Veléti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Venetové.
Velétský svaz
 Polabští Slované 6./7. století798 Lutici 
geografie
Mapa
mapa s kmenů Polabských Slovanů a zeleně vyznačenými lesy
neznámo
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
státní útvary a území
Předcházející:
Polabští Slované Polabští Slované
Nástupnické:
Lutici Lutici

Veléti (německy Wieleten nebo Wilzen, polsky Wieleci) byli v raném středověku širší skupina kmenů Polabských Slovanů obývající východní části Polabí a západního Pobaltí. Nejednotné kmeny musely často čelit rozpínavosti svých mocnějších sousedů a byly proto nuceni se organizovat do volnějšího kmenového svazu, do jehož čela se postavil společný kníže. Veléti mohli být pro svou nejednotnost považováni za snadný cíl k získání kořisti, byli ale trnem v oku i pro své náboženství, byli totiž zapřisáhlými pohany a byli neteční ke snahám křesťanů o christianizaci. Na křesťanské misie Polabští Slované reagovali podporou vlastních lokálních slovanských kultů, stavbou pohanských chrámů a jmenováním kněží (žreců), k tomuto modelu patrně dosáhli inspirací od organizačně vyspělejší křesťanské církve, protože obyčejně jsou takovéto snahy pro Slovany netypické. Polabské kmeny patrně nenavštívili ani žádní slovansky hovořící věrozvěstové, jako tomu bylo v případě Cyrila a Metoděje na Velké Moravě, takže křesťanství zde převážně zůstalo považováno za cizí nepřátelský element. V 8. století Veléty napadla ze západu mocná Franská říše, došlo k tomu po vojenském podmanění pohanských Sasů Franky, kteří byli následně přivedeni ke křesťanství za pomoci násilí, jež vyvrcholilo brutálním masakrem velké části vzdorujících Sasů roku 782. I o těchto událostech se mohli dozvědět prostřednictvím zpráv východní sousedé. Roku 789 franský císař Karel Veliký se obrátil proti Velétům a vytáhl proti nim s podporou knížete Vlčana (Wiltzana) ze sousedního obodritského kmenového svazu. Veléti se stejně jako Obodrité sdružovali do kmenového svazu v čele s knížetem, v době inkriminovaného střetu s Franky vládl Velétům jistý kníže Dragovít. Patrně se jednalo o významného a respektovaného vládce, protože západní prameny ho titulují přímo jako „krále Velétů“ (latinsky rex Wiltorum). Přestože Frankové Veléty přemohli a postoupili až k řece Pěně (Peene), čímž byl jejich kníže donucen k vyjednávání, podrobení se franské nadvládě a odevzdávání daně Karlovi, nebyli Slované ještě definitivně podmaněni jako v případě Sasů, ani nezmizeli. U Velétů se roku 798 zhroutil vládnoucí systém kmenového svazu a roztroušené slovanské kmeny se znovu sjednotily až v průběhu 10. století do kmenového svazu Luticů.

K Velétům (později Luticům) náležely kmeny Břežanů, Črezpěňanů, Dolenců, Došanů, Grozvičanů, Chyžanů (Kyšanů), Lekusiců (Lešiců), Moričanů, Neleticů, Ploňanů, Ránů, Ratarů, Rečanů, Sitňanů, Sprévanů, Stodoranů (Havolanů), Ukřanů a Voliňanů, Zemčiců aj. Roku 808 přešly na stranu Velétů také kmeny Smolinců a Gliňanů, původní spojenci svazu Obodritů. Stalo se tak na základě úspěšného vpádu Dánů na obodritské území.

Související články[editovat | editovat zdroj]