Dvorní malíři rudolfínské Prahy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Císař Rudolf II. Habsburský, velký mecenáš umění, v rytině dvorního malíře Martino Roty (1576–77, Národní galerie, Praha)

Malíři vstupovali do dvorských služeb již od doby vrcholného středověku. Stávali se tak součástí královských a knížecích dvorů, přičemž často zastávali funkci komořích. Vedle většinou povinného pobytu u panovnického dvora, bylo hlavní činností dvorních malířů malovat portréty panovníků a členů jejich rodin. Za to získávali smluvní plat, a tím také nezávislost na regulích malířských cechů. Často pracovali i na výzdobě paláců, na dekoracích pro dvorní slavnosti a pro divadelní představení. Za Ferdinanda I. Habsburského (1503–1564) byli do Prahy zváni malíři, které císař vyznamenal dvorským titulem. Mnozí z nich však nepracovali jen pro dvůr, ale pracovali i ve všech městech pražských, a někdy i v celém království.

Mezi 1526 až 1576 bylo v Praze zapsáno 98 mistrů malířského řemesla a mezi 15761620 jich bylo dokonce 167. Tato čísla zahrnují i 51 dvorních malířů, z nich většina působila v Praze v době vlády císaře Rudolfa II. Habsburského (1552–1612). Z nich však jen Matyáš Hutský z Křivoklátu, chráněnec arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (15291595), byl původem Čech.[1] Hutský byl autorem cyklu miniatur v rukopise Icones historici, vitam et martyrium sancti Venceslai z roku 1585, reprodukujících výjevy ze života sv. Václava, které Mistr Litoměřického oltáře namaloval na stěny Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta v Praze. Byl také autorem iluminací zhotovených pro Václava Štěpanického z Valdštejna (první díl Lomnického graduálu).

S přibývajícím počtem dvorních malířů nezávislých na cechovních regulích však narůstalo napětí mezi dvorem a městy.[2] Zvláště po roce 1583, kdy císař nechal přestěhovat svou rezidenci z Vídně do Prahy, se napětí mezi dvorskými a cechovními malíři vystupňovalo natolik, že 27. dubna 1595 císař vydal Privilegium, ve kterém nejen potvrzoval dřívější výsady pražského malířského cechu, ale dále je rozšířil a polepšil také cechovní erb.[3]. Tímto dekretem císař vyčlenil malířství z pozice řemesla a nově ho zařadil mezi uměleckou činnost.

Tuto změnu znázornil Hans von Aachen v kresbě Minerva uvádí malířství mezi Apollóna a Múzy (Moravská galerie, Brno). Podle této kresby později Aegidius Sadeler vytvořil známý mědiryt Minerva uvádí Malířství mezi Sedm Svobodných umění (1595/97, Wallraf-Richartz-Museum, Kolín n/Rýnem). Byl to doklad, jak vysokého uznání se dostalo dvorním, ale i cechovním malířům působícím v rudolfínské Praze. Ke konečnému zklidnění situace pak významně přispěl Bartholomeus Spranger, který patřil k císařskému dvoru, ale současně byl i členem městského malířského cechu. Byl to právě on, kdo provedl polepšení staroměstského malířského erbu, jehož podobu dnes známe z kopie zhotovené Jiřím Gabrielem Mayerem z Chebu v letech 16271631.[4]

Dvorní malíři prvních Habsburků působících na českém trůně (15261583)[editovat | editovat zdroj]

Mladý Rudolf II. se během svého osmiletého výchovného pobytu u španělského dvora (15641571) mohl podrobně seznámit s uměleckými sbírkami krále Filipa II. Španělského (15271598). Rovněž Rudolfův otec Maxmilián II. Habsburský (15271576), který patřil mezi nejvzdělanější evropské panovníky, se zajímal především o malířství a antické památky. V neposlední řadě Rudolfa II. ovlivnily umělecké sbírky jeho strýce arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského. Po odchodu z Prahy (1567) nechal arcivévoda jednu z nejzajímavějších sbírek té doby převézt z Prahy na zámek Ambras u Innsbrucku.[5]

