Rujánské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rujánské knížectví, Knížectví Rujána
Fürstentum Rügen (de)
Fyrstendømmet Rygien (da)
Księstwo rugijskie/rańskie (pl)
 Ránové 11681325 Pomořansko-wolgastské vévodství 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Rujánské knížectví ve 13. století
hlavní město:
obyvatelstvo
národnostní složení:
Ránové (Polabští Slované), Pomořanští Němci
státní útvar
mateřská země:
Státní útvary a území
Předcházející:
Ránové Ránové
Nástupnické:
Pomořansko-wolgastské vévodství Pomořansko-wolgastské vévodství

Rujánské knížectví (německy Fürstentum Rügen, dánsky Fyrstendømmet Rygien, polsky Księstwo rugijskie) byl středověký stát podřízený Dánskému království, později součást Svaté říše římské. Rozléhal se v dnešním severovýchodním Německu na ostrově Rujána a přilehlé pevnině. Obýval ho dosud ještě pohanský kmen slovanských Ránů, kteří se zde poprvé objevili někdy v 9. století a náleželi ke kmenovému svazu Luticů.

Ránové patřili k nejmocnějším kmenům sídlícím mezi Labem a dolní Vislou. Starobylým knížecím sídlem byla Korenica ve středu ostrova, ale veškerá moc i vliv nad Rány se spíše soustředila v hradišti Arkona na nejsevernějším cípu ostrova Rujány. Sídlil zde významný pohanský velekněz při zdejším chrámu boha Svantovíta a údajně disponoval větší mocí než samotný kníže. Hradiště bylo vůbec poslední baštou pohanství v západní Evropě.

Arkona byla posledním střediskem ozbrojeného odporu Ránů (a vůbec Polabských Slovanů) proti křesťanským dobyvatelům. Po dobytí Arkony dánským králem Valdemarem I. v roce 1168 a zničením zdejší pohanské svatyně téhož roku bylo území Ránů připojeno k Dánskému království jako vazalské knížectví. Dosud pohanští Ránové byli skrze misionářské úsilí biskupů Absalona a Otty z Bamberku donuceni k přijetí křesťanství, a to včetně knížete sídlícího v Korenici. Díky tomu Dánové zachovali domácí vládnoucí dynastii a nad Rány měl kdo vládnout. Ani to však nezabránilo postupné germanizaci území a jeho obyvatel a celkové proměně slovanského knížectví v křesťanskou monarchii západního typu, na Rujáně a přilehlé pevnině bylo vystavěno několik klášterů. V období pozdního středověku přišel na území knížectví větší počet německých kolonistů a slovanští Ránové postupně splynuli s pomořanskými Němci.

Znak pomořanského Rujánského knížectví (období 16. století)

Součástí Rujánského knížectví byla i protilehlá pevnina, kde se nacházela menší údělná knížectví. Později se knížectví nakrátko stalo součástí Svaté říše římské. Roku 1325, po smrti Vislava III., posledního přímého mužského potomka, zdědili Rujánské knížectví vévodové pomořansko-wolgastští a až v 1. polovině 15. století se Rujána načas znovu osamostatnila.