Ottavio Strada starší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ottavio Strada)
Skočit na: Navigace, Hledání
Ottavio Strada starší

Portrét Ottavia Strady staršího (z Rossbergu) od Aegidia Sadelera (asi 1600, Národní galerie-grafická sbírka, Praha)
Narození 1550
Norimberk ?
Úmrtí 1606
Praha
Národnost Ital (po otci)
Povolání kreslíř, znalec starožitností a archivář
Vzdělání vyučil se kreslířem, numismatikem a archivářem u svého otce Jacopa Strady
Děti Ottavio Strada the Younger
Kateřina Stradová
Hnutí vrcholný manýrismus
Významná díla soubor emblémů osobností vydaný tiskem pod názvem Symbola divina et humana...
Ovlivněný svým otcem Jacopo Stradou
Vliv na sběratelství v období manýrismu
Ocenění dvorní malíř císaře Rudolfa II. a archivář jeho sbírek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ottavio Strada starší, z Rossbergu (1550 Norimberk ? - 1606 Praha), syn Jacopa Strady, působil jako kreslíř, sběratel starožitností a antikvář sbírek císaře Rudolfa II.. Kreslil natolik dobře, že v roce 1583 se označil za dvorního malíře, pro což však chybí objektivní důkazy.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po uzavření manželství Jacopa Strady s Ottilií Schenk (1544) se Jacopo usadil v Norimberku. Zde se jim narodil syn Ottavio. Jako sedmnáctiletý pobýval se svým otcem v Mantově, kde v Palazzo del Te prováděli inventarizaci sbírek a současně dohlíželi na zhotovování kopií palácových fresek. Z obavy před inkvizicí však uprchli z Mantovy do Verony, následně cestovali po Itálii a opakovaně navštívili Milán a Benátky. Během pobytu v Benátkách vznikly i dva portréty Ottavia Strady namalované v dílně Jacopa Tintoretta asi jeho dcerou Mariettou Robusti - Tintoretto (1560 ? - 1590). Na obraze (dnes v amsterodamském Stedelijk Museum) letící Fortuna sype Ottaviovi mince z rohu hojnosti jako připomenutí jeho numizmatických zájmů, zatímco soška v jeho ruce upozorňuje na jeho budoucí činnost antikváře. Socha Venuše je považována za možný autoportrét samotné malířky.[2] Druhý Ottaviův portrét, ale bez alegorických postav, byl namalován přibližně ve stejné době jako obraz v Amsterodamu a nachází se v soukromé šternberské sbírce (zámek Častolovice).

Portrét sednáctiletého Ottavia Strady namalovaný Mariettou, dcerou Jacopa Tintoretta (asi 1567, 128x101 cm, Stedelijk Museum, Amsterodam)

V roce 1573 se Ottavio dostal s otcem do soudního sporu, který skončil jeho vyděděním. Přesto po otcově smrti (1588) získal podíl na otcově dědictví, aby získanou sbírku okamžitě nabídl k prodeji.[1] Přitom nejpozději v roce 1583 Ottavio vystřídal svého otce ve funkci antikváře Rudolfových sbírek, když mu již v roce 1581 byl udělen titul "Hofdiener".[1]

Z Ottaviova vztahu s Marií Hofmeisterovou se narodila dcera Kateřina Stradová (1579-1629), vlastním jménem Anna Marie, a syn Ottavio Strada mladší. Anna Marie se později stala císařovou milenkou. Přestože tento vztah nebyl nikdy oficializován, narodilo se v něm šest dětí. Tato skutečnost dále zvýšila umělcův vliv u dvora. Na důkaz své přízně mu císař potvrdil přídomek "z Rossbergu" zděděný po matce.[3] Ottaviovu váženost u dvora doprovázelo i jeho rostoucí bohatství. Dokládá to skutečnost, že v roce 1605 Ottavio koupil dům na Staroměstském náměstí, nechal ho opravit a opatřit domovním znamením zlaté koruny. V důsledku toho, že objekt vznikl na základě spojení dvou domů, je označován jako dům "U zlaté koruny" a "U zlatého koníčka".[4] Z Ottaviovy závěti však vyplynulo, že vlastnil i dům "U váhy" za Týnským chrámem. Ale pravděpodobně již následujícího roku Ottavio Strada umírá a správcem císařských sbírek se stal Daniel Fröschl (1563-1612), který v roce 1607 konečně započal s požadovanou inventarizací sbírek Rudolfa II..