S přeložením císařského úřadu do Prahy se do ní přestěhovala i většina malířů vídeňského dvora, z nichž někteří sloužili již Rudolfovým předchůdcům, Ferdinandovi I. a Maxmiliánovi II. Proto mezi roky 15851615 v Praze vznikala malířská díla vysoké umělecké kvality, která se stala předmětem mecenášství a soustředěného sběratelského úsilí uměnímilovného císaře. Současní historici proto skupinu dvorních malířů Rudolfa II. nazývají "pražskou manýristickou školou".

Od 2. poloviny 16. století se v Praze začaly objevovat výrazné umělecké osobnosti, které se podílely především na přestavbě a výzdobě Pražského hradu. Již Ferdinand I. posílal do Prahy své malíře, aby vyzdobili hradní prostory. Byl to především Jakob Seisenegger, malíř reprezentativních císařských portrétů, který od roku 1531 působil jako dvorní malíř.[6] Od roku 1539 pracoval na Pražském hradě jako dvorní malíř také Giovanni Battista Ferro.[7] Jím navržený cyklus podobizen českých panovníků a rodiny Ferdinanda I., v roce 1563 započatý milánským malířem Domenicem Pozzym, však nebyl nikdy dokončen. V roce 1551 vstoupil do služeb arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského Benátčan Francesco Terzio (15231591). Pracoval jako portrétista. Byl také autorem kresebného návrhu Zpívající fontány před Královským letohrádkem. Jeho nejobsáhlejším dílem pro arcivévodu však byly Imagines Gentis Austriacae, v nichž zpodobnil 74 členů Habsburského rodu.[8] K Terziovým vrstevníkům patřil Florian Abel, původem Němec, který i jako dvorní malíř vstoupil do Staroměstského malířského cechu. Svými dřevořezy se podílel na ilustraci Melantrichova vydání Bible české. Pro předčasnou smrt (1565) ilustrace Bible dokončil Francesco Terzio.

Následně do služeb Maxmiliána II. byl přijat Giulio Licinio (15271591 ?), původem z Benátek, označovaný za dvorního portrétistu. K jeho nejvýznamnějším dílům patří výzdoba prostor kaple Bratislavského hradu provedená v letech 15631570. Naopak k výzdobě zámku Neugebäude císař Maxmilián II. pozval do Vídně Bartholomea Sprangera (15461611), krajináře vyučeného v Nizozemí, který si další malířské žánry osvojil ve Francii a Itálii. Jeho první práce provedené v Praze se týkaly výzdoby císařských komnat na Pražském hradě. Skutečného vrcholu však dosáhla Sprangerova tvorba po roce 1590. Dokládají to obrazy Alegorie Moudrosti, oslavující císaře Rudolfa II., a Epitaf zlatníka Müllera, malířova tchána.

Alegorie Moudrosti. Vrcholné dílo Bartholomea Sprangera (asi 1595, Kunsthistorisches Museum, Vídeň)

Jeho oblíbenost u císaře dokládá inventář Rudolfovy sbírky (1621) uvádějící 27 mistrových obrazů. Ještě dříve než Spranger vstoupil do císařských služeb působil na habsburském dvoře italský malíř Giuseppe Arcimboldo (15371593). Začal pracovat již pro Ferdinanda I., ale především si ho oblíbil Maxmilián II., a to pro Arcimboldobvy obrazy "kompozitních hlav". Na dvoře Rudolfa II. se mu nakonec dostalo mimořádného uznání a za prokázané služby mu císař potvrdil nejen šlechtický titul, ale v roce 1592 mu dokonce udělil titul hraběte.

