Hana Volavková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hana Volavková
Narození 9. května 1904
Jaroměř
Úmrtí 29. března 1985 (ve věku 80 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hana Volavková (9. května 1904, Jaroměř29. března 1985, Praha[1]) byla česká historička umění, ředitelka Židovského muzea v Praze.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Hana Frankensteinová v Jaroměři. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové (1924) se chtěla stát učitelkou, nakonec se ale rozhodla pro dějiny umění. V letech 1924-1929 studovala historii (prof. J. Pekař, J. Šusta) a dějiny umění (prof. V. Birnbaum, K. Chytil, A. Matějček, J. Cibulka) a klasickou archeologii (prof. H. Vysoký) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a studia ukončila obhajobou rigorózní práce roku 1929.[2]

Po ukončení studií pracovala v pražské Městské knihovně a později jako vedoucí knihovny Uměleckoprůmyslového musea v Praze (1933-1939), publikovala své první odborné texty. Zároveň byla kurátorkou výstav a redigovala výstavní katalogy, krátkými texty přispívala do časopisů. Na některých projektech spolupracovala se svým budoucím manželem, významným českým historikem umění Vojtěchem Volavkou, za něhož se provdala v roce 1933. O rok později se jim narodil syn Jan, který dnes žije ve Spojených státech a je světově uznávaným psychiatrem.

Pro svůj židovský původ byla Hana Volavková v roce 1939 z práce vyhozena[3]. V roce 1943 ale dostala nabídku připojit se k malému týmu, který při pražské Židovské náboženské obci budoval muzeum z liturgických předmětů, knih a archiválií shromážděných ze všech tehdy existujících židovských obcí v tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Ve válečném Ústředním židovském muzeu se podílela na tvorbě sbírek a na přípravě instalací, které ovšem nebyly přístupny veřejnosti. V únoru 1945 byla deportována do Terezína.[4]

Po skončení 2. světové války byla Hana Volavková jediným členem odborného muzejního týmu, který válku přežil. Mezi oběťmi šoa byla také značná část její rodiny. V poválečné hektické době se ujala složitého úkolu uhájit sbírky muzea v neporušeném stavu a vytvořit z muzea profesionální instituci.[5] Stala se první poválečnou ředitelkou Židovského muzea.

V roce 1950 převzal sbírky muzea stát a Hana Volavková stála před dalším nelehkým úkolem: zachovat existenci muzea i v podmínkách režimu, který židovským tématům nepřál. Také tentokrát uspěla. K jejím nejvýznamnějším projektům patřilo zejména vybudování památníku českým a moravským obětem šoa v Pinkasově synagoze, propagace dětských kreseb z Terezína a péče o židovské nemovité památky.[6] V roce 1961 muzeum pod tlakem komunistických úřadů opustila a mohla se znovu věnovat své práci v oboru dějin umění. I zde si dokázala získat velký respekt kolegů.[7] Hana Volavková zemřela v roce 1985 v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Soupis sochařského díla Josefa Václava Myslbeka, Praha 1929 (s J. Volavkou)
  • Mikoláš Aleš a česká kniha, Praha 1933
  • Malíř Viktor Barvitius, Praha 1938, 1959
  • Starý židovský hřbitov v Praze. Průvodce hřbitovem a výběr z jeho nejdůležitějších památek ze 14.-19. stol., Praha 1947 (též angl.)
  • Zmizelá Praha 3. Židovské město pražské, Praha 1947, Paseka 2002
  • Židovské muzeum v Praze. Průvodce sbírkami, Praha 1948 (též angl.)
  • Pražská muzea, Praha 1949
  • The Synagogue Treasures of Bohemia and Moravia, Prague 1949
  • Max Švabinský. Dílo 1924-1948, Praha 1950
  • The Pinkas Synagogue, Prague 1954
  • Pinkasova škola, památník minulosti a našich dnů, Praha 1954
  • Průvodce po Státním židovském muzeu II. Pražské židovské město, Praha 1956, angl. 1957
  • Dětské kresby na zastávce smrti, Praha 1959 (ed.)
  • Židovské město pražské, Praha 1959
  • Zmizelé pražské ghetto. Praha: STN Praha 1961
  • Mikoláš Aleš. Ilustrace české poesie a prózy, Praha 1964
  • Rouault. Miserere et La guerre 1917-1927, kat. výstavy GVK Praha 1967
  • Hieronymus Bosch. Praha: Odeon 1973
  • Josef Mánes - malíř vzorů a ornamentu. Odeon Praha 1981
  • Marta Jirásková, Praha 1981
  • Mikoláš Aleš. Špalíček národních písní a říkadel, Praha 1985

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=104525&title=Volavkov%E1&s_lang=2
  2. Vznik a vývoj gotického baldachýnu, 1929
  3. http://www2.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2010/10/hana_volavkova [online]. 
  4. VESELSKÁ, Magda. The Story of Hana Volavková (1904–1985), in: Judaica Bohemiae, 45, 2010, 2, s. 5–39.
  5. http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/reditelka-zidovskeho-muzea-v-praze-hana-volavkova-vyjimecna-zena-se-kterou-byla-legrace [online]. 
  6. VESELSKÁ, Magda. Archa paměti: cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012. 287 s. .
  7. Arno Pařík, Symposium in Honour of PhDr. H. Volavková (1904-1985), Judaica Bohemiae 24, 1988, s. 60-61

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1633-1634, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]