Umělecká tvorba[editovat | editovat zdroj]

Znalostem v numismatice a medailérství, v kresbě, ve vytváření sbírek a jejich archivování se naučil u svého otce Jacopa Strady. Prvním Ottaviovým úspěchem byla archivace kolekce medailí sběratele Giulia Calestona. Především však Ottavio čerpal z otcovy popularity a po jeho smrti i z jeho nevyužitých nápadů. V roce 1597 vydal knihu Libro de dissegni per far Vasella di Argento et Oro... (Kniha kreseb pro zhotovování nádob ze stříbra a zlata....), která je uvedena v soupisu rukopisů dietrichsteinské knihovny. Kresby ornamentálních a architektonických prvků v knize obsažené však historici umění připisují Ottaviově dílně.

Úlohu zvát do Prahy významné umělce mu usnadnil titul dvorního malíře udělený mu možná vzhledem souboru podobizen římských císařů. Tento soubor, spolu s dalšími kresbami, započal vytvářet již jeho otec Jacopo (1507-1588), ale pro velkou náročnost od záměru upustil. Po otcově smrti se nápadu ujal Ottavio, sám dobrý kreslíř, ale i jemu na jeho realizaci nezbýval dostatek času, a proto jeho vlastní kresbou se stala jen do středového kruhu umístěná impresa Rudolfa II., později ještě jednou překreslená. Nakonec však v třísvazkovém emblematickém díle Symbola divina et humana Pontificium, Imperatorum, Regum.... (Symboly božské a lidské...) dostala tu nejjednodušší podobu rámovanou dvojitým kruhem.[5] Dílo představovalo působivou přehlídku papežů, císařů a králů s důrazem na habsburskou dynastii.[6] Třísvazkové knižní dílo vyšlo mezi roky 1601-1603, přičemž první díl obsahoval rytiny Aegidia Sadelera (1568/70-1625/29), druhou část dokončil dvorní historik Jacobus Typotius (1540-1601), zatímco nejobsažnější třetí část dokončil Anselmus de Boodt (1550-1632). Kniha byla pro velký zájem opakovaně reeditována pod Anselmovým jménem (naposledy v roce 1972). Dobovou popularitu kreseb dokládá i výzdoba zámku v Doudlebech nad Orlicí, kde na stropě pokoje Ferdinanda z Bubna-Litic jsou Sadelerovy heroické emblémy z knihy "Symbola" zobrazeny po šesti medailonech na každé z foliových stropních desek.[7]

Umělecko-historický význam díla Ottavia Strady[editovat | editovat zdroj]

Význam Ottavia Strady, stejně jako jeho otce Jacopa, je především v jejich antikvářské činnosti a to navzdory tomu, že za celou dobu působení ve funkci archiváře sbírek Rudolfa II. se Ottaviovi nepodařilo vytvořit jejich inventář. Je zřejmé, že byl i úspěšným vydavatelem, zatímco jeho umělecká tvorba zůstala na okraji jeho zájmu. Proto uvedení jeho jména na výše zmíněných rukopisných dílech je třeba chápat jako označení editora, nikoliv však jako jejich autora.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Fučíková E. Pražský hrad za Rudolfa II., jeho předchůdců a následovníků (1530-1648). In: Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1995. Str. 30.
  2. Fučíková E. Portrét osmnáctiletého Ottavia Strady. In: Rudolfínští mistři (E. Fučíková, ed.). Katalog výstavy vydalo Muzeum hlavního města Prahy, 2014, str. 68-69.
  3. Kolektiv autorů. Strada z Rosbergu (Starší) Ottavio. In: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Vydalo nakladatelství Libri, 1996. Str.386.
  4. Vlček P. a spol. Staré Město (D. Budovy). In: Umělecké památky Prahy - Staré Město a Josefov. Vydala Academia, Praha, 1996. Str. 334.
  5. a b Fučíková E. Úvod. In: Rudolfínská kresba (E. Fučíková, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1986. Str. 13-14.
  6. Szónyi G. E. Vědecký a magický humanismus na dvoře Rudolfa II. In: Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1995. Str. 226.
  7. http://www.zamek-doudleby.cz/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Brožková H., Cirkl J., Drahotová O. et al. Sběratelství. Vydalo Nakladatelství Svoboda, Praha, 1983. 160 stran.
  • Janáček J. Rudolf II. a jeho doba. Vydalo Nakladatelství Svoboda, Praha, 1987. 569 stran.
  • Kolektiv autorů. Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Skira, Praha-Londýn-Milán, 1997. 386 stran. ISBN 80-902051-6-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]