Peter Jilemnický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Peter Jilemnický
Busta Petera Jilemnického v Adamově
Busta Petera Jilemnického v Adamově
Narození 18. března 1901
Flag of Austria-Hungary (1869-1918).svg Kyšperk, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. května 1949
Sovětský svaz Moskva, Sovětský svaz
Ocenění národní umělec (1949)
Politická strana Komunistická strana Československa
Manžel(ka) Růžena Jilemnická
Funkce poslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na rodném domě v Letohradu

Peter Jilemnický (pseudonymy Al Arm, Peter Malý, Peter Hron) (18. března 1901 Kyšperk, Rakousko-Uhersko19. května 1949 Moskva, Sovětský svaz) byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kyšperku (dnes Letohrad), ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku.

Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku.

V roce 1922 vstoupil do Komunisté strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany (VKS/b/) a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. [1]

Od roku 1936 učil ve vesnici Jur u Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách.

Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. [2]

V letech 19451946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska (respektive za KSČ).[3] V roce 1945 nastoupil jako vysoký úředník Sboru pověřenců na post vedoucího oddělení pro děti a mládež (povereníctvo školstva a osvety). V roce 1947 byl jmenován stálým delegátem Všeslovanského výboru v Bělehradě a v roce 1948 se stal kulturním atašé československého velvyslanectví v Moskvě.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

S literární tvorbou začal ještě za středoškolských studií. Začínal jak psaním poezie tak prózy a své dílo zveřejňoval v Mladých proudech. V jeho práci bylo zpočátku možno zpozorovat prvky expresionismu, později pak silné sociální cítění, autobiografické prvky a politické názory, ale i lyrika a popisy přírodních krás (např. Kysuce). Velká část jeho díla zůstala jen v rukopisné formě. Publikoval ve více časopisech (Proletárka, Hlas ľudu, Pravda chudoby, DAV)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dom Petra Jilemnického ve Svatém Jure u Bratislavy.
Bývalá škola v Kostolci (dnes penzión), kde Jilemnický učil 1932–1936
  • 1921Devadesátdevět koní bílých, prozaická prvotina
  • 1925Štrajk, proletářské drama
  • 1929Víťazný pád, románová prvotina
  • 1929Dva roky v kraji Sovietov
  • 1930Zuniaci krok
  • 1932Pole neorané
  • 1934Kus cukru
  • 1937Kompas v nás
  • 1938Návrat
  • 1947Kronika
  • 1947Cesta
  • 1951Prečo som sa stal komunistom
  • 1951Vítr se vrací
  • 1955Tri rozprávky, próza pro děti
  • Pěšinky, sbírka (rukopis)
  • Oheň majáků, cyklus (rukopis)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 345–6
  2. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 348–9
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 349

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 14. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2001. 146 s. ISBN 80-7042-583-0. S. 45–46.
  • V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str.345–9
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 289. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 611. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]