Tintoretto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tintoretto
Tintoretto - Self-Portrait as a Young Man.jpg
Narození 29. září 1518, říjen 1518 nebo 1519
Benátky
Úmrtí 31. května 1594 (ve věku 75 let)
Benátky
Místo pohřbení Madonna dell'Orto
Děti Marietta Robustiová
Domenico Tintoretto
Podpis Tintoretto – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tintoretto – detail autoportrétu, 1588

Tintoretto (29. září 151831. května 1594), vlastním jménem Jacopo Comin, byl jeden z nejvýznamnějších malířů pozdní italské renesance[1]. V mládí byl také známý pod jménem Jacopo Robusti (robusti znamená v italštně silný) podle svého otce, který statečně bránil brány Padovy proti císařské armádě. Jeho skutečné jméno 'Comin' bylo objeveno nedávno Miguelem Falomirem, kurátorem madridského muzea Prado, a  bylo zveřejněno při příležitosti retrospektivní výstavy Tintoretta v Pradu v roce 2007. Comin je místní název koření římského kmínu.[2]

Pro svou neobyčejnou činorodost v malování byl nazýván Il Furioso (tj. zběsilý). Jeho dramatické užití perspektivy a zvláštních světelných efektů bylo předznamenáním barokního umění.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Učňovská léta[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Benátkách v roce 1518 jako nejstarší z 21 dětí. Jeho otec Giovanni byl barvířem (tintore); proto syn dostal přezdívku Tintoretto, barvířek[3] nebo syn barvířův. Rodina pocházela z Brescie v Lombardii, součásti Benátské republiky. Starší studie kladly původ rodiny do toskánského města Lucca.

V dětství Jacopo, rozený malíř, dělal mazanice na zdech barvírny; jeho otec zpozoroval jeho sklony a vzal ho do Tizianova ateliéru zjistit, zda se může stát malířem. Zřejmě to bylo okolo roku 1533, kdy bylo Tizianovi 56 let.

Tintoretto byl v ateliéru pouhých deset dnů, když ho Tizian poslal zpět domů, protože mistr si všiml velmi oduševnělých kreseb, které vytvořil Tintoretto; lze předpokládat, že žárlil na tak nadaného žáka. To však je bezvýznamná domněnka; snad by bylo spravedlivější předpokládat, že kresby ukazovaly tak velkou nezávislost, že Tizian usoudil, že mladý Jacopo, i když by se mohl stát malířem, by nikdy nebyl způsobným žákem.

Od té doby si oba vždy zachovávali odstup. Tintoretto byl skutečně veřejným a zaníceným obdivovatelem Tiziana, ale nikdy přítelem, a Tizian a jeho přívrženci jej chladně přezírali. Docházelo i k pomluvám, ale Tintoretto je nevšímavě přecházel. Další učitele již nehledal, ale studoval s velkým zápalem samostatně.

Studoval zejména kopie michelangelových soch Svítání, Dne, SoumrakuNoci. Byl zručný při modelování z vosku a hlíny (metodu používal rovněž Tizian), což mu následně pomáhalo při vypracování kompozice obrazů. Někdy mu byly modelem mrtvá těla, zahalená i odhalená, která Tintoretto upevňoval do dřevěných nebo lepenkových boxů s otvorem pro svíčku. Tehdy i později pracoval často v noci i ve dne.

Rané práce[editovat | editovat zdroj]

Nalezení těla sv. Marka, 1548

Mladý malíř Andrea Schiavone, o čtyři roky mladší než Tintoretto, mu často dělal společnost. Tintoretto zdarma pomáhal Schiavonemu při nástěnných malbách. V celé řadě dalších případů pracoval rovněž bez honoráře, a proto byl úspěšný při získávání zakázek. Dvě nejranější nástěnné malby Tintoretta – zhotovené téměř zadarmo – byly Balsazarova hostinaJezdecká bitva. Obě jsou dávno ztracené podobně jako jeho další fresky.

Jeden z dochovaných raných Tintorettových obrazů, Obětování Ježíše v chrámu, se nachází v kostele Santa Maria del Carmine v Benátkách. V San Benedetto jsou ZvěstováníKristus a Samaritánka.[zdroj?] Pro Scuola della Trinita (scuole nebo školy v Benátkách byly spíše nemocnice nebo charitativní ústavy než školní instituce) namaloval čtyři výjevy z Genesis. Dva z nich, nyní v Benátské akademii, jsou Adam a EvaKain zabíjí Ábela, obě skvělé mistrovské práce, které nás nenechají na pochybách, že Tintoretto byl ve té době vrcholným malířem – jedním z mála, kdo dosáhl nejvyšší proslulosti bez jakéhokoliv formálního vzdělání.