Dvorní malíři a pražský dvůr Rudolfa II. (15841620)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1585, krátce poté, co v říjnu 1583 císařský dvůr přesídlil do Prahy, Rudolf II. pozval do svých služeb malíře Hanse Hoffmanna,[9] původem z Norimberka, který byl znalcem Dürerových děl a kopistou jeho obrazů. O čtyři roky později byl k císařskému dvoru přijat Dirck de Quade van Ravesteyn (1565/7-1620) pocházející z Nizozemí. V roce 1590 byl jmenován dvorním malířem Joris Hoefnagel (15421600/01), malíř krajinných miniatur a portrétních vyobrazení, který byl současně i poradcem malíře Hanse von Aachena. V letech 15721617/18 jeho kresby městských vedut vydal Georg Braun a Franz Hogenberg v šestisvazkovém díle nazvaném Civitates Orbis Terrarum.[10] V Praze však Hoefnagel pobýval jen přechodně, neboť preferoval Vídeň. Naopak jeho syn Jacob Hoefnagel (15751630) se v Praze usídlil, zúčastnil se stavovského povstání a po bitvě na Bílé hoře musel z Čech uprchnout. Proslavilo ho vydání otcových kreseb pod názvem Archetypa. V Praze pobýval od roku 1599, ale oficiální titul dvorního malíře získal až v roce 1602.

Vedle vlivu otcovy tvorby jsou v dílech Jacoba Hoefnagela patrné podněty rudolfínských figuralistů, především Josepha Heintze staršího (15641609). Ten se vyučil stavitelství u svého otce Daniela a malířství u známého bernského malíře Hanse Bocka staršího. V Itálii se inspiroval Correggiovou malbou a v Římě začal spolupracovat s Hansem von Aachenem, který mu pomohl k císařskému dvoru (1591). Císař ho krátce po příjetí poslal znovu do Itálie, aby tam kreslil antické památky a vyhledával umělecká díla pro císařovu obrazovou galerii. Do Prahy se Joseph Heintz starší vrátil jako zkušený kreslíř a malíř náboženských a mytologických obrazů. Na rozdíl od Prahy, v jižním Německu, kam se často vracel, se uplatnil i jako architekt. Josef Heintz byl císařem vysoce ceněn jako komorní malíř, který však 15. října 1609 v Praze neočekávaně zemřel. Teprve po Heintzově smrti byl jmenován komorním malířem Matthias Gundelach (asi 15661654), který byl jeho dílenským spolupracovníkem. Ten nejdříve dokončoval Heintzem rozpracovaná díla, dále rozvíjel jeho styl a postaral se i o malířovu rodinu.[11] Asi před rokem 1617 přesídlil do Augsburgu, kam vzal do učení také mistrova syna Josepha Heintze mladšího.[12] Od roku 1604 byl Rudolfovým dvorním malířem také Jeremias Günther (? – ?), který v císařských službách setrval i za císaře Matyáše. Z jeho malířské tvorby se dochovala jen jediná signovaná kresba a dva obrazyportrét Rudolfa II. a císařovny Anny. Při malování oficiálních portrétů Günther vycházel z prototypů Hanse von Aachena a působil i jako kopista Bassanových, Dürerových a Brueghelových obrazů.[13]

Ač oba Hoefnagelové byli dobrými krajináři, Rudolf II. chtěl získat do svých služeb specialisty v tomto oboru. Našel je v Pieteru Stevensovi, a především v Roelandtu Saverym. Pieter Stevens (1567 ?-po 1624) přišel do Prahy v roce 1594 již jako vyškolený krajinář. Přitahovalo ho především město a jeho atmosféra, což dokládá i soubor pohledů na evropská města (především na Prahu a Řím). Tento soubor kreseb, vytvořený po roce 1604, byl určen přímo pro císaře, protože ten do města nevycházel. Nejznámější osobností rudolfínského krajinářství však byl Roelandt Savery (1574/76-1639), který navázal na nizozemské mistry krajinomalby, včetně Pietera Bruegela staršího. Zasloužil se také o rozvoj malby zátiší a zvířecích motivů. Ve stejné době jako Savery přišel do Prahy i Paulus van Vianen (1570?-1613), od roku 1603 císařův zlatník, jehož kresby znamenaly přelom ve vidění a znázornění krajinných motivů. V Praze ho upoutala architektura města, která již dříve zaujala Hanse (1526?-1606) a Paula (1567?-po 1630) Vredemana de Vries. V Praze se však oba malíři zdrželi jen tři roky, neboť zde neměli dostatek vhodných interiérů pro svou iluzivní malbu. Přitom některé jejich závěsné obrazy vykazují figurální domalby Dircka de Quade van Ravesteyn. Další generace krajinářů, reprezentovaná Stevensovými syny, Antoniusem a Pieterem, navázala na otcovy krajinářské kompozice, aniž by přijala malířské podněty rodiny Bruegelů.

