Tintoretto
| Tintoretto | |
 | |
| Narození |
1519 nebo 1518 Benátky |
|---|---|
| Úmrtí |
31. května 1594 (ve věku 74–75 let) Benátky |
| Místo pohřbení | Madonna dell'Orto |
| Děti |
Marietta Robusti Domenico Tintoretto Marco Tintoretto |
| Podpis |
 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tintoretto (29. září 1518 – 31. května 1594), vlastním jménem Jacopo Comin, byl jeden z nejvýznamnějších malířů pozdní italské renesance[1]. V mládí byl také známý pod jménem Jacopo Robusti (robusto znamená v italštině mj. silný, robustní, statný, podsaditý [2]) podle svého otce, který statečně bránil brány Padovy proti císařské armádě. Jeho skutečné jméno 'Comin' bylo objeveno nedávno Miguelem Falomirem, kurátorem madridského muzea Prado, a bylo zveřejněno při příležitosti Tintorettovy retrospektivní výstavy v Pradu v roce 2007. Comin je místní název koření římského kmínu.[3]
Pro neobyčejnou činorodost v malování byl nazýván Il Furioso (tj. zběsilý). Jeho dramatické užití perspektivy a zvláštních světelných efektů bylo předznamenáním barokního umění.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Učňovská léta[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Benátkách v roce 1518 jako nejstarší z 21 dětí. Jeho otec Giovanni byl barvířem (tintore); proto syn dostal přezdívku Tintoretto, barvířek[4] nebo syn barvířův. Rodina pocházela z Brescie v Lombardii, součásti Benátské republiky. Starší studie kladly původ rodiny do toskánského města Lucca.
V dětství Jacopo, rozený malíř, dělal mazanice na zdech barvírny; jeho otec zpozoroval jeho sklony a vzal ho do Tizianova ateliéru zjistit, zda se může stát malířem. Zřejmě to bylo okolo roku 1533, kdy bylo Tizianovi 56 let.
Tintoretto byl v ateliéru pouhých deset dnů, když ho Tizian poslal zpět domů, protože mistr si všiml velmi oduševnělých kreseb, které vytvořil Tintoretto; lze předpokládat, že žárlil na tak nadaného žáka. To však je bezvýznamná domněnka; snad by bylo spravedlivější předpokládat, že kresby ukazovaly tak velkou nezávislost, že Tizian usoudil, že mladý Jacopo, i když by se mohl stát malířem, by nikdy nebyl způsobným žákem.
Od té doby si oba vždy zachovávali odstup. Tintoretto byl skutečně veřejným a zaníceným obdivovatelem Tiziana, ale nikdy přítelem, a Tizian a jeho přívrženci jej chladně přezírali. Docházelo i k pomluvám, ale Tintoretto je nevšímavě přecházel. Další učitele již nehledal, ale studoval s velkým zápalem samostatně.
Studoval zejména kopie michelangelových soch Svítání, Dne, Soumraku a Noci. Byl zručný při modelování z vosku a hlíny (metodu používal rovněž Tizian), což mu následně pomáhalo při vypracování kompozice obrazů. Někdy mu byla modelem mrtvá těla, zahalená i odhalená, která Tintoretto upevňoval do dřevěných nebo lepenkových boxů s otvorem pro svíčku. Tehdy i později pracoval často v noci i ve dne.
Rané práce[editovat | editovat zdroj]
Mladý malíř Andrea Schiavone, o čtyři roky mladší než Tintoretto, mu často dělal společnost. Tintoretto zdarma pomáhal Schiavonemu při nástěnných malbách. V celé řadě dalších případů pracoval rovněž bez honoráře, a proto byl úspěšný při získávání zakázek. Dvě nejranější nástěnné malby Tintoretta – zhotovené téměř zadarmo – byly Balsazarova hostina a Jezdecká bitva. Obě jsou dávno ztracené, podobně jako jeho další fresky.
Jeden z dochovaných raných Tintorettových obrazů, Obětování Ježíše v chrámu, se nachází v kostele Santa Maria del Carmine v Benátkách. V San Benedetto jsou Zvěstování a Kristus a Samaritánka.[zdroj?] Pro Scuola della Trinita (scuole neboli školy v Benátkách byly spíše nemocnice nebo charitativní ústavy než školní instituce) namaloval čtyři výjevy z Genesis. Dva z nich, nyní v Benátské akademii, jsou Adam a Eva a Kain zabíjí Ábela, obě skvělé mistrovské práce, které nás nenechají na pochybách, že Tintoretto byl ve té době vrcholným malířem – jedním z mála, kdo dosáhl nejvyšší proslulosti bez jakéhokoliv formálního vzdělání.
