Seznam slovanských bohů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Perun – vládce bouře a hromu, moderní ztvárnění, M. Prěsňakov (1998)

Předkřesťanští Slované uctívali řadu božstev různého významu a funkce a příběhy o nich byly součástí slovanské mytologie, z větší části nedochované. V základě tato božstva lze dělit na doložená u Východoslovanů a na doložená u Polabských Slovanů a Pomořanů. Bohové připisovaní ostatním Slovanům zmiňovaní v převážně pozdních pramenech nejsou zpravidla považováni za autentické. Přesto lze však předpokládat že některá božstva byla Slovanům společná, především se to týká Peruna a Velese, podle Zdeňka Váni také Svaroga a DažbogaSvarožice.[1]

První dvě části seznamu se věnují božstvům východních a severozápadních Slovanů zmiňovaných v písemných pramenech předcházejících christianizaci Slovanů či vzniklých těsně po ní, ta jsou v odborné literatuře zpravidla považována za autentická. Poslední část se věnuje božstvům z pramenů pozdních, folklóru, literární fikce, fals a dalším o kterých se všeobecně nepředpokládá že byla Slovany ctěna

Východní Slované[editovat | editovat zdroj]

Areál muzea v přírodě na Pohansku u Břeclavi s rekonstrukcí pohanského božiště (kultovního místa)

Vladimírův panteon[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vladimírův panteon.

Vladimírův panteon je označení pro božstva jejichž modla postavil kníže Vladimír I. v Kyjevě. Pověst dávných let o nich referuje následovně:

A postavil na návrší vně opevněného dvorce modly: Perunovi ze dřeva, hlavu jeho ze stříbra a vous ze zlata; také Chorsovi Dažbogovi, Stribogovi, Simarglovi a Mokoši.[2]
  • Perun – bůh hromovládce
  • Chors - pravděpodobně neslovanský přívlastek slunečního boha Dažboga
  • Dažbog - sluneční bůh
  • Stribog – bůh nejasné funkce, zpravidla vykládaný jako bůh větru
  • Mokoš – bohyně země a vláhy a úrody, slovanská forma Velké Matky
  • Simargl - bůh nejasné funkce, podle některých hypotéz božstva dvě známá pod jméney Sim a Rgl

Ostatní božstva východních Slovanů[editovat | editovat zdroj]

Další bohové zmiňovaní ve východloslovanských písemných pramenech jsou tato:

  • Svarog - nebeský bůh
  • Pereplut – bůh neznámé funkce
  • Pohvizd - bůh nejasné funkce, někdy vykládaný jako bůh větru
  • Rod – bůh či démon osudu
  • Rožanice – trojice bohyň osudu analogická s českými sudičkami
  • Veles - bůh skotu a podsvětí
  • Trojan – bůh nejasného významu, může se jednat o zbožštělého římského císaře Trajána.

Polabští Slované a Pomořané[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce slovanského chrámu v Groß Raden
Novodobá socha Radegasta v Beskydech

U Polabských Slovanů a Pomořanů se předpokládá že původní božstva přestala být spojována se svou funkcí a na místo se stala božstvy kmenovými a lokálními. Tomu je přízpůsoben i jejich krátký popisek.[3][4]

Několik božstev je známo také z Rujány obývané kmenem Ránů:

Kromě toho jsou bez uvedení jména uváděny také dvě bohyně zobrazované na praporcích kmene Luticů a nejvyšší nebeský bůh vládnoucí ostatním.[5]

Božstva nejasné autenticity[editovat | editovat zdroj]

Kromě výše uvedených božstev východních a severozápadních Slovanů zmiňovaných v dobových písemných pramenech se objevuje řada postav která jsou někdy také považovány za slovanská božstva. Jedná se především o bohy zmiňované v pozdních kronikách a jejich fakt že byly skutečně Slovany ctěni je zpravidla zpochybňován. Autenticita však bývá někdy odmítána i u některých výše uvedených božstev.

Jedná se například o antická božstva jejichž kult byl Slovanům připisován. Dále se jedná především o folklórní postavy, omyly autorů či čistou literární fikci. Zvláštním případem jsou pak falsa.

Folklór[editovat | editovat zdroj]

Řada postav považovaných za božstva se vyskytuje ve slovanské lidové kultuře. Jedná se především o kultovní figury objevující se při svátcích a personifikované svátky samotné.