Hans von Aachen (1552/56-1615), který patřil mezi vrcholné manýristy rudolfínského dvora, pro císaře nejen maloval a sjednával nákupy obrazů, ale přiváděl do Prahy i další malíře. Mezi nimi byl i Daniel Fröschl (či Froeschl, 15731613), který původně pracoval pro Mediceje jako miniaturista. Císař byl s jeho tvorbou natolik spokojen, že Fröschl v Praze zůstal. Prováděl miniaturizaci děl cizích malířů a od roku 1607 byl antikvářem císařských sbírek.[14]

Mistři ryteckého umění na dvoře Rudolfa II.[editovat | editovat zdroj]

Také grafika se postupně vymanila z postavení řemesla a její tvůrci byli přijímáni císařem Rudolfem II. jako dvorní umělci. V době jeho panování u dvora působila řada významných rytců té doby, které do Prahy přitahovala císařova Privilegia zaručující právní ochranu před neoprávněným kopírováním rytin v celé Svaté říši římské. Do Prahy proto přijel nejen Aegidius II. Sadeler (15681625), jenž získal titul císařského rytce (1597), ale i Martino Rota (1520 ?-1583), který byl dvorním malířem ve Vídni, či Hendrick Goltzius (15581617), který získal privilegium chránící jak jeho rytiny, tak i rytiny jeho nevlastního syna Jacoba Mahama (15711631).[15] Nepřekvapí proto, že mimořádně vysoké kvality těchto rytin zajišťovaly slávu nejen autorům předloh, ale i jejich rytcům. Popularitu rytin zvyšovala i jejich cenová dostupnost, autorům pak jejich rychlé společenské rozšíření.

Uvádí se, že instituce dvorního rytce vznikla za vlády císaře Maxmiliána II. v souvislosti se jmenováním Martina Roty.[16] Rota maloval a ryl portréty členů habsburské dynastie, což dokládají i tři portréty Rudolfa II. z let 1574, 1575 a 1577. Rota v rytině Císař Rudolf II. z roku 1577 zobrazil panovníka již jako císaře Svaté říše římské. To mu vyneslo pozvání ke dvoru s titulem "portrétista a sochař". Rotovy portrétní rytiny prvních Habsburků posloužily Aegidiu Sadelerovi k vytvoření elegantních portrétních kompozic, které byly napodobovány po celé 17. století.

Početná rodina Sadelerů se zasloužila o rozvoj reprodukční grafiky, především o vytříbenost námětů a velký rozsah tónů, které dávaly dějovou prostorovost jejich grafickým listům.[17] Pracovali v Antverpách, ale po pádu města (1585) emigrovali do různých míst Německa, ale i do Benátek a Prahy. Aegidius II. Sadeler (1568 ?-1625) emigroval do Mnichova, kde ryl podle kreseb Bartholomea Sprangera, Jorise Hoefnagela a Hanse von Aachena. Vytříbenou uměleckou zkušenost v technice rytiny získal při svých dvou cestách do Itálie. Z té druhé byl císařem Rudolfem II. pozván do Prahy (1597), kde se stal dvorním rytcem Rudolfa II., ale i jeho nástupců Matyáše Habsburského a Ferdinanda II. Habsburského. Později se věnoval výchově začínajících rytců a ovlivnil i mladého Václava Hollara. K jeho nejvýznamnějším rytinám patří portréty Rudolfa II. a Velký (Vladislavský) sál na Pražském hradě (1607).

