Seznam slovanských bohů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Perun – vládce bouře a hromu, moderní ztvárnění, M. Prěsňakov (1998)

Předkřesťanští Slované uctívali řadu božstev různého významu a funkce a příběhy o nich byly součástí slovanské mytologie, z větší části nedochované. Kromě božstev která jsou zmiňována ve středověkých písemných pramenech a jsou zpravidla považována za autentická, existuje taká řada jejichž autenticita je nejistá, ať už zmiňovaných v pozdních písemných pramenech nebo takových které se mohly transformovat ve folklórní postavy. Dále se objevuje mnoho jmen bohů v literárních falsech a umělecké literatuře, především pocházejících z 19. století, která jsou zcela smyšlená.

Většinu slovanských božstev lze zařadit do dvou okruhů, prvním je východoslovanský a druhý polabský. Prameny o bozích ostatních Západoslovanů a také Jihoslovanů jsou zpravidla velmi kusé či pozdní. Přesto lze však předpokládat že některá božstva byla Slovanům společná, především se to týká Peruna a Velese, podle Zdeňka Váni také Svaroga a DažbogaSvarožice.[1]

Východní Slované[editovat | editovat zdroj]

Areál muzea v přírodě na Pohansku u Břeclavi s rekonstrukcí pohanského božiště (kultovního místa)

Vladimírův panteon[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vladimírův panteon.

Vladimírův panteon je označení pro božstva jejichž modla postavil kníže Vladimír I. v Kyjevě. Pověst dávných let o nich referuje následovně:

A postavil na návrší vně opevněného dvorce modly: Perunovi ze dřeva, hlavu jeho ze stříbra a vous ze zlata; také Chorsovi Dažbogovi, Stribogovi, Simarglovi a Mokoši.[2]
  • Perun – bůh hromovládce
  • Chors - pravděpodobně neslovanský přívlastek slunečního boha Dažboga
  • Dažbog - sluneční bůh
  • Stribog – bůh nejasné funkce, zpravidla vykládaný jako bůh větru
  • Mokoš – bohyně země a vláhy a úrody, slovanská forma Velké Matky
  • Simargl - bůh nejasné funkce, podle některých hypotéz božstva dvě známá pod jméney Sim a Rgl

Ostatní božstva východních Slovanů[editovat | editovat zdroj]

Další bohové zmiňovaní ve východloslovanských písemných pramenech jsou tato:

  • Svarog - nebeský bůh
  • Pereplut – bůh neznámé funkce
  • Pohvizd - bůh nejasné funkce, někdy vykládaný jako bůh větru
  • Rod – bůh či démon osudu
  • Rožanice – trojice bohyň osudu analogická s českými sudičkami
  • Veles - bůh skotu a podsvětí
  • Trojan – bůh nejasného významu, může se jednat o zbožštělého římského císaře Trajána.

Polabští Slované[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce slovanského chrámu v Groß Raden
Novodobá socha Radegasta v Beskydech

U polabských Slovanů nacházíme mnoho místních bohů nesjednocených do jednoho uceleného panteonu (na rozdíl od Vladimírova státu), každý kmen měl své vlastní bohy, avšak zaznamenáni byli pouze bohové nejvyšší, kteří se vzájemně co do funkce a významu překrývají, převažuje hospodářská a zejména válečná funkce. Jména božstev spíše vycházejí z jejich vlastní funkce, jedná se tedy spíše o přezdívky. Z toho lze usuzovat, že každý kmen mohl disponovat svým vlastním panteonem i svou vlastní specifickou podobou slovanské mytologie.