Obrazy sv. Marka[editovat | editovat zdroj]

Přenesení těla sv. Marka, 1548

Kolem roku 1546 Tintoretto namaloval pro kostel Madonna dell'Orto své tři vrcholné práce: Klanění zlatému teleti, Uvedení Panny do chrámu[zdroj?]Poslední soud (nyní nevhodně přemalovaný). Zakázku na dvě malby, Klanění zlatému teletiPoslední soud, vzal jen za cenu nákladů, aby byl více známý.[4] Usadil se v domě blízko kostela. Dům je dosud stojící gotická stavba s výhledem přes lagunu na ostrov MuranoAlpy na nábřeží Fondamenta dei Mori. Roku 1548 získal zakázky na čtyři obrazy ve Scuola di San Marco: Nalezení těla sv. Marka (nyní v kostele Angeli na ostrově Murano[zdroj?]), Přenesení těla sv. Marka, Zachránění Saracéna (oba se nachází v knihovně královského paláce v Benátkách) a plným právem nejslavnější Sv. Marek osvobozuje odsouzeného otroka.

V roce 1550 se oženil s Faustinou de Vescovi (nebo Episcopi?), dcerou benátského šlechtice a prominentního člena Scuoly de San Marcos. Faustina porodila několik dětí, zřejmě dva syny a pět dcer. Matkou Jacopovy dcery Marietty, která namalovala svůj autoportrét, pravděpodobně byla německá žena, se kterou se Jacopo stýkal před sňatkem s Faustinou.

Scuola di San Rocco[editovat | editovat zdroj]

Další významnou etapou v profesionálním životě Tintoretta byla práce na zdech a stropech Scuola di San Rocco, budovy, která nyní může být považovaná za svatyni vztyčenou Tintorettovým géniem. Budova, postavená v roce 1525 Lombardim, trpěla nedostatkem světla, byla mimořádně nevhodná pro jakoukoliv rozměrnou obrazovou výzdobu. Přesto malby v jejím interiéru byly zahájeny v roce 1560.

Během pěti let byli pozváni nejvýznamnější malíři, včetně Tintoretta a Paola Veronese, aby předložili návrhy pro centrální část menšího sálu nazývaného Sala dell'Albergo s námětem Sv. Roch v nebeské slávě. Tintoretto vytvořil nikoliv jen skicu, ale obraz, který uložil na místo do oválu. Ostatní uchazeči protestovali, avšak umělec daroval obraz světci, a protože stanovy nadace zakazovaly odmítnout dar, byl ponechán na původním místě. Tintoretto zdarma poskytl další výzdobu stropu.

Zachránění Arsinoé, asi 1560

V roce 1565 pokračoval v práci ve scuole malováním velkolepého Ukřižování, za které obdržel 250 dukátů. V roce 1576 zadarmo namaloval další středový obraz na stropě velkého sálu, Zázrak s kovovým hadem, a následujícího roku dokončil stropní obrazy VelikonoceMojžíš vyráží vodu ze skály, za které obdržel od cechu velmi nízký honorář.

Tintoretto se dále pustil do malování celé scuoly a přilehlého kostela San Rocco. V listopadu 1577 nabídl, že každý rok namaluje 3 obrazy za roční honorář 100 dukátů. Návrh byl přijat a do puntíku splněn. Malířova smrt zabránila vytvoření některých stropních výzdob. Celková částka vyplacená za scuolu činila 2447 dukátů. Nehledě na některé menší práce, scuola a kostel obsahují 52 pozoruhodných maleb, které mohou být kvalifikovány jako ohromné sugestivní skici, s mistrovstvím, ale ne metodickou přesností dokončených obrazů, přizpůsobené pro pohled v šerém polosvětle. Adam a Eva, Navštívení, Klanění tří králů, Vraždění neviňátek, Kristus před Pilátem, Cesta na Kalvárii, a (tento byl poničen restaurováním) Nanebevzetí Panny Marie jsou význačné příklady ve scuole, v kostele pak Kristus uzdravuje paralytika.

