Svatojánská noc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatojánská noc, Nikolaj Astrup, 1912.

Svatojánská noc noc je evropský lidový svátek slavený v předvečer svátku křesťanského světce Jana Křtitele, který spadá na 24. června. Navazuje na předkřesťanské oslavy letního slunovratu, jako jsou slovanská kúpadla nebo anglosaská Litha., a velkou roli při tomto svátku měl především oheň, voda, nahota a zeleň. Navazuje na předkřesťanské oslavy letního slunovratu. Typickým prvkem této noci jsou svatojánské ohně, pálené na kopcích. Symbolicky představují slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu sil. Tyto ohně se pro získání síly přeskakují, zapalují se v nich košťata, kterými se pak krouží a v některých částech Evropy se z kopců pouští hořící kola či sudy, symbolizující putující slunce.[1]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Od svatého Jana Křtitele běží slunko k zimě a léto k horku.
česká pranostika[2]

V Česku se na svatojánskou noc na návrších pálily ohně – pálení Jána, svatojána, korunované májkou či ozdobeným smrčkem – jankem. Slavnost doprovázela hostina, tanec a sportování zápolení, také se metala žhavá polena a přeskakoval oheň. Od 18. století se ve větší míře objevují zákazy pálení svatojánských ohňů, především pro nebezpečí požárů a v polovině 19. století zvyk přežíval jen mezi venkovskou mládeží, zatímco ohně o filipojakubské noci dosud držely. V pranostikách je svatojánská noc považována za počátek léta, i když tento den spadá do období chladnějšího a deštivějšího počasí nazývaného ovčí chladna a medardovské období. Deštivé počasí probíhající přibližně od 21. června do konce měsíce bývá někdy nazýváno (svato)jánské deště. Poté však následuje relativně suché období nazývané pavlovské léto.[3][4]

Svatojánské býlí[editovat | editovat zdroj]

Bylina svatého Jana - třezalka tečkovaná

Důležitým prvkem svatojánských slavností byla svatojánská kytice obsazující zpravidla devět květin. Její skladba se krajově lišila, oblíbená však byla především mateřídouška, mezi další časté byliny patřily následující:

Věřilo se že o svatojánské noci mají čarovné a léčivé byliny největší sílu, zatímco po něm svojí moc ztrácejí. Ze svatojánských bylin se také krajově stlala „svatojánská postýlka“, věřilo se že lze nalézt kouzelný zlatý kapradinový květ a květinami se zvenku i zevnitř zdobily domy. Pomocí svatojánských květin se také věštilo, především dívkami zvědavými na svého ženicha, a používaly se k rituální ochraně a očištění.[6][7]

Zvon při klekání v předvečer svátku svatého Jana Křtitele zvěstuje, že nastal pravý čas k shánění bylin a koření, dobrých pro vaření a zázračných na léčení.
česká pranostika[8]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0. S. 124. 
  2. VAŠKŮ, Zdeněk. Hold slunci, dešti, půdě a pluhu. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2313-1. S. 539. [Dále jen Vašků (2014]. 
  3. Vašků (2014), s. 503, 514.
  4. TYLLNER, Lubomír. Velké dějiny zemí Koruny české - Lidová kultura. Praha: Paseka, 2014. ISBN 978-80-7432-442-0. S. 437. [Dále jen Tyllner (2014]. 
  5. Vašků (2014), s. 543, 549.
  6. Vašků (2014), s. 541-543, 549.
  7. Tyllner (2014), s. 437.
  8. Vašků (2014), s. 543, 549.