Hendrick Goltzius (15581617) byl nejslavnějším rytcem 16. století, ale po roce 1600 se věnoval také malbě. V roce 1595 získal Goltzius císařské privilegium. Jeho série Císařští hrdinové byla věnována Rudolfovi II., čímž se stala autorovým nejvýznamnějším příspěvkem k popularizaci Habsburků. Jeho nevlastní syn Jacob Matham pracoval podle Goltziusova vzoru i v době, kdy již poklesl zájem o Sprangerovy návrhy. Není však pochyb, že rudolfínská grafika představovala vrchol brilance ryteckého umění 16. a 17. století.[18] Dokládají to i rytiny Dominica Custose (po 15501612) a jeho spolupracovníků Lucase a Wolfganga Kiliánových.

Osudy obrazové sbírky Rudolfa II.[editovat | editovat zdroj]

Hlavní prostory, do kterých Rudolf II. umístil své sbírky, se nacházely v 1. patře chodbového traktu spojujícího císařský palác obrácený k jihu s velkými hradními sály – Španělským sálem (dnes Rudolfova galerie) a Novým sálem – (dnes Španělský sál) na severu. Druhé patro tohoto traktu bylo určeno pro obrazovou galerii. Také v dnešní Rudolfově galerii byly vystaveny obrazy, přičemž strop galerie byl vyzdoben iluzivní malbou Paula Vredemanna de Vries. Nový, dnes Španělský sál, obsahoval vystavené sochy. Obrazy a sochy byly rovněž vystaveny v Letohrádku královny Anny.[19] Sbírka asi 3000 obrazů však po smrti Rudolfa II. neměla dlouhého trvání. Císař Matyáš hned po bratrově smrti část sbírek převezl do Vídně. Na konci třicetileté války sbírka posloužila jako válečná kořist švédským vojskům a na konci 18. století její zánik dovršila josefínská dražba[20] Přes všechny uvedené ztráty zůstal ve sbírkách Pražského hradu soubor obrazů významné umělecké hodnoty, který se stal základem současné Obrazárny Pražského hradu.

Přehled dvorních malířů, kreslířů a rytců na císařském dvoře Rudolfa II.[editovat | editovat zdroj]

