Andrej Antonovič Grečko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrej Antonovič Grečko

Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Sovětského svazu

Narození 17. října 1903
Ruské impérium
Úmrtí 26. dubna 1976 (ve věku 72 let)
Moskva
Národnost Ukrajinci
Alma mater Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace
Profese politik
Podpis Andrej Antonovič Grečko, podpis
Ocenění Leninův řád
Řád Suvorova 2. třídy
Řád Suvorova 1. třídy
Jubiläumsmedaille „XX Jahre Rote Arbeiter-und-Bauern-Armee“
Řád Kutuzova 1. třídy
Medaile za obranu Moskvy
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ21710769
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Andrei Grechko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Antonovič Grečko (rusky: Гречко Андрей Антонович) (4.(17.) října 1903 Golodajevka u Rostova – 26.dubna 1976, Moskva), byl sovětský voják a politik ukrajinské národnosti, od roku 1967 ministr obrany, v roce 1973 byl zvolen do politbyra ÚV KSSS. Byl dvojnásobným Hrdinou Sovětského svazu a Hrdinou ČSSR.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v ukrajinské rolnické rodině. Od roku 1919 sloužil v Rudé armádě, bojoval v občanské válce jako řadový voják 1. jízdní armády. Mezi válkami zůstal u jezdectva, jako elitní důstojník Rudé armády byl vybrán ke studiu na Akademii generálního štábu.

Začátek Velké vlastenecké války jej zastihl v generálním štábu, ale už po několika dnech si vymohl přeložení na frontu na Ukrajinu. Během roku místo divizi velel armádě. V čele několika armád, naposledy gardové, už zůstal do konce Velké vlastenecké války. Jeho vojska se v roce 1941 zúčastnila ústupových bojů na Ukrajině, v roce 1942 Barvenkovo-Lozovské útočné operace, poté ustoupila do Donbasu, nakonec až na severní Kavkaz. V druhé polovině roku 1942 velel postupně 12., 47, a 18. armádě bránící se u Novorossijska.

Začátkem roku 1943 vojska Zakavkazského frontu přešla do útoku, brzy osvobodila Krasnodar, až do září však trvala likvidace německé 17. armády na Tamaňském poloostrově. V říjnu 1943 byl přeložen na Ukrajinu. Brzy se stal velitelem 1. gardové armády, se kterou došel až do Prahy.

Andrej Grečko v aleji hrdinů na Dukle

Po druhé světové válce sloužil v Kyjevě jako velitel vojenského okruhu. Podpora Nikity Sergejeviče Chruščova mu od roku 1953 přinesla vynikající kariéru. Stal se nejdříve velitelem vojsk ve východním Německu, poté stanul v čele pozemních vojsk, stal se 1. náměstkem ministra obrany. Po smrti maršála Malinovského v dubnu 1967 byl jmenován novým ministrem obrany SSSR. V roce 1973 byl zvolen i do politbyra ÚVKSS, po šestnácti letech nepřítomnosti zástupce armády v nejvyšším stranickém orgánu.

Grečko zemřel 26. dubna 1976, byl pohřben v Moskvě, na Rudém náměstí u Kremelské zdi.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

  • 1926 absolvoval Severokavkazskou jezdeckou školu horských národů
  • 1936 absolvoval Vojenskou akademii M.V.Frunze
  • 1941 absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu

Vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

  • od prosince 1919 v Rudé armádě
  • 1926 – říjen 1938 – nižší velitelské funkce
  • 6. října 1938 – náčelník štábu jezdecké divize
  • 1941 – 10. července 1941 – v generálním štábu
  • 10. července 1941 – 18. ledna 1942 – velitel 34. jezdecké divize
  • 18. ledna – 15. dubna 1942 – velitel 5. jezdeckého sboru
  • 15. dubna – 8. září 1942 – velitel 12. armády
  • 8.září – říjen 1942 – velitel 47. armády
  • září – říjen 1942 – velitel Novorossijského obranného prostoru
  • říjen 1942 – leden 1943 – velitel 18. armády
  • leden – 16. října 1943 – velitel 56. armády
  • 16. října – 14. prosince 1943 – zástupce velitele Voroněžského(od 20. října 1. Ukrajinského frontu)
  • 14. prosince 1943 – 9. července 1945 – velitel 1. gardové armády
  • 9. července 1945 – 26. května 1953 – velitel Kyjevského vojenského okruhu
  • 26. května 1953 – 12. listopadu 1957 – Hlavní velitel skupiny sovětských vojsk v Německu
  • 12. listopadu 1957 – duben 1960 – Hlavní velitel pozemních vojsk
  • listopad 1957 – 13. dubna 1967 – 1. náměstek ministra obrany SSSR
  • 7. dubna 1960 – 7.1967 – Hlavní velitel spojených ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy
  • 12. dubna 1967 – 26. dubna 1976 – ministr obrany SSSR

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • medaile, zahraniční řády (též Hrdina ČSSR (5. října 1969))

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

  • od 1928 člen VKS(b)
  • 28. ledna 1949 – 23. března 1954 – člen ÚV KS Ukrajiny
  • 28. ledna 1949 – 23. září 1952 – kandidát politbyra ÚV KS Ukrajiny
  • 27. září 1952 – 10. října 1953 – člen byra/předsednictva ÚV KS Ukrajiny
  • 14. října 1952 – 17. října 1961 – kandidát ÚV KSSS
  • 31. října 1961 – 26. dubna 1976 – člen ÚV KSSS
  • 27. dubna 1973 – 26. dubna 1976 – člen politbyra ÚV KSSS
  • 1946 – 26. dubna 1976 – poslanec Nejvyššího sovětu

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Высокое призвание.. Moskva : [s.n.], 1962.  
  • На страже мира и строительства коммунизма.. Moskva : [s.n.], 1971.  
  • Через Карпаты.. 2. vyd. Moskva : [s.n.], 1972.  
    • česky: Přes Karpaty. Překlad L.Myška. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1971. 455 s. (Paměti; sv. 35)  
  • Битва за Кавказ. Moskva : Vojenizdat, 1967. 424 s.  
  • Освобождение Киева. Краткий военно-исторический очерк.. Moskva : [s.n.], 1973.  
  • Вооруженные Силы Советского государства.. 2. vyd. Moskva : [s.n.], 1975.  
  • Годы войны. 1941-1943. Moskva : [s.n.], 1976.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]