Trihlav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o slovanském božstvu. Možná hledáte: Triglav – nejvyšší horu Slovinska.
Socha Trihlava v polském Wolinu

Trihlav či Triglav je slovanským bohem který byl ctěn kmenem Pomořanů ve Štětíně a Wolinu. Ve Štětíně byl jeho kult vyvrácen roku 1124 biskupem a misionářem Ottou Bamberským, který se o totéž s menším úspěchem pokusil roku 1147 ve Wolinu.

Trihlav je někdy ztotožňován s bohem Černohlavem zmiňovaným Knýtlingasagou.[1] Jindy je zase spojován s východoslovanským Trojanem.[2] Souvislost se slovinskou horou Triglav není prokázána.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Životopisy Otty Bamberského[editovat | editovat zdroj]

Trihlav je zmiňován všemi třemi životopisy Otty Bamberského, které pocházejí z 12. století a popisují mimo jiné zničení Trihlavova chrámu ve Štětíně. Životopiscem Ebbem je popisován takto:

Štětín, město významné a větší než Wolin, má ve svém okolí tři vrchy, z nichž prostřední a nejvyšší je zasvěcen hlavnímu pohanskému bohu Triglalovi (Deo Trigelawo), majícímu trojhlavou sochu a oči i ústa zlatou rouškou zakryté; kněží pak tvrdili, že bůh má tři hlavy, protože spravuje tři říše, tedy nebesa, zemi a podsvětí, a tvář chráněná rouškou znamená, jako by lidských hříchů nechtěl vidět ani slyšet a je přehlížel.[3]

Další životopisec, Herbord, uvádí následující:

Byly pak ve městě Štětíně čtyři kontiny, ale jedna z nich, nejhlavnější, byla vybudována se zvláštním uměním a mistrovstvím, majíc zvenčí i zevnitř řezby lidí, ptáků a zvířat, které vystupují ze stěn a jež jsou tak důsledně vytvořeny že se zdá jako by dýchaly a žily.(…) A barvy vnějších řezeb nemohly žádné sněhové bouře ani přívaly vod smazat, jak byly dokonale udělány. Do této budovy se podle starého zvyku předků shromažďoval desátek dobyté kořisti i zbraně nepřátel, prostě vše, co bylo získáno z námořních loupeží nebo válek.(…) Byla tam modla trojhlavá, na jednom trupu mající tři hlavy, nazývaná Triglav (Triglaus).[3]

Podle líčení Herbordova Dialogu z 12. století ve Štětíně kromě svatyně Trihlava stáli tři další kątiny – chrámy, které požívali méně úcty a byly méně výstavné, a posvátný dub. Naopak nejstarší informátor, Mnich Prieflingenský, zmiňuje celkem pouze dva chrámy.

Trihlavovi byl také zasvěcen černý kůň s bohatě zdobeným sedlem,o kterého se staral kněz jednoho z chrámů a pomocí kterého se věštilo jak popisuje Herbord:

Když totiž zamýšleli vytáhnout proti nepřátelům nebo na loupeže, byli zvyklí výsledek výpravy skrze něj zjišťovat: kladeno na zem devět kopí, každé na loket od sebe vzdálené. Osedlaného koně vyvedl kněz k tomu určený za uzdu ven a třikrát ho vedl tam a zpátky přes ležící kopí. Jestliže kůň přešel přes kopí, aniž by se jich dotkl, považovali to za znamení úspěchu a vydali se na výpravu; v opačném případě od ní upustili.[4][pozn. 1]

Roku 1124 byly štětínské svatyně zbořeny biskupem a misionářem Ottou Bamberským, který nechal na místě Trihlavova chrámu vystavět kostel svatého Vojtěcha. Se zničením svatyň mu pomáhali místní obyvatelé, z čehož lze usuzovat že kult už byl v úpadku.[5] Trihlavovu modlu zničil sám biskup a její tři stříbrné hlavy nechal poslat papeži Kalixtovi II. jako důkaz úspěchu své výpravy, a posvátného koně nechal prodat do jiné země.

Méně úspěšný byl Otto ve Wolinu kde byl Trihlavův zlatý idol ukryt jeho kněžími. Ač se jednomu z jeho společníků podařilo nalézt úkryt modly, nebyl schopen ji vyzvednout, a odnesl pouze Trihlavovo posvátné sedlo.[6]

Další zmínky[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o Trihlavovi, ač není přímo jmenován, pochází od Adama Brémského z druhé poloviny 11. století, který zmiňuje boha uctívaného ve Wolinu takto:

Tam se spatřuje Neptun v trojí přirozenosti; je totiž onen ostrov oplachován trojím vodstvem, znichž jedno prý je barvy zcela zelené, druhé bělavé, třetí v divokém vlnění zuří ustavičnými bouřemi.[7]

O ctění trojhlavého idolu ve stodoranském Braniboru ve 12. století se zmiňuje také Jindřich z Antverp, neuvádí však jméno božstva.[8] Zdeněk Váňa uvádí že Trihlavův kult v tomto městě zanikl roku 1136 v důsledku křtu kníže Přibyslava Jindřicha.[9] O stodoranském Trihlavovi se zmiňuje také Braniborská kronika z 13. století a český kronikář Pulkava v druhé polovině 14. století.[2] S kultem Trihlava snad souvisí lidová tradice doložená ještě z 19. století že lze o svatojánské noci spatřit nádherného černého koně pasoucího se při měsíčním svitu, který zmizí když se k němu někdo přiblíží.[6]

Hypotézy[editovat | editovat zdroj]

Trihlavovo jméno je etymologicky jasné, označuje božstvo s třemi hlavami, což je postava v různých mytologiích poměrně běžná. V tomto případě měla trojhlavost pravděpodobně symbolizovat vládu nad nebesy, zemí a podsvětím. Někteří badatelé, například Aleksander Brückner, Gerard Labuda nebo Mikołaj Rudnicki, spojovali Trihlavův kult s křesťanskou Svatou Trojicí, její zobrazení s třemi hlavami a tvářemi se však objevují až ve 13. století.[7]

Lubor Niederle vykládá Trihlava, stejně jako Svantovíta, Svarožice, Jarovíta a Rujevíta, jako solární božstvo.[10] Podobně jej vykládá, stejně jako všechna ostatní slovanská mnohohlavá božstva, Raffaele Pettazzoni. Michal Téra v rámci trojfunkční hypotézy považuje Triglava za magicko-chtonické božstvo první funkce, odpovídající Velesovi a Černobohovi.[11] Jiří Dynda upozorňuje na fakt že barvy zmiňované Adamem Brémským odpovídají třem tradičním barvám spojovaným s jednotlivými funkcemi.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podobným způsobem se věštilo pomocí posvátného koně ratarského Svarožice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 139.  
  2. a b VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 94.  
  3. a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 103.  
  4. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 107.  
  5. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 108.  
  6. a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 111.  
  7. a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 105.  
  8. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha : ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 102.  
  9. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 93.  
  10. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha : Bursík & Kohout, 1916. S. 151. Díl II., svazek I.. 
  11. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 323.  
  12. DYNDA, Jiří. Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Dalibor Antalík. s. 30. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DYNDA, Jiří. The Three-Headed One at the Crossroad: A Comparative Study of the Slavic God Triglav. [Mythologica Slavica] [online]. 2014, roč. XVII, s. 57-82. Dostupné online.