Jakob Seisenegger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jakob Seisenegger
Jakob Seisenegger 001.jpg
Narození 1505
Dolní Rakousy (Waidhofen an der Ybbs ?)
Úmrtí 1567
Linec
Národnost Rakušan
Vzdělání vyučen u Jörga Kölderera v Innsbrucku ?
Povolání dvorní malíř Ferdinanda I. Habsburského
Hnutí portrétní umění pozdní renesance
Vliv na rozvoj (celofigurální) portrétní malby ve Střední Evropě
Ocenění titul dvorního malíře (1531) a povýšení do šlechtického stavu (1558)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakob Seisenegger, podepisující se i jako Seisenecker či Zeyssnecker (1505 Waidhofen an der Ybbs ? – 1567 Linec), byl od roku 1531 dvorním malířem českého a později i římského krále Ferdinanda I. Habsburského (1503–1564).[1] Jeho hlavním úkolem bylo malovat reprezentativní portréty císaře a členů jeho rodiny. Již jako dvorní malíř Seisenegger často pobýval v Praze, kde portrétoval nejen císařskou rodinu, ale i českou a moravskou šlechtu.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

O životě a malířské průpravě Jakoba Seiseneggera před rokem 1530 je málo ověřených dat. Předpokládá se, že se mohl vyučit v dílně Jörga Kölderera v Innsbrucku, která v minulosti pracovala pro císaře Maxmiliána I.[3] Později působil v Čechách jako portrétista rodiny Adama I. z Hradce (1494-1531), nejvyššího kancléře Českého království. Pro něho namaloval portrétní triptych jeho rodiny, který nejen signoval, ale i datoval.[4] Tyto první doložené Seiseneggerovy obrazy dokládají jeho ovlivnění malíři podunajské školy[5], především Albrechtem Altdorferem (1480?-1538). Pod tímto vlivem začal zdůrazňovat barevnost a věnoval pozornost vztahu portrétovaných postav k jejich okolí.

Portrét Adama I. z Hradce (detail, 1529, tempera na dřevě, Státní zámek v Telči)

Doložena je až Seiseneggerova účast na říšském sněmu v Augsburgu (1530). Během sněmu namaloval několik portrétů členů rodiny českého krále Ferdinanda I. a ten ho v následujícím roce jmenoval dvorním malířem. Ve stejné době Seisenegger namaloval portrét císaře Karla V. v černém kostýmu se zlatým lemováním a v následujícím roce vznikl známý Portrét císaře Karla V. se psem. Za tyto portréty mu bylo nabídnuto místo v císařských službách, ale Seisenegger odmítl a zůstal v méně placené funkci dvorního malíře Ferdinanada I. Habsburského.

Císař Karel V. se psem (Seisenegger, 1532/3, olej na plátně, Uměleckohistorické muzeum, Vídeň)
Císař Karel V. se psem (Tizian, 1532/3, olej na plátně, Prado, Madrid)

V té době byl již ženatý se Susannou Tscherte (1531), dcerou brněnského dvorního architekta Johanna Tscherta. Následující leta Seisenegger působil střídavě ve Vídni, Praze a v Českých Budějovicích, ale navštívil i Madrid, Antverpy a Gent.

V letech 1540-41 se opět zúčastnil říšského sněmu v Augsburgu. Následně se vrátil do Prahy, kde byl v souvislosti se smrtí královny Anny Jagellonské pověřen zhotovením jejího portrétu pro katedrálu sv. Víta (obraz zničen 1619). Účast na dalším říšském sněmu konaném v Augsburgu (1550-51) byla pro Seiseneggera významná tím, že se zde setkal s nejvýznamnějšími evropskými portrétisty té doby - s Lucasem Cranachem starším, Lambertem Sustrisem a s Tizianem. Poté se vrátil do Čech, aby zde portrétoval českou a moravskou šlechtu. V souvislosti se zvolením Ferdinanda I. Habsburského císařem Svaté říše římské (1556) byl Seiseneggerovi doplněn rodový erb a současně byl povýšen do šlechtického stavu s doživotním platem dvorního malíře. Celkové finanční příjmy tak Seiseneggerovi umožnily zakoupit dům ve Vídni (1549). Později však přesídlil s rodinou do Lince (1561), neboť jeho slábnoucí zrak mu již nedovoloval plnit objednávky žadatelů.

