Penáti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Penáti z Francie (bronz, 1.-5. stol.)
Bronzová soška lára s rohem hojnosti (Španělsko, 1. stol.)
Penáti vyzývají Aenea, aby se vydal do Itálie. (Vergilius, Aeneis 3.147; rukopis ze 4. stol.)

Penáti (lat. dii penates) byla ve starověkém Římě ochranná božstva domu a rodiny, obvykle ztotožněná se zemřelými předky. Sídlila u rodinného ohniště a chránila především zásoby potravy. Úcta k penátům byla osou domácí bohoslužby a penáti také dohlíželi na provoz v domě. Před každým jídlem se jim obětoval kousek chleba, oleje a vína. Jako většina prvků domácího kultu dostali také penáti svůj společenský, městský protějšek, Penates publici, v Římě samém Penates populi Romani.[1]

Domácí bůžkové[editovat | editovat zdroj]

Domácí kult hrál velmi významnou roli v řeckých a římských městech, ale patrně i v dalších usedlých kulturách. Velmi podobné obyčeje panovaly donedávna na čínském a indickém venkově a roztroušené stopy lze nalézt ve folkloru téměř všude. Kult zemřelých předků jako domácích ochranných božstev byl sice v každém domě velmi podobný, uctívaní předkové byli ale pochopitelně odlišní. Možná až později byl však kult spojen s uctíváním společného božstva rodiny a ohniště, řecké Hestie a římské Vesty. Vlastní oběti mohl vykonávat pouze „otec rodiny“ (lat. pater familias), který tradovaný rituál předával nejstaršímu synovi jako dědici.

Přes nesčetné množství zmínek v antické literatuře víme o domácím kultu poměrně málo. Odehrával se totiž v soukromí, ve starších dobách se ho nikdo mimo rodinu nesměl zúčastnit a nikdo o něm tedy podrobněji nepsal. O funkci penátů patrně svědčí jejich název, odvozený od latinského penus, komora, zásobárna. V latinské literatuře se často jmenují jedním dechem také lárové (lares, z etruského lars, pán), takže není snadné obojí rozlišit. Podle některých autorů je rozdíl v tom, že zatímco penáti se dědili v rodině a v rodě, lárové byli spojeni s obydlím a místem. Často se vyskytuje i spojení „rodinní lárové“ (lares familiares), což patrně znamenalo právě penáty, kdežto své láry mohla mít i obec (lares praestites), most nebo cesta. Lares militares chránili v boji a lares permanni na moři.[1] Naproti tomu označení mánové (manes, dobrodinci) znamená jednoznačně zemřelé předky, později – například u Vergilia – duše zemřelých. Na římských náhrobcích se pravidelně vyskytuje zkratka D.M. – diis manibus.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Di Penates na anglické Wikipedii.

  1. a b Ottův slovník naučný, heslo Larové.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Larové. Sv. 15, str. 665
  • Encyklopedie antiky, hesla Penáti a Lárové. Academia: Praha 1973

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]