Jacopo Strada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jacopo Strada
Tizian 067.jpg
Narození 1507
Mantova
Úmrtí 6. září 1588 (ve věku 80–81 let)
Vídeň
Děti Ottavio Strada starší
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacopo de Strada (též Jakub [1], 1507, Mantova - 6. září 1588 Praha) byl italský učenec, zlatník, sběratel starožitností a historik, zakladatel numismatiky a správce uměleckých sbírek Maxmiliána II. ve Vídni a Rudolfa II. v Praze.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v zámožné rodině a studoval historii v Pavii a v Boloni. Pracoval také snad jako zlatník a založil si sbírku mincí a starožitností, které začal využívat jako historické prameny. Stal se tak jedním z prvních vědeckých numismatiků. [1]

Údaje o jeho životě se v různých pramenech značně liší. Roku 1544 se oženil s Němkou Ottilií Schenkovou z Posbergu ve Frankách, roku 1546 se usadili v Norimberku, kde Jacopo pro rodinu Fuggerů obstarával starožitnosti a uspořádal erby italských rodin.

Roku 1553 vydal v Lyonu Epitome thesauri antiquitatum, veliké dílo o římských císařích od Julia Césara až po Maxmiliána II. s jejich životopisy a podobiznami podle mincí. Kniha byla přeložena do několika jazyků a roku 1559 vyšlo v Curychu rozšířené vydání. V různých knihovnách se zachovalo ještě 46 Stradových rukopisných svazků s kresbami mincí a jiných starožitností. Jeho vnuk vydal roku 1618 z pozůstalosti velké dílo o vodních a větrných mlýnech, vodních pumpách, vodotryscích apod.[1]

Roku 1556 byl Strada povolán do Vídně, kde působil jako správce císařských sbírek starožitností a jako architekt pro císaře Ferdinanda I. na stavbě Hofburgu a pro Jana Šemberu z Boskovic (zřejmě se svým krajanem Pietrem Ferraboscem) vypracoval plány na stavbu bučovického zámku. Ve Vídni si také vystavěl velkolepý palác, v němž byla i jeho knihovna a vlastní sbírky. Palác byl zbořen roku 1875 při stavbě budovy Burgtheateru.

Roku 1566 uspořádal sbírku starožitností bavorského vévody Albrechta V., Antikvarium v jeho rezidenci v Mnichově. Po nástupu na trůn ho Rudolf II. okamžitě povolal do Prahy, i se synem Octaviem a jeho nemanželskou dcerou Kateřinou, která se stala císařovou milenkou a porodila mu 6 levobočků. Stradové založili Rudolfovy sbírky na Pražském hradě a císař od nich odkoupil i velkou část jejich vlastních sbírek. Po Jacopově smrti se o sbírky staral jeho syn Octavio, rovněž velice vzdělaný muž.[1]

Jacopo Strada byl pohřben v Praze v původním gotickém kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, v barokní novostavbě se již jeho hrob nezmiňuje.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacopo Strada na německé Wikipedii.

  1. a b c d Ottův slovník naučný, heslo de Strada Jakub.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný – svazek 24, str. 180 – heslo Jakub de Strada
  • (německy) Robert John Weston Evans: Rudolf II. – Ohnmacht und Einsamkeit, Styria Verlag, Štýrský Hradec 1980, ISBN 3-222-11290-8
  • (německy) Martin Warnke: Hofkünstler, DuMont, Kolín nad Rýnem 1985, ISBN 3-7701-3847-3
  • (německy) Felix Czeike: Historisches Lexikon Wien – svazek 5, Kreymar & Scheriau, Vídeň 1997, ISBN 3-218-00547-7, str. 359
  • (německy) Hilda Lietzmann: Der kaiserliche Antiquar Jacopo Strada und Kurfürst August von Sachsen, Zeitschrift für Kunstgeschichte 1997, str. 377-400
  • (německy) Volker Heenes: Jacopo Strada – Goldschmidt und Maler, Antiken- und Münzhändler, Sammler und Antiquarius Caesarius, in: Dietrich Hakelberg, Ingo Wiwjorra a kolektiv: Vorwelten und Vorzeiten – Archäologie als Spiegel historischen Bewußtseins in der Frühen Neuzeit (Wolfenbütteler Forschungen 124), Wiesbaden 2010, ISBN 978-3-447-06295-4, str. 295-310

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]