Kostel Jména Panny Marie (Lomec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel Jména Panny Marie
Místo
Stát Česko
Kraj Jihočeský
Okres Strakonice
Zeměpisné souřadnice
kostel Jména Panny Marie
Red pog.svg
kostel Jména Panny Marie
kostel Jména Panny Marie, Česko
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze českobudějovická
Specifikace
Stavební materiál zděný
Kód památky 27112/3-4270 (PkMnMISSezObr)

Lomec patří mezi nejproslulejší poutní místa v jižních Čechách. Nachází se 5 km severně od Netolic, v katastru vesnice Nestanice v okrese Strakonice, na hranicích s prachatickým okresem.

Počátky místa Lomec[editovat | editovat zdroj]

Slovanské mohyly[editovat | editovat zdroj]

Díky archeologickým vykopávkám z roku 1925 byla pod vrcholem zdejšího kopce objevena řada slovanských mohyl, které pocházejí zřejmě z 6.–9. století po Kristu. Zdejší pohřebiště patří mezi nejzachovalejší tohoto druhu v Čechách a je řazeno mezi jedno z největších na jihu Čech.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Název Lomec pochází ze 14. století. Je odvozen od nedalekého lomu, podle něhož byl pojmenován rulový vrch o nadmořské výšce 652 m, na kterém se dnešní kostel nachází. Vytěžený kámen byl mimo jiné použit právě na stavbu kostela.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Libějovice a celý okolní kraj, kde se nachází i Lomec, postupně patřily Malovcům (1352–1557), poté Rožmberkům (1557–1610), Janu Hraběti Zrinskému (1610–1612), Švamberkům (1612–1621), Buquoyům (1621–1801) a Schwarzenberkům (1801–1924). U vzniku zdejšího kostela stál šlechtický rod Buquoyů. Hrabě Karel Filip Buquoy si s sebou do Čech přivezl velkou rodinnou památku, věrnou kopii proslavené sošky Panny Marie de Foya. Hrabě byl o této sošce přesvědčen, že právě ona ho v roce 1685 uchránila při plavbě z Říma do Španělska před utonutím. Tehdy slíbil Bohu a Panně Marii, že pokud bude zachráněn, postaví na svém panství v Čechách kostel na důkaz vděčnosti, do něhož sošku umístí. Po návratu z plavby stačil hrabě pouze vyhledat vhodné místo pro stavbu kostela. Po jeho smrti se stavby ujal jeho syn hrabě Emanuel Buquoy. Výběr zdejší zalesněné lokality nebyl náhodný, Karel Buquoy měl v plánu vybudovat kolem budovy kostela anglický park, mezitím zemřel a svůj plán již nestihl uskutečnit.

Budova kostela[editovat | editovat zdroj]

Historie stavby[editovat | editovat zdroj]

Zdejší vrcholně barokní kostel je postaven po vzoru „španělských kaplí“. Základní kámen položil hrabě Emanuel roku 1692. Vlastní stavba byla zahájena až o dva roky později a zakrátko byla opět přerušena. Důvodem bylo založení kostela bez církevního povolení. Tím se stavba zpozdila o čtyři roky. Hrabě získal povolení až roku 1699 a mohlo se pokračovat ve stavbě. Roku 1704 byla stavba vysvěcena a kostel byl zasvěcen Jménu Panny Marie. Roku 1720 byla na severní straně kostela přistavěna sakristie, v roce 1735 se přistavěla rokoková kazatelna s figurálními reliéfy, schody na kazatelnu a také kůr.

Autoři tesařských a kamenických prací jsou známí. Dodnes však není známá osobnost architekta, donedávna byly práce připisovány J. Santinimu Aichlovi, ale dnešní odborníci se domnívají, že architektem by mohl být sám hrabě Emanuel Buquoy (což dokládá pamětní listina objevená ve věži) .

Exteriér kostela[editovat | editovat zdroj]

Hrabě nechal vystavět nevelkou centrální kapli na čtvercovém půdorysu, jejíž stěny jsou zčásti vypouklé, uvnitř se nacházejí pilastry. Kaple je zaklenuta kopulí, do které se zařezávají lunety nad okny a výseče nad kouty. Cibulovitá věž kostela je členěná a v úžlabinách jsou čtyři malé věžičky. Hlavní věž je zakončena španělským křížem a všechna ostatní zakončení věží mají podobu lucerny. Svatyně je vysoká 31 m. Ze čtyř stran se nacházejí vchody, u kterých jsou portály tesané z kamene, zakončeny tympanonem.

