Živa (bohyně)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o slovanské bohyni. Další významy jsou uvedeny v článku Živa.
Šiva. Obrázek z Vestfalenovy knihy, 1740

Živa (Siva, Siwa, Šiwa, Sieba, Razivia) je slovanskou bohyní spojovanou s plodností; ctěná polabskými Slovany. V minulosti vycházel výklad jména z falšované glosy v slovníku biskupa Salomona z 10. století, přidané ve 13. století v Čechách. Ovšem výklad jako bohyně plodnosti odpovídající Mokoš je pravděpodobný. První informace o ní podává Helmold z Bosau, v díle "Slovanská kronika" kde ji nazývá "Siwa dea Polaborum".[1]

Popis bohyně Živy[editovat | editovat zdroj]

Živa je žádostivou bohyní, která ví, jak je smrt spojená s pokračováním života. Živu si můžeme představit jako krásnou zralou ženu s letními květy a klasy v náručí. Tato kytice je voňavá, užitečná a trvanlivá. Klas v jejím náručí je naplněním celoročního úsilí přírody, poskytuje obživu, ale také dává smysl rolníkově práci. Vždyť právě Živa darovala lidem umění obdělávat půdu, orat a sít a žnout a poradila jim, jak mají zrno uchovávat na další rok. Také je naučila pást stáda a starat se o ně.[2]

Takovýto obraz bohyně Živy můžeme využít pro práci s archetypy,[3] neboť spolu s Morenou a Vesnou tvoří trojici bohyň, které jsou v souladu s jednotlivými životními etapami životního cyklu ženy, tedy za archetyp panny (mladé dívky), matky a stařeny. Obdobnou trojici tvořily v Řecku bohyně Démétér, Persefona a Hekaté, v hinduismu to pak jsou Sarasvantí, Lakšmí a Párvatí [4]

Oslavy a rituály spojené s Živou[editovat | editovat zdroj]

S bohyní Živou a s létem se pojí několik svátků, které jsou oslavou blahobytu, úrody a sklizně, jako jsou dožínky. V minulosti jsme se mohli také setkat se souboji o slaměnou figuru, která je následně roztrhána a vhozena do vody (pro zajištění vláhy), do ohně (pro dostatek tepla) nebo rozházena po poli (pro zajištění dobré úrody na příští rok a dobré plodivé síly). I mnoho dalších letních slavností se neobejde bez ohňů (přeskakování ohňů), které mají chránit úrodu a dobytek před zlými kouzly, stejně jako bez erotiky, která má zajistit bohatou úrodu v příštím roce.[5]

Jelikož je bohyně Živa archetypem matky a manželky, je období její vlády a slunovrat spojováno také s věštěním jaké bude manželství mladých dívek. Jedním z takových zvyků je hra pocházející z Ruska, kdy jedna dívka se zavázanýma očima rozdávala věnce ostatním dívkám. Čerstvý věnec znamenal spokojené a šťastné manželství, zatímco věnec z povadlých květin znamenal manželství nešťastné. Po rozdání věnců se dívky rozprchly a kterou dívka se zavázanýma očima chytila, ta se nemohla počítat s brzkou svatbou.[5]

Živa jako archetyp[editovat | editovat zdroj]

Pro Živu je důležitá domácnost, domácí atmosféra, rodina, manžel i děti. Je to žena, která ví, jak udělat „teplo domova“. Je dobrou hostitelkou, paní domu a „dokonalou“ matkou. Pokud se jí však něco nelíbí nebo se ocitne v emočně náročných situacích, snadno se rozčílí. Vztek jí dodává energii pro zjednání nápravy.[6][7]

Živa a Veles[editovat | editovat zdroj]

Živa, bohyně země, úrody, sytosti a hojnosti je někdy spojována s bohem Velesem. Bůh Veles je bůh podsvětí s rohy, který je také králem času a jako bůh skotu a stád dal lidem znalost dojení. Velese ztělesňuje plodivou sílu, na které závisí rozmnožování dobytka. Je důstojným bohem střežícím řád a pořádek. Spolu s Živou tak tvoří dvojici symbolizující život a smrt.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. De ritu Slavorum. Incipunt Cronica Slavorum Edita a Venerabili Helmoldo Presbitero. Capitulum LII
  2. a b *Ivan Hudec, Báje a mýty starých slovanů, Slovart, 1994
  3. Slovanské bohyně v psychoterapii
  4. Madonna Gaulingová, Mandaly od A do Z, Metafora, 2011
  5. a b *Irena Šindlářová, Josef Růžička, Báje a mýty starých slovanů, Fontána, 2003
  6. http://Slovanské%20bohyně%20v%20psychoterapii http://www.centrum-mandala.cz/slovanske-bohyne-v-psychoterapii
  7. ŘEZÁČOVÁ, Zuzana; LUKÁŠKOVÁ. Bohové a bohyně v nás. 1.. vyd. Brno : Zoner Press, 2016. 176 s. ISBN 978-80-7413-324-4. S. 91 - 98.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zdeněk Váňa, Svět slovanských bohů a démonů, Panorama, Praha 1990
  • Martin Pitro, Zdeněk Vokáč, Bohové dávných Slovanů, ISV, Praha, 2002
  • Ivan Hudec, Báje a mýty starých slovanů, Slovart, 1994
  • Jan Rozum. Slovanské bájesloví. Praha : vl.n., 1857. 22 s. Dostupné online. Kapitola Zeměna, s. 10-11.  
  • Irena Šindlářová, Josef Růžička, Báje a mýty starých slovanů, Fontána, 2003
  • Zuzana Řezáčová Lukášková, Slovanské bohyně v nás, časopis Regenerace, č. 4, 2012 (on-line dostupné na http://www.centrum-mandala.cz/blog/slovanske-bohyne-v-terapii)
  • Zuzana Řezáčová Lukášková, Bohové a bohyně v nás, Zoner Press, 2016

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]