Madonna dell'Orto

Kostel Madonna dell'Orto
Místo
Stát	Itálie
Region	Benátsko
Metropolitní město	Benátky
Obec	Benátky
Lokalita	Cannaregio
Souřadnice	45°26′46,81″ s. š., 12°19′56,9″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Diecéze	benátský patriarchát
Zasvěcení	Panna Maria
Architektonický popis
Stavební sloh	gotická architektura
Výstavba	14. století
Další informace
Adresa	Benátky, Itálie
Oficiální web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Madonna dell'Orto je kostel v italských Benátkách. Nachází se ve čtvrti Cannaregio, která byla domovskou farností benátského malíře Tintoretta. Kostel uchovává řadu jeho děl a nachází se zde také jeho hrobka.

Kostel se stal inspirací pro kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí, vystavěný na přelomu 19. a 20. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl postaven dnes již zaniklým náboženským řádem humiliátů v polovině 14. století. Stalo se tak pod vedením Tiberia da Parma, který je pohřben v interiéru. Kostel byl původně zasvěcen svatému Kryštofovi, patronovi poutníků a cestujících lodí.^[1] Jeho lidový název odkazuje k Panně Marii a pochází z následujícího století. Tehdy byla pro kostel Santa Maria Formosa objednaná údajně zázračná socha Madony, byla však odmítnuta. Skončila tak v zahradě (italsky orto) nedaleko kostela sv. Kryštofa, kde chátrala. Proto byla přemístěna do kostela, který od ní dnes odvozuje svoje jméno.

Kostel byl vystavěn na slabých základech, v roce 1399 tedy musel být rekonstruován. V roce 1414 byl oficiálně pojmenován „Chiesa della Madonna dell'Orto“.^[1] V roce 1462 byli humiliáti vyhnáni a Madonna dell'Orto byla přidělena do kongregace kanovníků ze San Giorgia.^[2] Tento řád byl zrušen v roce 1668. Následujícího roku byl kostel s klášterem předán cisterciákům z Lombardie. V roce 1787 přešel pod veřejnou správu. Restaurování bylo zahájeno rakouskou vládou ve 40. letech 19. století a dokončeno v roce 1869, kdy už Benátky byly součástí Italského království.

Kostel prošel rozsáhlou rekonstrukcí po povodni v roce 1966.^[3]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Interiér má hlavní loď a dvě boční lodě nesené řeckými mramorovými sloupy. Chybí transept, v zadní části se nachází pětiboká apsida zdobená malbami Jacopa Robustiho, známého jako Tintoretto. Nad hlavním oltářem je obraz Zvěstování od Palmy il Vecchia.

V apsidě po obou stranách hlavního oltáře se nachází Tintorettovy Klanění zlatému teleti a Poslední soud. V horním patře apsidy jsou zobrazeny jeho Čtyři kardinálské ctnosti, z let 1562 až 1564. Madonna dell´Orto byl Tintorettův farní kostel, spolu se svými dvěma dětmi je pohřben v apsidální kapli.

Sakristie[editovat | editovat zdroj]

Plátno s Madonou s dítětem a svatými připisované škole Parise Bordona

Chór[editovat | editovat zdroj]

Poslední soud (1563), Tintoretto
Vidění kříže sv. Petra (1550–1553) Tintoretto
Kardinální ctnosti: Spravedlnost a střídmost, Tintoretto
Kardinální ctnosti: Rozvážnost a síla
Stětí sv. Pavla (1550–1553), Tintoretto
Zvěstování (1590), Palma il Giovane, z kostela Santa Maria Nuova of Vicenza
Víra, Pietro Ricchi

Chór
Vidění kříže sv. Petra, Tintoretto
Zvěstování, Palma il Giovane
Poslední soud Tintoretto
Stětí sv. Pavla, Tintoretto
Víra, Pietro Ricchi

Zvonice[editovat | editovat zdroj]

Zvonice byla dokončena v roce 1503.

Zvonice
Zvonice

Po stranách se nacházejí čtyři sochy evangelistů vytvořené žáky Pietra Lombarda; na vrcholu je socha Vykupitele z bílého mramoru. Původní zvony (největší pocházel z roku 1424), byly nahrazeny novými v roce 1883.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madonna dell'Orto na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Madonna dell'Orto na Wikimedia Commons

[camera-1] "The Church of Madonna dell'Orto", Camera di Commercio di venezia

[2] "Chiesa della Madonna dell'Orto", Religiana

[3] Majewski, Lawrence J. Studies in Conservation, vol. 23, no. 2, 1978, pp. 90–92. JSTOR

[1]

[2]

[3]