Daimón
Daimón (latinsky Daemon nebo Genius) byla v řecké mytologii zvláštní božská bytost, která ovlivňuje osudy člověka. Také může být chápán jako duch zemřelého.
V mytologii[editovat | editovat zdroj]
Původ Daimóna není nijak určen. On sám mohl působit dobro nebo zlo. Křesťanství oddělilo dobrého anděla (anděl strážný) od démona jako „zlého ducha“ nebo „běsa“, se všemi jeho špatnými a zlými vlastnostmi.
Výraz Daimón označoval i různé nižší božské bytosti, žijící v podzemních jeskyních, v horách nebo roklinách. Obvykle bývají spojováni s bohyní Kybelé, zvanou někdy „velká matka bohů“, jako její průvodci. Nejvýznamnější byli
- Kúréti - horští démoni z Kréty
- Korybanté - kněží a ctitelé maloasijské bohyně Kybelé
- Daktylové - trpaslíci, kteří patřili ke kněžím bohyně Kybelé
Ve filosofii[editovat | editovat zdroj]
Zdrobnělinou daimonion označuje Sókratés vnitřní hlas, který ho varuje například před něčím nečestným.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
- Publius Ovidius Naso, Proměny
