Madonna dell'Orto
Kostel Madonna dell'Orto | |
---|---|
Místo | |
Stát | Itálie |
Region | Benátsko |
Metropolitní město | Benátky |
Obec | Benátky |
Lokalita | Cannaregio |
Souřadnice | 45°26′46,81″ s. š., 12°19′56,9″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Diecéze | benátský patriarchát |
Zasvěcení | Panna Maria |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | gotická architektura |
Výstavba | 14. století |
Další informace | |
Adresa | Benátky, Itálie |
Oficiální web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Madonna dell'Orto je kostel v italských Benátkách. Nachází se ve čtvrti Cannaregio, která byla domovskou farností benátského malíře Tintoretta. Kostel uchovává řadu jeho děl a nachází se zde také jeho hrobka.
Kostel se stal inspirací pro kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí, vystavěný na přelomu 19. a 20. století.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kostel byl postaven dnes již zaniklým náboženským řádem humiliátů v polovině 14. století. Stalo se tak pod vedením Tiberia da Parma, který je pohřben v interiéru. Kostel byl původně zasvěcen svatému Kryštofovi, patronovi poutníků a cestujících lodí.[1] Jeho lidový název odkazuje k Panně Marii a pochází z následujícího století. Tehdy byla pro kostel Santa Maria Formosa objednaná údajně zázračná socha Madony, byla však odmítnuta. Skončila tak v zahradě (italsky orto) nedaleko kostela sv. Kryštofa, kde chátrala. Proto byla přemístěna do kostela, který od ní dnes odvozuje svoje jméno.
Kostel byl vystavěn na slabých základech, v roce 1399 tedy musel být rekonstruován. V roce 1414 byl oficiálně pojmenován „Chiesa della Madonna dell'Orto“.[1] V roce 1462 byli humiliáti vyhnáni a Madonna dell'Orto byla přidělena do kongregace kanovníků ze San Giorgia.[2] Tento řád byl zrušen v roce 1668. Následujícího roku byl kostel s klášterem předán cisterciákům z Lombardie. V roce 1787 přešel pod veřejnou správu. Restaurování bylo zahájeno rakouskou vládou ve 40. letech 19. století a dokončeno v roce 1869, kdy už Benátky byly součástí Italského království.
Kostel prošel rozsáhlou rekonstrukcí po povodni v roce 1966.[3]
Interiér
[editovat | editovat zdroj]Interiér má hlavní loď a dvě boční lodě nesené řeckými mramorovými sloupy. Chybí transept, v zadní části se nachází pětiboká apsida zdobená malbami Jacopa Robustiho, známého jako Tintoretto. Nad hlavním oltářem je obraz Zvěstování od Palmy il Vecchia.
V apsidě po obou stranách hlavního oltáře se nachází Tintorettovy Klanění zlatému teleti a Poslední soud. V horním patře apsidy jsou zobrazeny jeho Čtyři kardinálské ctnosti, z let 1562 až 1564. Madonna dell´Orto byl Tintorettův farní kostel, spolu se svými dvěma dětmi je pohřben v apsidální kapli.
Sakristie
[editovat | editovat zdroj]- Plátno s Madonou s dítětem a svatými připisované škole Parise Bordona
Chór
[editovat | editovat zdroj]- Poslední soud (1563), Tintoretto
- Vidění kříže sv. Petra (1550–1553) Tintoretto
- Kardinální ctnosti: Spravedlnost a střídmost, Tintoretto
- Kardinální ctnosti: Rozvážnost a síla
- Stětí sv. Pavla (1550–1553), Tintoretto
- Zvěstování (1590), Palma il Giovane, z kostela Santa Maria Nuova of Vicenza
- Víra, Pietro Ricchi
-
Chór
-
Vidění kříže sv. Petra, Tintoretto
-
Zvěstování, Palma il Giovane
-
Poslední soud Tintoretto
-
Stětí sv. Pavla, Tintoretto
-
Víra, Pietro Ricchi
Zvonice
[editovat | editovat zdroj]Zvonice byla dokončena v roce 1503.
-
Zvonice
-
Zvonice
Po stranách se nacházejí čtyři sochy evangelistů vytvořené žáky Pietra Lombarda; na vrcholu je socha Vykupitele z bílého mramoru. Původní zvony (největší pocházel z roku 1424), byly nahrazeny novými v roce 1883.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madonna dell'Orto na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Madonna dell'Orto na Wikimedia Commons