Peter Jilemnický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Peter Jilemnický
Portrait jilemnicky-peter.jpg
Narození 18. března 1901
Kyšperk, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. května 1949 (ve věku 48 let)
Moskva, Sovětský svaz
Ocenění národní umělec (1949)
Čestné občanství města Letohrad
Politická strana Komunistická strana Československa
Manžel(ka) Růžena Jilemnická
Funkce poslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na rodném domě v Letohradu

Peter Jilemnický (pseudonymy Al Arm, Peter Malý, Peter Hron) (18. března 1901 Kyšperk, Rakousko-Uhersko19. května 1949 Moskva, Sovětský svaz) byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kyšperku (dnes Letohrad), ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku.

Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku.

V roce 1922 vstoupil do Komunisté strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany (VKS/b/) a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. [1]

Od roku 1936 učil ve vesnici Jur u Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách.

Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. [2]

V letech 19451946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska (respektive za KSČ).[3] V roce 1945 nastoupil jako vysoký úředník Sboru pověřenců na post vedoucího oddělení pro děti a mládež (povereníctvo školstva a osvety). V roce 1947 byl jmenován stálým delegátem Všeslovanského výboru v Bělehradě a v roce 1948 se stal kulturním atašé československého velvyslanectví v Moskvě.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

S literární tvorbou začal ještě za středoškolských studií. Začínal jak psaním poezie tak prózy a své dílo zveřejňoval v Mladých proudech. V jeho práci bylo zpočátku možno zpozorovat prvky expresionismu, později pak silné sociální cítění, autobiografické prvky a politické názory, ale i lyrika a popisy přírodních krás (např. Kysuce). Velká část jeho díla zůstala jen v rukopisné formě. Publikoval ve více časopisech (Proletárka, Hlas ľudu, Pravda chudoby, DAV)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dom Petra Jilemnického ve Svatém Jure u Bratislavy.
Bývalá škola v Kostolci (dnes penzión), kde Jilemnický učil 1932–1936
  • 1921Devadesátdevět koní bílých, prozaická prvotina
  • 1925Štrajk, proletářské drama
  • 1929Víťazný pád, románová prvotina
  • 1929Dva roky v kraji Sovietov
  • 1930Zuniaci krok
  • 1932Pole neorané
  • 1934Kus cukru
  • 1937Kompas v nás
  • 1938Návrat
  • 1947Kronika
  • 1947Cesta
  • 1951Prečo som sa stal komunistom
  • 1951Vítr se vrací
  • 1955Tri rozprávky, próza pro děti
  • Pěšinky, sbírka (rukopis)
  • Oheň majáků, cyklus (rukopis)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 345–6
  2. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 348–9
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 349

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 14. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2001. 146 s. ISBN 80-7042-583-0. S. 45–46.
  • V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str.345–9
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 289. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 611. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]