Dóžecí palác[editovat | editovat zdroj]

Zřejmě ve stejném roce 1560, kdy začal pracovat ve Scuola di San Rocco, zahájil Tintoretto početné malby v dóžecím paláci. Vytvořil zde portrét dóžete Girolama Priuliho. Další práce byly zničeny při velkém požáru v roce 1577Vyobcování Fridricha Barbarossy z církveBitva u Lepanta.

Po požáru Tintoretto začal znovu spolu s Paolem Veronese. Jejich práce však byly z větší části v pozdějších letech katastrofálně a ostudně retušovány, a některé z nejlepších památek malířského talentu tak byly degradovány na nevýznamný průměr.

Tintoretto namaloval v Sala del Senato Triumf Benátek, vládkyně moří, v Sala dell Anticollegio čtyři výjimečné mistrovské kusy: Adriana, Venuše a Bakchus, Tři Grácie s Merkurem, Minerva a MarsVulkánova dílna, za které obdržel za každý 50 dukátů a navíc výdaje na materiál okolo roku 1578, v Antichiesetta Sv. Jiří osvobozující princeznu, a sv. Ludvík, a Sv. Ondřej a sv. Jeroným.

Ráj[editovat | editovat zdroj]

Sv. Marek osvobozuje odsouzeného otroka, 1548

Vrcholným dílem Tintorettova života je jeho poslední významný obraz, rozměrný Ráj (o velikosti 22 × 7 m)[5], největší malba na plátně.

Komise ještě o této velké práci nerozhodla a Tintoretto, jak byl zvyklý, řekl senátorům, že se modlí k Bohu, aby byl vybrán a že by třeba ráj samotný mohl být jeho odměnou po smrti. Po konečném přidělení zakázky v roce 1588 rozvinul své plátno ve Scuole della Misericordia a pracoval nezdolně na úkolu, prováděl mnoho změn a vyhotovoval různé hlavy a oblečení podle skutečnosti.

Když byl obraz téměř hotov, umístil ho na místo a dokončil jej s asistencí svého syna Domenica v detailech draperie atd. Všichni Benátčané aplaudovali znamenitému výsledku, který však od té doby utrpěl zanedbáváním a nešetrnými opravami. Tintoretto byl požádán stanovit cenu, ale on to ponechal na úřadu.

Úmrtí a žáci[editovat | editovat zdroj]

Poslední večeře, 1594
Jeho hrob - Madonna dell'Orto

Po dokončení Ráje Tintoretto nějaký čas odpočíval, a již se do dalšího důležitého díla nepustil.

Roku 1594 jej postihly těžké žaludeční bolesti a horečka, které mu nedovolily spát, a téměř nemohl jíst. Nakonec po dvou týdnech 31. května 1594 zemřel. Byl pohřben v kostele Madonna dell'Orto vedle své oblíbené dcery Marietty, která zemřela roku 1590 ve věku 30 let.

Tintoretto měl málo žáků. Mezi nimi to byli jeho dva synové a Martin de VosAntverp. Syn Domenico (1562–1637) často otci pomáhal na podkladech velkých obrazů. Sám namaloval množství obrazů, mnohé velmi rozměrné. Lze je hodnotit nanejvýš jako průměrné. Tintorettův vliv je patrný u řeckého malíře španělské renesance El Greca, který pravděpodobně viděl jeho dílo při návštěvě Benátek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tintoretto na anglické Wikipedii.

  1. GLENNOVÁ, Martina. Jacopo Tintoretto [online]. ArtMuseum.cz, 2009-03-30 [cit. 2009-05-24]. Dostupné online. 
  2. Spanish curator uncovers true name of Tintoretto (anglicky) – zhlédnuto 27. června 2008
  3. BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha: Odeon, 1980. S. 5. 
  4. Wikisource: Catholic Encyclopedia (1913)/Il Tintoretto (anglicky).
  5. BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha: Odeon, 1980. S. 131. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUTTERFIELD, Andrew. Brush with Genius. New York Review of Books. NYREV, Inc., 2007-04-26, roč. 54, čís. 7. Dostupné online [cit. 2007-04-18]. 
  • RIDOLFI, Carlo. La Vita di Giacopo Robusti. [s.l.]: [s.n.], 1642. 
  • BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha: Odeon, 1980. V článku jsou použity české názvy děl Tintoretta podle této publikace. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]