  • German – kultovní figura v jihoslovanském folklóru
  • Jarilo – kultovní figura ve východoslovanském folklóru
  • Kupalo – personifikovaný svátek letního slunovratu
  • Vesna – personifikace jara
  • Kostroma – kultovní figura ve východoslovanském folklóru podobná Moraně
  • Kresnik - ve slovinské folklóru postava spojená se sluncem a ohněm
  • Kurent - ve slovinském folklóru postava spojená s vínem
  • Morana – kultovní figura a personifikace smrti v západoslovanském folklóru
  • Zelený Juraj – kultovní figura ve slovinském folklóru
  • Perperuna – dešťový rituál na Balkáně, někdy chápaný jako bohyně deště
  • Zora – personifikace Jitřenky
  • Kračun – personifikace zimního slunovratu
  • Ovseň – personifikovaný zvyk obsypávání zrním při zimním slunovratu

Polsko[editovat | editovat zdroj]

Řada božstev je zmiňována v polských kronikách Jana Długosze, Matěje z Miechova a Matěje Stryjkowského z 15. a 16. století. V 19. století byly zprávy o těchto božstvech považovány za pravdivé, ve 20. století Lubor Niederle spekuloval o jejich existenci v polské lidové tradici, ale Aleksander Brückner je zcela odmítl. Některá božstva v těchto textech však skutečně mohou pocházet z polské archaické či alespoň lidové tradice.[6]

Jména božstev jsou uvedená v podobě a s případným římským protějškem uvedeným v první zmínce o nich.

Polabští Slované a Pomořané[editovat | editovat zdroj]

V pramenech o severozápadních Slovanech je zmiňovaná také celá řada božstev antických, v případě díla Orderica Vitala také severských. Objevují se v nich také božstva vzniklá nepochopením místních a vlastních jmen.(Pitro, s. 146-148, Váňa, s. 98-99)

  • Hennil – zbožštělá hůl zmiňovaná Dětmarem
  • Goderac – božstvo zmiňované Arnoldem z Lübecku v souvislosti se zvěřínským biskupem, pravděpoobně zkomolenina místního jména
  • Julius – bůh údajně ctěný ve Wolinu jež zde měl uloženo posvátné kopí, pravděpodobně odvozeno od jména města

Dvě božstva jsou také zmiňovaná 2. ebsdorfskou legendou z 14. století a měla být, vedle Radegasta, ctěna po smrti Karla Velikého odpadlými křesťany.

  • Vittelube – pravděpodobně osobní jméno Vitoljub nebo Vitold
  • Hammon Suentebeck – pravděpodobně Amon – svatý býk

Zvlášť pak stojí hypotetický Bělboh chápáný jako protipól Černoboha.

Česko[editovat | editovat zdroj]

Několik božstev uvádí ve své Kronice české z roku 1630 Václav Hájek z Libočan:

  • Klimba
  • Krasatina
  • Krosina

Další božstva uvádí pokračovatelé Hájkovi jako Pavel Stránský, Jan Středovský a Juraj Papánek, ve většině případů se jedná o bohy inspirované antickými:

  • Hladolet – ve staré češtině označení pro planetu Saturn
  • Chasoň - Apollón
  • Krasopaní - ve staré češtině označení pro planetu Venuši
  • Ladoň
  • Ninva
  • Nočena
  • Zeloň - Merkur
  • Živěna – snad polabská Živa

Celou řadu uměle vytvořených božstev obsahují glosy falšované Václavem Hankou v staročeském slovníku Mater Verborum. Jedná se o následující božstva.[7]

Lužice[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Lužickosrbská mytologie.

Literární fikcí jsou také božstva připisovaná raně novověkými kronikáři Lužickým Srbům:[8]

  • Cica – bohyně zmiňovaná v 17. století
  • Flins – bůh zmiňovaný v roce 1492
  • Jutrobog – bůh zmiňovaný v roce 1590
  • Krodo – bůh původně připisovaný Germánům

a další z knihy Grundtræk til En Nord-Slavisk og Vendisk Gudelære dánského spisovatele Bernharda Severina Ingemanna z roku 1824:[9]

  • Berstuk
  • Karewit
  • Marowit
  • Siebog
  • Zislbog
  • Zirnitra

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 66. [Dále jen Váňa (1990)]. 
  2. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 122.  
  3. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 89. [Dále jen Pitro, Vokáč (2002)]. 
  4. Váňa (1990), s. 85
  5. Pitro, Vokáč (2002), s. 90, 146
  6. TÉRA, Michal, Perun - bůh hromovládce, Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009, ISBN 978-80-86818-82-5, s. 78
  7. http://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/enders/jazveda/node114.htm
  8. Váňa (1990), s. 99
  9. INGEMANN, Bernhard Severin. Grundtræk til En Nord-Slavisk og Vendisk Gudelære. København : [s.n.], 1824.