Daimón

Daimón (latinsky Daemon nebo Genius) byla v řecké mytologii zvláštní božská bytost, která ovlivňuje osudy člověka. Také může být chápán jako duch zemřelého.

V mytologii

Původ Daimóna není nijak určen. On sám mohl působit dobro nebo zlo. Křesťanství oddělilo dobrého anděla (anděl strážný) od démona jako „zlého ducha“ nebo „běsa“, se všemi jeho špatnými a zlými vlastnostmi.

Výraz Daimón označoval i různé nižší božské bytosti, žijící v podzemních jeskyních, v horách nebo roklinách. Obvykle bývají spojováni s bohyní Kybelé, zvanou někdy „velká matka bohů“, jako její průvodci. Nejvýznamnější byli

• Kúréti – horští démoni z Kréty
• Korybanté – kněží a ctitelé maloasijské bohyně Kybelé
• Daktylové – trpaslíci, kteří patřili ke kněžím bohyně Kybelé

Ve filosofii

Zdrobnělinou daimonion označuje Sókratés vnitřní hlas, který ho varuje například před něčím nečestným.

Literatura

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
• Publius Ovidius Naso, Proměny