Ránové

Kmen Ránů Knížectví Ránů ←  ←  9. století?–1168  →  →
geografie Pohanské chrámy Ránů (tmavě červeně) a Luticů (zeleně), osady Ránů (červená body).
hlavní město:	Korenica, Arkona
obyvatelstvo
národnostní složení:	Ránové (Polabští Slované)
náboženství:	slovanské pohanství kult boha Svantovíta (v Arkoně) kult boha Rujevíta (v Korenici) kult boha Černohlava (v Jasmundu)
státní útvar
státní zřízení:	oficiálně knížectví, de facto teokracie
Státní útvary a území
Předcházející: Lutici Rugiové Nástupnické: Rujánské knížectví Dánské království

Ránové (Rani, Rugiani, Rugi, Ruiani) byl polabský kmen sídlící na ostrově Rujána a přilehlé pevnině v dnešním severovýchodním Německu. V této oblasti se objevili v 9. století a patřili k nejmocnějším kmenům sídlícím mezi Labem a dolní Vislou. Jejich náboženským centrem byl Svantovítův chrám v hradišti Arkona a knížecím sídlem Korenica. Byli posledními z Polabských Slovanů, kteří se drželi svého náboženství, a to až do druhé poloviny 12. století, kdy je porazil dánský král Valdemar I., poté byli dosud pohanští Ránové spolu s knížetem z Korenici donuceni přijmout křest a připojeni k Dánsku jako vazalské knížectví (viz Rujánské knížectví).

Související články

• Lutici
• Obodrité
• Polabští Slované
• Rujánské knížectví
• Svantovít
• Stodorané