdní prameny[editovat | editovat zdroj]

I po christianizaci Slovanů se objevovala literární díla, která uváděla předtím nezmíněná jména božstev.

  • Goderac – místní jméno, Arnoldem z Lübecku na počátku 13. století považované za božstvo
  • Hammon (Suentebueck) – božstvo z druhé ebsdorfské legendy, nejspíš Amon, slovanské jméno má význam „svatý býk“
  • Julius – bůh, jehož jméno kronikář Ebbo odvodil z jména města Wolin
  • Vitelubbe - božstvo z druhé ebsdorfské legendy, nejspíš osobní jméno Vitoljub nebo Vitold
  • Zela – bohyně zmiňovaná v Neplachově kronice ze 14. století, podle Ivanova a Toporova snad bohyně rostlinstva

Další božstva jsou uváděna v raně novověkých německých kronikách a bývají považována za zcela smyšlená.[3] Má se jednat o bohy lužických Srbů.

  • Cica – bohyně zmiňovaná v 17. století
  • Flins – bůh zmiňovaný Saskou kronikou Konráda Botha z roku 1492, jeho modlu měl zničit vévoda Lothar
  • Jutrobog – bůh zmiňovaný Albinovou kronikou z roku 1519
  • Krodo – bůh nejasného významu, uctíván údajně i pohanskými Sasy

Poláci[editovat | editovat zdroj]

Polské kroniky, mezi které patří kronika Jana Długosze a Matěje z Miechova z 15. století a kronika Matěje Stryjkowského ze sklonku 16. století uvádí pohanská božstva a k nim několik informací a jméno římského protějšku. V 19. století byly zprávy o těchto božstvech považovány za pravdivé, ve 20. století Lubor Niederle spekuloval o jejich existenci v polské lidové tradici, ale Aleksander Brückner je zcela odmítl. Některá božstva v těchto textech však skutečně mohou pocházet z polské archaické či alespoň lidové tradice.[4]

  • Dzidzileyla (Dzidziliya, Zizila) – Venera, bohyně manželství, podle Matěje Stryjkowského plodnosti a rozkoše.
  • Dziewanna (Dzevana, Ziewona) – Diana, nevěsta i panna zároveň vládnoucí lesům
  • Jesza (Jessa) – Jupiter, nejvyšší bůh od kterého přichází vše příznivé i nepříznivé.
  • Lel a Polel – blíženci Kastor a Pollux
  • Lada (Leda) – Mars, bůh války, ke kterému se modlilo za vítězství a odvahu a byl uctíván divokými obřady. Matěj z Miechova jí považuje za bohyni, která je matkou Lela a Polela a srovnává ji s Léthé.
  • Marzanna – Ceres, bohyně úrody a mateřství, podle Matěje Stryjkowského měla velký chrám v Hnězdně
  • Nyja (Nya) – Pluto, bůh podsvětí a ochránce duší co opouští tělo. Podle Matěje Stryjkowského byl žádán o déšť a o zahnání špatného počasí. Podle některých teorií bohyně smrti a zanikání analogická řecké Enyó, jméno pak může být příbuzné se staročeským nav „zasvětí“.
  • Pogoda – „počasí“, dárce vhodného povětří, podle Matěje Miechovského ctěn také jako Pochwist či Pogwizd - bůh vichru, podle Stryjkowského bůh jasných a veselých dní
  • Žywye – bůh života, podle Stryjkowského šumící vítr

Folklór[editovat | editovat zdroj]

Řada postav považovaných za božstva se vyskytuje ve slovanské lidové kultuře. Jedná se především o kultovní figury objevující se při svátcích a personifikované svátky samotné.

  • German – kultovní figura v jihoslovanském folklóru
  • Jarilo - kultovní figura ve východoslovanském folklóru
  • Kupalo - personifikovaný svátek letního slunovratu
  • Vesna - personifikace jara
  • Kostroma - kultovní figura ve východoslovanském folklóru podobná Moraně
  • Morana - kultovní figura a personifikace smrti v západoslovanském folklóru
  • Zelený Juraj - kultovní figura ve slovinském folklóru
  • Perperuna - dešťový rituál na Balkáně, někdy chápaný jako bohyně deště
  • Zora - personifikace Jitřenky
  • Kračun - personifikace zimního slunovratu
  • Ovseň - personifikovaný zvyk obsypávání zrním při zimním slunovratu

Literární fikce a falsa[editovat | editovat zdroj]

V době romantismu a národních obrození se v literárních dílech objevovala kromě božstev z historických pramenů a folklóru božstva uměle vytvořená. Část z nich byla také převzata z falz, která se snažila budit dojem že se jedná o autentické prameny o slovanských bozích.

Celou řadu uměle vytvořených božstev obsahují například glosy falšované Václavem Hankou v staročeském slovníku Mater Verborum. Jedná se o následující božstva.[5]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÁŇA, Zdeněk, Svět slovanských bohů a démonů, Panorama, Praha 1990, ISBN 80-7038-187-6 s. 66
  2. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pabel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 122.  
  3. VÁŇA, Zdeněk, Svět slovanských bohů a démonů, Panorama, Praha 1990, ISBN 80-7038-187-6 s. 99
  4. TÉRA, Michal, Perun - bůh hromovládce, Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009, ISBN 978-80-86818-82-5, s. 78
  5. http://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/enders/jazveda/node114.htm