Guariento di Arpo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Guariento di Arpo
Church of the Eremitani (Padua) - Interior - Fresco of saint Philip and saint Augustin.jpg
Narození 1310
Piove di Sacco
Úmrtí 1370 (ve věku 59–60 let)
Padova
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guariento di Arpo, nesprávně někdy uváděn jako Guerriero (přibližně 1310–1370), byl italský gotický malíř. Jeho příjmení di Arpo se vztahuje k otci, nikoli k místu narození.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako místo narození se uvádí Piove di Sacco. Umělec pracoval mezi lety 1338–1367 v Padově pro pány z Carrary a také v Benátkách a Bolzanu. Roku 1338 namaloval fresky v Kostele poustevníků v Padově (Chiesa degli Eremitani) a mezi lety 1340–45 je potvrzena jeho práce pro padovský kostel sv. Františka. Roku 1951 zhotovil fresku v kostele sv. Augustina (hrobka Ubertino a Jacopo I. Da Carrara). Kolem roku 1357 vyzdobil freskami soukromou kapli a lodžii Královského paláce pánů z Carrary v Padově (Palazzo Carrara).[1]

Od roku 1361 pracoval v Benátkách, nejprve v apsidě baziliky svatých Jana a Pavla (hrob dóžete Dolfina). Roku 1365 u něj dóže Marco Corner objednal fresku pro sněmovní místnosti Velké rady v Dóžecím paláci.

V první polovině 70. let 14. století vytvořil fresky v kněžišti a apsidě kostela Poustevníků v Padově. Je pohřben v kostele San Bernardino v Padově.

Žákem a spolupracovníkem Guarienta di Arpo byl benátský malíř Niccolò Semitecolo, autor návrhu mozaiky Posledního soudu na Zlaté bráně katedrály sv. Víta.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Guariento di Arpo, Oltář s korunovací Marie (1344), Norton Simon Museum
Fresky v lodžii paláce La Reggia Carrarese, Padova

V díle Guarienta di Arpo, podobně jako u Paola Veneziana, který byl zhruba o 10 let starší, je přítomná benátská byzantská tradice, patrná v bohatství dekorací, hieratickém uspořádání figur, kaligrafické kresbě vlasů a typologii tváří. Zároveň se u něj objevují realistické prvky v prostorové struktuře trůnu a snaha o individualizaci portrétů.

Jeho figury, vycházející z obvyklých gotických vzorů a středověké angelologie, jsou protáhlé ve tvaru písmene "s", s bohatě řasenými oděvy, ale jejich plasticita již odráží vliv Giottovy školy. Na Guarientových freskách ze 70. let 14. století v padovském Kostele poustevníků jsou v narativních scénách s životy svatých realisticky zachycené výhledy do krajiny. Nevzdaluje se sice tradičním gotickým schématům, ale ve vedení kresby a barevnosti jsou zdůrazněny dramatické aspekty děje.

Stylizací mužských hlav navazuje na Guarienta di Arpo a jeho žáka Niccolò Semitecola autor fresek v ambitu kláštera Na Slovanech, označovaný jako Mistr emauzského cyklu.[3]

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1332 Krucifix pro kostel sv. Františka, nyní v Museo Civico de Bassano del Grappa
  • 1338 Fresky se scénami ze života sv. Augustina, chór Kostela poustevníků v Padově. (fresky byly těžce poškozeny při bombardování roku 1944)
  • 1344 Nanebevstoupení Páně, Collection Vittorio Cini, Benátky
  • 1344 Deskový oltář s korunovací Panny Marie, původně pro katedrálu v Piove di Sacco, nyní v Norton Simon Museum
Madonna humilitas, Paul Getty Museum
  • 1345 Madonna humilitas, Paul Getty Museum, Malibu
  • 1351 Fresky pro hrobku Ubertino a Jacopo I. Da Carrara
  • 1350–55 deskové obrazy s Pannou Marií, sv. Matoušem a 25 anděly - nebeskou hierarchií pro Palác Carrara, nyní v Museo Civico of Padua
  • 1357 fresky v lodžii Paláce Carrara ( příběhy Starého zákona), Padova, část zachována a přenesena do Museo d'arte medievale e moderna di Padova
  • 1361 Ctnost, monochromní malba, apsida v basilica dei Santi Giovanni e Paolo, Benátky
  • 1361–65 Bitva u Spoleta, Dóžecí palác, Benátky
  • 1365 Ráj (Paradiso), freska s Korunovací Panny Marie a hierarchií nebes, Sala del Maggior Consiglio, Dóžecí palác, Benátky, roku 1577 těžce poškozena požárem
  • fresky v Dominikánském kostele v Bolzanu, kaple sv. Mikuláše (San Nicola), dnes zničeno
  • freska v kostele San Lorenzo, Vicenza
  • Křídlový oltář: Ukřižovaný Kristus, andělé a světci, diecézní muzeum, Milán
  • Trůnící Madona s dítětem, Courtauld Institute, London
  • Panna Maria s Ježíškem, Metropolitan Museum of Art, New York
  • Krucifix, Fogg Art Museum, Cambridge, Massachussetts

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guariento di Arpo na italské Wikipedii.

  1. Kornelia Mohl, Die Ausstattung der Cappella Carrara in der Reggia Carrarese in Padua: durch den Paduaner Meister Guariento di Arpo - Ein Rekonstruktionsversuch (Vienna: AV Akademikerverlag, 2014)
  2. Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV, 1978, s. 158, 194
  3. Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV, 1978, s. 158

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Enrico Castelnuovo (a cura di), La pittura in Italia. Il Duecento e il Trecento, Milano, Electa, 1986, ISBN 88-435-2096-2.
  • Karel Stejskal, Umění na dvoře Karla IV, Artia Praha 1978
  • Francesca Flores D'Arcais, Guariento. Tutta la pittura, Venezia, Alfieri, [1974]
  • Francesca Flores D'Arcais, Guariento, Venezia, Alfieri, 1965

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]