Personifikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Personifikace (zosobnění, z latiny persona, osoba) je termín více významů.

Personifikace v literatuře[editovat | editovat zdroj]

je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal). [1] [2] Personifikace je druhem metafory.[3]
Na stole světlo
boxuje s noční můrou.
A po dvoře chodí vítr
jako chlap.
(Konstantin Biebel, Věrný hlas)[2]

Personifikace v alegorii[editovat | editovat zdroj]

Sebald Beham: Geometrie

Metaforu a personifikaci často používá alegorie.[4] Ve výtvarném umění je postup personifikace opačný než v literatuře. Obecné jevy, vlastnosti a předměty jsou vyjádřeny živou bytostí, nejčastěji ženou nebo mužem s atributy. V renesančním a barokním umění bylo časté takové zpodobování lidských vlastností, věd, řemesel, přírodních jevů nebo geografických celků.

Personifikace jako zosobnění[editovat | editovat zdroj]

Pojem personifikace je také vykládán jako zosobnění, tj. zvolení určité osoby, jevu, instituce jako typického či velmi výrazného představitele či symbol něčeho. Například nacizmus je pro někoho zosobněním zla – představuje pro něho zlo v čiré podobě či je nutně zlem. Takové užití personifikace – jako antropomorfismu – může vycházet ze zcela subjektivních měřítek, tzn. že náhled sdílejí jednotlivci či skupina lidí, nebo může být obecně přijímanou personifikací.

Zosobnění může symbolizovat. Příkladem obecně rozšířené personifikace tohoto typu je zobrazování spravedlnosti jakožto ženy se zavázanýma očima a mečem v jedné a váhami v druhé ruce (i když zde mohou být spory o to, proč má oči zavázané), strýčka Sama coby Americké armády atp.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARBOŘÍKOVÁ, Vladimíra. Personifikace [online]. 27. 4. 2012 [cit. 2015-01-31].
  2. a b BRUKNER, Josef; FILIP, Jiří. Větší poetický slovník. Praha: Českosl. spisovatel, 1968, s. 224–225. Klub přátel poezie. Výběrová řada, sv. 58.
  3. KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint literatury. Praha: Albatros. 1997, s. 358. ISBN 80-00-00527-1.
  4. MIRVALDOVÁ, Hana. Několik poznámek k rozlišení metafory, alegorie a symbolu. Slovo a slovesnost [online]. 1972, roč. 33, č. 1, s. 18–24. [cit. 2016-01-15]. ISSN 0037-7031. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=2133

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]