Prillwitzské idoly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vystavené Prillwitzské idoly

Prillwitzské či retranské idoly jsou sbírka sošek, údajně pocházejících z kultovního střediska polabského kmene Ratarů Retry, ve skutečnosti však falsa z 18. století. Kromě neforemných kovových sošek bohů s runovými nápisy obsahuje také kameny s runovými nápisy, nože a další předměty.

Vznik těchto fals souvisel s obnoveným zájmem o předkřesťanské Polabské Slovany v Německu 17. a 18. století. Významný byl především vliv díla Genealochronicon Megapolitanum Bernharda Latoma sepsaného již v roce 1610, ale vydaného tiskem až v roce 1745. V této knize se objevuje myšlenka že Retra stávala na hradním návrší v meklenburské vesnici Prillwitz. Právě toto dílo pravděpodobně vedlo myšlence na vytvoření falešných idolů.[1]

Informace o idolech se na veřejnosti objevily kolem roku 1760, kdy byly majetkem neubrandenburgského zlatníka Gideona Sponholze. Podle něj byly sošky, původně uložené ve dvou schránkách, vykopány na farní zahradě již v roce 1687 pastorem Friedrichem Sponholzem z vesnice Prillwitz. Po uveřejnění existence sbírky z ní lékař Joachim Hempel zakoupil od Sponholze čtyřicet šest kusů a poté je prodal superintendentovi Andreasovi Gottliebovi Maschovi, který zároveň získal dalších dvacet kusů od Sponholze. Masch poté nechal vyhotovit kresby sošek a knižně je vydat roku 1771 v Berlíně.[2]

Již v té době se ozvaly hlasy vyjadřující pochybnosti o pravosti idolů i takové, které je obhajovaly. Jejich popularita vzrostla především s nastupujícím romantismem, skepticky se k nim stavěl například Josef Dobrovský a Wilhelm Grimm, zatímco Jan Potocki jimi byl nadšen. Maschovu sbírku a také další předměty od Sponholze zakoupil na počátku 19. století meklenbursko-střelický vévoda Karel II. Ten v obavách, že byl podveden, nařídil vyšetřování, které došlo k závěru, že sošky zakoupené vévodou od Sponholze jsou podvrh. Přestože přímé důkazy o podvrženosti Maschovy části sbírky chyběly, celý soubor začal být podezřelý a prillwitzské idoly byly obecně považovány za falsa.[3]

Přestože se stále objevovali obhájci pravosti idolů jako Ján Kollár nebo Jan Erazim Sojka, v akademické sféře ukončil debatu o této sbírce roku 1881 článkem K otázce slovanských run chorvatský slavista Vatroslav Jagić. I poté však byly chápány jako pravé v pracích amatérských badatelů jako Josef Růžička nebo Martin Žunkovič.[4]

Prillwitzské idoly během období romantismu silně ovlivnily umělecké ztvárnění slovanských božstev, například v díle Mikoláše Alše nebo Věnceslava Černého. Socha Radegasta na vrcholu Radhošť Albína Poláška také vychází z podoby tohoto boha kterou mu přisoudily prillwitzské idoly.[5][6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKLENÁŘ, Karel. Slepé uličky archeologie. [s.l.]: Mht, 1995. S. 9. [Dále jen Sklenář (1995)]. 
  2. Sklenář (1995), s. 10.
  3. Sklenář (1995), s. 10-12.
  4. Sklenář (1995), s. 13-14.
  5. Sklenář (1995), s. 12.
  6. http://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/k-puvodu-vyobrazeni-hlavy-prachovskeho-buzka-peliska-20140325.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]