Jméno malíře (Auto)portrét Kategorie na Commons Narození Úmrtí Malířská tvorba Dvorní malíř
Abel, Florian ? Kolín nad Rýnem 1564/5 Praha ? Kreslíř, navrhl hrobku Maxmiliána I. v Innsbrucku před 1550 ? dvorní malíř Ferdinanda I.
Arcimboldo, Giuseppe Giuseppe Arcimboldo - Self Portrait - Google Art Project.jpg
Kategorie Giuseppe Arcimboldo na Wikimedia Commons
1527 Milán 1593 Milán Portrétista, malíř kompozitních a reverzních polopostav 1563 dvorní malíř Ferdinanda I, Maxmiliána II. a Rudolfa II.
Ferro, Giovanni Battista ? ? Návrhl cyklus 40 panovnických podobizen a rodiny Ferdinanda I. pro Pražský hrad 15391548 pracoval jako dvorní malíř Ferdinanda I.
Fröschl, Daniel 1563 Augsburg 1613 Praha Kreslíř a miniaturista 1604? dvorní malíř Rudolfa II.
Goltzius, Hendrick Hendrick Goltzius selfportrait 1593-94.jpg
Kategorie Hendrick Goltzius na Wikimedia Commons
1558 Mulbracht 1617 Haarlem Rytec a malíř 1595 privilegium Rudolfa II.
Gundelach, Matthäus 1566? Kassel 1654 Augsburg Portrétista a kopista 1609 dvorní malíř Rudolfa II.
Günther, Jeremias ? ? Portrétista a kopista (známé jsou pouze dva obrazy a jedna kresba) 1604, 1615 dvorní malíř Matyáše Habsburského
Heintz starší, Joseph Hans von Aachen - Portrait of Painter Josef Heintz - Google Art Project.jpg
Kategorie Joseph Heintz d. Ä. na Wikimedia Commons
1564 Basilej 1609 Praha Malíř mytologických a náboženských obrazů, kreslíř, architekt 1591 dvorní malíř Rudolfa II.
Hoefnagel, Jacob
Kategorie Jacob Hoefnagel na Wikimedia Commons
1573/5 Antverpy 1630/3 Hamburk ? Miniaturista, reprodukoval otcovy předlohy 1602 "Kammermaler"
Hoefnagel, Joris Portrait of Joris Hoefnagel.jpg
Kategorie Joris Hoefnagel na Wikimedia Commons
1542 Antverpy 1600/1 Vídeň Miniaturista, malíř přírodnin, krajinář 1590 dvorní malíř Rudolfa II.
Hoffmann, Hans Hans hoffmann, ritratto di un orefice di norimberga, 1580.JPG
Kategorie Hans Hoffmann na Wikimedia Commons
1530 ? Norimberk 1591/92 Praha Figuralista, kreslíř a kopista Dürerových kreseb 1585 dvorní malíř Rudolfa II.
Hutský, Matyáš 1546 Křivoklát 1599 Praha Portrétista, kreslíř a iluminátor 1560 ? dvorní malíř arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského
Licinio, Giulio
Kategorie Giulio Licinio na Wikimedia Commons
1527 Benátky 1591 ? Benátky Portrétista a malíř fresek 1559 dvorní malíř Ferdinanda I., později Maxmiliána II. a Rudolfa II.
Matham, Jacob Gulden Cabinet -Jacob Matham p 475.jpg
Kategorie Jacob Matham na Wikimedia Commons
1571 Haarlem 1631 Haarlem Rytec a kreslíř 1595 privilegium Rudolfa II.
Rota, Martino
Kategorie Martino Rota na Wikimedia Commons
1520 Šibenik 1583 Praha nebo Vídeň Rytec portrétů, malíř a kreslíř 1573 dvorní rytec Maxmiliána II. a Rudolfa II.
Sadeler, Aegidius Egidius Sadeler - Kupferstecher.jpg
Kategorie Aegidius Sadeler na Wikimedia Commons
1568/70 Antverpy 1625/9 Praha Rytec, ale i malíř a kreslíř od 1597 dvorní rytec Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II.
Savery, Roelandt Roelant Savery - het gulden cabinet.png
Kategorie Roelant Savery na Wikimedia Commons
1576/78 Kontrijk 1639 Utrecht Malíř krajin se zvířaty a kreslíř 1603 ? dvorní malíř Rudolfa II.
Seisenegger, Jakob
Kategorie Jakob Seisenegger na Wikimedia Commons
1505 ? 1567 Linec Portrétista a miniaturista 1531 dvorní malíř Ferdinanda I.
Spranger, Bartholomeus Bartholomäus Spranger 009.jpg
Kategorie Bartholomeus Spranger na Wikimedia Commons
1546 Antverpy 1611 Praha Portrétista, kreslíř, krajinář, malíř fresek a žánrových obrazů 1582 dvorní malíř Rudolfa II.