Obrazy sv. Marka[editovat | editovat zdroj]
Kolem roku 1546 Tintoretto namaloval pro kostel Madonna dell'Orto své tři vrcholné práce: Klanění zlatému teleti, Uvedení Panny do chrámu[zdroj?] a Poslední soud (nyní nevhodně přemalovaný). Zakázku na dvě malby, Klanění zlatému teleti a Poslední soud, vzal jen za cenu nákladů, aby byl více známý.[5] Usadil se v domě blízko kostela. Dům je dosud stojící gotická stavba s výhledem přes lagunu na ostrov Murano a Alpy na nábřeží Fondamenta dei Mori. Roku 1548 získal zakázky na čtyři obrazy ve Scuola di San Marco: Nalezení těla sv. Marka (nyní v kostele Angeli na ostrově Murano[zdroj?]), Přenesení těla sv. Marka, Zachránění Saracéna (oba se nachází v knihovně královského paláce v Benátkách) a plným právem nejslavnější Sv. Marek osvobozuje odsouzeného otroka.
V roce 1550 se oženil s Faustinou de Vescovi (nebo Episcopi?), dcerou benátského šlechtice a prominentního člena Scuoly de San Marcos. Faustina porodila několik dětí, zřejmě dva syny a pět dcer. Matkou Jacopovy dcery Marietty, která namalovala svůj autoportrét, pravděpodobně byla německá žena, se kterou se Jacopo stýkal před sňatkem s Faustinou.
Scuola di San Rocco[editovat | editovat zdroj]
Další významnou etapou v profesionálním životě Tintoretta byla práce na zdech a stropech Scuola di San Rocco, budovy, která nyní může být považovaná za svatyni vztyčenou Tintorettovým géniem. Budova, postavená v roce 1525 Lombardim, trpěla nedostatkem světla, byla mimořádně nevhodná pro jakoukoliv rozměrnou obrazovou výzdobu. Přesto malby v jejím interiéru byly zahájeny v roce 1560.
Během pěti let byli pozváni nejvýznamnější malíři, včetně Tintoretta a Paola Veronese, aby předložili návrhy pro centrální část menšího sálu nazývaného Sala dell'Albergo s námětem Sv. Roch v nebeské slávě. Tintoretto vytvořil nikoliv jen skicu, ale obraz, který uložil na místo do oválu. Ostatní uchazeči protestovali, avšak umělec daroval obraz světci, a protože stanovy nadace zakazovaly odmítnout dar, byl ponechán na původním místě. Tintoretto zdarma poskytl další výzdobu stropu.
V roce 1565 pokračoval v práci ve scuole malováním velkolepého Ukřižování, za které obdržel 250 dukátů. V roce 1576 zadarmo namaloval další středový obraz na stropě velkého sálu, Zázrak s kovovým hadem, a následujícího roku dokončil stropní obrazy Velikonoce a Mojžíš vyráží vodu ze skály, za které obdržel od cechu velmi nízký honorář.
Tintoretto se dále pustil do malování celé scuoly a přilehlého kostela San Rocco. V listopadu 1577 nabídl, že každý rok namaluje 3 obrazy za roční honorář 100 dukátů. Návrh byl přijat a do puntíku splněn. Malířova smrt zabránila vytvoření některých stropních výzdob. Celková částka vyplacená za scuolu činila 2447 dukátů. Nehledě na některé menší práce, scuola a kostel obsahují 52 pozoruhodných maleb, které mohou být kvalifikovány jako ohromné sugestivní skici, s mistrovstvím, ale ne metodickou přesností dokončených obrazů, přizpůsobené pro pohled v šerém polosvětle. Adam a Eva, Navštívení, Klanění tří králů, Vraždění neviňátek, Kristus před Pilátem, Cesta na Kalvárii, a (tento byl poničen restaurováním) Nanebevzetí Panny Marie jsou význačné příklady ve scuole, v kostele pak Kristus uzdravuje paralytika.