Interiér kostela[editovat | editovat zdroj]

Interiér je zdoben pozlaceným dřevem, čtrnácti obrazy Křížové cesty a dalšími uměleckými díly. Hlavní dominantou zdejšího kostela je původní monumentální oltář. Byl vyřezán na přání hraběte a je zmenšenou napodobeninou Berniniho papežského oltáře z chrámu sv. Petra v Římě. Jde o tzv: baldachýnový typ, u kterého je svatostánek zavěšený nad oltářním stolem. Kolem oltáře se tyčí mohutné sloupy zdobené korunami, révou a umělými hlavicemi. V jeho horní části je zavěšen svatostánek v podobě lucerny, při svěcení chrámu zde byla umístěna soška Panny Marie. Dolní část slouží k uchování Nejsvětější Svátosti. Hlavní oltář byl hotov za jeden rok a pozlacen po pěti letech. Jeho autorem je řezbář Jan Wauscher z Lince. Jde o unikátní oltář, který se kromě Lomce nachází v chrámu sv. Petra v Římě a ve španělském městě Vittoria.

Klášter[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko kostela je situován bývalý lovecký zámek. Tento zámek nechal vystavět bratr hraběte Emanuela, Albert Buquoy v letech 1709–1710. Zámek je postaven jako dvoupatrová budova s vysokým štítem a volutovými křídly, později rozšířen o budovu školy. Štít je ozdoben buquoyským erbem. Později se z původního zámku stává fara. Díky iniciativě českobudějovického biskupa Josefa Hloucha se zde roku 1971 usídlila Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, ta zde působí dodnes.

Nedaleko kláštera se nachází zvonice se třemi zvony, první zvon pochází ze Svaté Hory z roku 1661, později byly k tomuto zvonu připojeny ještě dva další z Německa, které byly posvěceny roku 1974.

Duchovní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Roku 1725 vznikl nový řád poustevníků - ivanité, nesoucí jméno po ctih. Ivanovi poustevníkovi. Ve 40. letech 18. století se usadili také na Lomci, sídlili zde do doby panování Josefa II. Za jeho vlády roku 1782 byl řád poustevníků ivanitů zrušen a došlo k násilnému omezení lomeckých poutí. Kostel měl jinak stálého kněze už od roku 1709. Roku 1786 byla při kostele zřízena lokálie. Jejím vznikem se Lomec odtrhl od Chelčic a zčásti se osamostatnil. Roku 1801 koupil libějovický zámek knížecí rod Schwarzenberků. Roku 1859 byla zdejší lokálie povýšena biskupem Jirsíkem na farnost. Prvním farářem byl P. Václav Peške. V roce 1923 vstoupila v platnost pozemková reforma, kvůli které Schwarzenberkové ztratili Lomec i zámek v Libějovicích, tím pro Lomec skončilo období, kdy jeho majitelem byla šlechta.

Poutní život na Lomci[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1709, s příchodem stálého kněze, se zde konají pravidelné mše. Největší událostí byla hlavní mše, která se koná dodnes v neděli 8. září nebo v neděli následující po svátku Narození Panny Marie. Lomec je znám především díky svým prvním mariánským sobotám, počátek těchto poutí se datuje rokem 1988. Od roku 1989 se zde konají každou první sobotu v měsíci poutě. Některé soboty mají i své specifické zaměření: Tříkrálová – v lednu, Hromičná – v únoru, Dušičková pouť – v listopadu, Adventní pouť – v prosinci.

Od roku 1992 se zde konají tzv. Fatimské dny, každý třináctý den v měsíci, v den výročí prvního zjevení Panny Marie ve Fatimě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ Jiří: Poutní místa jižních Čech, České Budějovice 2006.
  • ŠIPANOVÁ Mlada: Poutní kostel Jména Panny Marie, Lomec 2004.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Lomec byl velmi lákavým a oblíbeným místem pro libějovickou vrchnost, kostel navštěvoval např: Adolf Schwarzenberk se svou manželkou Idou.

Za zmínku stojí i časté návštěvy spisovatele Julia Zeyera. Ten zdejší místo navštěvoval vždy při svém pobytu ve Vodňanech. Vzniklo zde i jeho dílo Mariánská zahrada. Cesta, kterou sem přicházel, od té doby nese název „Zeyerova stezka“.

Zajímavosti v okolí[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]