Stevens, Pieter
Kategorie Pieter Stevens II na Wikimedia Commons
1567 ? Mechelen po 1624 Praha Malíř krajinných motivů, kreslíř a grafik 1600 ? dvorní krajinář Rudolfa II.
Strada, Ottavio Rytec Aegidius Sadeler kolem 1570-1625 - Octavius de Strada Ottavio Strada.jpg
Kategorie Ottavio Strada na Wikimedia Commons
1550 Norimberk ? 1606 Praha Kreslíř a antikvář 1583 antikvář a dvorní malíř Rudolfa II.
Terzio, Francesco
Kategorie Francesco Terzio na Wikimedia Commons
1523 ? Bergamo 1591 Řím Malíř portrétních postav, kreslíř a miniaturista 1531 dvorní malíř Ferdinanda I.
van Ravesteyn, Dirck de Quade
Kategorie Dirck de Quade van Ravesteyn na Wikimedia Commons
1565/70 Haag ? 1620 ? Praha nebo Nizozemí Malíř alegorických, mytologických a náboženských obrazů po 1589 dvorní malíř Rudolfa II.
van Vianen, Paulus Cornelis Ketel - Paulus van Vianen.jpg
Kategorie Paulus va Vianen na Wikimedia Commons
1570 ? Utrecht 1613 Praha Kreslíř krajinářských motivů a zlatník 1603 dvorní zlatník Rudolfa II.
von Aachen, Hans Aachen Selbstbildnis.jpg
Kategorie Hans von Aachen na Wikimedia Commons
1552/56 Kolín nad Rýnem 1615 Praha Portrétista, malíř alegorických, mytologických a náboženských obrazů 1592 dvorní malíř Rudolfa II.
Vredeman de Vries, Hans Hans Vredeman de Vries-portrait.jpg
Kategorie Hans Vredeman de Vries na Wikimedia Commons
1526/7 Leeuwarden 1606/7 Hamburg nebo Amsterdam Malíř interiérů a iluzivních obrazů, architekt 15961599 působil na dvoře Rudolfa II.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Winter Zikmund. III. Řemeslo malířské. In: Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách (1526–1620). Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1909. 749 stran.
  2. Konečný L. Rudolfínští umělci o sobě a svých dílech. In: Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Skira, Praha-Londýn-Milán, 1997. Str. 107-121.
  3. Liška J. Jiří Gabriel Mayer podle Bartholomea Sprangera. Erb Staroměstského malířského cechu. In: Bartholomeus Spranger ve sbírkách v České republice Diplomová práce: Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, 2011. Str. 167-168.
  4. Šroněk M. Sochařství a malířství v Praze 1550–1650. In: Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1997. Str. 353-375.
  5. Fučíková E. Malířství a sochařství na dvoře Rudolfa II. v Praze. In: Dějiny českého výtvarného umění II/1. Vydala Academia, nakladatelství ČSAV, Praha, 1989. Str.182-222. ISBN 80-200-0069-0
  6. Neumann J. Jakob Seisenegger. In: Obrazárna Pražského hradu, soubor vybraných děl. Praha, 1964. Str.178-179.
  7. Fučíková E. a spol. Pražský hrad za Rudolfa II., jeho předchůdců a následovníků (1530–1648). In: Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1997. Str. 2-71.
  8. Fučíková E. Francesco Terzio, Císař Maxmilián II. ve zbroji. In: Rudolfínští mistři. Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 92-93.
  9. Fučíková E. Hans Hoffmann. In: Rudolfínská kresba. Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 26.
  10. Fučíková E. Joris Hoefnagel a Franz Hogenberg. In: Rudolfínští mistři. Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 118-121.
  11. Fučíková E. Matthias Gundelach. In: Rudolfínští mistři. Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 28-35.
  12. Fučíková E. Josef Heintz. In: Rudolfínská kresba. Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 20-21.
  13. Fučíková E. Jeremias Günther. In: Rudolfínská kresba. Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 22.