Dóžecí palác[editovat | editovat zdroj]
Zřejmě ve stejném roce 1560, kdy začal pracovat ve Scuola di San Rocco, zahájil Tintoretto početné malby v dóžecím paláci. Vytvořil zde portrét dóžete Girolama Priuliho. Další práce byly zničeny při velkém požáru v roce 1577 – Vyobcování Fridricha Barbarossy z církve a Bitva u Lepanta.
Po požáru Tintoretto začal znovu spolu s Paolem Veronese. Jejich práce však byly z větší části v pozdějších letech katastrofálně a ostudně retušovány, a některé z nejlepších památek malířského talentu tak byly degradovány na nevýznamný průměr.
Tintoretto namaloval v Sala del Senato Triumf Benátek, vládkyně moří, v Sala dell Anticollegio čtyři výjimečné mistrovské kusy: Adriana, Venuše a Bakchus, Tři Grácie s Merkurem, Minerva a Mars a Vulkánova dílna, za které obdržel za každý 50 dukátů a navíc výdaje na materiál okolo roku 1578, v Antichiesetta Sv. Jiří osvobozující princeznu, a sv. Ludvík, a Sv. Ondřej a sv. Jeroným.
Ráj[editovat | editovat zdroj]
Vrcholným dílem Tintorettova života je jeho poslední významný obraz, rozměrný Ráj (o velikosti 22 × 7 m)[6], největší malba na plátně.
Komise ještě o této velké práci nerozhodla a Tintoretto, jak byl zvyklý, řekl senátorům, že se modlí k Bohu, aby byl vybrán a že by třeba ráj samotný mohl být jeho odměnou po smrti. Po konečném přidělení zakázky v roce 1588 rozvinul své plátno ve Scuole della Misericordia a pracoval nezdolně na úkolu, prováděl mnoho změn a vyhotovoval různé hlavy a oblečení podle skutečnosti.
Když byl obraz téměř hotov, umístil ho na místo a dokončil jej s asistencí svého syna Domenica v detailech draperie atd. Všichni Benátčané aplaudovali znamenitému výsledku, který však od té doby utrpěl zanedbáváním a nešetrnými opravami. Tintoretto byl požádán stanovit cenu, ale on to ponechal na úřadu.
Úmrtí a žáci[editovat | editovat zdroj]
_-_Tintoretto%27s_tombe.jpg)
Po dokončení Ráje Tintoretto nějaký čas odpočíval, a již se do dalšího důležitého díla nepustil.
Roku 1594 jej postihly těžké žaludeční bolesti a horečka, které mu nedovolily spát, a téměř nemohl jíst. Nakonec po dvou týdnech 31. května 1594 zemřel. Byl pohřben v kostele Madonna dell'Orto vedle své oblíbené dcery Marietty, která zemřela roku 1590 ve věku 30 let.
Tintoretto měl málo žáků. Mezi nimi to byli jeho dva synové a Martin de Vos z Antverp. Syn Domenico (1562–1637) často otci pomáhal na podkladech velkých obrazů. Sám namaloval množství obrazů, mnohé velmi rozměrné. Lze je hodnotit nanejvýš jako průměrné. Tintorettův vliv je patrný u řeckého malíře španělské renesance El Greca, který pravděpodobně viděl jeho dílo při návštěvě Benátek.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tintoretto na anglické Wikipedii.
- ↑ GLENNOVÁ, Martina. Jacopo Tintoretto [online]. ArtMuseum.cz, 2009-03-30 [cit. 2009-05-24]. Dostupné online.
- ↑ https://slovniky.lingea.cz/italsko-cesky/robusto
- ↑ Spanish curator uncovers true name of Tintoretto (anglicky) – zhlédnuto 27. června 2008
- ↑ BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha: Odeon, 1980. S. 5.
- ↑ Wikisource: Catholic Encyclopedia (1913)/Il Tintoretto (anglicky).
- ↑ BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha: Odeon, 1980. S. 131.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUTTERFIELD, Andrew. Brush with Genius. New York Review of Books. NYREV, Inc., 2007-04-26, roč. 54, čís. 7. Dostupné online [cit. 2007-04-18].
- RIDOLFI, Carlo. La Vita di Giacopo Robusti. [s.l.]: [s.n.], 1642.
- BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha: Odeon, 1980. V článku jsou použity české názvy děl Tintoretta podle této publikace.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tintoretto ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tintoretto
- Classic encyclopedia – Jacopo Robusti Tintoretto (anglicky)
- Artcyclopedia – Tintoretto's paintings (anglicky)