Působení v císařských službách Seisenegger ukončil již v roce 1557, kdy mu dvůr vyplatil částku 500 guldenů. V posledních letech života žil malíř především z císařovy finanční podpory. Koncem roku 1567 Jakob Seisenegger v Linci zemřel, ale podpora byla vyplácena i nadále manželce Susanně až do její smrti.[6] Seiseneggerův hrob se nacházel na dnes již zrušeném hřbitově v blízkosti městské nemocnice, jižně od dnešního Taubenmarktu. A protože se nedochoval matriční záznam, neznáme ani přesné datum malířovy smrti.[7]

Umělecká tvorba[editovat | editovat zdroj]

O Seiseneggerových začátcích nemáme zpráv. V jeho prvních dílech se objevují vlivy malířů dunajské školy. Byl to především celofigurální Dvojportrét saského vévody Jindřicha Zbožného a jeho manželky Kateřiny Meklenburské (Gemäldegalerie Alte Meister, Drážďany) namalovaný Lucasem Cranachem starším v roce 1514, který otevřel evropskou cestu k samostatné portrétní malbě. Cranachův vliv se projevil v Seiseneggerových časných portrétech plošnou dekorativností, vkusnou kompozicí a hladkou modelací, což dokládají deskové Portréty Adama I. z Hradce a jeho manželky Anny z Rožmitálu (zámek v Telči). Jsou to nejstarší Seiseneggerem signované obrazy datované 1529. Původně se jednalo o triptych, jehož součástí byl i Dvojportrét synů Jáchyma a Zachariáše (zámek Červená Lhota), pozdějších vládců Jindřichohradecka, respektive Telčska. Historici umění se domnívají, že součástí obrazového cyklu byly i portréty Adamových dcer - Magdalény, Elišky a Voršily (zatím nenalezené).[8],[9] Seiseneggerova malířská technika se významně změnila v době jeho pobytu v Bologni (1532), kdy vznikl celofigurální portrét Císař Karel V. se psem namalovaný technikou olejomalby na plátně. Stejnou dataci má i obdobný portrét císaře Karla V., který ve stejné době namaloval Tizian. Historici umění vedou diskuzi o tom, zda Tizianův obraz je originálem nebo kopií zhotovenou na základě Seinseneggerovy předlohy.

Portrét arcivévodkyně Eleonory ve dvou letech (1536, olej na dřevě, Uměleckohistorické muzeum, Vídeň)

V roce 1536 Seisenegger namaloval Portrét arcivévodkyně Eleonory, druhorozené dcery Ferdinanda I., ve věku dvou let (Uměleckohistorické muzeum, Vídeň). V dolní části obrazu je nápis identifikující zobrazenou osobu. Barevnost a vlastní provedení portrétu dokládá malířovo poučení na dílech malířů podunajské školy. Srovnáním s dětským Dvojportrétem Jáchyma a Zachariáše z roku 1529 je patrný vývoj malířovy tvorby. Podobné srovnání lze provést i v případě pozdějšího Seiseneggerova obrazu Portrét císaře Maxmiliána II. v chlapeckém věku (Obrazárna Pražského hradu). Ač obraz není signován, umělecký historik Jaromír Neumann v něm bezpečně rozpoznal Seiseneggerův malířský rukopis.[10] Zobrazuje budoucího císaře Maxmiliána II. Habsburského (1527-1576) asi ve věku 15 let. Nejstarší syn císaře Ferdinanda I. je na něm oblečen do černého sametového oděvu španělského střihu a na hlavě má černý baret s bílým pérem. Strojený postoj mladíka kontrastuje se světlejší drapérií a s mramorovou podlahou na pozadí.[11]

