Vesna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o slovanské bohyni. Další významy jsou uvedeny v článku Vesna (rozcestník).
Viktor Vasněcov, Vesna Krasna, 1885

Vesna je slovanské poetické pojmenování pro jaro a jeho personifikaci, v obecném povědomí je však Vesna často považována za slovanskou bohyni jara, někdy ztotožňovanou s Ladou. To že Slovanům bylo známo božstvo tohoto jména a funkce je zpravidla považováno za neprokazatelné,[1] zcela vymyšlené[2] nebo je Vesna vykládána jako postava z pozdního folklóru.[3]

Východní Slované[editovat | editovat zdroj]

V Rusku a Bělorusku je jaro zpravidla personifikováno v podobě krásného mladíka zvaného Jarilo, objevuje se však také ženské zosobnění zvané právě Vesna. Je spojena s písněmi zvanými „vesňanky“ a slavností Krásná Horka (Krasnaja Gorka) konanou na Velikonoční neděli.[4]

Slovinsko[editovat | editovat zdroj]

Slovinská etnoložka Monika Kropej ztotožňuje Vesnu s Marjeticí (Markétou), partnerkou Zeleného Juraje, nazývaného také Vesnik, v lidových písních. Považuje ji za mladou bohyni, známou také pod jménem Deva či či Mare, dceru Peruna a Mokoš, která se objevuje v mýtu o přemožení draka.[5] Na jiném místě však Vesnu a Marjetici rozlišuje, první považuje za partnerku Zeleného Juraje, druhou Kresnika.[6]

Připomíná také vesne, ženské bytosti podobné vílám, které v únoru, dříve nazývaném také vesnar, přinášeli plodnost a spojuje s postavou Pehtry, slovinské obdoby Perchty.[7] Žily v krásných palácích na vrcholcích hor, které opouštěly právě jen v únoru. Ve slovinském folklóru byla víra v ně živá ještě na konci Druhé světové války.[3]

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Vesna a Morana v moderním podání

V 19. století se Vesna začala objevovat především v literatuře. Příkladem je umělá pověst Poslední pohanka Josefa Kajetána Tyla nebo Staré pověsti české:

V ten čas sněhů a ledu, dlouhých soumraků a nocí vládla Mořena, až bůh slunce počal déle, vlídněji a tepleji hleděti na tvář země. I rozbíhala se vodou ledová pouta; veselili se po všech dědinách, po všem plemeni. Za zpěvu brali se k vodám, k volným teď potokům, řekám, házeli do nich obraz zimy a smrti a radostným hlaholem vítali Vesnu, líbeznou bohyni jara.
— Alois Jirásek, Staré pověsti české – O Čechovi[8]

Užita je také v básni Boleslava Jablonského:

Sličná Vesna kvítím pluje,
Kolem ní se bůžci koří;
Hóra poupy rozvinuje,
Bůžci vůni s barvou tvoří.

— Boleslav Jablonský: Básně smíšené, Vesna[9]

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Vesna je slovanské ženské jméno.
  • Vesna byl časopis zaměřený na umění vzniklý v roce 1851.
  • Vesna je název ženského vzdělávacího spolku, který vznikl roku 1870 v Brně.
  • Josef Růžička ve své nekritické práci Mýty a báje starých Slovanů spojuje Vesnu s prvním jarním bleskem a jako bílou paní zvanou „Velkokočka“ s kouzelnými studánkami.[10]
  • V pohádkové knize Ivana Hudce Báje a mýty starých Slovanů je Vesna bohyní jara a lásky, sestrou Moreny a dcerou Peruna.[11]
  • Arteterapeutka Zuzana Řezáčová Lukášková ji považuje za slovanský archetyp panny v rámci Trojné bohyně, využitelný pro práci s archetypy.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Vesna
  2. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 101.  
  3. a b c https://www.posta.si/zasebno-site/filatelijabilteni/Bilten%20%C5%A1t.%2056.pdf
  4. https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Kr%C3%A1sn%C3%A1_Horka
  5. KROPEJ, Monika. Supernatural Beings from Slovenian Myth and Folktales. Ljubljana : ZRC Publishing, 1990. ISBN 978-961-254-428-7. S. 47.  
  6. KROPEJ, Monika. Supernatural Beings from Slovenian Myth and Folktales. Ljubljana : ZRC Publishing, 1990. ISBN 978-961-254-428-7. S. 57.  
  7. KROPEJ, Monika. Supernatural Beings from Slovenian Myth and Folktales. Ljubljana : ZRC Publishing, 1990. ISBN 978-961-254-428-7. S. 52.  
  8. JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. Kapitola O Čechovi, s. 9–16.  
  9. JABLONSKÝ, Boleslav. Básně. Praha : J. Pospíšil, 1864. Báseň Vesna.  
  10. RŮŽIČKA, Josef; ŠINDLÁŘOVÁ, Irena. Mýty a báje starých slovanů. Olomouc : Fontána, 2003. ISBN 80-7336-132-9.  
  11. HUDEC, Ivan. Báje a mýty starých slovanů. Praha : Slovart, 1994. ISBN 80-7145-110-X.  
  12. Zuzana Řezáčová Lukášková, Slovanské bohyně v nás, časopis Regenerace, č. 4, 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]