  14. Fučíková E. Daniel Froeschel: Adam a Eva v ráji. In: Rudolfínští mistři. Katalog výstavy. Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 24-27.
  15. Volrábová A. Úvod. In: Rudolf II. a mistři grafického umění (A. Volrábová, B. Kubíková, eds.). Vydala Národní galerie v Praze (Sbírka grafiky a kresby), Praha, 2012. Str. 9-14.
  16. Limouze D. Umění rytiny na císařském dvoře v Praze. In: Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1995. Str. 172-178.
  17. Limouze D. Grafika a dvůr Rudolfa II. In: Rudolf II. a mistři grafického umění (A. Volrábová, B. Kubíková, eds.). Vydala Národní galerie (Sbírka grafiky a kresby), Praha, 2012. Str. 12-14.
  18. Vignau-Wilberg T. Grafika a teorie umění kolem roku 1600. In: Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Skira, Praha-Londýn-Milán, 1997. Str. 179-188.
  19. Bukovinská B. Kunstkomora. Neúplný obraz složený z fragmentů. In: Umění a řemesla 2. Speciální číslo U&Ř k rudolfínským výstavám v Praze, 1997. Str. 20-40.
  20. Fučíková E., Chotěbor P., Lukeš Z. Konec Rudolfových sbírek. In: Obrazárna Pražského hradu. Průvodce expozicí. Vydala Správa Pražského hradu, Praha, 1998. Str. 24-39.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čechura J. In: České země v letech 1526–1583 (I) a 1584–1628. První Habsburkové na českém trůně I a II. Vydalo nakladatelství Libri, Praha, 2009. ISBN 978-80-7277-389-3 (soubor)
  • Fučíková E. Rudolfínská kresba. Vydal Odeon, Praha, 1986. 233 stran.
  • Fučíková E. Praha rudolfínská. Vydala Universita Karlova, Praha, 2014. 199 stran. ISBN 978-80-246-2264-4
  • Fučíková E. Rudolfínští mistři. Díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek. Vydalo Muzeum hlavního města Prahy, 2014. 170 stran. ISBN 978-80-87828-12-0
  • Fučíková E., Chotěbor P., Lukeš Z. Obrazárna Pražského hradu. Průvodce expozicí. Vydala Správa Pražského hradu, Praha, 1998. 95 stran. ISBN 80-86161-00-5
  • Fusenig T. Hans von Aachen (1552–1615). Malíř na evropských dvorech. Vydalo Suermondt-Ludwig-Museum Aachen a Deutscher Kunstverlag, Berlin-München, 2010. 278 stran. ISBN 978-3-422-06973-2
  • Janáček J. Rudolf II. a jeho doba. Vydalo Nakladatelství Svoboda, Praha, 1987. 569 stran.
  • Janáček J. Pád Rudolfa II. Vydalo Nakladatelství Brána, Praha, 2003. 224 stran. ISBN 80-7243-183-8
  • Kolektiv autorů. Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum Střední Evropy (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1997. 385 stran. ISBN 80-902051-6-X
  • Kolektiv autorů (překlad z německého originálu). Slovník světového malířství. Vydal Odeon, Praha, 1991. 798 stran.
  • Kotková O. Roelandt Savery. Malíř ve službách Rudolfa II. Vydala Národní galerie v Praze, Praha, 2010. 350 stran. ISBN 978-80-7035-460-5
  • Křístková E. Arcimboldo. Vydal Knižní klub, Praha, 2013. 256 stran. ISBN 978-80-242-4042-8
  • Neumann J. Průvodce Obrazárnou Pražského hradu. Uměleckohistorický průzkum obrazárny a určení děl. Praha, 1964.
  • Preiss P. Panoráma manýrismu. Kapitoly o umění a kultuře 16. století. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1974. 397 stran.
  • Rollová A. Pieter Stevens na dvoře Rudolfa II. Vydala Národní galerie v Praze, Praha, 2011. 33 stran. ISBN 978-80-7035-490-2
  • Volrábová A. Příběh krásné Lédy. Vydala Národní galerie v Praze, Praha, 2015. 32 stran. ISBN 978-80-7035-589-3
  • Volrábová A., Kubíková B. Rudolf II. a mistři grafického umění. Vydala Národní galerie (Sbírka grafiky a kresby), Praha, 2012. 206 stran. ISBN 978-80-7035-515-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]