Podobizna Maxmiliána II. v chlapeckém věku (asi 1545, olej na plátně, Obrazárna Pražského hradu)

Seiseneggerovo augsburské setkání s Tizianem ovlivnilo malířovu tvorbu v průběhu 50. let 16. století, což je zvláště patrné na obraze Portrét Jaroslava z Pernštějna (signovaný 1558). Šlechtic je na něm oblečen v renesančním oděvu španělského typu, přes který má černý plášť podšitý světlou kožešinou. Původně byl obraz považován za portrét Vratislava z Pernštejna,[12] ale v současnosti historici umění se shodují, že portrétovaným je Jaroslav z Pernštejna, starší Vratislavův bratr.

Portrét Jaroslava z Pernštejna (1558, Lobkowiczké sbírky, Praha)

Během 50. let 16. století Seisenegger několikrát pobýval v Čechách, pro což svědčí portréty Pernštejnů. Dokládá to celofigurální Portrét Marie hraběnky Těšínské, rozené z Pernštejna (1550) nebo již zmíněný Portrét Jaroslava z Pernštejna (1558). Později vznikl Dvojportrét Marie Manrique de Lara s nahým dítětem (1561/62), přičemž dítě bylo identifikováno jako Mariin syn Jan z Pernštejna.[13] Poté přešel do služeb Viléma z Rožmberka, což dokládá Portrét Viléma z Rožmberka ve středním věku (1558-1560). V Lobkowiczkých sbírkách byl portrét datován až rokem 1565, což je datum méně pravděpodobné, neboť v té době byl malíř téměř slepý.[14]

Ve své tvorbě Jakob Seisenegger rozvíjel až do své smrti "cranachovský" typ portrétní malby, což v polovině 16. století působilo již archaicky. Dokládá to skutečnost, že pozdější portréty Viléma z Rožmberka malovali již portrétisté z augsburgského prostředí poučení benátskou, vlámskou a později i španělskou portrétní malbou.[15]

Umělecko-historický význam díla Jakoba Seiseneggera[editovat | editovat zdroj]

