Historie Josefa Egyptského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Historie Josefa Egyptského (též Josef Egyptský se dává poznat svým bratřím) je obraz českého barokního malíře Petra Brandla.

Historie díla[editovat | editovat zdroj]

Dílo se řadí mezi nejvýznačnější objednávky hraběte Františka Josefa Černína z Chudenic. Brandl pro něj pracoval od roku 1718, tedy v době, kdy byl také zaměstnán břevnovskými benediktiny. Dochoval se účet za obraz s datem 14. února 1721 od hraběcího účetního Františka Antonína Tunkla na 400 zlatých. V dalším archivním dokladu (soupisu pozůstalosti z roku 1733) se píše o jeho vynikající kvalitě. Opětovně je obraz zmiňován v záznamech z let 1771 a 1791. 13. března 1796 dílo zapůjčil hrabě Jan Rudolf Černín do Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Je uváděno v katalozích roku 1827, 1831, 1835 a 1838. Po vyklizení Černínského paláce roku 1860 byl přestěhován s rodovou galerií na zámek do Jindřichova Hradce, kde je dodnes uchován.

Popis díla[editovat | editovat zdroj]

Dějství díla se sporadicky odvíjí od překvapeného – který je zobrazen za bohatě oděnou postavou Josefa Egyptského –„hlavního vezíra faraona“ protnutého světlem. Přes parafrázi egyptské kultury – „římskou architekturu“ dobovou revokací monstrozity – je divák skrze epickou hektičnost vržen v příběh, kdy na protilehlé straně dějství je účasten na počátku dne důkladné prohlídce vaků s obilím, kde služebníci nalézají věštecký stříbrný kalich, který pochází z majetku správce faraóna. Účastnici zjišťují, že pohár je v žoku nejmladšího ze sourozenců – Benjamina. A ten dle práva propadne životem, neboť již není svobodným. Další dějství je již před palácem, kdy obstoupeni římskými pochopy, jako zločinci, neprostupně chrání nejmladšího Benjamina a zároveň v hektickém napětí se domáhají slyšení správce majetku faraóna. Tato dvě časová dějství jsou oddělena „žoldákem“, který odděluje jednotlivé příběhy a je nezúčastněným pasivním divákem stejně jako diváci na balkóně v pozadí, kteří jsou pobaveni humorným příběhem přivandrovalých pastevců. A tak se všichni nabízejí do otroctví, aby zachránili posledního syna Ráchel a splnili slib daný otci Benjamina, že ho přivedou nazpět. Poslední tematický okruh, který je prvním ze všech, ale vizuálně nejvzdálenějším tématem obrazu – srocení rodu kolem kulatého kamenného stolu, kde před příchodem do Egypta přesvědčují starého otce Jákoba, aby s ním vyslal jejich nejmladšího bratra pro obilí na chléb, aby byli zachráněni před jistou záhubou hladem. Dílo je ojediněle kompozičně spíše klasicistního rázu, bez obvyklé exaltovanosti Brandlova projevu. O to více se zračí dusivá atmosféra rozhodování jedince v situaci, kdy svým rozhodnutím může spustit prizma chaosu s o to větším důrazem příběhu Josefa. Syna Jákoba a staršího bratra Benjamina, který byl před více jak třinácti lety vhozen do studny, téměř zavražděn svými bratry, ale nakonec vyměněn za peníze, vržen do otroctví, křivě nařčen za pokus o znásilnění Putifarky, uvězněn a za přízně utrpení nespavostí trýzněného faraona temnotou vězení vyvržen výkladem snů o blahobytu a bídě cyklických sedmi let.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]