Východní Slované

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Geografické rozložení Slovanů podle jazyků
Východní Slované, 9. st.
Viktor Vasněcov. Bojan (1910).

Východní Slované tvoří východní etnickou skupinu Slovanů, která používá Východoslovanské jazyky. Historicky se z ní vyvinuli dnešní Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Rusíni a další menší národy, z nichž každý má vlastní bohatou historii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do přibližně 9. století se toho ví o východních Slovanech poměrně málo. Hlavním důvody jsou tehdejší neexistence psaného jazyka (Cyrilice byla vytvořena v roce 863) a značná odlehlost východoslovanských zemí. Poznatky získáváme pouze z archeologických vykopávek, útržků zpráv cestovatelů a srovnávacích studií slovanských jazyků.

Kromě kontroverzní tzv. Velesovy knihy existuje před 11. stoletím velmi málo původních ruských písemných památek. Nejstarší známý rukopis pojednávající o staroruské historii je tzv. Povesť vremennych let (také tzv. Kyjevský letopis, dříve podle jejího údajného autora mnicha Nestora též. Nestorova kronika či Nestorův letopis) napsaná na přelomu 11. a 12. století. Je v ní vyjmenováno dvanáct slovanských tzv. plemen (kmenových svazů či národů), které se do 9. století usadily v oblasti mezi Baltickým a Černým mořem. Těmito kmeny jsou Polané, Drevljané (Děrevljané), Dregoviči, Radimiči, Vjatiči, Kriviči, Ilmeňští Slované, Dulěbové (Doudlebové), Bílí Chorvati (Charváti), Severjané, Uliči (Ugliči), Tiverci.[1]

Podle dostupných archeologických a jazykovědných důkazů historikové dovozují, že Slované (Praslované), tehdy nazývaní pravděpodobně jako Venetové (Venedové), začali tvořit samostatnou indoevropskou etnickou skupinu v polovině 2. tisíciletí př. n. l. pravděpodobně v oblastech dnešního Polska, Běloruska a severozápadní Ukrajiny, v 8. století př. n. l. vstoupili do doby železné a začala jejich postupná migrace východním a jižním směrem.[2]

V následujících stoletích se slovanští osadníci potkávali s jinými etnickými skupinami, které buď žily nebo se přestěhovaly do východoevropských rovin. Mezi 1. a 9. stoletím n. l. migrovali přes region Ruska Skythové, Gótové, kočovní Hunové, Avaři a Maďaři. Někteří z nich si mohli místní Slovany částečně podmanit, ale celkově zde tyto cizí kmeny nezanechaly velkou stopu. Větší význam mělo, že v tomto období zde Slované expandují jako zemědělci, sběrači medu, lovci, rybáři a pastevci; od 6. století již tvoří Slované hlavní etnickou skupinu na východoevropských rovinách.

Obyvatelé východoevropských rovin[editovat | editovat zdroj]

Přibližně od roku 600 dochází k jazykovému rozdělení Slovanů na jižní, západní a východní větev. Východní Slované se usadili podél řeky Dněpr na území dnešní Ukrajiny; dále se rozšířili severním směrem do severního údolí řeky Volhy, východně od dnešní Moskvy a západně do povodí řek severního Dněstru a Jižního Bugu v dnešním Moldavsku a jižní Ukrajině. Tato poloha jim umožňovala kontrolovat obchod mezi regionem Skandinávie-Baltické moře a východními částmi Římské říše, zejména Byzantskou říší a řeckými koloniemi na severním pobřeží Černého moře (viz Obchodní cesta od Varjagů k Řekům). Obchodní styky udržovali s Vikingy i Byzantinci. Kyjev - budoucí hlavní město Rusi - bylo pravděpodobně založeno v 5. až 6. století jako pevnost, která kontrolovala řeku Dněpr a kde se vybíraly daně od lodí, které se vracely z Byzance. V následujících pětistech letech bylo postaveno mnoho dalších měst.

V čele kmenových svazů stál kníže, velkou moc měli bojaři (obdoba šlechty), kteří vlastnili většinu pozemků a rolníci tak na nich byli plně závislí.[3]

V 8. a 9. století se musely některé východoslovanské kmeny podvolit turecky mluvícím Chazarům, kteří na konci 8. nebo v 9. století přijali Židovskou víru a usadili se v oblasti jižní Volhy, na Kavkaze, a jejich říše v té době sahala až k dolnímu Dněpru a Krymu.

Východní Slované a Varjagové[editovat | editovat zdroj]

V polovině 9. století pravděpodobně ovládli oblasti východních Slovanů (Kyjevskou oblast Polanů a Novgorodskou oblast Slovanu) Skandinávští bojovníci a obchodníci, tzv. Varjagové (všeobecněji nazývaní Vikingové). Tito stáli pravděpodobně u vzniku prvního státního útvaru východních Slovanů, Kyjevské Rusi i její vládnoucí dynastie Rurikovců (zakladatel Rurik, více viz Normanská teorie vzniku ruského státu a Kyjevská Rus).

Současní východní Slované[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. některé názvy kmenů mají varianty podle různých zdrojů, viz externí odkazy
  2. Jarmila Bednaříková, Zdeněk Měřínský, Aleš Homola: „Stěhování národů a východ Evropy“, str. 11-17, Vyšehrad, Praha 2006, ISBN 80-7021-787-1 (ukázka v pdf)
  3. Raný feudalismus ve východní Evropě, Vypracované maturitní otázky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]