Již před koncem 15. století vznikají první reprezentativní portrétní galerie dekorující prostory panovnických sídel. Současně se portrét zvětšuje až do celofigurální podoby. Tento typ zpodobnění se následně šíří i do řad vysoké šlechty a bohaté buržoazie. Vznikla tak mezinárodně přijímaná celofigurální portrétní tradice, v jejímž duchu tvořil i Jakob Seisenegger. Malíři se podařilo navázat na freskový Dvojportrét krále Vladislava II. a jeho manželky Anny z Foix (Svatováclavská kaple, katedrála sv. Víta, Pražský hrad) z roku 1508, jehož autorem byl Mistr Litoměřického oltáře, který Seisenegger provázal s italskými portréty té doby.[16] V 80. letech 16. století je však jeho portrétní styl nahrazen manýristickým stylem dvorních malířů rudolfínské Prahy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adamová K. Malíř Jakob Seisenegger a jeho portrétní tvorba v Čechách a na Moravě. S přihlédnutím k vývoji portrétní figurální malby v Záalpí. Bakalářská práce (vedoucí: PhDr. M. Nespěšná Hamsíková). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, 2012. Str. 15.
  2. Fučíková E. Pražský hrad za Rudolfa II., jeho předchůdců a následovníků (1530-1648). In: Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1995. Str. 5.
  3. Adamová K. Malíř Jakob Seisenegger a jeho portrétní tvorba v Čechách a na Moravě. S přihlédnutím k vývoji portrétní figurální malby v Záalpí. Bakalářská práce (vedoucí: PhDr. M. Nespěšná Hamsíková). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, 2012. Str. 16.
  4. Vacková J Závěsné malířství a knižní malba v letech 1526 až 1620. In:Dějiny českého výtvarného umění II/1. Vydala Academia, Praha, 1989. Str. 102.
  5. Kolektiv autorů Podunajská škola. In: Slovník světového malířství (A. Pelánová, ed.). Koedice nakladatelství Odeon a nakladatelství Artia, Praha, 1991. Str. 765.
  6. Adamová K. Malíř Jakob Seisenegger a jeho portrétní tvorba v Čechách a na Moravě. S přihlédnutím k vývoji portrétní figurální malby v Záalpí. Bakalářská práce (vedoucí: PhDr. M. Nespěšná Hamsíková). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, 2012. Str. 17-19.
  7. Daurer C.. Údaj poskytl Magistrat der Landeshauptstadt Linz, 2017.
  8. Vacková J. Závěsné malířství a knižní malba v letech 1526 až 1620. In: Dějiny českého výtvarného umění II/1. Vydala Academia, Praha, 1989. Str. 102.
  9. Adamová K. Portrétní tvorba Jakoba Seiseneggera pro Adama I. z Hradce. In: Malíř Jakob Seisenegger a jeho portrétní tvorba v Čechách a na Moravě. S přihlédnutím k vývoji portrétní figurální malby v Záalpí. Bakalářská práce (vedoucí: PhDr. M. Nespěšná Hamsíková). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, 2012. Str. 43-54.
  10. Neumann J. Jakob Seisenegger - Podobizna arcivévody Maxmiliána v chlapeckém věku. In: Obrazárna Pražského hradu (J. Vácha, ed.). Vydalo Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1964. Str. 178-179.
  11. Fučíková E., Chotěbor P., Lukeš Z. Jakob Seisenegger. In: Obrazárna Pražského hradu (průvodce expozicí). Vydala Správa Pražského hradu, 1998. Str. 78.
  12. Pešina J, 1962, č. 64
  13. Kubíková B. Interpretace dvojportrétu Marie Manrique Pernštejnské de Lara s nahým dítětem. Pozdní dílo Jakoba Seisenegger? Umění 56/č.3 (2008) 193-205.
  14. Adamová K. Portrétní tvorba Jakoba Seiseneggera pro Adama I. z Hradce. In: Malíř Jakob Seisenegger a jeho portrétní tvorba v Čechách a na Moravě. S přihlédnutím k vývoji portrétní figurální malby v Záalpí. Bakalářská práce (vedoucí: PhDr. M. Nespěšná Hamsíková). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, 2012. Str. 73-78.
  15. Kalinová D. Dvorský portrét celé postavy. In: Španělský dvorský portrét 16. st. a španělské podobizny z Lobkowiczké sbírky. Bakalářská práce (vedoucí: doc. PhDr. M. Zlatohlávek). Ústav pro dějiny umění, 2012. Str. 13-24.
  16. Kalinová D. Dvorský portrét celé postavy. In: Španělský dvorský portrét 16. st. a španělské podobizny z lobkowiczké sbírky. Bakalářská práce (vedoucí: doc. PhDr. M. Zlatohlávek). Ústav pro dějiny umění, 2012. Str. 20-21.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kubíková B. Portrét v renesančním malířství v Českých zemích (jeho ikonografie a funkce ve šlechtické reprezentaci). Vydala Národní galerie v Praze, 2016. Stran 287. ISBN 978-80-7035-608-1
  • Preiss P. Panoráma manýrismu. Vydal Odeon, Praha, 1974. Stran 397.
  • Vocelka K., Heller L. Soukromý svět Habsburků (Život a všední dny jednoho rodu). Vydalo nakladatelství Plejáda Publishing, Plzeň, 2011. Stran 344. ISBN 978-80-87374-29-0
  • Vorel P. Páni z Pernštejna (Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy). Vydalo nakladatelství Rybka Publishers, Praha, 2012. Stran 342. ISBN 978-80-87067-21-5
  • Fučíková E., Gaži M., Lavička R., Pánek J., Pavelec P., Šimůnek R. Rožmberkové: Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami (průvodce výstavou). Vydal Národní památkový ústav, České Budějovice, 2011. Stran 203. ISBN 978-80-85033-33-5
  • Jaroslav Pešina, German Painting of the 15th and 16th Centuries, Artia Praha 1962

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]