  • Bělboh – hypotetický bůh dobra a světla, jeho existence je odvozená od Černoboha a kronikáře Helmolda, že Polabští Slované „vzývají boha dobrého i zlého“.
  • Černoboh – bůh zla a temnoty
  • Jarovít – bůh s válečnou funkcí, původně bůh plodnosti a jara, bývá ztotožňován s východním Jarilem
  • Pizamar – bůh zmiňovaný v Knýtlingasáze, jehož modla v Jasmundu byla zničená roku 1168, jeho jméno je zkomolené a původně znělo snad Běsomar či Bezmiar.
  • Podaga – bůh ctěný v Plunu, snad bůh počasí
  • Porenut - měl čtyři hlavy a pátou na prsou, jeho jméno bývá vykládáno jako „syn Perunův“
  • Porevít - bůh ctěný v Korenici na Rujáně, měl pět hlav
  • Pripegala – bůh související s plodností, uctívaným kmenem Luticů
  • Radegast - bůh kmene Ratarů zřejmě totožný se Svarožicem, též ctěný tentýž kmenem. Jméno Radegast (rade gost ve smyslu „rád přijímat hosty“) mohlo být jen pozdějším jménem Svarožice, hypotetický západoslovanský bůh pohostinnosti, plodnosti a úrody, spojovaný s válkou a Sluncem.
  • Rujevít – tzv. „Pán Rujány“, bůh ctěný v Korenici na Rujáně společně s Porenutem a Porevítem jako nejvyšší válečný bůh, později byl zastíněn Svantovítem z hradiště Arkony
  • Svantovít – bůh kmene Ránů obývajících Rujánu, jeho centrum se nacházelo ve slovanském hradišti Arkoně
  • Svarožic - bůh kmene Ratarů ctěným v Retře, zřejmě totožný s Radegastem
  • Tjarnaglof (Černohlav) – modla zmiňovaná v Knýtlingasáze, ctěný v Jasmundu, možná Černoboh, případně Trihlav. Jeho modla měla mít černou hlavu a postříbřené vousy, snad měla být pokryta i černou smolou, roku 1171 byla zničena. Jelikož doprovázel vojsko do bitvy, dá se uvažovat i o jeho válečné funkci.
  • Trihlav – bůh ctěný hlavně ve Štětíně, má válečnou i hospodářskou funkci
  • Turupit - též Turupid, bůh ctěný v Garsu na Rujáně. Zmiňován v Knýtlingasáze, může být příbuzný estonskému Tarapitovi či Toropcovi
  • Živa – bohyně spojovaná s plodností, snad forma východní bohyně Mokoš

Pozdní prameny[editovat | editovat zdroj]

I po christianizaci Slovanů se objevovala literární díla, která uváděla předtím nezmíněná jména božstev.

  • Goderac – místní jméno, Arnoldem z Lübecku na počátku 13. století považované za božstvo
  • Hammon (Suentebueck) – božstvo z druhé ebsdorfské legendy, nejspíš Amon, slovanské jméno má význam „svatý býk“
  • Julius – bůh, jehož jméno kronikář Ebbo odvodil z jména města Wolin
  • Vitelubbe - božstvo z druhé ebsdorfské legendy, nejspíš osobní jméno Vitoljub nebo Vitold
  • Zelu – bohyně zmiňovaná v Neplachově kronice ze 14. století

Poláci[editovat | editovat zdroj]

Polské kroniky, mezi které patří kronika Jana Długosze a Matěje z Miechova z 15. století a kronika Matěje Stryjkowského ze sklonku 16. století uvádí pohanská božstva a k nim několik informací a jméno římského protějšku. V 19. století byly zprávy o těchto božstvech považovány za pravdivé, ve 20. století Lubor Niederle spekuloval o jejich existenci v polské lidové tradici, ale Aleksander Brückner je zcela odmítl. Některá božstva v těchto textech však skutečně mohou pocházet z polské archaické či alespoň lidové tradice.[3]

  • DzidzileylaVenera, bohyně manželství, podle Matěje Stryjkowského plodnosti a rozkoše.
  • Dziewanna (Dzevana, Ziewona) – Diana, nevěsta i panna zároveň vládnoucí lesům
  • JessaJupiter, nejvyšší bůh od kterého přichází vše příznivé i nepříznivé.
  • Lel a Polel – blíženci Kastor a Pollux
  • Lada (Leda) – Mars, bůh války, ke kterému se modlilo za vítězství a odvahu a byl uctíván divokými obřady. Matěj z Miechova jí považuje za bohyni, která je matkou Lela a Polela a srovnává ji s Léthé.
  • Marzanna – Ceres, bohyně úrody a mateřství, podle Matěje Stryjkowského měla velký chrám v Hnězdně
  • Nyja (Nya) – Pluto, bůh podsvětí a ochránce duší co opouští tělo. Podle Matěje Stryjkowského byl žádán o déšť a o zahnání špatného počasí. Podle některých teorií bohyně smrti a zanikání analogická řecké Enyó, jméno pak může být příbuzné se staročeským nav „zasvětí“.
  • Pogoda – „počasí“, dárce vhodného povětří, podle Matěje Miechovského ctěn také jako Pochwist či Pogwizd - bůh vichru, podle Stryjkowského bůh jasných a veselých dní
  • Žywye – bůh života, podle Stryjkowského šumící vítr

Folklór[editovat | editovat zdroj]

Řada postav považovaných za božstva se vyskytuje ve slovanské lidové kultuře. Jedná se především o kultovní figury objevující se při svátcích a personifikované svátky samotné.

  • German – kultovní figura v jihoslovanském folklóru
  • Jarilo – kultovní figura ve východoslovanském folklóru
  • Kupalo – personifikovaný svátek letního slunovratu
  • Vesna – personifikace jara
  • Kostroma – kultovní figura ve východoslovanském folklóru podobná Moraně
  • Kresnik - ve slovinské folklóru postava spojená se sluncem a ohněm
  • Kurent - ve slovinském folklóru postava spojená s vínem
  • Morana – kultovní figura a personifikace smrti v západoslovanském folklóru
  • Zelený Juraj – kultovní figura ve slovinském folklóru
  • Perperuna – dešťový rituál na Balkáně, někdy chápaný jako bohyně deště
  • Zora – personifikace Jitřenky
  • Kračun – personifikace zimního slunovratu
  • Ovseň – personifikovaný zvyk obsypávání zrním při zimním slunovratu

Literární fikce a falsa[editovat | editovat zdroj]

V literární fikci a falsech se zpravidla objevují slovanská božstva považovaná za autentická, božstva se spornou autenticitou, folklórní postavy i bohové neslovanští. Takové která jsou pravděpodobně zcela fiktivní jsou uvedena v následujících seznamech.

Lužice[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Lužickosrbská mytologie.

Literární fikcí jsou například o božstva připisovaná raně novověkými kronikáři Lužickým Srbům:[4]

  • Cica – bohyně zmiňovaná v 17. století
  • Flins – bůh zmiňovaný v roce 1492
  • Jutrobog – bůh zmiňovaný v roce 1590
  • Krodo – bůh nejasného významu, uctíván údajně i pohanskými Sasy

a další z knihy Grundtræk til En Nord-Slavisk og Vendisk Gudelære dánského spisovatele Bernharda Severina Ingemanna z roku 1824:

  • Berstuk
  • Karewit
  • Marowit
  • Siebog
  • Zislbog
  • Zirnitra

Česko[editovat | editovat zdroj]

Několik božstev uvádí ve své Kronice české z roku 1630 Václav Hájek z Libočan:

  • Klimba
  • Krasatina
  • Krosina

Další božstva uvádí pokračovatelé Hájkovi jako Pavel Stránský, Jan Středovský a Juraj Papánek, ve většině případů se jedná o bohy inspirované antickými:

  • Hladolet – ve staré češtině označení pro planetu Saturn
  • Chasoň - Apollón
  • Krasopaní - ve staré češtině označení pro planetu Venuši
  • Ladoň
  • Ninva
  • Nočena
  • Zeloň - Merkur
  • Živěna – snad polabská Živa

Celou řadu uměle vytvořených božstev obsahují glosy falšované Václavem Hankou v staročeském slovníku Mater Verborum. Jedná se o následující božstva.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 66.  
  2. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 122.  
  3. TÉRA, Michal, Perun - bůh hromovládce, Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009, ISBN 978-80-86818-82-5, s. 78
  4. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 99.  
  5. http://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/enders/jazveda/node114.htm